Předpremiéra nostalgického „Léta na Bechyňce“

Proč se cosi takového dělo - a zrovna uprostřed týdne? České dráhy chtěly pozvaným zástupcům médií představit akci Léto na Bechyňce, která vypukne 4. června a potrvá do 28. srpna 2016, na jejíž organizaci se krom našeho národního železničního dopravce podílejí Jihočeský kraj, města Tábor a Bechyně i Národní technické muzeum. Stručná elektronická pozvánka na předpremiéru toho počinu, doprovázená obsáhlejší přílohou, dorazila také na adresu redakce internetového magazínu VLAKY.NET. A vzhledem k tomu, že pro svou výjimečnost patřila k těm, jež se neodmítají, „byli jsme u toho“, jak často zaznívá především z televize, také.

Účastníci akce se scházejí na nástupišti 1B táborského nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský

To množné číslo zahrnuje krom autora těchto řádek (a valné části připojených fotografií) také jeho ostravského kolegu, který v osvědčené reportérské dvojici plnil především svou tradiční roli kameramanskou. Oba zástupci naší redakce sice leccos zajímavého zažili už cestou ze svých bydlišť do Tábora (a také při cestování zpátečním), avšak to bude předmětem až reportáže následné. Tuto začínáme na bechyňském nástupišti žst. Tábor, u kterého stála souprava Os 28408 Tábor – Bechyně, proti běžnému řazení tvořená hepetou 113.001-2 a dvojicí omšelých přípojných vozů někdejší řady 021, dnes nesoucích řadové označení 50 54 28-29 Btx⁷⁶³.

Os 28408 Tábor - Bechyně ve výchozí stanici © PhDr. Zbyněk Zlinský

I když byla tato souprava pro nás do jisté míry novinkou (při naší poslední cestě po Bechyňce jsme měli na výběr mezi vozem 50 54 82-40 BDs⁴⁵⁰ a 50 54 21-17 Bt²⁸⁸), přece jen jsme svou pozornost věnovali trojici vozidel historických, která stála na spojovací koleji mezi střídavě napájeným nádražím a jeho stejnosměrnou enklávou. Ve společnosti posunovacího malého lega tam na svou první veřejnou jízdu čekala nedávno renovovaná třetí bobinka s dvojicí rovněž opravených historických přípojných vozů, označených 55 54 85-07 001-8 BRpx⁰⁶² (historické číslo 70 54 21-05 000-0 Balm) a 55 54 82-07 001-1 BDpx⁰⁵⁰ (70 54 28-05 000-3 Balm).

704.013-2 na postrku soupravy pro Os 11120 Tábor - Bechyně © PhDr. Zbyněk Zlinský

Zatímco bobinku není třeba zvlášť představovat a okolností jejího znovuzrození jsou zřejmé z už jednou odkázaného článku, informace o obou přípojných vozech jsou nedostatečné. Dnes už neexistující přehled historických vozů na Stránkách přátel železnic uváděl k vozu dnešního označení 55 54 82-07 001-1 BDpx⁰⁵⁰, že byl vyroben v roce 1937 a pochází z parku vozidel Německé říšské dráhy. Původně jezdil na Lipence, odkud byl v neuvedené době přesunut do Tábora, kde posléze sloužil jako zdroj náhradních dílů pro vůz druhý. Za dobu své existence vystřídal celou řadu označení a byl opakovaně přestavován, naposledy loni v PSO Nymburk.

Vůz 82-07 001-1 BDpx⁰⁵⁰ (ex 89-00 383-2 Bnp) v soupravě pro Os 11120 Tábor - Bechyně
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Tak lze alespoň usoudit z jeho tabulky laků. Při této poslední úpravě dostal víceúčelový oddíl s držáky kol a místem ke konzumaci občerstvení a také akustický informační systém. Vůz 85-07 001-8 BRpx⁰⁶² má stejný původ, ale rok výroby (nezaručený) 1945. Po přesunutí do Tábora byl upraven na Bufet Elinka a udržován pro provoz nostalgických vlaků. Ač vypadá shodně jako vůz předchozí, některými svými parametry se od něj liší – je zhruba o 2 metry kratší a má i jiné podvozky. V čem se však neliší, to je opakované přeznačení a úpravy. Poslední rekonstrukcí prošel spolu s vozem předchozím, k němuž tvoří bufetový protějšek.

Vůz 85-07 001-8 BRpx⁰⁶² (ex 89-00 284-2 Bnp) v soupravě pro Os 11120 Tábor - Bechyně
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Po odjezdu pravidelného Os 28408 do Bechyně byla souprava zvláštního (podle TJŘ „ad hoc“) Os 11120 Tábor – Bechyně přeposunována k nástupišti 1B a pozvaní hosté i se svými hostiteli mohli nastoupit. Odjezd byl původně plánován na 11:22 hod., což bylo podle archivovaných údajů SŽDC dodrženo, i když metadata našich snímků hovoří o tom, že se náš vlak dal do pohybu o šest minut později. Což je sice možná zajímavé, ale ve vztahu k oficiálnímu programu akce nevýznamné. Krátce po opuštění Tábora byla v oddílu pro cestující vozu 55 54 85-07 001-8 BRpx⁰⁶² zahájena improvizovaná a spíše neformální tisková konference.

Prvním z řečníků tiskové konference byl Ing. Marek Plochý, manažer ČD nostalgie
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Z pohledu jejího účinku není příliš důležité, který řečník co konkrétního řekl, ale celkový obraz, jaký společně vytvořili a jenž shrnuje při této příležitostmi vydaná tisková zpráva. Ostatně jakési shrnutí podaných informací už podala, podle svého zaměření, také obecná či víceméně odborná média – od regionálního deníku až třeba po periodikum ekonomické. Při tom povídání jsme se neubránili nutkání sledovat krajinu kolem trati z okna vagónu či ubíhající koleje skrze přechodové dveře na jeho konci. I když jsme si zakázali systematickou dokumentaci tratě a jejího okolí, protože tu jsme si odbyli už při předchozím cestování.

Trať číslo 202 Tábor - Bechyně na turistické mapě; zdroj: www.mapy.cz

To ovšem neplatilo v případě fotozastávek, které byly na programu po ukončení tiskové konference. Čas mezi nimi jsme si, stejně jako ostatní, krátili hovorem a užíváním vymožeností historické soupravy, k nimž patřila nejen možnost občerstvení v bufetovém oddíle, ale také služby dokonalého akustického informačního systému (fungoval lépe, než v řadě moderních vozidel). První možnosti vyfotografovat si vlak zvenčí se nám dostalo v dopravně Malšice a další následovala v Sudoměřicích u Bechyně. V této dopravně D3 jsme ovšem zastavili z provozních důvodů, kvůli křižování s protijedoucím Os 28411 Bechyně – Tábor.

Křižování pravidelného a zvláštního vlaku v Sudoměřicích u Bechyně
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Nicméně fotografům a filmařům se v zápětí dostalo zvláštní pozornosti, když byli vyzváni, aby popošli kousek po trati a počkali u přejezdu P6320, kde je vlak po průjezdu naloží. Na přejezdu, tentokrát označeném P6323, byl stanoven i další fotoflek, v bezprostřední blízkosti zastávky Bežerovice. Tady se mohli vyřádit všichni, kdo si potrpí na spojení vlaku s kvetoucí řepkou. Souprava tentokrát couvala za obzor a po opakovaném průjezdu skupinku umělců naložila, aby ji po průjezdu lesem opět vyložila a výše pospaný proces se opakoval. Já jsem se rozhodl jeho účastníkem nebýt, na rozdíl od řady jiných, jimž jsem pak snímky záviděl.

0pakovaný vjezd Os 11120 Tábor - Bechyně na poslední fotozastávku © Karel Furiš

Od této poslední fotozastávky jsme sjeli do údolí Lužnice, kterou jsme překonali po mostě Duha s jeho zcela unikátním „jednostranným“ přejezdem P6329 a poté se vyšplhali do koncové stanice Bechyně. Tam nás čekal elektrický vůz M 400.001, původně označen řadou 40.0 kkStB. Nedávný článek o něm zasel semeno sváru mezi představiteli Českých drah a Klubu přátel elektrické dráhy Tábor - Bechyně, ale zdálo se, že jeho klíčky během akce uhnily, když se vyjasnilo, že za všechno může hlavně pachatel zprávy. Všechny ovšem zajímal spíš vůz samotný, který jsem třeba já v provozu už kdysi zastihl, ale neměl čas jej prozkoumat.

Elektrický vůz M 400.001 na bechyňském nádraží (foto z Os 11120) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsme toto unikátní vozidlo neviděli v Táboře, domysleli jsme se, že se do Bechyně vydalo dřív. Až později jsme zjistili, že přijelo jako „ad hoc“ Os 11118 s odjezdem v 09:39 hod, z Tábora a příjezdem v 10:33 (ve skutečnosti v 10:38 hod.) do Bechyně. Nebyla to však jediná „atrakce“ v koncové stanici tratě číslo 202, které jsme mohli věnovat svou pozornost. V podloubí výpravní budovy byla instalována ukázka modelů železničních vozidel Bechyňky ze sbírky Pavla Kohoutka, jako upoutávka na zajímavou akci, která proběhne v bechyňském muzeu 4. června, jako součást oslav Dne dětí a také ke slavnostnímu zahájení Léta na Bechyňce.

Modely vozidel jezdících na trati Tábor - Bechyně © PhDr. Zbyněk Zlinský

Těch akcí, které proběhnou v rámci Léta na Bechyňce, bude celá řada. K nim dostal každý účastník novinářského výletu plnou složku tištěných materiálů, ať už od města Tábor či jeho jižního protějšku - a pochopitelně také od Českých drah. Není sice možné je zde všechny reprodukovat nebo pospat, ale nic nebrání tomu, abychom zde zveřejnili aspoň dva dokumenty, které jsou k dispozici v elektronické podobě – stručný plakátek a značně obsáhlejší informační leták. A nyní se vraťme k našemu reportérskému konání. Jeho součástí bylo mimo jiné letmé nahlédnutí do nádražní čekárny. která ukrývá vzpomínku na stavitele tratě v podobě jeho busty.

František Křižík v roli přísného strážce vstupu do čekárny © PhDr. Zbyněk Zlinský

Vzhledem k tomu, že do Bechyně náš zvláštní vlak dorazil proti původnímu plánu se zpožděním zvíci 10 minut a bylo třeba dodržet čas odjezdu, měli dost napilno nejen reportéři, ale také strojvedoucí a posunovači, kteří museli sestavit soupravu „ad hoc“ Os 11121 Bechyně – Tábor. To obnášelo objetí soupravy bobinkou 100.003-3 a zavěšení elektrického vozu M 400.001 na konec vlaku. Bohužel jsem já i můj kolega věnovali pozornost procesu prvnímu a téměř zcela nám unikl ten druhý, svým způsobem zajímavější. To, že jsem elinku nezachytil při samostatné jízdě, mne sice mrzelo, ale vzhledem k jinak dobře odvedené práci jen mírně.

100.003-3 najíždí do čela soupravy pro Os 11121 Bechyně - Tábor © PhDr. Zbyněk Zlinský

Plánovaný odjezd ve 13:20 hod. se tentokrát podařilo naplnit, což bylo třeba vzhledem ke křižování s pravidelným Os 28410 Tábor – Bechyně, k němuž mělo dojít opět v Sudoměřicích u Bechyně. Já jsem však tento zajímavý děj, vybízející k vystoupení z vlaku, pojednal jen z okna vagónu. Přítel Karel ovšem neodolal, a to vzdor skutečnosti, že byl poněkud nervózní z možného zpoždění našeho příjezdu do Tábora. Chtěl odtud totiž, už sám, kamsi pokračovat, jak se dovíme v následné reportáži. Předběžně mohu prozradit, že svůj návazný vlakový spoj v pohodě stihl, protože jsme do cílové stanice dorazili zcela v souladu s naším jízdním řádem

Autor a Os 11121 Bechyně - Tábor v cílové stanici © Karel Furiš

Do odjezdu mého spoje ještě zbývalo dostatek času, abych fotograficky sledoval klikatou cestu historické soupravy od nástupiště 1B do depa, přičemž jsem stihl ještě podrobně zdokumentovat ve šturcu odstavenou záložní soupravu pro elektrickou obsluhu Bechyňky s bobinkou inventárního čísla 003 a dvěma vozy někdejší řady 021. Přitom jsem si povšiml také pěkně opravené původní remízy Křižíkovy dráhy, kterou jsem naposled viděl ve stavu už poněkud nevalném. Ale až po návratu domů jsem náhodou přišel na to, že vlastníkem budovy je už kdosi jiný a její dnešní určení má také poněkud odlišný charakter – aspoň podle webu E15.

Opravená remíza a trať 202 k Bechyni od přejezdu P6293 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Před návratem domů jsem ještě zastihl příjezd Os 28413 Bechyně – Tábor, opět vedeného v rozporu s pravidelným řazením v elektrické trakci. To je samozřejmě logické, vzhledem k soupravě, kterou jsme při její cestě do Bechyně. Zdůrazňuji to proto, že posílení elektrického provozu bylo toho dne zjevně záměrné. Jinak na trati kralují Regionovy, jak potvrzuje nahlédnutí do platného jízdního řádu (symbol bicyklu = řada 814/914). Doufejme, že tu převahu motorové trakce úspěšně naruší alespoň o víkendech nostalgická akce našeho národního dopravce, která vypukne už začátkem příštího měsíce. Její předpremiéra úspěšná rozhodně byla.