Léto na Bechyňce

18.6.2016 8:00 Jiří Řechka

Čtvrtého června letošního roku jsem opět přijel do železniční stanice Tábor, abych se zúčastnil letní nostalgické zahajovací jízdy, která byla vedená bobinkou E 422.003. Lokomotiva prošla po letech, kdy byla odstavena z provozu, celkovou opravou a proměnila se v železniční krasavici. A tato lokomotiva byla důvodem, proč jsem se téměř na den po deseti letech opět vydal na nostalgickou jízdu do Bechyně. Tenkrát jsem se svezl s Elinkou.

Lokomotivu E 422.0 jsem nikdy neměl štěstí zachytit v běžném provozu, nakonec ani při historické jízdě. O nasazení této lokomotivy a motorového vozu M 400 Elinka v nostalgickém provozu vyšla před několika dny na našich stránkách reportáž od Zbyňka a Karla a po jejím přečtení a zjištění jízdního řádu bylo rozhodnuto o mé návštěvě na Bechyňce. Druhým důvodem k návštěvě v tento den bylo i několik jízd Elinky, když se podíváte do jízdního řádu, tak zjistíte, že Elinka bude v provozu pouze každou druhou sobotu. Vlaky s Bobinkou jsou v běžném tarifu ČD, rezervace je povinná pouze pro vlaky s Elinkou z důvodu omezené kapacity. Bobinka také jezdí častěji – každý víkend do 28. srpna.

Motorový vůz Elinka © Jiří Řechka

Bechyňka je naše nejstarší elektrifikovaná trať, která vznikla díky aktivitě Jana Sedláka, ředitele závodu Františka Křižíka, který v roce 1898 jednal s bechyňským družstvem založeným pro výstavbu trati Bechyně - Tábor o vypracování projektu trati s elektrickým pohonem. Tolik nostalgie ČD, která se od jiných informací o založení trati poněkud odlišuje.

Při plánování cesty jsem se rozhodl navštívit i původní nádraží v Bechyni. Nádraží, o kterém jsem neměl tušení. Do Tábora jsem odjel rychlíkem R 633, jenž mě do cíle dovezl hodinu před odjezdem první nostalgické jízdy vedené Bobinkou, a měl jsem tak možnost zachytit provoz v této stanici a hlavně přistavení nostalgického vlaku k nástupišti Bechyňky. Po provedení fotodokumentace začátku této akce jsem se usadil ve vlaku očekávaje odjezd do Bechyně. Vlak byl plně obsazen, spíš přeplněn, bohužel odjezd byl zpožděn, čekalo se na opožděný rychlík od Českých Budějovic. Po jeho příjezdu se náš vlak dal do pohybu a já jsem si podruhé v životě vychutnával jízdu na této trati.

Bobinka E 422.0003 před odjezdem do Bechyně na Os 28406 © Jiří Řechka

Vlak neušel pozornosti řady šotoušů a dalších přihlížejících. Po cestě jsem přemýšlel, jak si zorganizovat fotografování této soupravy na trati a jízdy Elinky. Přeci jen zpoždění nebylo malé. Po příjezdu do Bechyně a vyfotografování soupravy ve stanici jsem provedl urychlený pěší přesun na vzdálený konec bechyňského mostu zvaného Bechyňská duha, kde jsem očekával zpáteční jízdu vlaku do Tábora. Po průjezdu vlaku jsem se přesunul o pár desítek metrů dál směrem k zastávce Bechyně zastávka. Z těchto míst byla trať vedena na původní nádraží. Zde jsem očekával příjezd Elinky. Jak jsem předeslal, všechny jízdy vlaků byly zpožděny, a tak velkým „spolupracovníkem“ byla aplikace ČD v telefonu a hodinky.

Bobinka přejíždí Bechyňskou duhu © Jiří Řechka

Poté, co projela Elinka, nastal čas na „objevení“ původní železniční stanice Bechyně. Chci připomenout, že první zkušební jízda proběhla po roce stavby 1. 6. 1903, pravidelný provoz na trati byl zahájen 21. 6. 1903. Původní trať nevedla přímo do města, ale končila na levém břehu řeky Lužnice. V roce 1929 došlo k prodloužení dráhy na druhý břeh vodního toku v Bechyni díky novému železobetonovému mostu, jenž je raritní společnou mostovkou pro železniční a silniční dopravu. Trať byla tímto přemostěním prodloužena o necelý kilometr.

Původní nádraží je nyní nákladové a bylo nově ve své době připojeno směrem od Bechyně. Na internetu jsem objevil internetové stránky o Bechyňce pod názvem Staré nádraží se spoustou pro mne neznámých informací a fotografií, ze kterých také čerpám některé tyto informace. Trať je zarostlá a je evidentní, že provoz zde není již řadu let realizován. Po překonání vegetace jsem dorazil k zamčené bráně, areál původního nádraží slouží jako nákladiště dřeva, zde také končí trakční vedení. Přeprava dřeva se již pravděpodobně na rozdíl od minulosti provádí jenom nákladní automobilovou dopravou.

Původní trať, nyní nepoužívaná vlečka © Jiří Řechka

Po kontrole času jsem se vydal po silnici podívat se na původní výpravní budovu, která patří nebo patřila soukromé osobě. Celý prostor okolo této budovy je zarostlý, vypadá to, že v současné době se o toto místo nikdo nestará. Provedl jsem si fotodokumentaci a tak trochu využil situace, že jedna branka je pootevřena, a tak jsem udělal několik snímků zejména trakčních stožárů a čela budovy. Na boku stavby je ještě zachován čitelný název stanice. Některé zdroje uvádějí, že před více než deseti lety se na trakčních stožárech ještě nacházela původní trolej z třicátých let. Dnes zde již žádná není.

Původní výpravní budova v Bechyni © Jiří Řechka

Po kontrole hodinek jsem usoudil, že je čas k návratu k mostu, pokud chci stihnout návrat Elinky zpět do Tábora. Protože v reportáži od Zbyňka došlo i na dotazy týkající se provozu na mostě při jízdě vlaku, nafotil jsem i veškeré dopravní značení na obou koncích mostu. Elinku jsem při jízdě po mostě zachytil, a protože do příjezdu Bobinky, kterou jsem chtěl mít také zachycenou na mostě, zbýval nějaký čas a žaludek začínal dávat najevo, že je čas na přísun nějaké té poživatiny, vydal jsem se vyhledat prodejnu potravin.

Zajímavá kombinace vlaku a automobilu na mostě Bechyňská duha © Jiří Řechka

Naštěstí pár desítek metrů od nádraží se nachází jeden obchodní řetězec, a tak jsem se po nákupu opět odebral zpět k mostu, abych zde vyčkal opětovného příjezdu osobního vlaku vedeného Bobinkou. Vlak projel a já jsem se vydal přes most na Náprstkovu vyhlídku, odkud jsem chtěl zachytit průjezd zpátečního vlaku do Tábora, abych také měl zvláště takto složený vlak se siluetou Bechyňské duhy. Na obloze probíhal letecký provoz, jak jsem se na místě dozvěděl, ke dni dětí, zejména nad městem létal největší dvojplošník na světě neboli letadlo An-2.

Bobinka na unikátním mostě © Jiří Řechka

A protože se i můj čas odjezdu přiblížil, nezbylo mně, než se vydat na zpáteční cestu na stanici a zde počkat na příjezd nostalgického vlaku vedeného Bobinkou. Přesto ještě zbýval nějaký čas na prozkoumání do stanice zaústěné vlečky, která v nedaleké minulosti obsluhovala místní porcelánku. I zde, jak se zdá, železniční provoz definitivně ustoupil kamionové dopravě. Po příjezdu vlaku, na který jsem čekal, odstoupení Bobinky a objetí soupravy se po pár minutách vlak vydal na svoji zpáteční jízdu do Tábora. Ve stanici Sudoměřice u Bechyně došlo ke křižování s protijedoucí Elinkou a po nástupu cestujících vlak pokračoval do Tábora.

Celý den bylo navzdory předpovědi počasí velmi příjemně a až při příjezdu do Tábora začalo trochu pršet, to už ale nebyl žádný problém. V Táboře byla souprava nostalgického vlaku stažena do depa a já jsem vyčkal příjezdu rychlíku z Českých Budějovic, na rozdíl od rána přijel bez zpoždění, volné místo jsem našel bez problému. Během jízdy byli cestující informováni, že z důvodu výluky vlak nepojede přes Vršovice, ale odklonem přes Malešice a Libeň. A tak jsem měl možnost si projet tuto spojku do Libně i rychlíkem. Den pro mne skončil příjezdem na hlavní nádraží a doma při prohlížení fotografií jsem ještě znovu vstřebával zážitky tohoto dne.