Škodovka představila „Emila Zátopka“ pro DB

Pro nás, tedy Karla Furiše, Jiřího Řechku a mou maličkost, vše začalo deset dní před výše uvedeným datem, když na adresu naší redakce dorazilo jedno z těch pozvání, která se neodmítají: Vážená paní redaktorko, vážený pane redaktore, naše společnost Škoda Transportation si vás dovoluje pozvat na slavnostní PŘEDSTAVENÍ LOKOMOTIVY EMIL ZÁTOPEK PRO DEUTSCHE BAHN. Akce se uskuteční 27.6. 2016 od 12:00 na zkušebním okruhu ve Velimi. Součástí akce bude tisková konference, představení lokomotivy a také zkušební jízdy po okruhu. Přílohu elektronické zprávy, obsahující i jakési organizační věci, tvořila vlastní pozvánka:

Pozvánka na akci (kliknutí do náhledu otevře celou ve formátu PDF)

Bylo třeba zjistit, zda mají kolegové zrovna volno, potvrdit naši účast a domluvit se na dopravě z našich bydlišť na místo setkání. A také dohodnout nezbytnou dělbu práce, která bude zřejmá každému, kdo si tuto reportáž přečte a prohlédne celou. I když ani tentokrát nebylo cestování na železniční zastávku Cerhenice samo o sobě bez zajímavosti (což platí také pro cestu zpáteční), popis událostí zahájím u vstupu do areálu Zkušebního centra VUZ (a to ostatní ponechám do případné reportáže o něčem jiném). Tam jsme dorazili mezi prvními a kvůli zvýšeným bezpečnostním opatřením museli čekat, než si nás někdo přijde vyzvednout.

Čekání na doprovod u vjezdu do areálu Zkušebního centra VUZ Velim
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Což se také po nějaké chvíli stalo a spolu s dalšími kolegy jsme byli uvedeni na místo konání tiskové konference, což bychom díky několika předchozím zkušenostem zvládli sami, dokonce i bez značení cesty cedulemi a směrovkami. V zasedací místnosti Zkušebního centra VUZ jsme se ocitli poněkud předčasně, tak jsme zbývající čas do zahájení mohli využít ke konzumaci drobnému občerstvení a studování materiálů, které nás společně čekaly na stole. To druhé bylo vlastně opakováním informací, které jsme už měli. Začaly se objevovat od 18.6.2013, kdy Škoda Transportation a.s. vydala tiskovou zprávu o získání zakázky pro DB.

Prospekt projektu pro DB (kliknutí do náhledu otevře celý ve formátu PDF)

Výše uvedený materiál supluje ten, který jsme dostali k dispozici v tištěné podobě – jen je stručnější, takže vyžaduje jisté doplnění. Škodovka dodá do Německa šest vratných souprav, tvořených šestivozovou netrakční jednotkou a lokomotivou řady 102 Emil Zátopek, které jsou určeny pro takzvaný NIM Express neboli rychlé železniční spojení měst Nürnberg, Ingolstadt a München. O něm podrobně pojednává německá Wikipedie, nezapomínající na konci stati ani na vozidla z České republiky. O těch se v Německu také postupně objevovaly informace, pochopitelně doprovázené různými komentáři, jako třeba na webu TrainzDepot.net.

Trasa NIM Expressu; zdroj: Škoda Transportation a.s.

V pravé poledne, tedy přesně podle programu (což při takovýchto akcích nebývá zrovna pravidlem), usedli do čela konferenčního stolu Ing. Zdeněk Majer, viceprezident společnosti zodpovědný za daný obchodní případ, Ing. Jaroslav Brodský, produktový manažer společnosti zodpovědný za realizaci projektu, a Mgr. Lubomíra Černá, tisková mluvčí společnosti. Posledně jmenovaná přivítala účastníky tiskové konference, představila zástupce Škoda Transportation a.s. a nastínila program akce. Poté předala slovo Ing. Majerovi, jenž se rozhovořil o podstatě zakázky, jejím vzniku, potížích při realizaci i pozitivech, která může Škodovce přinést.

Hovoří Ing. Zdeněk Majer, viceprezident Škoda Transportation a.s. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Na jeho slova navázal Ing. Brodský, který se zaměřil na technické a řešení a realizační fázi projektu. Stejně jako jeho předřečník, ani on netajil, že je výrobce proti sjednanému termínu ve skluzu, vynuceném řešení některých věcí za pochodu. Podstatu řečeného shrnuje tisková zpráva, která byla rozdána účastníkům tiskové konference a je vám k dispozici v elektronické podobě. Povšimněte si v ní zmínky o tom, že díky této referenci od gigantu Deutsche Bahn se Škodovce otevírají dveře do dalších tendrů a že o stroje podobného typu a provedení je zájem nejen v německy mluvících zemích, ale také například ve Skandinávii, Maďarsku, Turecku i jinde.

Slovo má Ing. Jaroslav Brodský, produktový manažer společnosti © PhDr. Zbyněk Zlinský

Po zmíněných projevech následovala diskuse, sice nepříliš bohatá, ale až nezvykle věcná. Její průběh zde nehodlám více komentovat, protože ne každého takové věci zajímají. Ale pro ty, kdož jsou založení opačného, nabízím novinku – možnost poslechnout si celou tiskovou konferenci včetně diskuse z originálního záznamu, který pořídil kolega Řechka a splnil tak svůj úkol v dělbě práce, zmíněné ve druhém odstavci této stati. Kdo jí využije, získá právě tolik informací, kolik vyslechli přímí účastníci akce. A odhalí rovněž fakt, že v diskusi vznesl svůj dotaz také jeden z členů reportérského týmu internetového magazínu VLAKY.NET.

Karel Furiš se ptá na rozložení zakázky mezi členy skupiny Škoda Transportation
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Když tisková konference skončila, měla následovat praktická část prezentace nového přírůstku do rodiny lokomotiv Škoda v korporátních barvách DB na velkém zkušebním okruhu VUZ, po němž nás měla svézt lokomotiva s označením 91 80 6 102 002-3 D-DB. Ve Zkušebním centru byla přítomna i její starší sestra, tedy stroj číslo 91 80 6 102 001-5 D-DB. O něm jsme z aktualit na stránkách letošního dubnového a květnového čísla Železničního magazínu věděli, že do Cerhenic dorazil z Plzně dne 29.4.2016 v ranních hodinách, aby absolvoval vstupní zkoušky a pak se podrobil ověřování a dolaďování jednotlivých funkcí v souladu s dokumentací.

Stroj 91 80 6 102 001-5 D-DB jsme viděli až v závěru akce při posunu
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Pobyt na ŽZO bude završen homologačními zkouškami. V dohledné době by se k němu (tedy stroji 91 80 6 102 001-5 D-DB) měl připojit první řídicí vůz, dokončovaný v Plzni. Koncové a vložené vozy jsou vyráběny v Ostravě. Během léta by se měla na ŽZO objevit kompletní souprava NIM Expressu, psalo se tam také. Nás ovšem zajímala lokomotiva s inventárním číslem 002, která se po chvíli čekání objevila u nástupiště místního „nádraží“, aby naložila první várku novinářů a dvakrát s ní objela velký zkušební okruh. My jsme byli zařazeni až do poslední skupiny, takže jsme měli dost času na pokusy zachytit ten stroj, míjející nás dvoustovkou.

Lokomotiva 91 80 6 102 002-3 D-DB projíždí „nádražím“ ZC VUZ rychlostí 200 km/hod.
PhDr. Zbyněk Zlinský

A také na zachycení jiných jevů, které se nabízely našim objektivům a z nichž aspoň výběr najdete v připojené galerii fotografií, která je jistě výmluvnější, než psané slovo. Konečně přišla řada na nás a svezli jsme se rychlostí na síti SŽDC zatím nedosažitelné. Já ovšem nikoliv poprvé, premiéru jsem v tomto směru měl při obdobné akci v prosinci 2008. Popravdě řečeno, nijak zvlášť vzrušující zážitek to není, účastník takové jízdy vysokou rychlost ani nevnímá a je o jejím dosažení informován spíše jen pohledem na rychloměr. Ale to nakonec vědí všichni, kdož někde v technicky pokročilejší cizině zažili tam běžné cestování mnohem rychlejší.

Rychloměr stroje 91 80 6 102 002-3 D-DB při jízdě po zkušebním okruhu © Karel Furiš

Po ukončení jízdy se nám dostalo pozvání k občerstvení, které bylo připraveno stylově v prostoru, který jinak slouží jako luxusní garáž pro místní historickou inspektorskou drezínu Tatra. Poprvé jsme také měli možnost vystoupit na vyhlídkovou terasu, jež se vypíná nad takto uchystanou jídelnou. Ale zbýval ještě poslední bod programu, detailní prohlídka 91 80 6 102 002-3 D-DB. V tomto případě se plnění plánu poněkud zadrhlo, protože vypršel čas vymezený výrobci pro přítomnost jeho stroje na okruhu, takže ten musel uvolnit místo vozidlu ve zkouškách, což byl paradoxně právě druhý (vlastně první) Emil Zátopek pro DB, výše už zmíněný.

91 80 6 102 002-3 D-DB uvolňuje okruh pro zkoušky své sestry © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nakonec se vše vyřešilo a dokumentátoři dostali prezentovanou lokomotivu k téměř neomezeně dispozici zvenčí i zevnitř. Mně se do ní, stojící mimo nástupiště, už šplhat nechtělo, ale zdatnější Karel i Jirka této možnosti plně využili. Tím jsme měli hotovo, mohli jsme areál Zkušebního centra VUZ opustit a vydat se na zpáteční cestu ke svým domovům, abychom začali pracovat na této reportáži, každý podle dohodnuté dělby práce. V ní připadl našemu ostravskému kolegovi jeho obvyklý úkol – pořídit a zpracovat pohyblivé obrázky z akce. Jak se jeho splnění tentokrát zhostil, to může posoudit každý, kdo si otevře jeho souhrnné video: