Jak jsme (ne)otevřeli nový Gotthardský tunel

26.8.2016 8:00 Pavel Stejskal

Čtvrtek 1. června 2016 se zapsal do dějin světových železnic. Tento den byl za účasti mnoha celebrit z Evropské unie, vrcholných představitelů Švýcarské konfederace i prostých občanů slavnostně otevřen pod Gotthardským průsmykem nejdelší železniční tunel. Je dlouhý 57 kilometrů a jeho výstavba a dokončení trvalo 17 let. Od prosince 2016 začne v tunelu pravidelný provoz, nová trasa zkrátí cestu mezi Curychem a Milánem o 65 minut.

Kamarádi z Letohradu, železniční fandové, projevili zájem navštívit trať přes Gotthard a pořídit snímky, ale hlavně kamerové záběry vlaků po staré trati, dokud je zde kompletní železniční doprava. Protože ani jeden z nich na této trati nebyl, byl jsem z jara letošního roku osloven, abych jim zde udělal průvodce. Ladili jsme termíny na náš společný výlet a nakonec jsme se trefili právě do doby slavnostního otevření nového tunelu. A tak Petr Buryška, zvaný též Burda, projevil zájem využít termínu také k nahlédnutí k novým portálům nejdelšího tunelu a pořídit nějaký záběr.

Večer 30. května mi před domem zastavila Škoda Octavia, já naložil svoje zavazadla, fotovýbavu a vyrazili jsme do Švýcarska. Cesta ubíhala, za volantem byl zkušený řidič Jarda Sršeň, který jezdí s autobusem. Na zadním sedadle seděl Burda a posledním z osazenstva byl Jirka Mikyska, který byl záložním řidičem. První den našeho pobytu ve Švýcarsku byl zvolen tak, abychom si prohlédli Rhétskou železnici, kde moji spoluvýletníci rovněž nikdy nebyli. Zde jsem naplánoval focení hned na několika místech a Burda chtěl hlavně Landwasserviadukt.

Naše výprava už nad obcí Airolo; 02.06.2016 © Pavel Stejskal

Jeho hláška „Kdo nenavštívil Landwasserviadukt, jako by na Rhétské dráze nebyl“ nás provázela cestou do Švýcarska. Naše první ranní zastávka byla v Domat/Ems, kde jsme asi hodinu fotili provoz na RhB. Měli jsme štěstí, z normálně rozchodné vlečky odjížděla lokomotiva Re 6/6-11639, která dovezla pro tamní chemickou továrnu zátěž. Další místo k focení jsem zvolil nedaleko stanice RhB Solis na stejnojmenném viaduktu. Také zde jsme vyfotili několik vlaků RhB a pokračovali jsme až do stanice Surawa. To už se ale počasí začínalo kazit, ranní sluníčko se stále více schovávalo za houstnoucí mraky.

Dalším místem k focení jsem zvolil smyčky mezi stanicemi Bergün a Preda. Krátce po poledni jsme sjeli do Bergünu, kde jsme zaujali pozice mezi rozkvetlými lukami nad městečkem. To se ale již obloha zatáhla úplně a dokonce se spustil jemný deštík. Několik vlaků jsem zde vyfotili a nebyli jsme sami. Byl zde starší manželský pár ze Španělska, z Barcelony. Pán se však vyjádřil, že není Španěl, ale Katalánec. Kvůli počasí jsme nakonec další focení u Bergünu vzdali a sjeli do Filisuru, abychom pořídili nějaké záběry u proslulého viaduktu Landwasser.

Pohled z vyhlídky nad viaduktem Landwasser na jedoucí vlak; 31.05.2016 © Pavel Stejskal

Burda s Jirkou zůstali v údolí, každý zaujal jinou pozici, aby měl každý jiný záběr, Jarda měl celonočního a půldenního řízení, jak se říká „plný kecky“, zůstal v autě a dospával. Já jsem vyšplhal prudký kopec na vyhlídku nad viaduktem. Akorát včas, od Churu za moment jel vlak do Svatého Mořice s reklamní lokomotivou pro řetězec Coop Ge 4/4-641. Tento vlak se ve Filisuru vykřižoval s protijedoucím vlakem do Churu, který se za několik minut objevil na viaduktu. V jeho čele byla další reklamní lokomotiva Ge 4/4-650. Ta nese reklamní polep právě s viaduktem Landwasser.

Reklama upozorňuje, že trať Bernina, jehož součástí je i viadukt, patří do světového kulturního dědictví UNESCO. Zde jsem také narazil na starší manželský pár, tentokrát z Německa. Pán si fotil vlak pouze na telefon. Protože jsme byli s kamarády domluveni, že po průjezdu vlaku se sejdeme opět na parkovišti u auta, pospíchal jsem dolů. Ale protože se ukázalo sluníčko, rozhodli jsme se, že ještě hodinku vydržíme. A tak já si výšlap do kopce ke trati zopakoval ještě jednou. Od Churu přijel další vlak, opět s lokomotivou řady Ge 4/4 a čísla 649.

Rychlík z Churu do Sv. Mořice před Filisurem se strojem Ge 4/4-649 v čele; 31.05.2016
© Pavel Stejskal

Ta je opatřena reklamním polepem na deník „20 minut“, který je rozdáván zdarma na nádražích. Tento vlak jsem však vyfotil na menším viaduktu nad stezkou k vyhlídce. Zde jsem také počkal a vyfotil protijedoucí vlak ze Svatého .Mořice. V jeho čele byla reklamní lokomotiva Büga, neboli stroj Ge 4/4-646. Na chvíli z mraků vylezlo sluníčko, ale než jsem slezl na parkoviště k autu, začalo znovu poprchávat. To se i Jarda probudil, udělali jsme pozdní oběd a pak jsme vyrazili k našemu cíli tohoto dne – Gotthardské dráze. Naše cesta vedla přes Oberalppass, kde nás překvapila téměř souvislá sněhová pokrývka.

Protože jsme cestou předjeli vlak do Andermattu, pod Oberalppassem jsme si počkali a stihli jej vyfotit hned 2x a já ještě při příjezdu do Andermattu. Než jsme však sjeli z Andermattu do místa našeho ubytování, jeli jsme se podívat ještě na viadukt nedaleko Hospentalu. Také zde jsme si počkali na vlak, který tentokrát jel z Andermattu do Brigu. Ubytování jsme měli zajištěno ve Wassenu, v malém hostelu, který jsem využil už několikrát. Ač opět začalo pršet, Jirka se vydal prozkoumat nejbližší okolí, Jarda jako první odešel spát a já s Burdou zasedli k pivku a plánovali jsme druhý den. Nakonec jsme všichni zmoženi únavou z cesty odešli brzy spát.

Naše ubytování ve Wassenu; 03.06.2016 © Pavel Stejskal

Druhý den ráno, ve středu 1. června 2016, jsme po snídani vyrazili prozkoumat možnost, zda se dostaneme k severnímu portálu nového tunelu pod Gotthardem. Při průjezdu okolí tohoto místa jsme zjistili, že to bude nemožné. Takové vojenské a policejní manévry jsem ještě ve Švýcarsku nezažil. Tento den se nový tunel otevíral, byly pozvány nejen politické celebrity ze Švýcarska, ale minimálně z celé Evropy a, jak bylo vidno, Švýcaři nenechali nic náhodě. Ona hrozba teroristických útoků není podceňována ani v této mírumilovné zemi.

Průjezd okolo bývalého staveniště, kde bylo i infocentrum s vyhlídkou na novou trať a tunel, byl neprodyšně uzavřen, veškerá automobilová doprava byla odkloněna. Zvolil jsem tedy návštěvu depa v Erstfeldu, kde se o víkendu 4. a 5. června měla uskutečnit rozsáhlá železniční výstava právě k otevření nového tunelu. Zaparkovali jsme pod depem a přikradli se do jeho prostor. Zde byl poměrně klid. Kolejiště, dříve volně přístupné, však bylo obklopeno vysokým drátěným plotem, který bránil pořízení kloudného snímku zde odstavených lokomotiv.

Lokomotiva společnosti Sersa Group 845.002 v depu Erstfeld; 01.06.2016 © Pavel Stejskal

Ale za chvíli jsme se osmělili a pronikli za plot společně s nějakým místním fotografem. Nakonec nás ale zaměstnanci SBB vykázali, přes to jsem pár záběrů pořídil. Mezitím se nad místem, kde byl vjezd do nového tunelu pod Erstfeldem, začaly točit vrtulníky, přivážející hosty ke slavnostnímu otevření. My v klidu ještě obešli lokomotivy soukromých dopravců, odstavené v kolejišti pod depem, a zvažovali co dál. Provoz na nádraží v Erstfeldu utichl, a to od rána jezdil náklad za nákladem. Bylo jasné, že doprava bude minimálně na půl dne silně omezena, projedou jen rychlíky.

Burda stále neopouštěl myšlenku, pořídit alespoň zpovzdálí nějaký kamerový záběr, ale místo bylo opravdu neprodyšně uzavřeno. Doporučil jsem tedy kolegům s kamerami, že zajedeme do Göschenenu, kde pořídíme nějaký snímek vlaků vyjíždějících z portálu starého tunelu. Vždyť to za několik měsíců budou historické záběry. Počasí bylo opět nic moc, ale kolegové si je vychvalovali, kamerám to tolik nevadilo. V Göschenenu jsme pobyli asi 2 hodiny a Burda projevil zájem podívat se do Flüelenu. Z dálnice jsme pak chtěli odbočit za Erstfeldem na silnici, vedoucí okolo vjezdu do nového tunelu. Zde však byla uzávěra kvůli slavnostnímu ceremoniálu.

Interregio z Locarna do Basileje vjíždí do Göschenenu; 01.06.2016 © Pavel Stejskal

Přesto kolegové pořídili alespoň na kamery několik záběrů z dálky. Ve Flüelenu jsme fotili několik vlaků a pak také příjezd parníku „Stadt Luzern“ do zdejšího přístavu. Burda stále chtěl pořídit nějaký záběr z blízkosti nového tunelu, opět jsme tedy směřovali naším autem k onomu místu. I když už bylo pozdní odpoledne, místo bylo stále uzavřeno policií a armádou, do areálu byly pouštěny pouze osoby s povolením. Našli jsme však místo těsně za Altdorfem, kde se trať dělí do nového tunelu a zde chvíli fotili. Byli jsme zde asi 10 minut a po cestě přicházel muž v oranžové vestě. Už jsme si s Burdou mysleli, že budeme odtud vykázáni.

Ale ukázalo se, že je to fanda z Francie, který má zájem také vyfotit nový tunel a rovněž bezúspěšně. Když jsme zde vyfotili několik vlaků, nasedli jsme do auta a odjeli do Wassenu. Navrhl jsem, že do večera můžeme fotit zde. Počasí se umoudřilo, ve Flüelenu i Altdorfu dokonce vysvitlo sluníčko. To však ve Wassenu opět zalezlo. Zde jsme se rozdělili, každý si vybral nějaké místečko k focení a filmování. Já jsem nejprve zkusil štěstí u vjezdu do Wassenu, Jarda šel obhlédnout místní poměry v obci, Jirka zase nádraží a Burda odešel ke kostelu. Počasí se opět začalo kazit a já jsem se vydal za Burdou ke kostelu, kde nás chytil déšť.

ETR 610 na středním Meienreuss viaduktu od wassenského kostela; 01.06.2016
© Pavel Stejskal

Ten nepřestával, a tak jsme odešli zklamaní na naše ubytování. Po večeři však přestalo pršet a já se vydal na obhlídku nádraží a muzea kamenictví nad nádražím. Na nástupišti byl Francouz, kterého jsme potkali u Altdorfu. Měl vedle auta měl rozložený kempinkový stolek a židli, na plynovém vařiči se mu vařila večeře. Projíždějící vlaky filmoval a zuřivými posunky vyzíval strojvedoucí, aby zahoukali. Když ho některý vyslyšel, radostně mu mával. Já jsem si v klidu prohlédl muzeum, venku se opět rozpršelo, a tak jsem se vrátil na hotel. Tam jsme pak u piva spřádali plány na další den. Předpověď počasí však nebyla moc uspokojivá.

Nakonec jsme se rozhodli pro původní plán, že nazítří navštívíme jižní část Gotthardské trati, když to trochu půjde, omrkneme i portál nového tunelu. Ve čtvrtek ráno jsme po snídani vyrazili dálničním tunelem na jižní část trati. Sjeli jsme na bývalé nádraží Giornico, kdy jsme fotografovali a filmovali na smyčkách trati téměř celé dopoledne. Burda navrhl jet se podívat do Lugana. Pod Belinzonou se ale spustil docela prudký déšť, v Luganu, jsme u nádraží marně hledali volné místo k zaparkování, a tak jsme se vrátili do Belinzony. Zde nepršelo, jen občas mírně mrholilo. Na nádraží, které je nyní přestavováno, jsme asi hodinu fotografovali.

Pak jsme jeli omrknout, zda se dostaneme k novému tunelu. Také zde však byl vstup do blízkosti pečlivě střežen. Nicméně nová trať je blízko dálnice, a tak Jirka alespoň stihl na kameru pořídit nějaké záběry z jedoucího auta. Zbytek odpoledne jsme strávili focením nejprve v Biasce a pak v Airolu, u výjezdu ze starého tunelu. Když nastal čas k návratu do Wassenu, domluvili jsme se, že projedeme po staré silnici přes Gotthardpass. Ale silnice byla uzavřena, a tak jsme projeli opět dálničním tunelem. Po večeři jsme zase spřádali plány na poslední den pobytu ve Švýcarsku a cestu domů. Nicméně opět rozhodlo počasí.

V pátek 3. června jsme tedy opustili pohodlí našeho ubytování ve Wassenu a vyrazili jsme do Andermattu. Chvíli jsme ještě fotili na wassenském nádraží, kde opět byl náš francouzský známý. Počasí se zase zhoršilo a začalo sice drobně, ale vytrvale pršet. Vyjeli jsme tedy k Andermattu a zhruba hodinu jsme fotili těsně pod ním vlaky MGB na zdejším kamenném viaduktu. Hned u tohoto viaduktu, nazývaném Ďáblův most, je pomník ruskému generálovi Suvorovovi a padlým vojákům, kteří zde v roce 1799 bojovali proti Napoleonovi. Pak jsme vyjeli na Oberalppass, kdy jsme nejprve vyfotografovali křižování vlaků a pak jsme počkali na Glacier Express.

Také zde opět začalo pršet a tak po odfocení Glacieru jsme pokračovali v naší cestě směr domov. Po cestě jsme udělali zastávku na fotografování u Sedrunu a pak také v Disentisu. Počasí se trochu umoudřilo, a tak jsme počkali na další vlaky, tentokrát RhB, u stanice Trun. Zde dokonce vylezlo i slunce, ale na další cestě do Churu nás opět stihl déšť. Poslední fotografování jsme provedli v Churu. Zde opět svítilo sluníčko. Burda se vydal filmovat na nádraží, já s Jirkou spěchali do ulice před nádražím, po které za chvilku jel vlak RhB z Arosy. V čele byl řídící vůz a na konci jednotka Alegra. Z Churu jsme odjížděli opět za deště.

Ten nás pak doprovázel přes Rakousko až na německé území. Další zastávku jsme měli v Bregenzu. V přístavu jsme zašli do restaurace a dali si vídeňský řízek s místním pivem. Pak jsme nastoupili na cestu k domovu a do České Třebové jsme dorazili v sobotu nad ránem. I když ne všechno na tomto výletu do Švýcarska vyšlo podle našich představ, byl úspěšný. Ač jsme se přímo nezúčastnili otevření nového Gotthardského tunelu, byli jsme poblíž a jen důkladná bezpečnostní opatření zabránila pořídit nějaký vhodný snímek. Zklamalo hlavně počasí, ale pořídili jsme snímky i kamerové záběry, z nich většina bude již velmi brzy historickými.

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský