Z tuniského deníku: Když přichází ramadán

10.8.2016 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Ač jsem byl v muslimských zemích už mnohokrát, doposud nikdy můj pobyt nezasáhl do (z našeho pohledu pohyblivého) měsíce ramadánu. Letos se tak stalo, což se mne bezprostředně dotklo jediným způsobem – změnou jízdního řádu SNCFT. Nicméně mohl jsem pozorovat také některé další, obecnější jevy, způsobené nástupem tohoto postního období, letos připadajícího na 6. června.

I toto pokračování mé reportáže z Tuniska možná zklame ortodoxní zastánce výhradně železniční (či alespoň veřejně dopravní) náplně příspěvků v našem internetovém magazínu, protože bude z části věnováno mým zážitkům obecnějšího rázu. Tento problém jsem si způsobil sám, když jsem se rozhodl popsat svůj letošní pobyt v turistickém rezortu Mahdia Zone Touristique den po dni. Ale jak ukázaly některé reakce v diskusi k předchozím dílům, nebylo to rozhodnutí tak chybné, jak jsem se zprvu obával, a ty postřehy očima běžného účastníka pobytového zájezdu cestovní kanceláře zaujaly aspoň někoho. Snad tomu tak bude i nyní.

Podvečerní nálada na pláži hotelu Mahdia Palace © PhDr. Zbyněk Zlinský

Neděle 5. června

Nedělní ráno mne přivítalo sice téměř modrou oblohou, ale také poměrně silným větrem a značně rozvlněným mořem, kteréžto dva poslední úkazy se později ještě stupňovaly. Takže jsem bronz nechytal na pláži, ale v relativním závětří hotelové zahrady. K moři jsem z ní vycházel jen za účelem smočení těla a případně také kvůli zvěčnění čehosi zajímavého. Jako byl například mechanizovaný úklid pláže s pomocí výrobku firmy BeachTech, člena slupiny Kässbohrer Geländefahrzeug. Ten byl doplněn úklidem manuálním a to vše dohromady představovalo vítané zpestření pro jinak se spíš nudící hosty hotelu Mahdia Palace i jeho plážové zaměstnance.

Mechanizované čištění pláže a jeho obdivovatelé © PhDr. Zbyněk Zlinský

Do galerie k předchozímu dílu jsem zařadil několik snímků z hotelové jídelny při snídani, které jsem pořídil v sobotu. V neděli jsem pokračoval v dokumentaci stravovadla při obědě a večeři. A dovolím si k ní malý komentář coby reakci na jeden dotaz v diskusi, abych trochu rozvedl svou stručnou odpověď. Strava byla (s výjimkou v té odpovědi zmíněné snídaně) vcelku pestrá a chutná. Poněkud mne zarazilo, že v ní (na rozdíl od tuniských pobytů předchozích) zcela chybělo vepřové maso. Tehdy jsem vždy přemýšlel, kdo v Tunisku čuníky pěstuje, poráží a dále zpracovává, když pro muslimy (98 % populace) i židy (1 %) jsou to tvorové nečistí.

Každé jídlo má svůj vícejazyčný popisek © PhDr. Zbyněk Zlinský

To mudrování jsem si tedy mohl letos odpustit a věnovat svou pozornost tomu, zda jde o jev obecný, důsledek jasmínové revoluce, nebo rozhodnutí vedení hotelu. A když jsem u toho masa, nejsa příznivcem drůbeže, živil jsem se převážně rybami a hovězím (skopové bylo kupodivu zřídka). Jenže oni je zásadně krájeli nesprávně, po vláknech (a ne napříč), a to přes to, že přinejmenším šéfkuchař (chef de cuisine) i jeho zástupce (sous-chef) byli od pohledu Evropané. S tím se můj už věkem opotřebovaný chrup jen těžce smiřoval. Ale jinak jsem si na pokrmy stěžovat nemohl. Až snad na to, že v té středomořské kuchyni bylo málo jídel tuniských.

Můj nedělní oběd bude završen ještě zmrzlinou © PhDr. Zbyněk Zlinský

Pondělí 6. června

Tohoto dne nezačínal jen nový pracovní týden, ale také ramadán, letos podle muslimského kalendáře připadající na období od 6. června do 5. července. Byl jsem docela zvědav, jak se jeho postní pravidla v praxi dodržují. Hned u snídaně jsem zjistil, že nevalně. S hotelovými hosty (mezi nimiž momentálně, právě kvůli ramadánu, žádní Tunisané nebyli) na ni chodili jacísi dva pracovníci externí místní montážní firmy a ti se živili stejně jako jiné dny. On ten korán je při praktickém uplatňování docela pružný i ve věci půstu. Hotel se nicméně připravoval na pozdní ramadánové večeře, pro které zbudoval stylové zázemí na trávníku u bazénu.

Ramadán začíná, přípravy na ramadánové večery vrcholí © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tento děj jsem nesledoval bezprostředně, protože toho dne jsem se díky krásnému počasí povaloval pro změnu zase na pláži. A tam bylo k vidění cosi docela jiného, ale se začátkem ramadánu rovněž souvisejícího. Tuniské ministerstvo vnitra zjevně vzalo vážně i u nás medializovaná varování teroristů a nařídilo posílit preventivní aktivitu svých složek – nikdy před tím ani potom jsem na hotelové pláži a přilehlém moři tolik ozbrojenců neviděl. Dokonce i policejní vrtulník se nad tím vším objevil. Nicméně zopakuji svou domněnku, jíž jsem se dopustil už v úvodní reportáži, že účel těch manévrů byl spíš v rovině demonstrační než prakticky účinné.

Trojice policistů debatuje s hotelovým hostem © PhDr. Zbyněk Zlinský

Úterý 7. června

Druhý den ramadánu jsem sice zahájil stejně, jako ten předchozí, ale dopolední „šichtu“ na pláži jsem zapíchl už kolem 11. hodiny a vydal se na stanici métra. Příčinou tohoto nezvyklého postupu byla skutečnost, že mezi 11:41 a 11:50 hod. se zde měl podle nového jízdního řádu odehrát úkaz před tím (alespoň mnou) nevídaný a mezi ostatními spoji výjimečný – obrat jednotky z vlaku 515 Sousse Bab Jedid – Mahdia Z.T. na vlak 524 ve směru opačném. A ten jsem si samozřejmě chtěl zachytit, protože šlo o děj, jenž svým způsobem podtrhuje zvýšený provozní význam stanice Mahdia Zone Touristique, o němž jsem se zmínil v úvodní reportáži.

EMU 21 přijíždí jako vlak 515 Sousse Bab Jedid - Mahdia Z.T. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Zážitkový i fotografický výnos mé předpolední vycházky na stanici byl ve skutečnosti vyšší, než jsem očekával. Dvojice vlaků 515/524 totiž získala mimořádný přípoj v podobě čtyřdílné soupravy jednotek typu Camelus dromedarius. Miniaturní karavana totiž k západní straně stanice přivezla skupinku turistů a stala se na chvíli vítaným zpestřením obratové přestávky pro osádku elektrické jednotky i další přítomné železničáře. Když jsem si toho rozruchu povšiml a šel se podívat blíže, velbloudář mne nejen vyzval ke zvěčnění svých svěřenců, ale také ke svezení. Což jsem s díky omítl – bohatě mi stačila jediná takováto zkušenost z roku 2000.

Železničáři obdivují velbloudí konkurenci za stanicí © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem zachytil odjezd vlaku 524 do Sousse, vrátil jsem se do hotelu na oběd a po něm znovu vyrazil na stanici. Tentokrát jsem měl v úmyslu zejména zdokumentovat průjezd vlaku Grandes Lignes (GL) Tunis – Mahdia v podání klasické soupravy. Při mých předchozích pobytech poblíž tratě Métra du Sahel to nebyl problém, ale po nasazení motorových jednotek CSR na uvedenou trasu už ano. Úmysl však vyšel vniveč, protože jsem se toho spoje nedočkal. Až dodatečně jsem zjistil, že jezdí jen v neděli a ve svátek. Takže jsem se musel spokojit se snímky běžného provozu a smířit se s tím, že jsem marným čekáním promrhal hodinu života.

EMU 04 přijíždí jako vlak 530 Mahdia - Sousse Bab Jedid © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jak k tomu došlo? V úvodní části tohoto seriálu jsem už utrousil, proč jsem letos nebyl před dovolenou vybaven příslušnými jízdními řády – ty letní totiž ještě nebyly k dispozici. Při návštěvě Mahdie jsem si sice na tamním nádraží opatřil papírovou verzi jízdního řádu métra, ale obdobný dokument GL tam byl jen vyvěšen na nástěnce. Ten jsem si sice vyfotografoval pro směr z Tunisu i do Tunisu, ale příslušné poznámky na tom prvním nebyly vidět (nicméně mohl jsem si jich všimnout na druhém, jak jsem učinil dodatečně). K oběma jízdním řádům GL jsem se dostal až po návratu domů, když jsem je našel na fejsbúku SNCFT (viz Prameny a odkazy).

Zatímco oficiální web SNCFT dlouhodobě skomírá, tady to žije

Když už jsem si takto naběhl, zamítl jsem původní plán strávit ještě nějakou dobu na hotelové pláži a opékal jsem se na stanici. Chtěl jsem tak činit až do příjezdu onoho druhého vlaku z Tunisu, v podání motorových jednotek CSR, jehož průjezd se podle nového jízdního řádu proti tomu předchozímu jen mírně posunul. Do té doby jsem zachytil mnohé zajímavé momenty z provozu, z nichž některé působily dojmem, že zrovna neodpovídají předpisům tuniského národního dopravce. Třeba když si chef v roli výhybkáře cestou k jižnímu zhlaví odskočil do blízkého statku pro mléko, jímž po návratu do stanice zásobil také osádku stojícího vlaku.

Vlak 532 Mahdia - Sousse Bab Jedid a vracející se „chef“ s mlékem © PhDr. Zbyněk Zlinský

Po mléčné misi se chef svezl odjíždějícím vlakem ke zhlaví severnímu, aby mu vytvořil vlakovou cestu. Elektrická jednotka zatím před výhybkou stála, čehož se snažil využít jakýsi opozdilec - vlak doběhl, ale dovnitř se nedostal, takže se zhnuseně pomalu vracel zpět, zatímco moderní vozidlo uhánělo do dálav. Kdyby to byla jednotka starší nebo vratná souprava nezávislé trakce s řídicím vozem řady YB 39 Dtyfs, nepochybně by ve své snaze uspěl. Jenže když tu vozidla toho druhu kdysi jezdila, ve stanici Mahdia Z.T. k takovým situacím docházelo zřídka, jak jsem viděl před šesti lety. Čas neúprosně ubíhá a přináší neustálé změny. I v Tunisku.

Vlak 532 čeká před výhybkou, opozdilec jej marně dobíhá © PhDr. Zbyněk Zlinský

Po této epizodě jsem stanici opustil a vydal jsem se kousek podél trati směrem k zastávce Sidi Messoud a Mahdii. Zamýšlel jsem totiž zmíněný vlak z Tunisu zachytit na „širé trati. Do jeho průjezdu podle jízdního řádu však zbývalo ještě dostatek času na to, abych navštívil „depo“ dopravních prostředků, zmíněných v titulku reportáže z roku 2010. Návštěva velbloudince se však odbyla v chvatu, k němuž mne přiměla přítomnost hejna pokřikujících mladých Tunisanů, jejichž náladu jsem nedokázal dost dobře odhadnout. Nakonec jsem si odpočívající dromedáry vyfotil také ještě o něco později z relativně bezpečnější pozice na samotné trati métra.

Velbloudi jednohrbí přítraťoví © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ve srovnání s rokem 2010 shledávám počet obyvatel velbloudince nižší a v jeho areálu až mrtvolný klid. Není divu, využití podobných atrakcí, stejně jako celkový rozsah cestovního ruchu, dramaticky poklesly už v důsledku jasmínové revoluce roku 2011 a po krátkém období renesance jim daly ránu loňské teroristické útoky v muzeu Bardo a zejména v rezortu Port El Kantaoui. Ale vraťme se na koleje, po nichž ještě před tím dálkovým vlakem z Tunisu měl projet spoj regionální, konkrétně vlak 525 Sousse Bab Jedid – Mahdia. Ten opustil stanici Mahdia Z.T. (asi proto že tam nekřižoval) přesně v čas stanovený platným jízdním řádem métra.

Další místní atrakcí, kterou uvedené jevy postihly, byla půjčovna čtyřkolek neboli quad, která se sice přestěhovala do nových prostorů, ale její stroje postávají na základně, místo aby brázdily terén podél tratě métra, jako tomu bylo před šesti lety. Kolem půjčovny jsem šel cestou k hotelu, když se mi podařilo úspěšně zachytit dvojici motorových jednotek 10-31-827-5/10-31-828-3 + 10-31-823-4/10-31-824-2 jako vlak 5/22-71 Tunis – Mahdia. Ten se za svým jízdním řádem asi mírně opozdil, protože opět (asi) z provozních důvodů ve stanici Mahdia Z.T. zastavil a chvíli postál – až jsem litoval, že jsem pro lepší dokumentaci nezůstal na nástupišti.

Středa 8. června

Začátkem druhé půle svého pobytu jsem chtěl jet vlakem na výlet do Monastiru a Sousse, ale nakonec jsem jej kvůli krásnému počasí a zčásti zmařenému včerejšku o den posunul a vydal se na pláž. Na ní jsem celkem nic zaznamenání hodného nezažil, ale to se změnilo při návratu na pokoj, kde jsem chtěl cosi před obědem zařídit. Čipová karta nedokázala zámek odemknout, na čemž bylo zajímavé hlavně to, že se mi přesně totéž přihodilo o patro níž před šesti lety. Tehdy za to mohla vybitá baterie v zámku, tentokrát „jen“ špatně nastavená (o týden kratší) platnost karty, jak posléze vyšlo najevo u recepce, kde jsem poruchu reklamoval.

Recepční, který mne v hotelu ubytovával, zjevně přehlédl, že na rozdíl od většiny ostatních hostů mám zaplacený pobyt na 14 dnů. Když se věc vcelku jednoduše vyřešila, vychutnal jsem si oběd a vrátil se na pláž, kde panovalo žhavé počasí, naštěstí mírněné svěžím vánkem. Vlastně to byl první zcela slunečný den mého pobytu, jichž by mělo být v daném období přece jen trochu víc, alespoň podle meteorologické statistiky. Už teď mohu prozradit, že podobné počasí mi nebesa uchystala i na příští den, který jsem ovšem netrávil na pláži a v moři, ale v (jakž takž klimatizovaných) vlacích a v (rozpálených) ulicích měst, do nichž jsem se vydal.