Tento způsob léta zdá se mi poměrně příjemným

A v neposlední řadě i mnoho dní s krásnými kupovitými mráčky na obloze, které jsou vítaným doplňkem fotek krajiny s železnicí.

Vysvětlení druhého jmenovaného faktoru milerád přenechám odborníkům na předpověď včerejšího počasí. Pokud jde o ten první, tedy četnost výletů souvisejících s železniční nostalgií, tak zde mě napadá jediné vysvětlení: díky letícímu času již výlety tohoto druhu obvykle nenavrhuji frází „Miláčku, v sobotu jede kousek od nás pětasedma a tady u těch mechanik ji ještě nemám vyfocenou“, ale „Jáchymku, nepojedeme si v sobotu vyfotit pětasedmu?“. Ale je to samozřejmě pouze teorie. Takže bych si nyní dovolil provést vás prostřednictvím několika fotografií mým létem 2016.

Předvěstí prázdnin bývá setkání parních lokomotiv v Lužné u Rakovníka. Vyrazilo na ně ruku v ruce i československé duo, které lze popsat přídomky „nejrychlejší + nejmladší“.

Bratislavský „albatros“ 498.104 a olomoucká „rosnička“ 464.202 za Novým Strašecím – do
konce dlouhé pouti z Bratislavy do Lužné jim zbývá posledních pár kilometrů (25. 6. 2016)

Akcí, které naopak prázdniny tradičně startuje, jsou Slavnosti Pernštejnského panství v Nedvědici. Po několikaleté odmlce se do jejich scénáře vrátila i její železničně nostalgická část; v hlavních rolích byly rosnička 464.202 jedoucí z Havlíčkova Brodu do Brna a královéhradecký bulík 464.008 směřující směrem opačným.

„Rosnička“ 464.202 sjíždí do „biatlonového“ Nového Města na Moravě (2. 7. 2016)

Adjektivum „tradiční“ si zcela jistě zaslouží i naše dovolená pod hřebeny Západních Tater poblíž Liptovského Mikuláše. Sice jsem se za ty 4 roky ani jednou nedokopal vyfotit si nějakou klasiku u Štrby, ale zato odsud pravidelně jezdíme do Černého Balogu, případně naše dovolená nápadně koliduje s jízdami popradského papouška na festival EĽRO v Kežmarku.

Letos byl výlet na Balog věnován spíše vzdělávání dětské části rodiny a návštěvě lesnického
skanzenu, takže jsem lokomotivu U 45.903 střelil spíš jen nouzově poblíž stanice
Vydrovo-Korytárske (6. 7. 2016)

Zato výlet za „papouškem“ jsme si hezky užili. Zde zachycen kousek za Svitem
(9. 7. 2016); další zastávku u Huncovců nám lehce zpestřilo místní obyvatelstvo,
jak je vidět na videu

Letos jsem se ovšem vydal i na druhou stranu Tater do polské Chabówky. Tamní muzeum asi nemá cenu popisovat (hlavně proto, že jsem tam nebyl), ale dovolím si zde jednu fotku z pravidelných víkendových jízd do Kasiny Wielke.

Parní lokomotiva OKz32-2 stoupá do cílové stanice (10. 7. 2016)

Nyní se přesuneme na konec července, který jsme trávili na Vysočině a v jižních Čechách. Jindřichohradecké místní dráhy a provoz na dvou úzkokolejných tratích také není třeba představovat. No a vzhledem k aktuální situaci jsem se, podobně jako řada fotokolegů, řídil heslem „foť, dokud tam aspoň něco jezdí“.

Lokomotiva T 47.011 čeká na odjezd ve stanici Kamenice nad Lipou (29. 7. 2016)

Z Jindřichova Hradce to není až tak daleko do Tábora – pěkného historického města, z něhož vede do Bechyně první elektrizovaná trať na území České republiky. O prázdninových víkendech zde České dráhy nasazují dvě historická vozidla, Elinku a bobinku. Takže jednoznačně skvělý tip na zajímavý výlet.

Elektrický vůz M 400.001 „Elinka“ zachycen na klasickém místě na výjezdu z Tábora
(30. 7. 2016)

První půlce srpna lze dát podtitul „léto s Matějem“. Valašskomeziříčská lokomotiva 433.002 si udělala hned dva nedělní výlety – nejprve do Velkých Karlovic a následně do Rožnova pod Radhoštěm. V obou případech se Matěj vydal do cílové destinace poměrně časně a nízké  ranní sluníčko umožnilo pořízení pěkných fotek.

„Matěj“ se soupravou rybáků projíždí obcí Karolinka (7. 8. 2016)

V létě je lepší ranní slunce ve Stříteži nad Bečvou u silnice I/35 než polední slunce
v Bezpráví nebo Dolních Loučkách (14. 8. 2016)

Mezi těmito dvěma jízdami jsem se ovšem nachomýtl ještě k jízdám kredence mezi Kroměříží a Tovačovem u příležitosti festivalu Tovačovský portál a Kojetínských hodů.

Motorový vůz M 262.018 opouští Kroměříž a vydává se vstříc nejen zapadajícímu slunci,
ale i pár buřtíkům a pivkům v Tovačově (13. 8. 2016)

Jak už jsem psal na začátku, mráčky dělaly pěknou kulisu na mnoha mých letních fotografiích. Někdy se ovšem vyskytly v nevhodnou dobu na nevhodném místě, jako tomu bylo v případě parního vlaku Ferdinand z Prahy do Vlašimi.

„Čtyřkolák“ 434.2186 opouští stanici Samechov, která se schovala pod mohutný mrak
přesně na dobu pobytu parního vlaku (20. 8. 2016)

Pohodové prázdniny jsem zakončil na velmi pohodové a povedené akci mezi Moravskými Budějovicemi a Jemnicí. Trať mezi těmito dvěma městy, už několik let bez pravidelné osobní dopravy, letos slaví 120 let. Spolek pro veřejnou dopravu na jihozápadní Moravě, který zde provozuje mj. i výletní vlaky, uspořádal důstojné oslavy. Sice bez parního vlaku, ale i tak byl čím se vozit a co fotit.

Souprava výletního vlaku SVD-JZM spojená s „hurvínkem“ a přívěsným vozem za
Třebelicemi (27. 8. 2016)

Některé způsoby léta mohou být, slovy klasika, poněkud nešťastné, ale ten letošní mezi ně určitě nepatřil. Takže na závěr všem přeji, aby to platilo nejen pro toto léto a nejen v životě kolem kolejí a vláčků.