Den železnice na konci orlickohorské lokálky - malý, ale šikovný

14.9.2016 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Královéhradecký kraj každoročně patří k regionům, v nichž startují oslavy Dne železnice v České republice. Letos se tak stalo v sobotu 10. září poněkud překvapivě na půdě malé dopravny Rokytnice v Orlických horách a o den později naopak už tradičně v Trutnově s jeho poměrně velkou stanicí a depem. Já jsem si vybral akci první, svým dějištěm a programem zjevně mnohem komornější a pokojnější.

Kromě touhy po klidu hrál při mém rozhodování svou roli i další faktor. Hydrometeorologové věštili na víkend opět tropické počasí a já jsem se domníval, že snesitelnější teplotu najdu spíš v sobotu na rokytnickém nádražíčku, ležícím v nadmořské výšce 560 metrů, než v neděli ve stanici trutnovské, položené 415 metrů nad mořem (viz příslušná mapa SŽDC). Předem mohu prozradit, že má kalkulace v obou směrech v zásadě vyšla, i když byly chvíle, kdy jsem se během dne daleko od hlučícího davu nenacházel, protože návštěvnost orlickohorských oslav byla nečekaně vysoká. Což ovšem bylo, z pohledu obecného prospěchu, zjištění pozitivní.

Ruch kolem soupravy parního vlaku na konci rokytnické lokálky © PhDr. Zbyněk Zlinský

To jsem ovšem předem nevěděl, na rozdíl od způsobu dopravy na místo slavnostního dění. O jízdě parním vlakem jsem neuvažoval, protože takovéto spoje raději pozoruji a fotografuji, než bych se jimi vozil. Ale hlavně jsem chtěl být v Rokytnici před jeho příjezdem pod hlavičkou pravidelného spoje. A tomu účelu mohlo posloužit jen spojení jediné, začínající pět minut po sedmé hodině ranní. Nevalná frekvence spojů linky 24 královéhradecké MHD v tak časné ráno nepracovního dne způsobila, že jsem byl ve své domovské stanici poměrně dlouho před odjezdem. Myslel jsem si, že tam už zastihnu parní vlak, ale ten ještě poklidně dýmal v depu.

Prvorepublikový voják chvátá do depa k parnímu vlaku © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jedinou další připomínkou nadcházející akce pak byl předválečný ozbrojenec, zrychleně se přesunující tamtéž. A posléze i dva vysloužilci modré armády, kteří se usadili v letohradském spěšňáku na doslech ode mne. Vlak vyjel kupodivu včas a nepříliš zaplněn. Měl jsem trochu obavy z přestupu v Doudelbách nad Orlicí, kde je na tento úkon stanoven minimální čas a zpravidla se jej hodlá zhostit nemalý počet cestujících, lačných usednout do omezeného počtu sedadel jediného motoráku. Jenže tentokrát těch cestujících mnoho nebylo a soupravu Os 25225 netvořil jediný štádler, nýbrž souprava tří vozidel – včetně vozu na přepravu bicyklů.

Překvapivě poklidný přestup v žst. Doudleby nad Orlicí © PhDr. Zbyněk Zlinský

Naposledy (a před tím několikrát) jsem po trati číslo 023 cestoval sólo orchestrionem, takže je pochopitelné, že jsem si ze soupravy 841.074-8 + 93-29 091-8 (012.684-7) + 810.578-5 vybral vůz první, jeden ze čtyř toho typu, pronajatých z Německa. A byl to zrovna ten, na který jsem měl doposud nejmenší štěstí. Vůz nebyl valně zaplněn, stejně jako celá souprava, a do cílové stanice dorazil téměř v souladu s jízdním řádem. Bezprostředně po příjezdu byl odpojen, objel soupravu a po koleji číslo 3 pokračoval k místní výtopně, proměněné v muzeum, kde se stal dočasným exponátem. Já jsem jej tam pomalu následoval, s kamerou v pohotovosti.

Rokytnické kolejiště s výtopnou a vozem 841.074-8 u ní © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nejprve jsem obešel muzeum a zdokumentoval jeho vnější exponáty a posléze pronikl i dovnitř, abych zachytil, co se změnilo od mé poslední návštěvy. Své poznatky z exteriéru ani interiéru bývalé výtopny na tomto místě prezentovat nebudu a odkáži vás na připojenou galerii snímků. Zmíním se jen o tom, že jsem do výtopny pronikl otevřenými dvířky v kolejové bráně, která byla v zápětí uzavřena a já perlustrován, proč nejdu normálně přes pokladnu. Jako v jiných podobných případech, také tady mně pomohla služební vizitka a já jsem mohl využít momentálně ještě liduprosté expozice k jejímu co možná podrobnému zachycení.

Neprovozní stroj 328.011 a další exponáty muzea © PhDr. Zbyněk Zlinský

Po opuštěná muzea jsem zrakem a objektivem vyprovodil soupravu 810.578-5 + 93-29 091-8 (012.684-7) v roli Os 25226 do Doudleb nad Orlicí a svou pozornost přenesl na dva výstavní vozy, stojící poblíž muzea na kolejích 5 a 7. První z nich, označený 60 54 89-29 204-1 Dr (donedávna 80 54 24-00 004-2 D), v sobě ukrývá už z mnoha jiných akcí známou expozici Z historie prodeje jízdenek. Potkal jsem jej nejen na oslavách Dne železnice v České Třebové a také leckde jinde. Jednou dokonce už i v kolejišti dopravny Rokytnice v Orlických horách, při už jednou odkazem zmíněné příležitosti. Průběžně doplňovaná sbírka je stále zajímavá.

Interiér vozu s výstavou o výdeji jízdenek © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tento vůz „jízdenkový“ je často doprovázen modelářským vozem 60 54 99-20 120-6 Dr (dříve 80 54 200 0 120-0), jehož expozice je tak už také známá, ale stále přitažlivá. Když jsem věnoval pozornost také jí, vydal jsem se pomalu k výpravní budově a přilehlému autobusovému treminálu. Poblíž něj byla instalována výstavka historické i moderní techniky místních hasičů, kterou doplňovalo jedno vozidlo družebních hasičů polských. Zatímco zásahový vůz Mercedes-Benz Atego 1629 AF OSP Wilkanów neměl do Dne železnice jinak zasáhnout, CAS 20/4000/240-S2R SDH Rokytnice v Orlických horách měl být zdrojem vody pro parní lokomotivu.

Zásahový vůz CAS 20/4000/240-S2R SDH Rokytnice v O.h. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Popravdě řečeno, hasiči mohli stejně tak dobře natáhnout hadici ze svého nového sídla, které se vypíná nad koncem nádražíčka. To jsem si také zašel zvěčnit a přitom spatřil autobus ČD Cargo, který právě přijel na autobusový terminál. Že jsem o něm zatím jenom četl, ale dosud nespatřil, chvátal jsem k němu, aby mi třeba neujel. Ale to se stát nemohlo, jak jsem zjistil posléze – měl vozit zájemce o prohlídku expozice ke 110. výročí lokálky v místním muzeu Sýpka a návštěvu dělostřelecké tvrze Hanička. Ale to až po příjezdu parního vlaku z Hradce Králové, což byl okamžik, ke kterému všechny ty horečně vrcholící přípravy směřovaly.

Autobus ČD Cargo bude vozit zájemce k místnímu muzeu a tvrzi „Hanička“
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Onen vlak byl tak trochu tarifní záhadou. Na stránce ČD se psalo, že dospělý zaplatí 30,- Kč (a děti či důchodci mnohem méně) za každý konkrétní vlak. Přičemž ten z Hradce Králové do Rokytnice v Orlických horách se tam tvářil jako spoj jediný. Na rozdíl od plakátu akce, který se o tarifních podmínkách nezmiňoval vůbec, ale zato z něj bylo zřejmé, že ten vlak pojede ve skutečnosti jako dva různé spoje – coby zvláštní do Doudleb nad Orlicí a odtud jako pravidelný. Docela by mne zajímalo, jak byli odbavováni cestující ve druhém úseku. Tak či onak, jízda v něm asi bez problémů nebyla, protože souprava dorazila se zpožděním 13 minut.

464.008 přiváží 13 min. zpožděný Os 25227 z Doudleb n.O. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Že vlak poveze hradecký bulík, to bylo zřejmé ze všech zdrojů informací o akci, ale že na jeho postrku bude hradecký hektor, to bylo (alespoň pro mne) překvapení. Přesto jsem tento úkaz na konci vlaku zatím nijak zvlášť „neřešil“, protože jsem se musel prodrat davy cestující veřejnosti na nástupiště, kde se měly dít nějaké rovněž zajímavé, ale daleko pomíjivější věci. Na stránce ČD i v jiných zdrojích byl jako druhý bod programu uveden mobilizační vlak s doprovodem vojska a četnictva v dobových uniformách, což byla značně nadnesená formulace, ale cosi dobově uniformovaného přece jen proběhlo. Jen byl problém to kale zachytit.

Vojska moc nebylo, ale vypadalo pěkně © PhDr. Zbyněk Zlinský

Na nástupišti nastoupilo necelé družstvo vojáků, jejich velitel podal hlášení místnímu veliteli a na oplátku se všem dostalo požehnání. Pak se vojsko, následováno několika dobově oděnými postavami a cestující veřejností, přesunulo do autobusu ČD Cargo a ten odvezl první várku zájemců o prohlídku expozice ke 110. výročí lokálky v místním muzeu Sýpka a návštěvu dělostřelecké tvrze Hanička. Mezi tím hradecký bulík odstoupil od soupravy a přesunul se na konec koleje 1a (a celé lokálky), aby tam už výše zmíněným způsobem dobral vodu. Což bylo pochopitelně předmětem velkého zájmu nejen národa vlakofilního, ale i lidu obecného.

464.008 dobírá vodu na konci nádraží i lokálky © PhDr. Zbyněk Zlinský

Také o další program se postarala parní lokomotiva s vlastní webovou stránkou, když se přes celé nádraží vydala do čela soupravy pro svůj další vlak. V této aktivitě jí bránila zjevně špatně udržovaná výhybka číslo 3 (viz plán dopravny), která se odmítala zamknout v té či oné poloze. S tím jevem se potýkal nejen člen osádky parního vlaku, ale posléze i průvodčí vlaků řádných, což pravidelnosti jejich jízdy pochopitelně neprospívalo. Když bulík tuto překážku zdolal, postavil se do čela soupravy zmíněného vlaku a spolu s hektorem ji odsunul na sám konec tratě, aby uvolnil nástupiště pro přistavení štádlera na pravidelný spoj Os 25228.

841.074-8 odjíždí jako 11 minut opožděný Os 25228 do Doudleb n.O.
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Po jeho odjezdu nastal v rokytnické dopravně D3 klid provozní a útlum programový. Návštěvníci oslav si užívali doprovodných atrakcí, zejména gastronomických, a já jsem dílem odpočíval, dílem si doplňoval galerii snímky „atmosférickými“. Ten poklid trval až do doby blížícího se odjezdu parního vlaku, kterému ovšem musel předcházet příjezd vlaku pravidelného. Ten dorazil v už známé posílené sestavě, ale o 12 minut později, než měl. A než se po vystoupení cestujících uklidil z cesty parnímu vlaku, pochopitelně přes výše zmíněnou vzpurnou výhybku číslo 3, vzniklo zpoždění odjezdu parního vlaku zvíci 19 minut.

Což jeho cestující asi nenadchlo, ale mně (a možná i komusi dalšímu) vyřešilo otázku, co s časem, zbývajícím do počátku vybraného spojení k domovu. Jeho proti pravidelnému řazení posílená souprava 810.578-5 + 93-29 091-8 (012.684-7) + 841.074-8 ostatně svým vzpurnou výhybkou ztíženým přesunem k nástupišti vyplnila v podstatě dobu ostatní. Mohl jsem sice zajít třeba do centra městečka a popřípadě také použít spoje pozdějšího, ale jaksi se mi k takovému počínání nedostávalo vůle ani sil. Docela rád jsem usedl do štádlera a dal odpočinout svému tělu. Vlak pak odjel téměř v souladu s jízdním řádem a tak také dorazil do cíle.

V Doudlebách nad Orlicí jsme zastihli nejen soupravu parního vlaku, ale také jakési miniaturní oslavy Dne železnice, jejichž podstatu jsem ovšem neměl čas zkoumat. Pořídil jsem jen pár snímků místního ruchu, zachytil odjezd pravidelného vlaku do Rokytnice a pak už přijel vlak můj, vedený stejnou vratnou soupravou, kterou jsem jel ráno. A dovezl mne v pořádku a včas k témuž nástupišti mé domovské stanice. Kruh slavnostního dne se úspěšně uzavřel a já jsem byl s jeho průběhem spokojen. Takový Den železnice jsem ještě nikdy nezažil, Zkrátka byl malý, ale šikovný, abych řečí spisovnou použil známou hlášku filmového čertíka.