Parní léto v Telči

Ta třebovská nebyla doposud ani opravena do stavu, jako vystavovatelný exponát. Několik let jsem v Telči tedy nebyl a příležitost se naskytla v neděli 7. srpna 2016. Letos zde zaskakovala za avizovanou 423.041 budějovická lokomotiva 310.093. Plánovaná lokomotiva měla větší technické problémy, které zabránily jejímu nasazení pro tuto telčskou sezónu. A tak na velice pěknou jihočeskou lokálku vyrazila sice menší, ale fotogeničtější lokomotiva. Toto nasazení mě lákalo, a tak jsem využil volné neděle a rozhodl se k návštěvě Telče. Toho dne totiž lokomotiva 310.093 vyrazila odpoledne na parním vlaku z Telče do Dačic.

Neděle byla slunečná, předpověď počasí byla rovněž příznivá, horší to však bylo s ranním spojením z České Třebové do Telče. Možnosti jsem měl celkem tři, ale ani jedna nebyla moc vyhovující. Musel jsem nakonec vzít za vděk autobusem RegioJetu z Brna do Telče. Nicméně z České Třebové jsem vyrazil do Brna vlakem EC 273. Hodinu cesty do Brna jsem strávil v družném rozhovoru se známým, který rovněž cestoval do Brna. Hodinka jízdy utekla jako voda a v Brně jsme se se známým rozloučili. Já se vydal ke stanovišti autobusů naproti hotelu Grand, kde jsem zakoupil jízdenku a jal se poprvé zkoušet služby společnosti RegioJet.

Lokomotiva 310.093 v čele vlaku před Dačicemi © Pavel Stejskal

Čtvrt hodiny před plánovaným odjezdem linky Brno – České Budějovice v 9:00, se otevřely dveře přistaveného autobusu a příjemná stevardka při kontrole jízdenek každého cestujícího poučila, kde má své sedadlo. Autobus byl příjemně klimatizovaný, venku totiž začalo být poměrně teplo. Usadil jsem se na své místo a se zájmem si prohlížel interiér autobusu. Přede mnou byla obrazovka, na které běžely reklamy a upozornění RJ. Těsně před odjezdem nás stevardka uvítala na palubě autobusu a podala potřebné informace o zastávkách a službách, které jsou poskytovány společností.

V nabídce byla zdarma káva, kterou po odjezdu z Brna stevardka začala roznášet. K dispozici byly i noviny a časopisy, podle výběru každého cestujícího. Po odjezdu autobusu z Brna skončil na displeji přede mnou proud informací a já si tak mohl zvolit z výběru různých možností. K dispozici byly televizní programy, hudební a rozhlasové okruhy nebo filmy. K poslechu byla cestujícím zapůjčená sluchátka. K dispozici byla také síť WiFi. Já navolil hudební kanály, kdy byla možnost výběru téměř všech žánrů, našich i zahraničních skupin a zpěváků.

Část expozice místní dráhy Kostelec – Slavonice © Pavel Stejskal

Cesta byla příjemná a takové služby bych si dovedl představit na delší cesty autobusem, třeba na dovolenou do Chorvatska, kam jsem vloni autobusem cestoval. Deset minut před 11. hodinou zastavil autobus v Telči na dopravním terminálu, který zde v minulých letech vznikl. Pro mne to byla novinka, když jsem byl v Telči naposledy, v části současného terminálu stála provozní budova ČD s nocležnami a skladiště. To vše ustoupilo dopravnímu terminálu a dlouhému nástupišti, usnadňujícímu přestup z autobusů na vlak a zpět.

Po opuštění autobusu RJ jsem se vydal ke zdejšímu depu, kde právě přistavoval hektor 720.058 soupravu historických vozů k doplnění vody a zásob do bufetového vozu. Parní lokomotiva 310.093 stála vedle depa a zatopena čekala na strojní četu. Mě zajímala muzejní expozice věnovaná místní dráze Kostelec – Slavonice, o které jsem věděl z Facebooku. Ale k její prohlídce zabránilo setkání se známými ze Společnosti telčské místní dráhy, jedním z pořadatelů tradičního Parního léta v Telči. Uvítání bylo srdečné a prohlídku expozice jsem tedy musel odložit. S některými známými z Telče jsem se dlouho neviděl a bylo o čem hovořit.

Akumulační lokomotiva CS 40 A ve výstavní hale © Pavel Stejskal

Však po několik let se zde starali o nás Českotřebováky, kteří jsme se nějakým způsobem motali okolo parní lokomotivy 310.922 při Telčských létech. Ale nakonec došlo i na prohlídku muzejní expozice místní dráhy. Je velice pěkná, troufnu si říci, že patří k nejlepším, které jsem viděl. A to je co říci, protože byla vytvořena hlavně železničními fandy, kteří to vše zbudovali ve svém volnu, drtivá část exponátů pochází ze soukromých sbírek sběratelů. K expozici, která je umístěna v objektu depa, patří také dřevěná hala, ve které jsou uloženy vozy, drezíny a parní akumulační lokomotiva.

Nutno podotknout, že tuto sbírku časem rozšíří také lokomotiva 310.922, která právě v Telči odjezdila několik sezón v rámci Parního léta. To se stane po její konečné opravě, zavázání na opravené nápravy, které již delší čas stojí před lokomotivou na koleji v malé rotundě DKV Česká Třebová. S bolesti na duši a trochou závisti jsem v duchu povzdychnul, vždyť přímo v České Třebové chátrají drážní objekty, které by mohly být s úspěchem využity k podobnému muzeu i s několika lokomotivami a vozy. Nebo využití podobného objektu někdejší strojové stanice v Poličce.

Lokomotiva ES 499.1001 v retro nátěru v Havlíčkově Brodě © Pavel Stejskal

Tam mohla vzniknout podobná expozice, věnovaná místní dráze Svitavy – Polička – Žďárec u Skutče, jejíž první část v letošním roce oslavila 120 let od zahájení provozu. Ale dost marných nářků, došlo tedy na fotografování zde přítomných lokomotiv a vozů. Pak bylo nutno přesunout se na trať, k vyfocení parního vlaku do Dačic. Před depem jsem potkal dalšího známého, který mne pak svezl autem na dvě místa, kde byla reálná šance vyfotit parní vlak. Povedlo se, oba traťové snímky, které jsme stihli, byly správně nasvícené. Kamarád mne ještě hodil na nádraží do Dačic, abych stihl vlak do Kostelce u Jihlavy.

Cesta domů už probíhala bez nějakých překvapení. V Telči jsme křižovali s osobním vlakem do Slavonic. Jezdí zde štádlery, které většinou nosí polepy a reklamy propagující Kraj Vysočinu. Také z Kostelce jsme jel štádlerem až do Havlíčkova Brodu, kde jsem při čekání na rychlík z Brna do Prahy vyfotil lokomotivu ES 499.1001, která objížděla soupravu osobního vlaku do Kolína. Tak jsem do České Třebové dorazil jen s několika minutovým zpožděním v pořádku a spokojen. Pořídil jsem nasvícené snímky parního vlaku s 310.093 v čele, setkal jsem se se spoustou známých a podíval se do míst, kde jsem již delší dobu nebyl.

Úvodní snímek: Parní vlak mezi Slaviboří a Velkým Pěčínem © Pavel Stejskal

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský