Dovolená na Liberecku (1)

Odtud jsme odjeli EC 154 Jan Perner do Pardubic, kde nás čekal první přestup na naší cestě. Já i Radka jsme využily doby, než jsme do města pod Ještědem dorazili, k troše odpočinku.

Vlak v sestavě 843 + 2 x 043 byl celkem plný. Kmotřík se kochal celou cestu a vzpomínal, kdy tu cestoval mezi Pardubicemi a Libercem. Bylo to prý při návratu z výcviku psovodů na Grabštejně na mateřskou vojenskou posádku. V Liberci jsme měli docela dost času před odjezdem osobního vlaku do Jablonce nad Nisou. Tam jsme krátce před třetí hodinou odpolední dorazili a vydali se hledat místo našeho ubytování. To se nám povedlo, trochu jsme se zabydleli a vydali se poznávat město a hledat pro neradost kmotříka, kde jsou prodejny s korálky a vším, co s nimi souvisí. Holt Jablonec je městem bižuterie.

Jablonec nad Nisou: 840.003 + 840.010 jako Os 2650 © Radek Hořínek

V pondělí přišel na řadu první výlet. Naším cílem byla dvojice zahrad v Liberci. Ta zoologická byla jednou z mála, kterou jsme ještě nenavštívili a o té botanické pěl Radek ódy, neboť ji před hodně lety navštívil. Usedli jsme tedy do vlaku, jež má přímo „honosný“ název RegioSpider, a vydali se do Liberce. Po vystoupení dvojice R+R dokumentovala dění na nádraží. Pak před nádražím kmotřík Radce vysvětloval něco o kolejích místních tramvajové sítě. Nás čekala cesta tramvají na konečnou k místní ZOO, která je nejstarší u nás. Prohlídka nám zabrala nějaký čas.

Liberec: mládě bílého tygra v ZOO © Radka Hořínková

Hlavní atrakcí pro Radku byla mláďata bílých tygrů. Po prohlídce zahrady se zvířátky jsme se pěšky vydali do té s rostlinami. Opravdu byla velmi pěkná a zajímavá. Spokojeni jsme se přemístili na nádraží v Liberci, abychom se vrátili do Jablonce, kde jsme se chtěli najít informační centrum. To se povedlo a byla nám tam doporučena procházka k přehradě Mšeno. Počasí onen den moc nepřálo koupání.  Po krátké procházce jsme se vrátili do místa našeho ubytování, abychom nabrali sílu na další výlety.

Jablonec nad Nisou: přehrada Mšeno © Radek Hořínek

V úterý se stal naším cílem Harrachov. Opět krátce před desátou jsme se vydali vlakem z nádraží v Jablonci nad Nisou, ale tentokrát směrem opačným do poslední stanice nebo možná zastávky našeho vlaku na území České republiky. Cesta do Harrachova proběhla v pohodě. Po vystoupení z vlaku jsme se přesunuli do autobusu, který nás dopravil víc do centra a ušetřil nám čas, který bychom potřebovali pro pěší přesun. Prvním cílem naší pouti byla Sklárna Novosad a syn. Prohlídka byla velmi pěkná. Po jejím konci jsme využili služeb restaurace s minipivovarem, abychom se posilnili na procházku k Mumlavskému vodopádu.

Harrachov: sklárna Novosad a syn © Radek Hořínek

Cesta vedla kolem skokanských můstků a hornického muzea. To jsme ale vynechali. Vodopád a jeho okolí nás nadchlo. Udělalo se pár fotek. Já jsem málem zahučela do vody. Sice jsme měli v plánu setrvat v Harrachově déle, ale nakonec jsme se rozhodli pro dřívější návrat. Opět jsme se autobusem přesunuli k vlaku. Kmotřík si musel vyfotit golfové hřiště, než jsme se s Harrachovem rozloučili a vrátili se zpět do Jablonce. Co bylo dál??To už nechám na tom, který si pěší cestou z Ještědu vyzkoušel, jak funguje zemská gravitace a za týden na mne naváže.

Úvodní snímek: Jablonec nad Nisou centrum - 840.001 jako Os 2625 © Radek Hořínek