Dovolená na Liberecku (2)

Naše pouť vedla tramvají na konečnou Horní Hanychov. Odtud je to kousek k dolní stanici lanové dráhy na Ještěd. Po vystání fronty na prodej jízdenek v podání Veroniky a hodně nervní paní, která jízdní doklady prodávala, nás čekala fronta číslo dvě, na jejímž konci byl nastup do kabinky lanovky a velmi krátká cesta nahoru. Společně s ostatními cestujícími jsme vystoupili na Ještědu a mohli se kochat pohledem do okolí. Hříchem by bylo si chvíli neposedět v restauraci. I tam bylo nutné si počkat, než se uvolní stůl. Posilněni jsme se rozhodli pro návrat dolů. Veronika odmítla cestu pěšky, tak nasedla do kabinky a nechala se odvézt.

Pohled na Ještěd z pěší cesty dolů © Radek Hořínek

Já s Radkou se vydal dolů po svých. Sestup to byl celkem náročný. Krátká nepozornost mi dala vyzkoušet zemskou gravitaci. Naštěstí kromě pár odřenin se nic vážného nestalo. Krátká zastávka u skokanských můstků a doplnění energie u dolní stanice lanovky nám dvěma pěšákům umožnily načerpat něco málo sil. Následoval přesun k nádraží v Liberci, kde jsme se na chvíli potkali s Kubou Vyskočilem, který Radce dovezl dva deníčky soutěže s Elfíkem. Odtud jsme se do Jablonce nevydali klasicky vlakem, ale pěkně tramvají metrového rozchodu. Cesta do Jablonce je tramvají o něco delší, ale to nám nevadilo.

Jablonec nad Nisou: tramvaj číslo 11 na konečné Tyršovy Sady © Radek Hořínek

Přišel čtvrtek a s ním výlet do Bozkovských dolomitových jeskyní. Klasický čas odjezdu z nádraží v Jablonci. O den dřív tam dokonce stál manipulák s dvojící lokomotiv řady 742. Tentokrát jenom dvojice osobních vlaků. Naším cílem byl Jesenný, takže přestup v Tanvaldu do osobního vlaku do Železného Brodu. Po výstupu z vlaku nás čekal nějaký ten kilometr po svých k jeskyním. Cesta byla z větší části do kopce a ubíhala celkem rychle. Přes upozornění, že je lepší se na prohlídku podzemí objednávat, jsme se k tomuto kroku neuchýlili.

Bozkov: vstupní budova a pokladna © Radek Hořínek

Asi půl hodinu jsme si počkali, než se skupina zájemců vydala na prohlídku podzemních prostorů. Jeskyně byly velmi pěkné. Při prohlídce nám dělal společnost symbol jeskyní, netopýr. Hlavně jezero na konci prohlídkové trasy podzemím bylo velmi pěkné. Nás čekal návrat do Jesenného stejnou cestou, jakou jsme přišli. V Jesenném padlo rozhodnutí, že se vrátíme přes Tanvald zpět. Tam bylo dost času k tomu, abych Radce ukázal ozubnici za kořenovským zhlavím. Po návratu do Jablonce nás ještě čekala návštěva Muzea skla a bižuterie. Pátek byl ve znamení toulek po Jablonci a koupání ve Mšeně. Do vody přehrady vlezla hlavně Radka.

Jablonec nad Nisou: plaváček ve Mšeně © Radek Hořínek

Té se potom nechtělo vůbec ven. I tak jsme ji z vody dostali ven, abychom se projeli vlakem zakoupit místenky na sobotní cestu zpět do Olomouce z Pardubic. Po návratu zvenku zpět do dočasného domova už nás čekala poslední večeře a balení svých pár švestek a několika kilogramů korálků a jiných věcí potřebných k vyrábění bižuterie. Sobota byla ve znamení loučení. Po snídani a dobalení nás čekala poslední cesta od něčeho, co se hotelem ani moc nazývat nedalo, k nádraží. Odtud jsem se vydali do Liberce. Tam jsme svá zavazadla naložili do pardubického rychlíku a já si na rozloučenou ještě něco málo nafotil.

Liberec: kolona lokomotiv řady 742 © Radek Hořínek

V 10:02 se náš vlak dal do pohybu a před námi byl přestup v Pardubicích. Díky zakoupeným místenkám jsme měli jistotu, že si sedneme. Jeden nikdy neví, jak na sklonku prázdnin budou plné vlaky. Naše místa byla obsazená, tak jsme slušně vypoklonkovali ty, kteří nám tam seděli a měli ústa plná keců, že nikde není psáno o rezervaci míst. Žel měli smůlu, psáno to bylo na elektronickém systému. Po Českou Třebovou naše cesta probíhala v pohodě. Pak se to díky výluce traťové koleje mezi Českou Třebovou a Třebovicemi v Čechách zaseklo a my do Olomouce dojeli s cca 30 minutami zpoždění. Tím skončila naše rodinná dovolená.

Úvodní snímek: Jesenný - 854.021 jako Os 26271 © Radek Hořínek