Východočeské „žabotlamí“ retrocestování bylo věrnější, než kdo čekal

5.10.2016 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Šotoušsky přitažlivý návrat elektrické jednotky řady 451 na trať mezi Pardubicemi a Hradcem Králové v prvních dvou říjnových dnech byl okořeněn další nostalgickou okolností, pro změnu povahy infrastrukturní. Po oba dny byla dočasně „zrušena“ nedávno zprovozněná druhá kolej mezi Stéblovou a Opatovicemi nad Labem, což do dopravy mezi krajskými městy vneslo kdysi obvyklá zpoždění.

Historické ohlédnutí do dávných let tak nechtěně bylo mnohem reálnější, než jeho organizátoři zamýšleli.

Zatímco o zmíněné výluce jsem nevěděl předem vůbec, nasazení žabotlamy na pravidelné vlaky mezi Pardubicemi a Hradcem Králové, případně až Jaroměří, jsem zaregistroval v okamžiku, kdy jsem zpracovával pravidelnou pozvánku na akce babího léta. Zdrojem přitom byla zážitková stránka ČD, z níž byl zřejmý také důvod tohoto nostalgického počinu – zajištění přiměřené dopravy návštěvníků už tradiční pardubické akce nazývané Retroměstečko. Ta mne sama o sobě nezajímala (vojáčkování i služebních postupů bezpečnostních sborů jsem si ve svém životě užil až příliš), ale doprovodné jevy v oblasti hromadné dopravy pochopitelně ano.

Plakáty na akci (kliknutí do náhledu je otevře ve formátu PDF)

Jednak jsem v nich viděl vhodnou tématiku pro reportáž, ale také jsem si chtěl připomenout období let 1984 - 1986, kdy jsem jezdil z Hradce Králové za prací nejprve do Rybitví (s výstupem a nástupem na zastávce Pardubice-Semtín) a posléze do centra Pardubic (s využitím hlavního nádraží). Ale už před tím a také potom jsem poměrně často cestoval mezi oběma východočeskými metropolemi služebně i soukromě a „užíval“ si tak žabotlamího požehnání stejně, jako tisíce dalších pravidelných cestujících. Tentokrát jsem ale do Pardubic nejel osobákem, jako v dávných letech, nýbrž rychlíkem, který mne měl dovézt včas k zajímavým dějům.

R 1263 Liberec - Pardubice hl.n. v cílové stanici © PhDr. Zbyněk Zlinský

A tak se také stalo, i když ne zcela hladce. V zastávce Opatovice nad Labem jsme přejeli na nesprávnou, druhou kolej a po ní pomalou jízdou pokračovali do Stéblové. Seděl jsem na levé straně vozu, takže jsem jen letmo zahlédl nějaké mechanismy, které se činily na koleji první. Do Pardubic jsme dorazili kupodivu se zpožděním pouhých pěti minut, což mé plány nijak neohrozilo. Pro jejich naplňování jsem si ostatně z dostupných zdrojů vytvořil jednoduchou pomůcku, abych nic nezmeškal. Po příjezdu jsem zamířil před výpravní budovu, abych sledoval ruch na náměstí Jana Pernera, které se snad má konečně přerodit v dopravní terminál.

Přednádražní prostor se má změnit v dopravní terminál © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ani při průchodu odbavovací halou ani na náměstí jsem neobjevil žádnou reklamu na akci Retroměstečko a jedinou připomínkou jejího konání byl jízdní řád posilových spojů na informační skříňce dopravního podniku. O jízdách historického trolejbusu Pardubického spolku historie železniční dopravy, o nichž jsem věděl ze stránky pardubických muzejníků, tam (ani jinde) však nebyla zmínka. Při čekání na jeho příjezd jsem zachytil jiná zajímavá vozidla, která měla nepochybně nebo jen zdánlivě cosi společného s probíhající akcí. K těm prvním patřilo vozidlo Barkas B 1000 v barvách Nationale Volksarmee a s nápisem Militärstreife (vojenská hlídka).

Hlídkový vůz armády NDR míří do Retroměstečka © PhDr. Zbyněk Zlinský

K těm druhým pak dvojice osobních automobilů v „kamufláži“ Veřejné bezpečnosti. V tomto případě však šlo o taxíky místní firmy, využívající „klamavého“ polepu k přilákání zákazníků – a možná také k získání podvědomého respektu u starších řidičů a občanstva vůbec. Poté jsem se už dočkal příjezdu trolejbusu evidenčního čísla 353 a továrního typu Škoda 9 Tr HT26, který, jak už víme, provozuje PSHŽD. Ten se moc nepovedl, protože vůz nezvládl průjezd trolejovou výhybkou, což řidič při opuštění svého stanoviště žertem přisoudil mému fotografování. Aspoň jsem mohl po dlouhém čase vidět to, co kdysi bývalo běžným jevem.

Natrolejování historického trolejbusu č. 353 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když trolejbus, stejně jako jeden z posilových spojů Dopravního podniku, odjel k Retroměstečku, byl pomalu čas vydat se na nádraží, k jehož 2. nástupišti měl přijet zvláštní Sp 10700 Šumperk - Pardubice hl.n. Ten byl sice zaveden pro přepravu historické elektrické jednotky 451.045-9/451.046-7 z její šumperské deponie na trať č. 031, ale podle informací vyhledávače IDOS měl také dopravovat cestující, a to dokonce za běžný tarif. Můžeme dodat, že tato žabotlama byla vyrobena ve Studénce roku 1966, po dobu aktivní služby byla jejím domovem Praha a nyní údajně formálně patří do stavu DHV Lužná u Rakovníka, aspoň podle LOKOstatistiky.

Sp 10700 Šumperk - Pardubice hl.n. přijíždí do cílové stanice © PhDr. Zbyněk Zlinský

Zvláštní vlak přijel kupodivu na čas (pochybnosti v tomto směru ve mně nevzbuzovaly jeho parametry, ale běžný stav na koridoru), šotoušů jej očekávalo relativně málo a cestujících také mnoho nepřivezl. Já jsem si nejprve zaznamenal složení jednotky (přiznávám, že snímek označení druhého elektrického vozu je mizerný) i vnější podobu. Obojí se od minulosti liší. Dne 23.10.2004 jsem ji zaznamenal na ONJ Praha jako šestivozovou a označenou jménem Talgo. Potom jsem pořídil alespoň zběžnou dokumentaci interiéru elektrického vozu 451.045-9 a posléze i vozu vloženého 051.045-3. Poté jsem se s žabotlamou na chvíli rozloučil.

Jednotka 451.045-9/451.046-7 bude pokračovat z Pardubic jako pravidelný spoj do
Hradce Králové © PhDr. Zbyněk Zlinský

Do jejího odjezdu na pravidelném Os 6234 ještě zbývalo dostatek času k tomu, abych opět vyšel před nádraží. V odbavovací hale jsem se snažil najít nějakou reklamu na akci Retroměstečko, což se mi nakonec podařilo. Na informačním stojanu ČD u příjezdového východu. Což mi připadalo dost málo – čekal jsem aspoň nějakou větší tabuli buď uvnitř, či venku poblíž zastávek MHD. Pořadatelé asi nestáli o návštěvníky, kteří nebyli informováni předem moderními prostředky. Moc jsem o tom nepřemýšlel, protože se záhy opět, v souladu se svým jízdním řádem, objevil historický trolejbus č. 353. Tentokrát jsem pronikl i do jeho útrob.

Interiér trolejbusu č. 353 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Po zběžné dokumentaci prázdného vozu (zatím jsem jej znal z jiných akcí jen zcela zaplněný) jsem se vrátil na druhé nástupiště a docela rád usedl do pomalu se plnícího vozu 451.045-9 na už zmíněném vlaku do Hradce Králové. Tomu posléze na odjezdovém panelu naskočilo zpoždění zvíci pěti minut, protože jsme, mimo jiné, čekali na přestupující z opožděných přípojů. Ale také na příjezd protijedoucího vlaku, rovněž opožděný. Abych mohl zdokumentovat příčinu při ranní cestě zjištěné výluky, usadil jsem se na levé straně vlaku a ověřil si funkčnost okna. Což se mi nakonec vyplatilo a zamýšlené záběry prací na trati se mi podařilo pořídit.

Podbíječka UNIMAT 08 – 475/4S v žst. Stéblová © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ve stéblové jsem zachytil pracovní vlak společnosti Skanska v čele s jedním jejich kocourů a o kousek dál podbíječku UNIMAT 08 – 475/4S téže společnosti. Tu velice pohodově, protože jsme kousek od ní zastavili při mimořádném křižování s protijedoucím rychlíkem. Díky němu jsme pak ve stanici stáli ještě jednou, u příslušného nástupiště, které je až za přejezdem, tou dobou rozebraným. Další pracovní stroj, tentokrát dráteník MVTV 2 s inventárním číslem 082, se činil v úseku Čeperka - Opatovice nad Labem. Díky těm zdržením přijel náš vlak do cílové stanice opožděn o 21 minut, tedy v době, kdy jeho souprava už měla být na cestě zpět.

Jednotka 451.046-7/451.045-9 jako Os 6237 do Pardubic © PhDr. Zbyněk Zlinský

Zpáteční vlak nakonec odjel se zpoždění téměř čtvrthodinovým a já jsem se po zaznamenání tohoto jevu odebral do odbavovací haly hradeckého nádraží. Chtěl jsem se tam podívat po propagaci akce Retroměstečko a skutečně našel obdobu té pardubické. Bohužel mne nenapadlo podívat se na informace o výlukách, takže jsem si musel až následně zjistit u mluvčích SŽDC, že jednokolejný provoz mezi Stéblovou a Opatovicemi nad Labem probíhal po oba víkendové dny v době od 8. do 16. hodiny. Příčinou mého opomenutí byla akutní potřeba doplnění tekutin a kalorií, kterou jsem uspokojil po nákupu v nádražní prodejně řetězce Pont.

Prodejna Pont, v níž jsem utratil zbytečně mnoho za pečivo a Kofolu
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem uspokojil základní tělesné potřeby, vydal jsem se podél trati směrem k Pardubicím, abych pořídil něco traťových snímků žabotlamy. Měl jsem představu, že po zachycení jednoho vlaku pomalu popojdu a další zvěčním v jiném místě. Jenže mé tělesno bylo silně proti, takže jsem nakonec skončil nepříliš daleko od nádraží, na lavičce v kaštanové aleji mezi tratí a ulicí Opatovickou. Když zrovna nic nejelo, sledoval jsem dítka i dospělé při sběru plodů jírovce. Jako první jsem, spíš z cvičných důvodů, zachytil průjezd RegioPantera na opožděném Os 6239 Hradec Králové hl.n. - Pardubice hl.n. Snažil jsem se o jistou nevšednost.

Pro zvěčnění průjezdu žabotlamy na dalším vlaku jsem si pečlivě vybral stíněné místo, abych nefotografoval přímo proti slunečnímu svitu. Jenže jsem měl smůlu, protože jeho zpoždění dosáhlo dvaceti minut a světelné podmínky se za tu dobu podstatně změnily v můj neprospěch. Nicméně Sp 1846 Pardubice hl.n. – Jaroměř nakonec v mé galerii není snímkem nejhorším. Nevděčím zato ovšem svému umu, ale spíš kvalitám svého fotografického přístroje, který se dokáže s protisvětlem vypořádat poměrně dobře. A co nezvládne on, to doladí sice postarší, ale pořád uspokojivě fungující program, který pro úpravu snímků používám.

Vzhledem k tomu, že tentokrát žabotlama cestovala až do Jaroměře, prodleva v mém fotografickém úsilí měla trvat déle. Spočinul jsem tedy na lavičce a dumal o tom, jak se tyto nostalgicky laděné jízdy liší od už dávné minulosti. V těch výše zmíněných osmdesátkách tyto jednotky jezdily nejen mezi oběma východočeskými metropolemi, ale po dnešní trati číslo 020 zajížděly až do Chocně. A existoval i jimi vedený přímý večerní vlak z Prahy do Borohrádku. A než jsem to domysle, mohl jsem zvěčnit i poslední plánovaný spoj a poté se vydat, pomalu a s přestávkami, na nejbližší zastávku linky MHD k domovu. Unaven, ale spokojen.