Den s ROPIDem oslavil 145 let trati Praha - Tábor - Vídeň

21.10.2016 8:00 Jiří Řechka

Jednoho dne se mně v množství zpráv v elektronické poště objevila jedna, která zvala na další den Pražské integrované dopravy. Tentokrát jako připomínka 145. výročí tratě Praha – Tábor – Vídeň. Zároveň jsem zaregistroval i na jiných místech odkazy na tuto akci. Nejprve jsem jí nedával šanci, že se zúčastním. Přesto jsem si několikrát pročetl program a moje odhodlání nezúčastnit se dostávalo povážlivé trhliny.

Nakonec jsem usoudil, že v jeden den vidět v provozu pět pantografů, takto elektrických jednotek řady 451, na jedné trati se mě asi již nepoštěstí. Ukončení jejich provozního nasazení je téměř za dveřmi. Další takovou zajímavostí mělo být nasazení nové elektrické jednotky řady 660/661 InterPanter. Na této trati se také asi jen tak normálně neobjeví. A třetí třešničkou byla informace, že bude k mání publikace, kterou vydal Regionální organizátor Pražské integrované dopravy pod názvem Dráha císaře Františka Josefa. A zároveň, že bude možnost získat i první publikaci, která byla vydána pod názvem Olomoucko-pražská dráha. Oboje zdarma.

Leták s programem akce (kliknutí do náhledu otevře celý ve formátu PDF)

Takže dost důvodů zajet do Čerčan a zúčastnit se oslav. Den před ranním odjezdem patřil můj pohled na předpověď počasí, mělo být celkem teplo a občasné dešťové přeháňky. Podle jízdního řádu bylo nasazení panťáků naplánováno na celý den, a tak můj odjezd z Prahy byl právě jednou z pěti jednotek, které se tento den na výkonech střídaly. V Čerčanech se postupně připravoval den PID, mezitím jsem se tak trochu věnoval místnímu depu. Protože mezi má v současné době prioritně sledovaná vozidla patří řada 810 a několik vozů, které spadají pod pražské DKV, mně chybí, snažil jsem se zjistit, zda se zde některé nenacházejí.

Čerčany: „orchestriony“ na místním provozním pracovišti © Jiří Řechka

Pomohl mi pracovník depa (přesněji řečeno provozního pracoviště) informací, že dva z chybějících vozů zde jsou. Jeden se chystal na svůj výkon, druhý, jak pohotově zjistil, se má po obědě vrátit do stanice. Příjemné bylo setkání s Jakubem Vyskočilem, který se zde objevil a kontaktoval mne. Kromě Českých drah se na akci podílel svými vozidly také Klub železničních cestovatelů. Ten na zvláštní vlak nasadil hektora T 435.003 a dvě zamračené na další dvě soupravy, T 478.2065 a T 478.1215. Nakonec se v Čerčanech objevil neplánovaně také buchar KŽC 740.392, který přivezl druhý zvláštní vlak KŽC, jenž měl původně přijet jako první.

Čerčany: 740 392-9+T 478.1215 v čele zvl. vlaku KŽC 10051 © Jiří Řechka

Tentokráte se problém nevyhnul vlaku KŽC, zamračená T 478.1215 odmítla před Čerčany další jízdu, což poněkud zkomplikovalo jízdní řád osobních vlaků. Nakonec se opět vše vrátilo do normálu a dál jízdy probíhaly bez problémů. Ještě jeden dopravní prostředek se podílel na akci, a to historický autobus Karosa ŠD 11, který vozil zájemce po okružní trase. Zajímavé bylo to, jaký zájem byl o vydané publikace. A nemyslím si, že to bylo jen tím, že byly zadarmo. Podle mne jsou hezky udělané, na křídovém papíře vytištěné. V Čerčanech bylo během dne, kdy jsem se ve stanici vyskytoval, dost zájemců o připravené atrakce.

Čerčany: historická Karosa odjíždí na okružní jízdu kolem cirkusu © Jiří Řechka

Pravda je, že obsazenost vlaků odpovídala časovým polohám soboty. Někdy bylo víc cestujících, někdy jich bylo méně. Moje návštěva v Čerčanech byla ukončená příjezdem onoho mnou očekávaného motorového vozu 810.340 do stanice. Vyčkal jsem příjezdu vlaku do Prahy a odjel jsem zpět. Ne však přímo do centra, rozhodl jsem se v tento den zachytit panťáky také trochu na trati, ne jen ve stanici Čerčany. Místo bylo dané jízdním dokladem. Do Prahy-Kolovrat mě platí pražská dopravní karta, pojmenovaná lítačka. A druhým důvodem bylo, že jsem tam již byl fotografovat a místo jsem si už ověřil jako výhodné.

Praha-Kolovraty: 451.045/451.046 jako Os 2540 © Jiří Řechka

Po vystoupení ve jmenované železniční zastávce jsem tedy odešel na to pro mne už známé místo u železniční tratě. Podle časových dispozic jsem zde měl zachytit průjezd zvláštního vlaku KŽC, vedeného hektorem. To se také stalo, a tak po několika průjezdech dalších osobních vlaků, rychlíku a nákladního vlaku jsem se rozhodl k návratu na zastávku a odjezdu domů. Tak se i stalo, byl jsem spokojen, počasí také vlastně vyšlo, asi dvakrát spadlo doslova pár kapek, a jak předpověď předvídala, bylo celkem teplo. Při průjezdu stanicí Praha-Vršovice jsem spatřil zde odstavené prasátko bez čísla. Stálo zde již ráno, když jsem jel do Čerčan.

Praha-Vršovice: neznámé „prasátko“ © Jiří Řechka

Než jsem se probral z určité letargie, dveře se zavřely a vlak se vydal na hlavní nádraží. Tam jsem se rozhodl, že se vrátím tím osobním vlakem, kterým jsem přijel. Stačilo počkat patnáct minut. Po příjezdu do Vršovic jsem se přemístil na poslední nástupiště, abych si vyfotografoval ono prasátko. Během mé nepřítomnosti se zde objevil lokomotivní vlak složený ze třech kocourů řady 742 a jednoho lega řady 708, které bylo vlakové. Po zhotovení příslušných fotografií následoval opět velmi zrychlený přesun na první nástupiště, kam přijížděl osobní vlak na hlavní nádraží, nechtělo se mě čekat další půl hodinu.

Praha-Vršovice: 708.012-0 © Jiří Řechka

Opětovným příjezdem na hlavní nádraží skončil tento den, který měl svoje kouzlo. Ale přeci jen se do něj malá chybička vloudila. Během čtyř respektive pěti jízd vlaky, vedenými pantografem, se mně nepovedlo svést se historickou jednotkou 451.045/046. Sice mne to zamrzelo, ale pak jsem se uklidnil, že o nic zásadního nejde. Možná se mi to podaří při nějaké jiné příležitosti. Jestliže se někomu zdá, že jsem ono slavnostní dění popsal příliš stručně, možná jej více uspokojí prohlídka připojené galerie snímků. A řadu informací o celém rozsahu akce i jejím historickém pozadí najde níže v odkazech.