50 let střídavé trakce

Mail tohoto znění přišel adresátům 1. listopadu. Odpověď dostal odesilatel rychle a bez váhání: Nazdar Zbyňku! Nudit se v sobotu určitě nebudu, a to nikoliv čirou náhodou ale díky Tvému tipu na zajímavou akci, na kterou mám dobré spojení a kde nebudu sám, protože Pavel mi už volal, že pojede. Jen mě trochu zamrazilo, když jsme si tu pozvánku přečetl, že už je to 50 let, co trať 230 a 250 brázdí elektriky, vždyť já už byl tenkrát skoro velkej kluk, když se objevily krásně nablýskané žlutočervené mašiny, celé v laminátu. Ale je to tak, počty jsou neúprosné. Takže - díky za tip a těším se. Zdraví Tě Luděk.

A tak jsme se oba v sobotu 5. listopadu sešli v R 975 Jan Blažej Santini, v jeho 2. voze, jímž Pavel jel z Prahy a Luděk přistoupil ve svém bydlišti. Luďka napadlo, že by se z okna vlaku měl v Kutné Hoře vyfotit kostel v Sedlici a ve Žďáře slavný kostel na Zelené hoře, tedy obrázky Santiniho staveb z vlaku, který se po něm jmenuje, že by to bylo symbolické . Jenže – když Pavel projížděl Kutnou Horou, byla ještě tma, a ve Žďáře na Zelené hoře ležel neprůhledný mrak. Tak se nadalo. Cesta ale uběhla, bylo co řešit – hlavně témata ostrých diskusí na VLAKY.NET. Je tu 9:12 a my vystupujeme v Tišnově.

Exponáty najíždějí do místa konání © Luděk Šimek

Sotva vystoupíme, vidíme, že už se tu už něco chystá. Před budovou defilují lokomotivy. V čele ta, která by mohla pamatovat důvod dnešní oslavy – blýskající se žlutočervená laminátka řady 230, za ní modrá střídavá žehlička řady 210, pak plecháč řady 242, dále i zástupkyně nezávislých trakcí – krokodýl řady 850 a jako bonbónek na závěr typická poválečná cukrovarnička řady 213.9.

Vymalovaný podchod © Luděk Šimek

Scházíme podchodem, vyzdobeným uměleckými graffiti, zabočíme hned na severozápad směrem ke křižanovskému zhlaví, protože tam za rampu na bývalou nákladovou plochu, tam ty mašinky mířily. Jsme tu jedni z prvních, oficiální zahájení je až v 10 hodin, tak si můžeme nerušeně prohlížet a fotit ty stroje. Snažíme se zachytit je tak, aby bylo čitelné číslo, a tak si hned povšimneme, že ta laminátka je úplně první této řady S 489.0 (dnes 230). Luděk hned zajásá – tu určitě nevidím prvně životě, protože trať 230, tehdy vlastně 23, byla první, kde je nasadili.

První z „laminátek“ původní řady S 489.0 © Luděk Šimek

A když se ohlédneme na tu zelenou cukrovarničku, která teď předjela do jejich čela, vidíme že má taky inventární číslo 01.

Průmyslová lokomotiva 213.901 © Pavel Šmídek

Paráda, ulovili jsme dva „prototypy“, hned jak přijedeme domů, pošleme je kolegovi sběrateli prototypů. Kolega sběratel ale posléze trochu zpražil Luďkovo nadšení: Sotva mu večer došky ty fotky, odpověděl: Ďakujem ti pekne za fotečky. A za to, že na mňa myslíš. Vždycky to poteší. Tá laminátka je pekná. A ten parný rušeň bol aj v Košiciach na rušňoparáde. Patrí Jiřímu Kotasovi z Brna. On má malé muzeum. On tú mašinku postavil na nohy. Dlhé roky chátrala. Do Košíc ju priviezli na kamióne. Inak ta lokomotiva stála ako pomník 40 rokov na stanici vo Vsetíne. A tam chátrala. Pozerám zbierku toho Kotasa a vidím, že má i motorový vozeň 850 044-9. Je to mašinka, ktorá pôsobila v posledné roky svojho života v Košiciach. Potešilo ma, že žije. Vozil som sa na nej do Hanisky do práce.

A svou odpověď doprovodil řadou odkazů na doklady svých tvrzení. Mysleli jsme, jak ho překvapíme, a on o té mašince má kupu materiálů. I ten motorák on zná!

Tento motorák vozíval do práce Ondreje Krajňáka © Pavel Šmídek

Tak jen dodejme, že ta parní mašinka je už jedna z posledních, vyrobena až v r. 1955.

Trolejářská kavalerie © Pavel Šmídek

Na krajní koleji je ale konvoj jiných vozidel: Krytý vůz, jeřáb na plošině, dva motorové montážní vozy trakčního vedení. Ale to by mělo být dnes to hlavní, vždyť ústředním motivem dnešní výstavy je, že včera, 4.listopadu, uplynulo padesát let, kdy bylo zprovozněno napájení úseku trati Havlíčkův Brod – Brno Maloměřice soustavou 25 kV 50 Hz. Už na konci roku 1965 spustili napájení úseku Kutná Hora – Havlíčkův Brod – Jihlava. Datum 4.11.1966 je však významné tím, že od toho dne mohly jezdit vlaky z Prahy do Brno celou trasu na elektřinu. Jen v Kutné Hoře musely přepřahat, protože obousystémové lokomotivy ještě nebyly.

Zrovna nedávno vyprávěl jeden dlouholetý zaměstnanec napájecí stanice, v níž pracoval od zahájení provozu až do důchodu, veselou příhodu z toho zahájení na trati 230: Přijel z Prahy slavnostní vlak s delegací, vedenou ministrem dopravy a spojů, v Kutné Hoře mu připřahali tu novou krásnou mašinu na střídavý proud, aby mohli majestátně projet až do Havlíčkova Brodu. Jenže – zrovna v té chvíli jim to nové napájení vypadlo. Trolejáři ale zachovali klid: Připřáhli za ministerský vlak svůj trolejářský motorový panťák, elektrika v čele nechala svůj sběrač nahoře, jako že je činná, ale ve skutečnosti to tlačil ten motorový MVTV. Soudruh ministr nic nepoznal, byl na výsost spokojený.

Jdeme tedy prolézt jediný přístupný z těch trolejářských vozů. To už houf návštěvníků zhoustl, hlavně drobotiny přibylo a ta se hrne do trolejářského panťáku, vzhůru do věže, to je pro ně, tam je hezký výhled. Luděk je ale trochu zklamán: Čekal, že tu uvidí nějaké moderní měřící a diagnostické přístroje či aspoň speciální náčiní, vidí však jen prázdný ponk a regály. Obrací se na pracovníka v oranžové blůze – ten krčí rameny, museli je uklidit, asi se bojí, aby to nezůstalo návštěvníkům v kapsách. Dalo by se však očekávat, že tu bude i někdo schopný podávat odborný výklad.

Drobotina se hrne do věže © Luděk Šimek

Co ještě zbývá prolézt? Motorový vůz M 286.0044. Pamatujeme je dobře z provozu, vlastně dost jich ještě jezdí, jen s novějším motorem. Tenhle je ale zachovaný v původní podobě, jen sedadla už mají místo koženky vzorkované potahy, ale dvanáctiválcový čékáďácký motor, ten tu zůstal.

Motor K 12 V 170 DR © Pavel Šmídek

Mezi tím roste fronta před parní mašinkou. To je totiž největší senzace dnešního dopoledne: Vozí děcka od této nákladové plochy k výhybce, je to pár desítek metrů, ale komu se to dnes poštěstí svézt se párou? Potíž je jen v tom, že kabinka je malá, moc se jich tam nevejde při jedné jízdě, a tak fronta roste.

Fronta zájemců o svezení © Pavel Šmídek

Luďkovi to připomnělo jednu pohádku od Pavla Naumana, v níž taky mašinka vozila děti. A stačí jen pomyslet – a už vidí pána v námořnické čepici, který tu má svůj prodejní stolek jako jej měl v České Třebové. Jde se tedy podívat – a ona je tu, mezi pexesy a omalovánkami a dalšími knížkami jeden jediný poslední výtisk Pohádek o mašinkách od Pavla Naumana s ilustracemi od Kamila Lhotáka. Již sedmé vydání, říká pan prodavač, první vyšlo za okupace. Luděk neváhá a kupuje, je to jeho dětský sen.

Desátá hodina už dávno minula, už tu snad mělo začít i něco oficiálního, ale nikde nic se neozývá. Vedle modrého stánku kdosi instaluje reprobedýnku, má v ruce i mikrofon, ale bedýnka zůstává němá. V tom modrém stánku podávají nápoje „na zahřátí“ i cukroví a jablečný závin, pravý tažený, domácí od místní výrobkyně. A Pavel se tu konečně setkává s osobou, s níž už si schůzku sjednal telefonem a vyjednal, že se na ni můžeme z důvěrou obrátit jakožto akreditovaní reportéři VLAKY.NET. Je to ředitelka Muzea města Tišnova Mgr. Blanka Křížová. Toto muzeum ve svých prostorách zahajuje dnes výstavu Jízdenky, prosím, je patrně spolupořadatelem i této prezentace na tišnovském nádraží a musíme se tímto omluvit čtenářům, že se nám nepodařilo nikde vyčíst či vyslechnout něco o spolupořadatelství SŽDC, především Elektroúseku. Vždyť je to jejich svátek. Jedinou osobou, o kterou vidíme tu něco organizovat, je paní ředitelka muzea.

Ředitelka Muzea města Tišnova Mgr. Blanka Křížová © Pavel Šmídek

Jdeme do muzea, je odsud na dohled, asi 50 m. Díky tomu, že se Pavel šikovně vetřel do přízně paní ředitelky (to on umí), nemusíme ani stát frontu na vstupenku. Muzeum je nové, nevelké – jedna místnost dole, dvě nahoře, většina prostoru je nyní věnována expozici Jízdenky, prosím. V přízemi jsou modelová kolejiště. Zajímavé je, že se zde prosadil opačný trend, než vídáváme v ukázkách modelových kolejišť poslední roky: Zatím co kdekdo se snaží udělat co nejrealističtější krajinu, stromečky, domečky, autíčka, hejblátka, a železnice se v tom utápí, tady je okolí tvořeno čistě bílým polystyrenem, v němž jsou zasazeny koleje a jezdí po nich vláčky. Chybí mi v tom ale návěstní technika (neodpustí si Luděk – býval to jeho chleba).

Ovládání modelového kolejiště © Luděk Šimek

Stěny místnosti věnované modelům zdobí fotografie smělých železničních mostů na Moravě.

Také fotografie mostů zaujaly diváky © Luděk Šimek

Nechybí tu ani obvyklé artefakty, jako jsou stará vydání předpisů, jízdní řády, figurína výpravčí v uniformě z padesátých let ... Tím nejdůležitějším, vzhledem k včerejšímu výročí, je ovšem expozice věnovaná elektrické trakci. Tu tvoří dva nástěnné panely, jeden mohutný odpojovač – doufám, že je na 25 kV – a několik návěští pro elektrické lokomotivy, známé to modré čtverce „na štorc“. Ujímá se nás i ostatních opět paní ředitelka a podává nám výklad. Jenže, proboha, proč tu není aspoň jeden člověk od trakce? Třeba i důchodce, ale hlavně někdo, kdo pro veřejnost ztělesňuje odbornost? Zkrátka – budí to dojem, že celá oslava jde mimo oslavence.

Paní ředitelka s Pavlem před expozicí o elektrické trakci © Luděk Šimek

Blíží se poledne, je čas poobědvat i zahnat žízeň. Maličká kavárnička je přímo v přízemí muzea, jenže na dnešní návštěvnost je opravdu maličká. Všimli jsme si však cestou sem jakéhosi vietnamského bistra na rohu nádražní budovy. Skutečně, bistro nás nasytí a napojí obrovskou porcí gyrosu se špagetami a kávou (Luďka) i sklenicí piva (Pavla).

Luděk nad stohem gyrosu se špagetami © Pavel Šmídek

Pak jsme se rozešli. Luděk odjel domů R 985 Vysočina stejnou trasou, jako sem přijel, Pavel zatoužil využít celodenní jízdenky, jet do Brna a odtud se svézt InterPanterem, případně i něčím luxusnějším. Což se mu podařilo, jak dosvědčuje galerie.

Restaurační vůz v EC 124 „Radhošť“ © Pavel Šmídek

Jak hodnotíme ten náš šoto-výlet? Luděk svoje hodnocení již vyjádřil v textu: Vypadalo to, jako by se oslavovali trolejáři bez trolejářů. Pavel k tomu dodává: „Trošku mě to připadalo jako masová akce. Ale velký dík paní ředitelce za uspořádání. Jen pro neznalce by tam měly být aspoň informační tabule o vystavených mašinkách, ale to pro příště, a ještě jednou dekuji paní ředitelce.“

Nejmladší z šotoušů © Luděk Šimek

Ale úplně jinak to asi hodnotí ti malí návštěvníci, kteří vylezli v MVTV až do věže a svezli se dokonce parní lokomotivou!

Odkazy:

1. Muzeum - Městské kulturní středisko Tišnov
2. Železniční napájecí soustava – Wikipedie
3. Železniční trať Kolín – Havlíčkův Brod – Wikipedie
4. Železniční trať Havlíčkův Brod – Kúty – Wikipedie

Úvodní snímek: S 489.0001 – ta, která před 50 lety zahajovala provoz na 25 kV 50 Hz © Pavel Šmídek

Upravil a odkazy doplnil PhDr. Zbyněk Zlinský