Advent ve Vratislavi

A tak letos jsme neponechali nic náhodě a konečně jsme vyrazili do Polska. Do Vratislavi to z České Třebové není příliš daleko, dokonce je i vhodné vlakové spojení. Letošní nový grafikon sice odstranil přímý vlak z Pardubic do Vratislavi, spojení zůstalo zachováno s přestupem v Międzylesie či Lichkově.

Nadešel tedy námi naplánovaný den, mrazivé úterý 13. prosince 2016, a my vyrazili po 6 hodině z České Třebové přes Ústí nad Orlicí směr adventní Vratislav. V Ústí nad Orlicí jsem stihl před příjezdem vlaku z Pardubic do Międzilesie vyfotit polskou lokomotivu ET 41-188 s ucelenkou polských Falsů. Náš vlak přijel včas, a tak jsme dorazili do Międzylesie. Po příjezdu jsme z hlášení vyrozuměli, že vlak, kterým jsme měli pokračovat do Vratislavi, má pro technickou závadu 70 minut zpoždění. Já jsem tedy využil čekání na opožděný vlak focením šestikoláků, které zde toto ráno stály. Pak přijel motorový vůz SA 135-007 z Kladska, který zde končil jízdu.

Międzylesie, motorový vůz SA 135-007 © Pavel Stejskal

Prohlédl jsem si také výpravní budovu. Na současný rozsah dopravy značně předimenzovaná, stejně jako většina výpravních budov u nás. Před léty byla budova nákladně opravena za významné podpory z evropských fondů. Mimo jiné je zde informační systém, který je však nefunkční. Na každém ze dvou panelů vedle sebe jsou i hodiny, s odchylkou několika minut mezi sebou. Jedná se o jakýsi hybrid, něco mezi naším Pragotronem a Solari od polského výrobce KZT Bydgoszcz. Veliký vestibul je poměrně čistý, příjemně temperovaný. Pokladny zde nefungují, odbavení jízdními doklady probíhá ve vlacích.

Międzylesie, opravená výpravní budova © Pavel Stejskal

Po více jak hodině čekání přijel osobní vlak z Vratislavi, tvořený jednotkou EN 57. Po rychlém vyčištění soupravy se náš vlak opravdu se 70 minutami zpoždění vydal na cestu do Vratislavi. Jízda obstarožní jednotkou EN 57 není příliš pohodlná, chvílemi drkotání po kolejích připomínalo spíše jízdu po pražcích. Strojvedoucí se snažil, nicméně zpoždění do Vratislavi jsme udrželi. Ráno bylo slunečné, a tak jsme mohli sledovat okolní krajinu. Moje pozornost byla upřena při vjezdu do Kladska na konvoj různých lokomotiv, většinou dopravce Orion kolej.

„Ludmilla“ na trati Wrocław Główny – Międzylesie, ilustrační snímek;
zdroj: www.facebook.com

Nechyběl zde sergej a také zde byla odstavená i ludmilla, čímž se potvrdily dosud neověřené zprávy, že se v této oblasti tyto lokomotivy čas od času objevují. Bohužel jsem čísla lokomotiv nestihl zaznamenat. Když jsme opouštěli Kladsko, od Ścinavky Średniej vjížděl další sergej, tentokrát PKP Cargo. Při další cestě jsme pak zaregistroval ještě další stroje tohoto typu. Poslední dobou nasazení těchto lokomotiv v této oblasti vzrostlo, zajíždějí právě do Ścinavky Średniej s ucelenými soupravami pro kamenolomy v Tlumaczówě a Nowe Rudě. Před polednem jsme tedy dorazili do Vratislavi na hlavní nádraží.

Vratislav, nádraží Świebodzki © Pavel Stejskal

Také toto nádraží bylo před několika lety opraveno. My se před návštěvou zdejších adventních trhů rozhodli navštívit další zdejší nádraží, Świebodzki. Jedná se o nejstarší nádraží ve Vratislavi, které se v roce 1842, kdy sem přišla první železnice, jmenovalo Breslau, jako celé město. Nádraží delší dobu neslouží svému účelu, i když ještě počátkem 90. let minulého století zde fungoval železniční provoz. Po zastavení pravidelné dopravy se uvažovalo, že nádraží s přilehlým kolejištěm budou využity jako muzejní železniční expozice. Ze záměru však sešlo, kolejiště bylo z větší části sneseno, nástupiště a trakční vedení byly též zlikvidovány.

Vratislav, vnitřní část nádraží Świebodzki © Pavel Stejskal

Jako jediná památka po uvažovaném muzeu zde stojí coby pomník parní lokomotiva PKP Ty 2-22. Jedná se o původně německou lokomotivu 52.025, vyrobenou v lokomotivce Henschel v roce 1942. Lokomotiva je však nekompletní a volně přístupná, což dává podnět různým vandalům se na ní vyřádit. Naštěstí bouda lokomotivy je uzamčena pořádnými kladkami a doufám, že části chybějícího rozvodu jsou naskládány právě tam. V sousedství lokomotivy stojí ještě dva osobní vozy, které sloužily snad jako restaurace. Nejsou nyní nijak označené a jejich stav svědčí o tom, že také delší dobu už tomuto účelu neslouží.

Vratislav, parní lokomotiva PKP Ty 2-22 © Pavel Stejskal

Celkově je vnitřní prostor někdejšího hlavového nádraží dost neutěšený. Vstupní část nádraží od ulice se však opravuje, nezbývá než doufat, že stavbaři opraví i vnitřní část. V honosné výpravní budově nádraží Świebodzki je divadlo, hostel a také modelové kolejiště LGB, nazvané Kolejkowo. Na přiložených propagačních materiálech je uvedeno, že se jedná o největší kolejiště v Polsku. Na čtyřech na sobě nezávislých kolejištích jezdí několik souprav vlaků LGB, ve velikosti I a měřítku 1 : 22,5. Kolejiště představují výjevy z dolnoslezského vojvodství.

Kolejkowo, model nádraží Świebodzki © Pavel Stejskal

Návštěvníky Kolejkowa mohou upoutat nesčetné detaily na propracovaných kolejištích. Vedle jezdících vlaků LGB se na nich pohybují také auta a na jednom z kolejišť můžeme spatřit také samotné nádraží Świebodzki. Trochu jsem byl zklamán, že na kolejišti jezdí jen modely německých lokomotiv. Dokázal bych si představit lokomotivy polské. Ale co není, může za několik let být. A tak jedinou „polskou“ lokomotivou, je stroj řady 64, který je v barvách PKP i s orlicí na boudě. Jen německé označení dosud nezakrývají tabulky polské řady pro tyto stroje, které se po 2. světové válce na tratích PKP proháněly pod označením Okl 2.

Kolejkowo, parní lokomotiva PKP Okl 2 © Pavel Stejskal

Prohlídce kolejišť jsme věnovali necelou hodinu a pak už nastoupil neželezniční program, návštěva adventních trhů. Musím konstatovat, že se mi líbily, byly zde pestré stánky a rozličný sortiment. Vyzkoušeli jsme také místní punč, byl dobrý. Jako na velkých adventních trzích, i zde mají typické hrníčky na vánoční punč a další nápoje. Tady jsou ve tvaru zimní botičky, patřičně vyzdobené. K večeru jsme trhy opustili a stmívajícími se ulicemi se vrátili na hlavní nádraží. Nastala cesta domů, opět nepohodlnou jednotkou EN 57 do Lichkova. Z přípoje do Pardubic jsme pak přestoupili v Ústí nad Orlicí a do České Třebové jsme dorazili před 21 hodinou.

Úvodní snímek: Międzylesie, stroje 181.092 a 163.048 © Pavel Stejskal

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský