Ohlédnutí za narozeninovou jízdou

Pohled na seznam cestujících ve vlaku pak napověděl, že ve vlaku bude jen málo těch „starých pardů“ se kterými se znám z předchozích ročníků. Asi už se projevila generační obměna.

Nakonec jsem se tak rozhodl vsadit na auto a doprovázet vlak po jeho putování autem, Smutno mi nebylo, na sedadle spolujezdce se s nadílkou cestovních baget usadil kmotr. Takže vlastně nic nového pod sluncem, neboť tato sestava má už něco za sebou.

Co se týká cestujících ve vlaku, byli jsme si jistí, že s těmi několika málo veterány klubových akcí pár slov zcela jistě prohodíme, a těmi novými – no, však uvidíme, jak to vše dopadne. A tak jsme vyrazili na cestu. Fontána vyprašovala z Bratislavy asi opravdu dobře, protože než jsme zaujali pozici na vjezdu do stanice Kúty, prošupajdila pod námi. Takže jsme se přesouvali na nádraží. Tam nás čekalo setkání s prvními známými, překvapivě i s Karlem, který původně na seznamu cestujících chyběl. Ale co, známá tvář potěší. Trať z Kútů do Holíče vede v dostatečné vzdálenosti od silnice, takže bylo zjevné, že k fotkám se dostaneme až mezi Holíčem a Skalicí. Tak se i stalo, ovšem ještě předtím jsme stačili s kmotrem budit náležitou pozornost na silnici, odkud jsme vlak fotili. Přeci jen, provoz na trati není ani tak hustý, ani tak zajímavý, že by lákal fotografy. Ve Skalici přišlo na řadu staniční focení a krátký pokec s kamarády, ukončený ovšem naším útěkem na neprovozovaný přeshraniční úsek do Sudoměřic. Pole s řepkou tam jednoznačně určilo místo focení, byl čas, protože Fontána měla v plánu i zastávku na státní hranici.

Zatímco cestující narozeninové jízdy se ještě zdrželi v pohraničních Sudoměřicích, my už jsme mířili na další vybrané místo – most přes Baťův kanál u výklopníku. Kvůli tomu jsme oželeli i focení před Rohatcem a na vlak jsme čekali znovu až u rohatecké zastávky. Hodonín pak byl další příležitostí prohodit pár slov s kamarády. Zatímco na zastávce Hodonín, po „povinném“ snímku Fontány s elektrárnou se o pozornost a slovo ucházel místní velocipedizovaný bezdomovec.

Focení na hraničním mostě přes Moravu jsme absolvovali z opačného břehu, než cestující vlaku, stihli jsme ještě i záběr poblíž letiště Holíč a následně pak i na přejezdu za Holíčem. Tím už ale možnost zvěčnit vlak na trati víceméně skončila. V Kútoch jsme se ještě naposledy pozdravili s posádkou vlaku, zjistili, že Karlovy hrozby o tom, jak už vůbec nepije, není třeba brát až tak vážně, a jelo se domů.
 

Fontána míří z Holíče do Skalice

Řepkovému poli za Skalicí se nedalo odolat.

Fontána vjíždí do Sudoměřic

"Povinná" fotka u výklopníku

Fontána odjíždí od výklopníku

Fontána přijíždí k zastávce v Rohatci

Další "povinná" fotka pod hodonínskou elektrárnou 

Bezdomovec nostalgicky vzpomíná na dopravu v Hodoníně

Fontána pózuje na hraničním mostě

Fontána projíždí kolem letiště Holíč

Pár stovek metrů za Holíčem

Finále, loučíme se s Fontánou odjíždějící do Bratislavy