Za vlaky zimním Maďarskem

Já nastoupil cestu z České Třebové vlakem rj 79 "Johann Strauss" do Břeclavi. Než můj vlak přijel, zastavil v nákladní části nádraží vlak s lokomotivou 140.079 Arriva. Nátěr, který tato lokomotiva dostala, jí ale vůbec nesluší. Stihl jsem před odjezdem do Břeclavi pořídit několik snímků a před 18. hodinou dorazil do Břeclavi. Zde jsem přestupoval na osobní vlak do Bratislavy, jejž táhla lokomotiva 263.006, a já před odjezdem do Kútů stihl udělat ze stativu několik snímků. Do Kútů jsem dorazil včas, zde čekal Lukáš, u kterého jsem byl ubytován.

Nákladní vlak s lokomotivou ARRIVA 140.079 v České Třebové © Pavel Stejskal

Ještě nebylo ani šest hodin ráno v pátek 27. ledna a my jsme vyrazili z Kútů autem po dálnici směr Maďarsko. Předpověď počasí byla docela příznivá a cesta ubíhala poměrně rychle. Naším prvním cílem bylo nádraží v Celldömölku. Podle našich informací zde měl být Sergej, stroj řady 628, určený na nákladní vlaky na zdejší neelektrizované tratě. Když jsme vystoupili z auta, spatřili jsme čelo jiné lokomotivy – stroje, který je u nás znám pod přezdívkou Ragulin. Rychle jsme popadli foťáky a vyběhli na nástupiště, jenže právě ve chvíli, kdy Ragulin odjížděl s rychlíkem do Györu. Ve spěchu jsme naskočili do auta a snažili se po místních silnicích tento vlak dohnat. Naštěstí měl rychlík na trati několik zastávek, a tak jsme jej v poslední chvíli vyfotili při průjezdu zastávkou Halipuszta.

Rychlík Celldömölk – Györ projíždí zastávku Halipuszta © Pavel Stejskal

Lokomotiva nese označení 651.008 a je v dlouhodobém pronájmu u společnosti GySEV. Vlak okolo nás profrčel a my se rozhodovali, co dál. Vydali jsme se směr Györ, kde jsme před tímto velkým městem objevili jídelnu řetězce Mc Donald s bezplatnou Wi-Fi. Snažili jsme se v aplikaci MÁV nalézt polohu nějakého ze Sergejů, částečně úspěšně, i přes to, že v telefonu je tato aplikace téměř neovladatelná. Já také hledal v jízdním řádu další vlaky, které bychom vyfotili na nedaleké trati. U silničního přejezdu jsme stihli osobní vlak z Györu do Celldömölku, tvořený motorovým vozem 117.208 a přípojným vozem. Proti němu měl za chvíli jet rychlík do Györu a na ten jsme si počkali o několik kilometrů dále. V jeho čele jela motorová lokomotiva 418.318 a na tomto místě jsme ještě zůstali na protijedoucí rychlík z Györu do Celldömölku. V jeho čele byl námi již focený Ragulin 651.008.

Motorový vůz 117.208 nedaleko stanice Györszabadhegy © Pavel Stejskal

 Další plán byl zajet na hlavní trať k zastávce Szar. Cestou jsme se zastavili ve stanici Kisbér, která bývala železničním uzlem. Sem směřovaly hned čtyři tratě, dvě z nich jsou nyní bez provozu. Provoz na jediné zbývající trati z Komárom do Székesfehérváru je slabý. Současný jízdní řád zde uvádí pouhé dva páry osobních vlaků. Stanice je však pro nás zajímavá, neboť je kompletně vybavená mechanickými návěstidly. My jsme si vyfotili vjezdové návěstidlo s předzvěstí na neprovozované trati z Veszprém-varsány a pokračovali dále.

Nepoužívaná mechanická návěstidla před
stanicí Kisbér © Pavel Stejskal

Mezitím se ale počasí zcela změnilo. Ranní slunce bylo tatam, oblohu zastínila nízká inverzní oblačnost se slabou mlhou. Několik kilometrů před naším cílem se objevila slabá sněhová pokrývka. V Száru jsme pobyli více jak hodinu, přestože zde byla velká zima a na kopci foukal ledový vítr. Světelné podmínky také nebyly zrovna oslňující. Přesto jsme zde vyfotili několik vlaků. Hned tím prvním a velice zajímavým byla sólo jízda Nohabky M 61.010. Při pozdějším editu fotografií této lokomotivy jsem v detailu zjistil, že strojvedoucí této lokomotivy si nás také fotil. A tak je klidně možné, že na nějakém maďarském šotoušském webu koluje fotka dvou "bláznů", kteří za škaredého počasí fotí vlaky u Száru. Za zmínku pak stojí i nákladní vlaky, všechny směřující do Budapešti, nebo rychlíky s reklamními lokomotivami. Nicméně čas pokročil a ještě před 15 hodinou jsme Szar opustili.

Lokomotiva Nohab, M 61.010 projíždí fotomístem u Száru. © Pavel Stejskal

Protože ráno jsme vysledovali, že v Székesfehérváru podle internetu měl být Sergej, vydali jsme se tam. Cestou mi Lukáš prozradil, že pojedeme přes obec Zámoly, kde něco uvidím. Více mi nechtěl prozradit, ať se nechám překvapit. Překvapení to nakonec bylo. Na konci této obce u rozlehlého hospodářského stavení vykukovala ze země na kusu koleje vyřazená jednotka budapešťského metra.

Vůz budapešťského metra v Zámoly © Pavel Stejskal

Rychle jsme ji vyfotili a pokračovali v cestě, neboť čas pokročil. V Székesfehérváru jsme nejprve zavítali na nádraží. To prošlo v nedávné době rekonstrukcí, jsou zde nová nástupiště s informačním systémem. Modernizace ještě nebyla dokončena, nad kolejemi se pne dosud nedokončená lávka spojující nástupiště. Sergej zde opravdu stál, ale na druhé straně kolejiště u depa. Přejeli jsme tedy za nádraží a vydali se jej vyfotit do kolejí nádraží. Jednalo se o stroj MÁV 628.305. Nechtěli jsme se zde příliš dlouho zdržovat, protože prostor byl pod kamerovým systémem. Tolik kamer pohromadě jsem snad ještě neviděl. Okolo odstavných kolejí, které jsem považoval za vozové depo, byl přímo les stožárů s kamerami. Snad na každých 20 metrech byla kamera. Přesto jsme stihli ještě vyfotit několik zde odstavených lokomotiv, které podle vzhledu již jezdit nikdy nebudou. Rychle jsme pak opustili ostře sledovaný prostor a vydali se na zpáteční cestu na Slovensko.

Pohled do depa Székesfehérvár, „motor“ 117.330 a „elektrika“ V 43.1030 © Pavel Stejskal

V cestě nám stála již více zmíněná trať z Komárom do Székesfehérváru. Rychlý pohled do jízdního řádu nám napověděl, že z Komárom jede jeden ze dvou osobních vlaků a tak jsme zvolili stanici Mór, abychom pořídili alespoň noční snímek tohoto vlaku. Stativy jsme však nechali doma a tak mě za vděk přišla rampa skladiště, Lukášovi zase betonová podpěra osvětlovacího stožáru. Pořídili jsme tak poslední snímek tohoto dne a čekala nás jen jízda přes Györ a Bratislavu, zpět do Kútů. Cestou jsme v Bratislavě nabrali Lukášovu manželku a v Kútech jsme se zastavili v místní restauraci na vydatné večeři.

Stanice Mór a motorový vůz 117.193 do Székesfehérváru © Pavel Stejskal

Druhý den v sobotu 28. ledna jsme opět vstali brzy. Než se uvařila ranní káva, stihli jsme opět zhlédnout stránky MÁV s pohybem lokomotiv. Pohled nás docela zklamal. Pro nás asi nejzajímavější lokomotivy, řada MÁV 628, se v námi dosažitelné oblasti kromě 3 lokomotiv nevyskytovala. Přes noc se téměř všechny přesunuly více na východ a jejich nahánění bez internetu nepřipadalo v úvahu. Nejdostupnější lokomotiva byla ve stanici Zalaszentiván, kde byla dle internetu odstavena. No co se dá dělat, vyrazili jsme do Szombathely. V místní obchodní zóně jsme nejprve nakoupili zásoby na tento den a stihli jsme kafe nad internetem u Mc Donalda. Situace se nezměnila, jen Sergej ze Zalaszentivánu zmizel a nyní se nacházel před Nagykanizsou. Z obrazovky telefonu nešlo rozeznat, jakým směrem a zda vůbec jede.

Další cíl naší cesty tedy byla Nagykanizsa. Touto cestou jsem jel v roce 2014, kdy jsem zde fotil rychlík ze Soproně do Pécsi, který zde vozil Ragulin GySEV. Ale úsek trati mezi Szombathely a Zalaszentivánem již byl oproti roku 2014 elektrifikován, a tak i Ragulin zde byl dost nejistý, i když rychlík jezdí i nadále v nezměněné poloze. Zalaszentiván je přestavěné a moderní nádraží, bylo však prázdné, Sergej zde nebyl. Trať ze Zalaszentivánu do Nygykanizse dosud není elektrifikovaná, a tak existovala naděje, že by na rychlíku ze Soproně mohl nakonec Ragulin být. Nyní jsme museli najít rychle vhodné místo k focení, čas se nachýlil a v Zalaszentivánu se křižoval s protijedoucím rychlíkem z Pécsi. Našli jsme místo u silničního přejezdu a nejprve jsme vyfotili rychlík z Pécsi. V jeho čele byla lokomotiva 418.197. Byl to první obrázek našeho dne. O několik minut později z obráceného směru profrčel rychlík ze Soproně. Místo Ragulina byla v jeho čele lokomotiva 418.311.

Lokomotiva 418.311 v čele rychlíku Sopron – Pécs © Pavel Stejskal

V Nagykanizsi Sergej také nebyl. Navíc jsme sem dorazili, když se z nádraží rozjížděla skupina vlaků a v té chvíli se nejvíce zajímavý jevil vlak do Gyékényes. Elektrická 433.333 měla za sebou motorák 117.266 s přípojným vozem. Rychle jsme naskočili do auta a vyrazili tento vlak vyfotit na trati do Murakeresztúru, ale navigace se v té chvíli zbláznila a vedla nás jinam. Než jsme se podle mapy zorientovali, čas rychle plynul. Zřejmě jsme nebyli sami, nějakou chybou se tady motalo více aut. Vlak nám tedy ujel a my dojeli do Murakeresztúru s tím, že mě sem vedly vzpomínky z roku 2014. Ale situace se neopakovala, nádraží byla kromě několika odstavených nákladních souprav prázdná. Jen mechanická návěstidla zde stále jsou. Zklamaní jsme se tedy vrátili do Nagykanizsi s tím, že vyfotíme zdejší lokomotivní pomníky u nádraží, hlavně malou parní lokomotivu se dvěma vozy, které jsme spatřili, když jsme na toto nádraží jeli poprvé.

Lokomotivní pomník v Nagykanizsi © Pavel Stejskal

Při odjezdu z Murakeresztúru bylo právě poledne a na místním kostele se rozezvučely zvony. Jako by to byla předzvěst konce naší sobotní smůly. V Nagykanizsi jsme vyfotili lokomotivní pomníky, a když jsme chtěli opustit nádraží, do kolejiště od Murakeresztúru přijel nákladní vlak se Sergejem, 628.309. Jednalo se o tentýž stroj, který byl ráno odstaven v Zalaszentivánu. Nyní stál před námi a šance vyfotit jej na úseku neelektrifikované trati byla náhle zde. Ale než jsme doběhli k autu, vlak se pohnul a my ještě museli přejet hned za stanicí přes přejezd, který byl již v činnosti. Následovala alespoň rychlá fotka s nápisem stanice a pak rychlé nahánění nákladního vlaku do Zalaszentivánu. Nezdařilo se, vlak jsme sice doháněli, ale nevyfotili. Vlak jel stále rychle, dobrých 90 km/hod, nikde nekřižoval, a tak jsme neměli šanci jej předjet s dostatečným náskokem pro vyběhnutí z auta a vyfocení.

Nákladní vlak se 628.309 v Nagykanizsi © Pavel Stejskal

Náš cíl jsme tedy dojeli až v Zalaszentivánu. Zde objížděla lokomotiva soupravu, aby se úvratí dostal vlak na trať do Celldömölku. Zde v Zalaszentivánu jsme vyfotili sjetí a rozjezd skupiny osobní dopravy, včetně IC Citadela z Ljubljaně do Budapešti. Zvláště se vyznamenal strojvedoucí rychlíku z Pécsi, který různými posunky, zvednutými ukazováčky a nakonec i sevřenou pěstí projevoval svůj nesouhlas s naším focením. Po rozjetí se osobní skupiny bylo jasné, že na odhlášku za vlakem do Budapešti odjede i náš vlak se Sergejem. Počkali jsme si na něj u zastávky Pakod. Opravdu, za chvíli po našem příjezdu se spustily nedaleké závory a z oblouku se vyřítil nákladní vlak. K našemu překvapení to však nebyl ten se Sergejem, ale s rumunským Sulzerem. Lokomotiva patřící společnosti Constatin Grup, označena 600936, táhla vlak s vozy na obilí. Na Sergeje jsme si museli ještě 10 minut počkat. Také ten projel okolo nás a my se jej snažili dále pronásledovat. Jízdní řád napověděl, že v protisměru od Ukku jede osobní vlak. Skutečně, náš nákladní vlak se "Sergejem" v čele stojí ve stanici Batyk a čeká na křižování. Vybrali jsme v rychlosti přejezd u zastávky Zsigmondháza, kdy by se vlak mohl dát vyfotit. Dále se již silnice vzdálila od trati a navíc se v Ukku dělila a my netušili, kam vlak přesně směřuje. Na nálepce jsem sice v Zalaszentivánu z nálepky vyčetl, že cílová stanice je Nyiregyháza, ale ta je na druhé straně Maďarska, kam z této oblasti dá jet po několika tratích. Podle mapy však vlak musí do Budapešti, protože na trase je jediný železniční most přes Dunaj.

Stroj 600936 Constatin Grup na nákladním vlaku u zastávky Pakod © Pavel Stejskal

Lukáš zaujal místo hned u zastávky, já využil několik minut času ke zrychlenému přesunu kousek pod zastávku. Nečekali jsme dlouho, vlak projel okolo nás a my cestou do Boby zvažovali vzhledem k jízdnímu řádu, zda máme šanci vlak ještě dostihnout. Neměli jsme, z Boby dále do Celldömölku je dvojkolejka a navíc jsme neměli jistotu, zda vlak směřuje přes Celldömölk do Györu, nebo se uhnul na trianglu u Boby na Veszprém. Také byla již pokročilá hodina a my museli myslet na to, abych stihl v Kútech vlak domů. Nicméně jsme zvládli ještě mezi Celldömölkem a Györem ve stanici Vaszar vyfotit gysevského Ragulina, nám známého z předešlého dne. Poslední snímek jsme pak už ze stativu, který tentokrát jel s námi, pořídili na zastávce Gyömöre-Tét, a sice rychlík z Györu. Na něm byla 418.309 a strojvedoucí byl přátelštější, než ten z Zalaszentivánu.

Podvečerní nálada ve stanici Vaszar © Pavel Stejskal

Po odjezdu vlaku jsme se sbalili a vyrazili opět přes Györ a Bratislavu do Kútů. Zde mě Lukáš vyložil před nádražím a jel domů za rodinou. Já stihl ještě pořídit noční snímek lokomotivy 381.001 se soupravou push-pull, která přijela z Bratislavy. Výlet do Maďarska za Sergeji se nakonec i přes nehezké a chladné počasí povedl, oba s Lukášem jsme byli spokojení, a tak doufám, že se k maďarským kolejím opět brzy vrátím. Jen ta řeč je trochu nesrozumitelná.