Ražba nejdelšího železničního tunelu v ČR úspěšně pokračuje

Novinářského dne se zúčastní ministr dopravy, zástupci SŽDC a společnosti Metrostav. Pro zájemce jsme naplánovali i krátkou exkurzi přímo k razicímu stroji Viktorie.

Tak zněla podstatná část textu pozvánky, kterou zaslalo tiskové oddělení generálního ředitelství Správy železniční dopravní cesty, s.o. (SŽDC) na adresu redakce našeho internetového magazínu. Jelikož šlo o pozvání, jaké se neodmítá, na akci jsem se po nabídce učiněné naším šéfem akreditoval, abych vás mohl slovem i obrazem seznámit s děním na stavbě i s průběhem setkání zainteresovaných činitelů se zástupci médií. (Mezi těmi prvními byl, jak je zřejmé z pozvánky, také ministr dopravy Dan Ťok, který ještě asi netušil, že se (nejen) jeho křeslo otřásá.) Ale nejprve se spolu vraťme kousek do minulosti.

Razící štít TBM S-799 „Viktorie“ před svým křtem dne 23.1.2015 © Jiří Řechka

První pozvání pro naší redakci na zahájení ražby Ejpovických železničních tunelů přišlo v lednu 2015 a měl jsem možnost ji na této akci zastupovat. A po dvou letech se situace opakovala, navíc s možností vidět razicí štít Viktorie při ražbě tunelové roury. V úterý 2.5.2017 jsem vyjel z pražského hlavního nádraží vlakem vyšší kvality Rx 766 do Rokycan. Cesta začala zajímavě již odjezdem, vlak jel odklonem přes Krč a Branický most, mezi smíchovským nádražím a Radotínem probíhá výluka, po příjezdu do stanice Karlštejn se naše jízda opět poněkud zpomalila, protože i zde na tomto úseku probíhá výluka a jezdí se po jedné koleji.

Os 7834 Rokycany – Plzeň ve výchozí stanici © Jiří Řechka

V Berouně naše zpoždění bylo asi deset minut, což nijak nenarušovalo můj cestovní plán. Po příjezdu do Rokycan mne stejně čekalo několikaminutové čekání na osobní vlak do Plzně, jímž jsem se přesunul do zastávky Dýšina, odkud mne opět čekala poněkud komplikovanější cesta na místo stavby. Na rozdíl od první návštěvy jsem našel o něco schůdnější cestu, a tak jsem tam přišel tak, jak jsem potřeboval, v klidu jsem si mohl zhotovit první dokumentační snímky. Na rozdíl od první návštěvy jsem při vstupu dostal návštěvní lístek a mohl jsem pokračovat k tunelovým portálům, kde se tisková prezentace konala. I zde došlo na dokumentaci.

Vlevo portál už proraženého jižního tunelu, vpravo ten „náš“ © Jiří Řechka

Po upozornění jsem si oblékl výstražnou vestu a dostal ochrannou přilbu. Na dotaz, zda se také zúčastním jízdy k razicímu štítu, jsem odpověděl kladně a dostal další povinnou výbavu. Týkalo se to všech bez výjimky. Akce se zúčastnil ministr dopravy Dan Ťok, generální ředitel SŽDC Pavel Surý, generální ředitel společnosti Metrostav Pavel Pilát a další zástupci zúčastněných složek. Akci zahájil tiskový mluvčí SŽDC Marek Illiaš a po přivítání všech pozvaných hostů předal slovo ministru dopravy. Ten ve svém vystoupení zdůraznil význam této stavby jako součásti modernizace tratě mezi Prahou a Plzní s časovou úsporou deseti až patnácti minut.

Slovo má ministr dopravy Dan Ťok © Jiří Řechka

Zmínil také, že v budoucnosti, snad ne příliš vzdálené, čeká tuto trasu druhý a zásadnější tunel, mezi Prahou a Berounem. Pokud se má zrychlit doprava na této trati, tak se musí postupovat rychle. Druhým řečníkem byl generální ředitel SŽDC Pavel Surý. Řekl, že tato stavba je jednou z nejvýznamnějších staveb v České republice, měla by výrazně zrychlit dopravu mezi Prahou a Plzní, vlaky by měly celou vzdálenost urazit za méně než hodinu jízdy. Předpokladem jízdy vlaků po novém úseku je dodržení termínu stavby v závěru roku 2018. Navázal na slova ministra s tím, že jen tunelová trasa mezi Prahou a Berounem může zrychlit dopravu na koridoru.

Hovoří generální ředitel společnosti Metrostav Pavel Pilát © Jiří Řechka

Posledním řečníkem byl za sdružení zhotovitelů generální ředitel společnosti Metrostav Pavel Pilát. Řekl, že zajímavostí této stavby jsou ražené dva jednokolejné čtyři kilometry dlouhé tunely. Bude příležitost vidět ražbu na severní tunelové rouře, v současné době je vyraženo 2 800 metrů z celkové délky tunelu. Na jižní rouře, která byla proražena v červnu minulého roku, se provádí přípravy na budování pevné jízdní dráhy. Po dokončení obou tubusů půjde o její nejdelší úsek v ČR. Na závěr pozval přítomné hosty na prorážku tunelové roury, která má nastat v říjnu letošního roku. Tím skončila oficiální část a novináři dostali prostor na otázky.

Generální ředitel SŽDC Pavel Surý odpovídá novinářům © Jiří Řechka

Po skončení byla připravena prohlídka tunelové roury a hlavně razicího štítu při ražbě. Na místo jsme byli převezeni přizpůsobeným přepravníkem pro tunelové segmenty. Pokud se někdo chtěl cestou na něco zeptat, musel tak učinit do ucha dotazovaného. Hluk motoru byl natolik silný, že jinak člověk nic neslyšel. Během jízdy jsem si všiml barevných zářivek - na jedné fotografii jsou vidět. Bylo mě řečeno, že jsou to propojky. Doma jsem z tiskové zprávy vyčetl, že tam mají být únikové propojky. Za kvalitu některých fotografií během jízdy na natřásajícím přepravníku a i na razicím štítu se omlouvám, není úplně podle mých představ.

Z jízdy tunelem: místo propojek © Jiří Řechka

V tunelu panuje slušné teplo, na hlavu nám kapala voda. V době naší návštěvy zvedací zařízení štítu ukládalo asi poslední segment do stěny tubusu. Na můj následný dotaz, jak dlouho trvá uložení všech segmentů v jedné řadě, jsem se dověděl, že pokud nenastanou problémy, tak dvacet minut. Po skončení prohlídky a návratu na povrch zemský pro mne tato návštěva skončila. K razicímu štítu byla organizována ještě jedna jízda pro zbylé hosty, návrat se poněkud protáhl, přepravník měl poruchu. Mne pak čekal pěší návrat na zastávku Dýšina; kratší přes pole nebo delší po silnici. Ale měl jsem štěstí, že mi byl nabídnut odvoz autem až do Prahy.

Druhá skupina před odjezdem do tunelu © Jiří Řechka

Tolik tedy moje reportáž, pokud jde o její textovou část. Možná není příliš bohatá na podrobnější informace o stavbě tunelu Ejpovice jako takové, ale ty najde zvídavější čtenář níže v odkazech. Čtenáři méně zvídavému snad na doplnění postačí toho dne vydaná tisková zpráva a také můj zvukový záznam toho, co zaznělo „z pódia“. A všem jsou k dispozici fotografie v připojené galerii. Teď zbývá jen popřát tunelářům nerušený postup dalších razicích prací a nám všem původní reportáž z jejich vyvrcholení – pokud tedy na adresu redakce VLAKY.NET dorazí příslušná pozvánka, na rozdíl od slavnostní prorážky jižní tunelové roury, kdy se tak nestalo.

Tunelový tubus v hrubé stavbě © Jiří Řechka

Odkazy:

1. Správa železniční dopravní cesty, s.o.
2. Třetí železniční koridor – Wikipedie
3. Železniční trať Beroun–Plzeň–Cheb – Wikipedie
4. Modernizace trati Rokycany – Plzeň na webu SŽDC
5. Modernizace trati Rokycany – Plzeň – specializovaný web
6. Modernizace Rokycany – Plzeň, úvod - Železniční koridory
7. Metrostav a.s.
8. Subterra a.s. - stavební společnost - podzemní a pozemní stavitelství
9. TBM – Wikipedie – informace o tunelovací metodě
10. Herrenknecht AG – web výrobce razicího štítu
11. Stručný popis stroje, který bude použit při ražbě na stránce Metrostavu
12. zdroje uvedené pod odkazy v textu

Úvodní snímek: Tunelové segmenty putují k razicímu štítu © Jiří Řechka

Upravil a doplnil PhDr. Zbyněk Zlinský