Po stopách vápence a cementu

30.5.2017 8:00 Jiří Řechka

V sobotu 27. května jsem se zúčastnil zážitkové jízdy, pořádané firmou Kladenská dopravní a strojní s.r.o. (KDS). A zážitek to byl jednak díky počasí, ale hlavně tím, co bylo možné zaznamenat na paměťové médium fotoaparátu. Za vše „může“ fotografie vozu 810.231 jmenované společnosti při podobné jízdě do Prahy za návštěvou Království železnic.

Fotografie byla na internetu a po pohledu do mého archivu bylo patrné, že mně tento vůz chybí. Následovalo otevření internetové stránky společnosti KDS a zde jsem objevil informaci, že tato akce se bude pro velký zájem opakovat. V mém kalendáři se objevila poznámka, kdy se jízda bude konat a bylo dáno, kde budu chtít fotografii zhotovit. Na Pražském semmeringu. Zároveň jsem se dočetl, že se bude konat zážitková jízda na vlečky lomů Mořina a Čertovy schody. A takovému lákadlu nešlo odolat, zvláště když to byla pro mne země neoraná. Následovalo přihlášení a následně přes internet zaplacení jízdenky.

A nezbylo než čekat na tyto dvě jízdy. Bohužel vzhledem k okolnostem nebylo jasné, jak vše dopadne. První pouze můj fotografický lov se nakonec se štěstím uskutečnil, nebylo to sice tak, jak jsem chtěl, ale nakonec důležitý byl výsledek a záběr na motoráček byl. Pro druhou jízdu jsem byl nucen vyvinout větší úsilí, nakonec jsem k mému velkému potěšení jízdu mohl absolvovat. Před akcí jsem byl kontaktován společností KDS, dostal jsem poslední informace před jízdou, nejdůležitější byla zpráva, že příjezd na smíchovské nádraží, kde jsem nastupoval, je posunut o třicet minut.

Praha-Smíchov: 810.231 jako zážitkový vlak KŽC © Jiří Řechka

Říká se, že mnoho myslivců je zajícova smrt. Tak trochu jsem si připadal já. Proč? V sobotu se také konal Středočeský železniční den na Benešovsku, z hlavního nádraží tam měl odjíždět RegioShark a chtěl jsem mít žraloka v Praze. Časové dispozice jeho odjezdu mi umožňovaly jeho zachycení. A poslední akce, která se konala na Masarykově nádraží, bylo jízdní předvádění parního motorového vozu Komarek na trase přes Negrelliho viadukt. Vzhledem k zahájení dlouhodobé opravy tohoto viaduktu byla by to pro mne hezká tečka za dopravou na viaduktu. Měl jsem šanci, že se to povede, tedy byl jsem o tom přesvědčen.

Moje sobotní akce začala tedy na pražském hlavním nádraží lovem na žraloka. Krom něj jsem ulovil ještě něco málo dalších rybiček. Můj čas se naplnil a za použití pražské MHD jsem se přesunul na smíchovské nádraží. Zde byl a je vzhledem k výlukám menší dopravní provoz, nicméně do hledáčku se mně dostal rychlík společnosti KŽC do Rakovníka. Když se naplnil čas, objevil se radotínském zhlaví motoráček, na který jsem čekal. A ne sám. Po kontrole jízdenky jsem nastoupil a usadil jsem se na svoje rezervované místo. Dlužno podotknou, že jízda byla vyprodána.

Hořelice, předávací kolejiště lomu Mořina: 753.601 © Jiří Řechka

Naše jízdní trasa vedla po trati č. 173, tedy Prokopským údolím přes Rudnou a Nučice na předávací kolejiště lomu Mořina v Hořelicích. Zde byla provedena úvrať a náš motoráček se vydal po vlečce do lomu Mořina. Co říci k této vlečce, co říkají internetové stránky lomu Mořina? Těží se zde vápence zejména pro odsiřování elektráren, pro cukrovarnictví a chemický průmysl. Vlečka měří zhruba 12 km a spojuje provoz Mořina s předávacím nádražím v Hořelicích. Odtud vlečka před mnoha lety pokračovala do železáren v Kladně. Dnes je toto pokračování zrušeno. Na vlečce je dvojkolejná mezistanice u obce Kuchař, kde se míjejí protijedoucí soupravy.

Podle mých informací vlečku obsluhuje dvojče lokomotiv ř. 740 a na mé velké překvapení jsem se dozvěděl, že se zde nachází kolejový manipulátor zhotovený z karkulky – lokomotivy ř. T 444.1. Podle Malého atlasu lokomotiv 2017 je to jeden ze dvou takto zhotovených strojů. Příjemné zjištění. Před příjezdem do lomu nám byli sděleny potřebné informace, nejdůležitější pak ta, že budeme moci vystoupit a zhotovit si fotografie zejména přítomných lokomotiv. Na místě jsme se dověděli, že jedna zde deponovaná lokomotiva se nachází v opravě u společnosti KDS, a tak sem byla od této společnosti na dobu přechodnou zapůjčena lokomotiva jiná.

Lom Mořina: před odjezdem © Jiří Řechka

Čas byl vymezen zhruba deseti minutami, vzhledem k místu to bylo dostatečné. Po ukončení naší návštěvy, odjezdu zpět a provedení dvojité úvratě byla první část naší zážitkové jízdy ukončena na zastávce Nučice zastávka. Dá se říci, že součástí této zastávky je restaurace s příznačným názvem Restaurace Zastávka. Hezký podnik, já jsem však jeho služeb nevyužil a věnoval jsem se železničnímu provozu. Během necelých dvou hodin, kdy jsme tam byli, projely čtyři osobní vlaky. Škoda, že ne nějaký náklad. Na sobotu slušný provoz. Po obědě a přistavení našeho motoráčku, který čekal v Nučicích, naše cesta pokračovala do Berouna.

Tam přistoupil další cestující a nebyl to nikdy jiný, než vedoucí vlečky Velkolomu Čertovy schody. Během jízdy nám poskytl informace o vlečce tohoto lomu. Velkolom Čertovy schody vlastní 300 vozů několika druhů pro přepravu vytěženého materiálu. Jejich lokomotivy prošly remotorizací, místo původních motorů používají motory CAT. Stavební délka vlečky je 16 km a nejvyšší povolená rychlost na spojovací traťové koleji je 30 km/hod. Jsou zde instalovány krom jiných dvě dynamické průjezdné váhy, obě v době instalace byly první v republice. Také nám bylo umožněno po vystoupení zhotovení fotografií přistavených lokomotiv.

Kotýz-Tmáň: ranžír Velkolomu Čertovy schody © Jiří Řechka

Dostali jsme možnost navštívit místnost výpravčího na stavědle a samozřejmě ji přijali. Došlo k rozdělení zájemců na tři skupiny. Na prohlídku s výkladem vedoucího vlečky bylo vymezeno patnáct minut. Po ukončení návštěvy stavědla následoval odjezd zpět do Prahy a Kladna. Pohled na hodinky mi dával šanci, že přes hodinový posun celé akce budu mít čas na Komarka. První zdržení nastalo v obvodu stanice Beroun, náladu mně spravilo zjištění, že do Prahy se vracíme po hlavní koridorové trati. Po projetí stavebního úseku tratě se náš motoráček rozběhl a ku Praze uháněl téměř osmdesátikilometrovou rychlostí, bez zbytečného rámusu a houpání.

Po průjezdu Radotínem jsem měl dobrý pocit, že to stihnu. Ale vše mělo být ještě jinak. Po pár minutách jsme projížděli přes Barrandovský most (most Inteligence). V Krči nás čekalo čekání na protijedoucí osobní vlak, po jeho průjezdu a našem odjezdu bylo další čekání v prostoru vršovického depa a posléze byla zastávka na vršovickém nádraží. Cesta pokračovala po spojce na smíchovské nádraží. Na železničním mostě bylo další čekání a pohled na hodinky mě zvěstoval, že z dalšího fotografického lovu asi nic nebude. To jsem netušil, že po postavení cesty pro náš vlak budu vystupovat na severním nástupišti.

Beroun: 721.526 z okna zážitkového vlaku © Jiří Řechka

Vy, kteří znáte, kde se nástupiště nachází, víte, jak daleko je to k tramvaji nebo do vestibulu metra. Takže své další fotografování jsem vzdal, zejména poté, kdy po příchodu na nástupiště metra mně souprava právě odjela. Další vlak jel až po šesti minutách, a to téměř vylučovalo jakoukoliv akci. Po příjezdu do stanice Florenc a po kontrole času přeci jen zasvitla jiskřička naděje, že kýžený snímek budu mít. Po vystoupení z metra mé kroky směřovaly k Negrelliho viaduktu přes Sokolovskou ulici. Sice moje představa byla zhotovit fotografii Komarka na viaduktu přes Vltavu, ale důležitější bylo mít alespoň nějakou.

Jak ubíhal čas, tak jsem se vydal podél viaduktu k Vltavě. Komarek nejel a nakonec mě nezbylo než čekání ukončit a odjet domů. Nevím, kde se stala chyba, jestli jel dříve nebo později, nebo vůbec v čase, ve kterém měl podle mých informací jet, nejel. Škoda, šance už nebude. Přesto se den vydařil, nejen, že se povedlo počasí, což bylo velmi důležité vzhledem k místům, kde jsme se pohybovali. Byla to opravdu zážitková jízda do míst kam se normálně není možné dostat, o fotografování nemluvě. Další informace získáte na internetových stránkách lomů, společnosti KDS a stránce Elektro, kde se píše o přestavbě karkulky na kolejový manipulátor.