Jaro v Kosovu

Start a cíl naší cesty bylo letišti M. R. Štěfánika v Bratislavě. Vyrážíme z Hronova prvním ranním vlakem přes Hradec Králové a Pardubice do Bratislavy. Zde jsme měli něco přes dvě hodiny času, a proto dokumentujeme provoz na hlavní stanice. Před objektivem se nám mimo jiné zjevil Vectron Lokotrain na IC vlaku do Košic a plecháč 242.286 taktéž z Lokotrainu, jedoucí strojně do Štúrova. Po dvanácté hodině se přesouváme autobusem od nádraží na letiště. Já jsem letěl poprvé v životě, takže pro mě bylo vše nové.

Aerodrom Konstantin Veliki Niš © Václav Vyskočil

Po příletu do Niše se městským autobusem přesouváme do centra města k autobusovému nádraží. Zde nás poněkud překvapilo, že se nemůžeme dostat do odjezdové části autobusového nádraží. Na nádraží se jde přes turnikety, přes které se dá dostat až po zakoupení jízdenky na autobus, které se prodávají v pokladně na autobusovém nádraží, samozřejmě s patřičným příplatkem. Pět minut před pravidelným odjezdem autobusu je přistaven na náš spoj postarší vůz BOVA. I když jízdenka je vydávána s místenkou, naše místa jsou obsazena, proto si sedáme na volná místa. Cesta autobusem proběhla v pohodě a po dvacáté hodině vystupujeme v Kraljevu, odkud nám ráno jede vlak do Mitrovice. V Kraljevu máme objednaný hotel přes Booking.com jen kousek od nádraží.

RE 3831 před odjezdem z Kraljeva © Václav Vyskočil

Ráno se přesouváme na nádraží a po koupi jízdenky v osobní pokladně si dáváme ještě skvělou kávu. Na peróně nás již očekává v motorová jednotka ŽS, vyrobená v Rusku ve vagónce v Mytišči. Jedná se o modernizovaný typ, u nás známý pod přezdívkou marfuša. Vlak jede celkem slušně zaplněný a až do pohraniční stanice je doprovázen hlídkou policie. Více o této trati si můžete přečíst např. v reportáži začínající na 65, straně časopisu Reportér 1/2017. Na zastávce Donje Jarinje, probíhá kosovská pohraniční kontrola. Na této trati jezdí dva páry vlaků, které končí na zastávce Mitrovica sever, která se nachází na bývalé vlečce. Vlaky směr Kosovská Mitrovica a Kosovo Polje nejezdí. Proto se přesouváme pěšky do Kosovské Mitrovice. Srbská a kosovské část města je oddělena řekou, kterou překlenují dva mosty. Rozdělené město nebudu dále komentovat.

Řekou rozdělená Mitrovica © Václav Vyskočil

Pokud má někdo zájem si to nastudovat, doporučuji např. historii válek v Jugoslávii. Bohužel se nám nepodařilo nalézt autobusové nádraží, ptáme se místních, odkud jezdí autobus do Prištiny. Ty nám ukazují na místo u silnice, kousek za železničním přejezdem. A opravdu za několik minut zde zastavuje obstarožní VW Transporter a řidič se nás ptá, zda jedeme do Prištiny. Chvílemi přemýšlíme, zda se vůz nerozpadne. Naštěstí se tak nestalo a tak po cca hodině vystupujeme v centru Prištiny. Za dva platíme 3 eura. Přiblížilo se poledne, a proto vyhledáváme nějaké místo, kde se najíst. Nakonec se rozhodujeme pro turecké bistro nacházející se nedaleko zastávky MHD. Dáváme si skvělý hamburger. Po výborném obědě se městským autobusem spřesouváme do Kosova Polje. Jízdné v MHD je 0,40 eura a vybírá je průvodčí v autobuse. Na lince jezdily nové vozy Iveco, doplňované staršíma vozy MAN.

Nádraží Kosovo Polje © Václav Vyskočil

V Kosově Polji se nachází rozsáhlé nádraží, se seřaďovací částí a depem. Cíl je zde jasný - fotografická návštěva depa, kde jsou odstavené místní nohabky. Po nafocení nohabek a místního vrakoviště jsem chtěl fotograficky zdokumentovat ještě vozidla odstavená na hale, ale byl jsem bohužel nekompromisně vyhozen ochrankou. Po pěším přesunu zpět na nádraží a vyfocení parní lokomotivy na pomníku jedeme zpět městským autobusem do Prištiny. Jdeme si prohlédnout centrum a poté se přesouváme na nádraží. Oproti Kosovu Polji je to jen malá stanice o třech kolejích. Používány jsou však jen dvě. Na jedné stojí vlak, po druhé se pouze objíždí. V 16:09 hod. nám jede vlak IC do Peče. Vlak je tvořen lokomotivou 2044 odkoupenou od HŽ, pěti vozů scherlink ex ÖBB a krytým nákladním vozem, ve kterém je umístěn elektroagregát sloužící k osvětlení vlaku.

2620.016 v čele IC 761 v žst. Priština © Václav Vyskočil

Na trati do Peče jezdí dva páry vlaků, z nichž je jeden veden jako IC, avšak zastavuje na stejných místech jako osobní vlak. Trať je hezká a jezdí se zde celkem rychle. Po příjezdu do Peče hledáme nějaké místo na večeři. Líbilo se nám bistro jen kousek od nádraží. Udělali jsme dobře, chvíli po nás se zde objevila i celá vlaková četa. K večeři jsme si dali výbornou pljeskavicu s pitou a zeleninovým salátem. Včetně pití jsme platili cca 6 euro. Po výborné večeři jsme se přesunuli do hotelu, který se nacházel přes cestu od nádraží. Domlouváme se na brzkém odchodu, abychom stihli ráno vlak do Prištiny, který jel již v 5:30. Vlak je z výchozí stanice celkem prázdný, ale po cestě se zaplňuje. Vystupujeme v Kosově Polji, kde stojí osobní vlak ze stanice Hani i Elezit (Đeneral Janković), tvořený nohabkou, ex švédským vozem a opět zetkou s agregátem pro osvětlení. Za několik minut přijíždí naše IC do Skopje. Vlak se skládá z lokomotivy 2044 a ex švédského vozu. Z Kosova Polje je ve vlaku cca 20 cestujících, do stanice Hani i Elezit přijíždíme však jen tři.

Nálada ve stanici Hani i Elezit © Václav Vyskočil

Vlak je sice v jízdním řádu veden jako přímý do Skopje, ale ve stanici Hani i Elezit se přestupuje do makedonské soupravy. Ve stanici je odstavena jedna obstarožní goša. Na vlaku však chybí lokomotiva. Fotíme objetí vlaku kosovskou lokomotivou a vyčkáme příjezdu nákladního vlaku z Makedonie. Bohužel v tento den přijíždí jen samotná lokomotiva. Po vyfocení lokomotivy nastupujeme do vlaku směr Skopje. Vlak jede skoro prázdný, já s Vojtou, italský turista a pak již jen vlaková četa skládající se ze strojvedoucího, pomocníka strojvedoucího, vlakvedoucího a průvodčího. No prostě přesila. Kosovská hraniční kontrola proběhla před odjezdem vlaku. Makedonská kontrola probíhá na zastávce na trati. Vlak projde makedonský policista, vybere si cestovní doklady a odjíždí na nedaleký silniční přechod. Po cca deseti minutách se vrací, ani nevystoupí z vozu, jen zatroubí a doklady předá průvodčímu, který je rozdá po vlaku.

661.410 na IC 891 v žst. Hani i Elezit © Václav Vyskočil

Ještě malá poznámka: Jak jistě víte, Kosovo je jeden ze států vzniklých po rozpadu Jugoslávie a formálně vzniklo v roce 2008. Je osmým nejmenším státem v Evropě s rozlohou 10 912 km². Železniční síť má asi 330 km a osobní doprava je v současné době provozována pouze na úsecích Prishtinë/Priština – Pejë/Peč a Fushë Kosovë/Kosovo Polje – Hani i Elezit/ Đeneral Janković, tj. cca na 150 km tratí. Na trati do Peče jezdí denně dva páry vlaků, které tvoří čtyři vozy původem od ÖBB. Do Hani i Elezit jezdí tři páry vlaků, kdy je jeden veden papírově jako přímý do makedonského Skopje, ale ve skutečnosti se na hranicích přestupuje do soupravy MŽ. Vlak je zde tvořen lokomotivou a povětšinou ex švédským vozem. Nákladní doprava je provozována také, ale pouze v malém rozsahu na trati Hani i Elezit - Kosovo Polje, kde jsou přepravovány hlavně cisterny s palivy a niklová ruda z dolu Vrelec do zpracovatelského závodu v Glogovacu.

Skopje © Václav Vyskočil

Po příjezdu do Skopje se pěšky přesouváme do starého města, kde máme zajištěné ubytování. Poznámka pro milovníky piva: U staré pevnosti se zde nachází minipivovar. Piva jsou na místní poměry drahá, ale velice dobrá. Po ubytování si dáváme v centru výborný oběd a rozhodujeme se pro návštěvu Kříže milénia, který se nachází na kopci nad Skopje a vede k němu lanovka. Z centra k lanovce jezdí autobus MHD. MHD zde zajišťují patrové autobusy čínského výrobce YUTONG; co mne nemile překvapilo, autobusy nemají klimatizaci. Dále jsou v provozu autobusy i u nás známé značky SANOS. Po vystoupení z autobusu se přesouváme k lanovce. To však bohužel nejezdí, tak se vracíme na nádraží do Skopje, kde se koná po 16 hod. rozjezd vlaků do mnoha směrů.

Vlaky IR 651 a IC 892 ve stanici Skopje © Václav Vyskočil

Fotíme všechna vozidla zde se nacházející, včetně nejmodernější elektrické jednotky Makedonských železnic. Jedná se opět o jednotku čínské produkce. Z venku vypadá celkem pěkně, interiér jsem nezkoumal. Zaujal nás osobní vlak do Kičeva, který tvořila lokomotiva 2044 MŽ, osobní vůz GOŠA a několik nákladních vozů Eas. Po rozjezdu vlaků se vracíme zpět do centra města na jeho prohlídku. Centrum je velice hezké, působí příjemným a na Balkán čistým dojmem. U řeky se nachází historické muzeum a opera. 26. července roku 1963 bylo Skopje vystaveno těžké zkoušce. Katastrofální zemětřesení připravilo o střechu nad hlavou více než třetinu obyvatel města, obětí na životech bylo okolo tisícovky. Ve staré části města nazývané Starý bazar je mnoho hospůdek a příjemných kavárniček, ale taky hodně krámků se suvenýry. Ráno nás již čekala jen cesta na letiště a letecký přesun zpět do Bratislavy. A poté cesta vlakem domů.

Аеродром Александар Велики Скопје © Václav Vyskočil

Na závěr mé dojmy:

Velmi pozitivní, až na výstup v hotelu s jakousi muslimkou, která na nás chtěl volat policii, že chodíme po hotelu v kraťasech, naprosto bez problému. Recepční v hotelu se nám ještě ráno při odjezdu omlouval a dokonce nám donesl večer jako omluvu malé občerstvení. V Kosovu naprosto bez problému, nikdo nás neobtěžoval, nikdo se nás nepokoušel okrást. Ceny jsou zde nižší než u nás. Jídla jsou velké porce. V muslimských bistrech se neprodává alkohol. Vlak starší, místy poničený, a co mne fascinovalo, bylo osvětlení vozu, kdy ze stropu visely žárovky na drátě. Na konci vozů jsou bedny klimatizace. Za nás však zapnuta nebyla. Priština je převážně tvořena paneláky, památky zde tvoří snad jen kostel. I když byla v Prištině a Peći otevřena pokladna, většina cestujících si kupovala jízdenky až u průvodčího.

Osvětlení osobního vozu na IC 761 © Václav Vyskočil

Skopje krásné město, které se rozhodně chystám navštívit znovu. Problém je zde s koupí jízdenky na MHD, je potřeba čipová karta. Bohužel jsem nezjistil, kde se dá pořídit. Na závěr vás poprosím, zdržte se prosím politických komentářů, zda je nebo není Kosovo samostatné. Berme to tak, že se celá Jugoslávie v 90 letech rozdělila a válčil tam každý skoro s každým. Celá bývalá Jugoslávie je nádherná a je to velice nešťastné, co se tam dělo. Pokud se chcete o válce dozvědět něco více doporučuji si přečíst vzpomínku v Reflexu nebo třeba projít přehled událostí na webu Valka.cz. Budu velice rád, pokud tato reportáž někomu pomůže při cestování, případně někoho nakopne k cestám na Balkán.

„Nohabka“ 2640.002 v depu Kosovo Polje © Václav Vyskočil

Prameny a odkazy:

1. Kosovo – Wikipedie
2. časopis Dráha, různá čísla.
3. časopis AŽD Reportér
4. ŽelPage

Úvodní snímek: Lokomotiva 2640.007 v depu Kosovo Polje © Václav Vyskočil

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský