Hromadná doprava ve městě Vinnica

Cestování na Ukrajinu je pro našince čím dál jednodušší. Víza i imigrační karty odvál čas, jízda do Košic je levná a pohodová, spojů “přes čáru” přibývá (hlavně tedy těch autobusových) a pak už čeká svět dlouhých dálkových vlaků sestavených z klasických “stodol”, jízdenek za pár stovek na tisíc kilometrů, azbuky, pirohů a kvasu. Není potřeba mít ani obavy z války, na západ od Kyjeva (včetně) ji nic nepřipomíná. Drahému datovému roamingu se snadno vyhnete koupí místní simkarty za pár desítek Kč.

Rychlík Kišiněv - Moskva ve Vinnici © Libor Peltan

Vinnica (nebo také Vinnycja) leží zhruba uprostřed trojúhelníku Lvov-Kyjev-Oděsa. Turisticky mi moc atraktivní nepřipadá (centrum je pěkné, ale malé a ne moc pozoruhodné), šotouše sem ale snadno naláká trolejbusový provoz s převahnou obligátních ZiU-9, ale hlavně tramvaje Mirage původem z Zürichu.

Ještě na přelomu století šlo o ničím nevybočující ukrajinský tramvajový provoz: tatrovácké KT4SU tu převažovaly nad T4SU na obvyklé infrastruktuře. Koncem nultých let ale došlo k nějaké té rekonstrukci (včetně odhlučnění), a dokonce výstavbě nové tratě (byť její zprovoznění jaksi drhne), ale hlavně město dostalo darem (včetně transportu) značně letité švýcarské tramvaje Mirage, které výrazně zlepšily stav a kvalitu vozového parku.

Tramvajová síť je tvořena jednou tratí vedoucí od nádraží do centra poněkud oklikou, pokračující dále do sídlišť na západě, kde se postupně dělí na tři větve (dvě by měly být propojené onou novou tratí). Většina sítě je dublována paralelními trolejbusovými tratěmi, ale tramvaje mají výhodu rychlosti na vlastním tělese. Celodenní jízdenky tu asi nemají, ale jednotlivé koupené přímo u průvodčí ve voze jsou levné.

Mirage v pirohové ulici © Libor Peltan

Pro jistotu hned na začátku naší jednodenní návštěvy města jsme se rozhodli navštívit zdejší tramvajové muzeum, na zmínku o němž jsme narazili náhodou na internetu. Uvedená adresa se shodovala s pozicí tramvajové vozovny. Na místě žádná cedule “Muzeum” nebyla, od jedné vrátnice nás po dotazu poslali ke druhé, kde zas vrátný někam zatelefonoval a řekl ať chvilku počkáme. Po pěti minutách nám podává ruku sympatický pán, ptaje se, zda umíme rusky. “Da, a plócho,” načež zase volá jinam, že přivede někoho, kdo umí anglicky. Další chlapík se představuje lámanou angličtinou a zřejmě jde o samotného šéfa údržby.

Uvedená dvojice nám nejdřív na odstavné ploše mezi spoustou Miráží pověděla něco na úvod a z historie a mohli jsme nahlédnout do haly údržby, kde se však samozřejmě pracovalo. To už ale naše dotazy směřují k moderní článkové tramvaji, již jsme zahlédli jednou ve městě a další exemplář se tu sluní před halou. K našemu překvapení jde o radikální rekonstrukci KT4, s dosazením nízkopodlažního středního článku (podobné konstrukce jako třeba v Talinnu), výzbroje Cegelec dodávané ve formě krabice jako celek a modernizací prakticky všeho. Vedle stojí ještě prototyp Wany z T4 modernizované ve stejném duchu a designu. Šéf údržby zmiňuje, že by rád sdílel zkušenosti s kolegy z českých provozů, nejen ohledně modernizace tratrováckých tramvají.

Rekonstruovaná KT4 na Chmelnické ulici © Libor Peltan

Na ploše si fotíme také původní KT4, hezkou T4SU uvedenou do historické podoby a především spousty modrých švýcarských kousků. Dozvíme se, že na zajištění provozu stačí jenom zlomek jejich počtu, takže většinou je v provozu jen majoritní článková verze, krátká s vlekem jen výjimečně. Dost času je tím pádem i na údržbu vozů, kterou místní zvládají dobře sami po vyškolení švýcarskými experty.

Ještě si prolezeme a nafotíme nádherný starý odmetač sněhu a značně kýčovitou historickou tramvaj a konečně se dostáváme do muzea tvořeného malou budovou. Kolemdokola spousta historických fotografií a popisků, které jsme ve velkém byli líní louskat. Ne moc zajímavá byla přehlídka nějakých osobností, které nám nic neříkaly. Lepší to bylo s uniformami. Hned u vchodu krásně vyvedené modely většiny typů tramvají, co tu kdy jezdily. Objeviv kompostéry (stabilní i ruční) musel jsem zkompostovat všechny papírky, co jsem jen našel po kapsách.

Sněhová fréza ve vozovně © Libor Peltan

Když už jsme viděli vše, co mohlo být k vidění, promýšlel jsem částku, kterou bych za tak dobrou prohlídku mohl dát. Zaměstnanci ale nabízenou sumu rezolutně odmítli s tím, že je to zadarmo. Vřele jsme se rozloučili a vyrazili projet si ještě většinu trolejbusové sítě, která je značně rozsáhlejší také díky dvěma dlouhým tratím v severovýchodě města, tvořícím písmeno C. Se štěstím jsme chytili spoj linky 1, která ho celé projíždí, a mezi značným počtem linek s hodně různými intervaly (třeba taková sedmička jezdí každou chvíli, ale s jinými je to horší) je tvořena vlastně jen několika výstřely za den. Na nic extra zajímavého jsme nenarazili, severní větev ale byla koukatelná.

Mezi množstvím ZiU-9, které jsou na pohled v dobrém technickém stavu, se už často prosazují moderní Bohdany a LAZy. Na zmíněném spoji jedničky chyběl průvodčí a jízdenky tak prodával řidič, musel se ale cestujícím pořád připomínat, asi na to nejsou zvyklí.

Z nedopravních zajímavostí bych uvedl hustý výskyt vodních pump na panelákovém sídlišti. Nevím, jestli tu není pitná voda z vodovodu, každopádně každých pár set metrů jsme narazili na ruční pumpu krytou pěkným altánkem, kam chodili i místní s kanystry. Večer se skoro celé město přesunulo k řece, kde se konalo představení se zpívající fontánou. Zajímavý mix hudby, s ním sladěné dovádění vodní fontány vyšperkované světelnými efekty, chvílemi doplněné i laserovými obrazy. Nevšední kulturní zážitek. Rozsvícený velenápis Roschen na budově této fabriky, vlastněné ukrajinským prezidentem, dával na odiv, kdo za show stojí.

Přes probíhající rekonstrukci mohou na most trolejbusy © Libor Peltan

Myslím si, že Švýcaři darovali své vyřazené tramvaje do dobrých rukou. Ve Vinnici budou ještě dlouho sloužit a starají se tam o ně, jak dovedou. Je jasné, že vinnický dopravní podnik nemá finančně na růžích ustláno, ale služby zajišťuje v na Ukrajině nevídaném rozsahu (v poměru k velikosti města) a kvalitě a může si dovolit i nějaké ty investice. Vše tu na pohled tak nějak funguje, v horším stavu je snad jen trolejbusové trakční vedení. Celkově město vypadá moderně a uhlazeně, nevím, nakolik je to vlivem cukrářského průmyslu, ale s takovým Užhorodem ani vzdáleně nesnese srovnání.