Naše téma: Snižování pohodlí v první třídě

Ve východoněmeckých vozech A a B byly a jsou vozové třídy jasně odlišeny – v první třídě šest křesel v jednom kupé, v druhé třídě koženkové lavice pro osm cestujících. Rozdíl v počtu cestujících v oddíle se zachoval i u nástupců Amee a Bmee, které byly nakonec všechny přestavěny do podoby Amee a deklasovány na 2. třídu. Ve vyspělých zemích se ve stejné době jediným rozdílem mezi vozovými třídami v oddílovém uspořádání stal prostor na nohy neboli počet kupé ve voze. Mezitím ale kupé vyšla z módy a přešlo se na velkoprostorové interiéry, kde v 1. třídě bývá uspořádání 2+1, zatímco v 2. třídě 2+2. Spolu s tím došlo např. v Rakousku k často skloňovanému zhoršení pohodlí zejména v 2. třídě – polohovatelná křesla vozů Bmz nahradily úzké, pevné sedačky v Railjetu. U nás se něco podobného nestalo, neboť když Rakušané nakupovali Bmz, ČSD odebíraly stovky B.

Rozdělení do tříd se u nás dostává i do regionální dopravy. Vozidla CityElefant a ABfbrdtn⁷⁹⁵ přenášejí svou 1. třídou pohodlí dálkové dopravy do zastávkových vlaků. Markantní rozdíl je patrný především ve jmenovaném řídicím voze, kde se od 2. třídy neliší jen sedadla, ale i barevnější obložení interiéru a pohlednější podélné skleněné police na zavazadla. Zato v novějších vozech a jednotkách má první třída skoro stejná sedadla jako třída druhá a ještě se nachází na nejhlučnějším místě se špatnými chodovými vlastnostmi (RegioPanter, RegioShark). Podobně nepatrný rozdíl pozorujeme bohužel i na rychlíkových spojích – ABpee³⁴⁷, InterPanter (pohodlná sedadla, ale 1. třída rozházena na několika místech jednotky). Rozdíl v pohodlí pak samozřejmě ovlivňuje počet cestujících v 1. třídě a obecně vůli lidu si za takové navýšení komfortu připlatit.

1. třída v rychlíkovém voze ABpee³⁴⁷ se od druhé třídy liší jen uspořádáním 2+1 a velkými stoly. Sedadla (Borcad Regio+) jsou v obou třídách skoro stejná a na cesty dlouhé dvě až tři hodiny je jejich pohodlí přinejmenším diskutabilní. © Dominik Havel

V zahraničí jsou vidět odlišné přístupy k problému. V Rakousku najdeme 1. třídu jen v dálkových vlacích. Ta v Railjetu nabízí po „osekání“ druhé třídy skutečně vyšší pohodlí, čehož (i díky výhodné konstrukci tarifu akčních jízdenek) využívají především cestující na velké vzdálenosti. Zato v Německu najdeme 1. třídu téměř všude, motorové vozy RS1 nevyjímaje. Někdy v nich najdeme aspoň skleněnou přepážku, jindy rozdíl spočívá pouze v samolepce – stejně jako v letadle. Prakticky nulový rozdíl mezi třídami (pouze věšák na kabáty) je i v motorových jednotkách Desiro, jejichž malý oddíl 1. třídy si např. Vogtlandbahn přeznačila na „Stammplatzbereich“, tedy oddíl, do něhož si můžete pořídit místenku třeba na měsíc (pro daný spoj). V jednotkách Talent 2 Abellio se vyšší třída odlišuje pouze koženým potahem sedadel – jejich tvar je jinak stejný. Dalším případem je i Stadler Kiss SBB, který v 1. třídě zachovává uspořádání 2+2 a zvětšuje pouze rozteč mezi sedadly.

Poměrně vysoké vytížení 1. třídy Railjetu na odjezdu z Budapešti do Vídně. © Dominik Havel

1. třída v motorovém voze RS1 Erfurter Bahn se od „dvojky“ liší minimálně a je umístěna na nejméně pohodlném místě ve vlaku. © Dominik Havel

Dnešní trendy znázorňují i jednotky Talent 2 Abellio, jezdící především v Durynsku. © Dominik Havel

SBB vsadily v 1. třídě jednotky Kiss pouze na plyšové podhlavníky a větší rozteč. Jiné rozdíly nenajdeme. © Dominik Havel

1. třída v motorové jednotce Desiro DB se liší pouze věšákem. © Dominik Havel

Jaký je podle vás účel první třídy? Jak by se měla její podoba tomuto účelu přizpůsobit?

Co žádají cestující od první třídy?

Za jakých podmínek byste občas nebo pravidelně využívali první třídu?

Úvodní snímek: 1. třída v jednotce Alstom Coradia Continental MRB © Dominik Havel