129 let, a stále vlastní zuby - Achenseebahn

Historie

Mezi Jenbachem v údolí Innu a jezerem Achensee je nutno překonat výškový rozdíl 440 m, proto bylo rozhodnuto o výstavbě ozubnicové trati rozchodu 1000 mm. 15. září 1888 stavba započala a již 15. května 1889, za 8 měsíců, proběhla první zkušební jízda. Zájem na dráze měl zejména opat kláštera Fiecht, jakožto vlastník Achensee a provozovatel parníků na něm. Slavnostní otevření proběhlo 6. června téhož roku.

Již od počátku se objevovaly snahy o prodloužení tratě přes Achenkirch a Achenpass do Bavorska s napojením na tamější železniční síť. V jedné variantě se dokonce počítalo s trajektovou přepravou po jezeře. Z bavorské strany se však neprojevoval žádný zájem. Vybudováním elektrické Mittenwaldbahn z Innsbrucku do bavorského Garmische roku 1912 pak snahy pohasly.

Úsek Jenbach - Eben, 29.4.2018 © Jiří Mazal

Délka dráhy činila 6,36 km a nevedla až k jezeru, ale končila asi 400 m před přístavištěm parníků. Až k němu pokračovala úzkokolejka o rozchodu 600 mm a délce 600 m s ručně poháněnými vozíky, na které se překládala zavazadla cestujících a kusové zboží, samozřejmě za zvláštní příplatek. Ke zrušení této trati a prodloužení zubačky došlo roku 1916, a to na požadavek armády. Dráha tak dosahuje délky 6,78 km. V této době také vznikly návrhy na elektrifikaci trati, vypuknutí první světové války však těmto aktivitám zabránilo. Hospodářské problémy nově vzniklé Rakouské republiky se odrazily i na železnici. Provozovatel trati, společnost Achenseebahn-AG, je vícekrát ohrožena zastavením dopravy. Ke zlepšení dochází roku 1928, kdy společnost Tirolské vodní elektrárny (TIWAG) staví na Achensee vodní elektrárnu. Dráha tak přepravuje značné množství materiálu potřebného na stavbu. Roku 1930 je odstavena lokomotiva č. 4 a společnost Achenseebahn-AG si pořizuje ojetý autobus značky Chevrolet, který zajíždí až na státní hranici s Německem. Po připojení Rakouska k Německé říši nastává značný nárůst výkonů, jak v osobní, tak v nákladní dopravě. Do oblasti se stěhují průmyslové podniky ohrožené bombardováním, ale také obyvatelstvo z postižených měst. Provoz je zajišťován i v noci a v zimě.

Seespitz am Achensee, výhybna, 29.4.2018 © Jiří Mazal

Konec války naopak znamená zpustošení stanice Jenbach a značné problémy při zásobování uhlím. Roku 1950 se TIWAG stává hlavním akcionářem dráhy, které vybudováním souběžné silnice vzniká silný konkurent. Stoupající počet turistů v oblasti však zároveň znamená i více cestujících pro zubačku. Roku 1978 končí původní koncese z roku 1888 a vzniká iniciativa "Zachraňte Achenseebahn" jakožto důležitého prostředku pro turistický ruch a zároveň železnici velké historické hodnoty. Do společnosti vstupují jak okolní obce, tak část akcií je prodána drobným akcionářům. 90. léta jsou ve znamení obnovy traťového svršku, provozního zázemí, ale také lokomotivního a vozového parku. Rozsáhlý požár zároveň zničí výtopnu a lokomotivu č. 1, obé je však postupně zrenovováno.

I v současnosti se objevují plány na prodloužení trati do Pertisau a její elektrifikaci, což by také umožňovalo celoroční provoz. Existuje dokonce i studie o vybudování železnice až do bavorského Mittenwaldu, jak to již požadovali předkové před více než sto lety. V současnosti s realizací těchto plánů nelze ovšem příliš počítat a parní lokomotivy jsou důležitým lákadlem dráhy, takže ani elektrifikace není na pořadu dne.

Jenbach, depo Achenseebahn i se zauhlovacím zařízením, 29.4.2018 © Jiří Mazal

Popis tratě

Již samotná počáteční stanice Jenbach (530 m. n. m.) se vyznačuje železniční kuriozitou - setkávají se tu tratě tří rozchodů. Vedle normálních 1435 mm v Jenbachu začíná Zillertalská dráha do Mayrhofenu o rozchodu 760 mm a zubačka o 1000 mm. Achenseebahn tu má veškeré provozní zázemí. Přijímací budova zahrnuje dopravní službu i pokladnu a obchod se suvenýry, dále nechybí remíza na vagóny a lokomotivy, výtopna, dílny, přesuvna, vodárna a zauhlovací zařízení. Jelikož stará remíza již nevyhovovala, vznikla roku 1993 zcela nová. Riggenbachova ozubnice začíná již při výjezdu ze stanice. Po 1,4 km následuje zastávka na znamení Burgeck ve výšce 622 m. n. m. Nastává nejstrmější úsek se stoupáním 160 promile. Nabízí se úžasné výhledy na údolí Innu a okolní hory, posléze i na Zillertalské Alpy.

Po 25 minutách jízdy a překonání 3,62 km vlak přijíždí na nejvyšší místo trati, stanici Eben v 970 m. n. m. Je tak překonán výškový rozdíl 440 m při rychlosti 8 km/h. Ve stanici Eben následuje obrat lokomotivy a dále koleje mírně klesají ve sklonu 25 promile, již bez ozubnice. V zastávce Maurach je dobírána voda a jízda po 45 minutách končí ve stanici Seespitz/Achensee, přímo u přístavního mola na kusé koleji. Před ní je k dispozici výhybna pro obracení lokomotivy.

Úvraťová stanice Eben, 29.4.2018 © Jiří Mazal

Lokomotivní a vozový park

Pro smíšený ozubnicový a adhezní provoz vyrobila lokomotivka ve Florisdorfu v letech 1888-1889 čtyři lokomotivy. Tři z nich slouží na dráze dodnes, čtvrtá byla sešrotována po 2. světové válce, ale vytěžily se z ní náhradní díly, které posloužily při její znovuvýstavbě roku 2008. Po požáru výtopny s lokomotivou č. 1 byla za využití jejich dílů zprovozněna lokomotiva č. 4 a posléze došlo i k obnově stroje č. 1, na dráze tak slouží čtyři stroje stejně, jako v jejím počátku.

Původně nesly lokomotivy jména po hlavních akcionářích. Později jména zmizela a navrátila se až v 90. letech, tentokráte po obcích vlastnících akcie dráhy (Jenbach, Eben a Achenkirch). V současnosti nesou stroje tyto názvy:

• lokomotiva č. 1 Wiesing
• lokomotiva č. 2 Jenbach
• lokomotiva č. 3 Achenkirch
• lokomotiva č. 4 Eben am Achensee.

Seespitz am Achensee, lokomotiva č. 4, 29.4.2018 © Jiří Mazal

Lokomotivy mají uspořádání pojezdu Bzt-n2 a vybaveny dvouválcovým parním strojem dosahují výkonu 132 kW. Nesou zásobu 320 kg uhlí a 3 m³ vody. Jsou vybaveny třemi na sobě nezávislými brzdovými systémy, vedle protitlaké brzdy je to pásová brzda a špalíková brzda.

Při zahájení provozu roku 1889 měla dráha pouhé čtyři otevřené osobní vozy č. 1-4. Dodnes zůstaly v provozu prakticky v nezměněné podobě. Později přibyly ještě tři malé ojeté osobní vagony z Gaisbergbahn. Ze dvou z nich vznikl jeden větší uzavřený pod č. 5 a zbylý posloužil jako zavazadlový. Roku 1907 byl objednán ještě druhý uzavřený vůz označený číslem 6. Každý vůz má 55 míst k sezení na příčných lavicích v celé šířce vozidla. Průvodčí obsluhuje cestující pomocí vnější lávky. Čela vozů disponují otevřenými plošinami.

Seespitz am Achensee, historický vůz č. 5 z r. 1903, 29.4.2018 © Jiří Mazal

Provoz

Dráha je v provozu od konce dubna do konce října třemi páry vlaků. V hlavní sezoně, která letos probíhá v době od 26. května do 7. října, pak jezdí šest párů vlaků. Dříve také dráha měla značnou úlohu v nákladní dopravě, zejména v přepravě dřeva a kusového zboží. Dnes slouží výlučně osobní dopravě a ročně je přepraveno přes 100 tis. cestujících.

Prameny

• Achenseebahn. 10. neubearbeitete Aufl. Jenbach, [2010?].
• Oficiální stránky Achenseebahn: http://www.achenseebahn.at/
• Stránky o Achenseebahn v češtině: http://spz.logout.cz/uzke/at_achensee/achensee.html