V Mladějově se slavily kulatiny pod parou

Takto začínající zpráva se objevila na našem „spřáteleném webu“ sice až v předvečer konání akce, ale vlastní pozvánka v jeho příslušné sekci byla k dispozici už dostatečně dlouho na to, aby neunikla mé pozornosti. I když jsem mladějovskou muzejní dráhu před několika lety už navštívil, zajímal mne její nynější stav. Před časem jsem sledoval na K-reportu, jak se část členů mladějovského spolku nepohodla s ostatními, oddělila a přesunula do Zbýšova, kde začala realizovat podobný projekt podle svých představ, k čemuž vedla dlouhá cesta. Je potěšitelné, že původně nepřátelský vztah obou sdružení vzal časem za své, což dokumentuje právě zapůjčení zbýšovského Henšlíka na mladějovskou dráhu.

Vzhledem k tomu, že se akce se stejným programem konala v sobotu 2. června i v neděli 3. června, vybral jsem si z osobních důvodů termín nedělní a z domova vyrazil tak, abych se z Prahy přemístil spojem Ex 121 Hradčany do České Třebové. Tam jsem při čekání na osobáček do Mladějova sledoval a dokumentoval provoz, a to formou dost obsáhlého videa i několika statických snímků.

Stroje ČD Cargo odvezou z České Třebové „cokoliv kamkoliv“

Předpověď počasí se bohužel nemýlila a obloha byla zamračená. Po příjezdu modré Regionovy do Mladějova na Moravě jsem nebyl jediný, kdo z ní vystoupil a vydal se do areálu průmyslového muzea.

Odjíždějící „Regionova“ a odcházející cestující

U vchodu si mohl každý přečíst základní informace o historii těžby uhlí a lupku v dané lokalitě.

Text na informačním panelu

Ale zajímavější byly opodál stojící zatopené mašinky. Domácí stroj Krauss zvaný Jednička …

Krauss-Linz 7485 (1920)

… i hostující zbýšovský Henšlík.

Henschel Fabia 12311 (1913)

Poté se začalo schylovat k hlavnímu taháku akce, jízdě parního vláčku. Cestovní doklad na ni jsem si pro jistotu koupil v internetovém předprodeji, ale bylo to nadbytečné. Zájem o svezení byl sice velký, avšak jízdenky byly ještě k dispozici u pokladny.

Odjezd!

Cestou nás průvodčí upozornil na strom, na který pravidelně vylézají šotouši. Tak tomu bylo i tentokrát.

Šotodřevina

Vlak, který vyrazil o 9. hodině, jel do stanice Veksl, kde byly poslední čtyři vozy odpojeny a Henšlík se s nimi vrátil do Mladějova. Zbytek pokračoval na konečnou Hřebeč-doly.

Vlak vracející se do Mladějova

Vlak pokračující na konečnou

Cestou jsme potřebovali dobrat vodu, což se na této trati děje pomocí pro ten účel zřízených studní a na lokomotivě instalovaného pulsometru.

Pulsometrování vody ze studny

Krom toho osádka lokomotivy potvrdila zásadu, že „kdo maže, ten jede“. Po příjezdu na konečnou Hřebeč-doly se nám dostalo informací o bývalé těžbě. Při mé poslední návštěvě jsme dokonce zajeli důlním vlakem do štoly, ale tentokrát tato atrakce už možná nebyla.

Nahlédnutí do štoly

V rámci výkladu přišla řeč i na zdevastovanou budovu, kdysi sloužící jako zázemí pro dělníky. Spolek s ní hodlá něco podniknout, v každém případě zrekonstruovat a možná v ní zřídit další výstavní expozici.

Konečná Hřebeč-doly s vláčkem do Mladějova, jeho cestujícími a chátrající ubytovnou

Po návratu do Mladějova jsem se věnoval dokumentaci pozůstatků někdejší „šamotové slávy“.

Šamotka ukončila provoz v roce 1991

Deponie důlních vozů a dalších vozidel

Poté jsem chtěl zdokumentovat příjezd vlaku s Henšlíkem, který měl přijet o 25 minut později. To se mi sice podařilo, potom se ale spustil silný liják, takže jsem ustoupil od záměru putovat po trati a dělat další záběry.

Prší, prší, jen se leje …

Vyfotil jsem ještě vlak s Krausskou, který odjel ve 12:40 hod. se skalními cestujícími, jimž silný déšť nevadil, a potom jsem si v hospodě v areálu muzea dopřál výborný oběd. Tím by mohlo moje vyprávění končit, ale na cestě zpět jsem si ještě projel trať č. 016, protože po ní od 10.6.2018 měly přestat jezdit vlaky v úseku Holice – Borohrádek. To se stalo už dříve, vicehejtman Jaromir Dušek provoz sice obnovil, ale nyní jsou v Pardubickém kraji u vesla jiní lidé, kteří jej pro malý zájem cestujících zase zrušili. Po příjezdu do Holic (přes Českou Třebovou a Moravany) v 15:16 hod. jsem musel zabit čas, neboť‘vlak z Holic do Borohrádku jel až v 17:03 hod.

Holické nádraží

Na nádraží se toho moc nedělo, tak jsem si prohlédl město a v cukrárně si dal kávu a koláč. Ve vlaku do Borohrádku jsem měl jediného spolucestujícího, který neustále telefonoval. A já jsem se ocitl ve při s paní průvodčí. Zatímco její kolegové ve všech ostatních spojích pochopili, že mám síťovou jízdenku, ona tvrdila, že na In Kartě nemám nic, a bylo tak dobře, že jsem měl jízdní doklad sebou v tištěné podobě.

Dopravní ruch v Borohrádku

Zažil jsem poslední neděli, kdy bylo možno v Borohrádku přestoupit z motoráčku od Holic na vlak Choceň – Hradec Králové. Z Hradce jsem pokračoval rychlíkem do Prahy, který tam sice kvůli odklonu z Nymburka přes Poříčany dojel opožděn, ale to mi nevadilo. Pro další cestu přes Děčín do Drážďan jsem měl dostatečnou časovou rezervu. Domů jsem dorazil docela spokojen, i když jsem své původní plány kvůli počasí zcela nenaplnil. Přivezl jsem si nemálo snímků statických (Mladějov na Moravě a Holice - Borohrádek) i pohyblivých (Česká Třebová, Mladějov na Moravě - Hřebeč a Holice - Borohrádek). Snad vás zaujmou.

Přepracoval a doplnil PhDr. Zbyněk Zlinský