Dvakrát pod Matterhorn (1)

15.6.2018 8:00 Pavel Stejskal

Švýcarsko je země s nádhernou přírodou, kterou si její obyvatelé šetří. Velice známé jsou zdejší vlaky, které jsou většinou přesné. Velice lákavé jsou také zdejší hory se světoznámými zimními středisky, ledovci a mnoha lanovkami a zubačkami, které nesou samé nej. Takové je i horské středisko Zermatt.

Zermatt je možná nejnavštěvovanějším místem v celém Švýcarsku a to hlavně kvůli dalšímu NEJ. Zde se nachází, jak tvrdí turistické průvodce i naučné knihy o Alpách, nejhezčí alpská hora – Matterhorn. V roce 2017 jsem navštívil tuto překrásnou zemi hned dvakrát. Tyto dvě cesty však byly tak trochu monotématické, jednalo se o návštěvu vždy stejných míst a to právě pod Matterhorn. Ale než se budu věnovat vlastní reportáži, musím se zmínit, jak vznikla. Na stránkách internetového magazínu VLAKY.NET byl v minulosti několikrát zmíněn projekt „Literáti na trati“, antologie píšících železničářů. V roce 2018 probíhá vydání již 5. dílu stejnojmenné knihy s povídkami, fejetony, pohádkami atd., doplněné kresbami a fotografiemi.

12.10.2016 - Praha hl.n: Pavel Stejskal na stránkách 3. dílu „Literátů na trati“
© Jiří Řechka

Letos vyjdou knihy hned dvě, jedna s prózou, druhá s poezií. Projektu se zúčastňuji od počátku jeho existence, ačkoliv nejsem asi ten správný literát, jsem spíše fotograf. Pro letošní díl „Literátů“ jsem připravil cestopisný článek, který se však pro vydání v knize ukázal velice obsáhlý a musel jsem jej hodně ořezat. Původní článek tak zůstal v šuplíku, a protože se 5. díl „Literátů na trati“ již tiskne, rozhodl jsem se, že původní povídání nabídnu na VLAKY.NET s větším množstvím obrázků, než by bylo možné použít v knize. Vzhledem k tomu, že tento web navštěvují především železniční příznivci, rozšířil jsem nakonec původní článek o několik dalších železničních zajímavostí. A teď už se vydejme na cestu do Švýcarska.

06.03.2017 – Noční vlak do Zurichu ve Vídni před odjezdem © Pavel Stejskal

Protože jsme s manželkou nevyužili FIPky za rok 2016, rozhodli jsme se, že navštívíme tentokrát Švýcarsko v zimě. Využili jsme tedy tyto volné jízdenky v závěru jejich platnosti, v březnu 2017. Plánování naší cesty vždy nechává manželka na mně. A mne lákalo navštívit Zermatt, podle počasí i Gornergrat s výhledem na Matterhorn v zimě. Naplánoval jsem tedy náš výlet na tři dny ve Švýcarsku a zajistil dostupné ubytování v Brigu. De 6. března jsme tedy vyrazili z domova do Vídně na vlak EN 466 do Zurichu. Vlak byl ve Vídni přistaven, do odjezdu zbývalo dost času, a tak jsem si vyběhl vyfotil náš vlak a při té příležitosti jsem stihl vyfotit ještě reklamní lokomotivu 1116.250, která do Vídně přisunula ÖBB railet z Bregenzu. Na našem vlaku byl pouze „obyčejný" Taurus 1116.038.

06.03.2017 – Noční vlak do Zurichu ve Vídni před odjezdem © Pavel Stejskal

Před odjezdem jsem nastoupil do našeho vozu a na sedačku jsme projeli celou noc do Zürichu. Ráno jsme opustili soupravu a ve vestibulu jsme na obrovské tabuli hledali další spoj, kterým jsme chtěli jet do Bellinzony. Vedlejším produktem našeho výletu bylo projet novým tunelem pod Gotthardským průsmykem, který byl otevřen v polovině roku 2016 a do konce toho roku v něm byl zahájen plný provoz. Času jsme měli dost, a tak jsme si prošli nejbližší okolí hlavního nádraží. Ačkoliv tramvaje moc nefotím, zde jsem si několik vyfotografoval. Nadešel čas našeho odjezdu a usadili jsme se ve švýcarském Pendolinu, v jednotce SBB ETR 610 do Milána. Vlak jel včas a za necelou hodinu jsme vjeli do úpatního tunelu.

07.03.2017 – EC 14 z Milana do Zurichu vjíždí do Belinzony © Pavel Stejskal

Jízda tunelem trvala zhruba 20 minut a kdyby nás o jízdě nejdelším tunelem světa neinformoval infosystém, člověk by si to neuvědomil. Když jsme před Biascou opustili tunel, náhle jsme byli v jiném světě. Zatímco v Zürichu byla zatažená obloha, ze které občas vypadly i nějaké kapky deště, zde krásně svítilo sluníčko a v Bellinzoně, kde jsme vystoupili, bylo na počátek března velmi příjemně. Na nádraží jsem fotil několik vlaků, samotné nádraží bylo v přestavbě. Dalším naším cílem prvního dne bylo projet také tratě společnosti Matterhorn – Gotthard Bahn (MGB) a odzkoušet tak platnost našich jízdenek pro tuto společnost. MGB od 1.ledna 2017 vstoupila plně do skupiny FIP. Z Bellinzony jsme tedy využili vlaku SBB po staré Gotthardské dráze do Göschenenu.

07.03.2017 – Starý Gotthardský tunel, Göschenen © Pavel Stejskal

Po otevření nového tunelu byla zcela změněna osobní vozba. Všechny expresní vlaky jsou vedeny novým tunelem, po staré trati nyní jezdí vlaky RE z Erstfeldu do Lugana a zpět. Náš vlak RE byl tvořen jednotkou 524.111. Zatímco v Belinzoně bylo jaro, krásně svítilo sluníčko, již před Airolem bylo zataženo a z oblohy padaly sněhové vločky. Projeli jsme starým Gotthardským tunelem do Göschenenu a zde vládla paní zima. Sněhu bylo dobrých 20 centimetrů, další stále padal. Pořídil jsem snímek odjíždějící jednotky a přestoupili jsme před výpravní budovou do vlaku MGB, jedoucího do Andermattu. V Andermattu bylo sněhu ještě víc a také tam chumelilo. Ale jak jsme sjížděli z vyšších poloh k Brigu, sněhu ubývalo a v Brigu ho už byl jen tenký poprašek. Ale i zde byla obloha zatažená.

07.03.2017 – Stroje BLS 465.014 + 012 v čele vlaku s návěsy Walter vjíždí do Brigu
© Pavel Stejskal

Přesto jsem zde na nádraží fotil, a bylo co. Stihl jsem vyfotil Vectrony a Traxxy společnosti BLS Cargo, několik nákladních vlaků SBB a pomyslnou třešinkou tohoto dne byla reklamní lokomotiva Re 460.048 SBB. Pak jsme se vydali hledat naše ubytováni ve městě. Mapa hlásila, že budeme bydlet vedle zdejšího hradu, a tak hledání nebylo složité. Opravdu, náš hotel byl hned pod zdejším hradem, vedle hradní zahrady. A co víc, z okna našeho pokoje jsme měli krásný výhled na hrad, a tak jsem neodolal a udělal i noční snímek nasvíceného hradu. Ubytovali jsme se, já jsem naladil wifinu a studoval jsem předpověď počasí na další den. Ta nebyla zrovna perfektní, ale dopoledne mělo být v Zermattu polojasno a počasí se mělo zkazit okolo poledního. Rozhodnutí tedy bylo zítra nebo nikdy.

07.03.2017 – Noční nasvícení hradu v Brigu © Pavel Stejskal

Nadešel kýžený den 8. března a my opustili náš příjemný hotel. Cesta na nádraží vedla okolo hradu, přes malé náměstí a ulicí, která ústila před nádražím. Zde jsou vlastně vlaková nádraží dvě. Velké nádraží SBB a menší, patřící MGB. Z něj vyjíždějí vlaky do Zermattu a Andermattu. Do odjezdu našeho vlaku bylo dost času, a tak jsem opět pořídil nějaké snímky vlaků MGB. Nádraží je postaveno tak, že z nástupiště lze přestoupit na autobusy, o několik metrů dále je pak vstup do haly nádraží SBB. Jen počasí bylo stejné jako den předtím, obloha zatažena a po okolních kopcích se táhly nízké mraky. Náš vlak do Zermattu odjel opět na čas. Od Vispu trať stoupá údolím k Zermattu, je částečně adhezní, částečně ozubnicová. Čím výše naše trať stoupala, přibývalo sněhu a také obloha se vyjasňovala.

08.03.2017 – Zermatt, nádraží GGB s jednotkou Bhe 4/4-3082 na Gornergrat
© Pavel Stejskal

V Zermattu byla obloha polojasná, slunce prosvítalo z vysoké oblačnosti a my se rychle rozhodli: jedeme na Gornergrat. Rychlý pohled na zdejší televizi, ukazující aktuální stav na Matterhornu, nás přesvědčil, že viditelnost je dobrá a vynaložené peníze za jízdenky nebudou vyhozené. Podle reglementu FIP nám na vlaky z Zermattu a Gornergrat mělo být uznáno jízdné za 50 %, neboť společnost je součástí MGB, ale pokladník zřejmě z neznalosti nám slevu neuznal. Nemělo cenu se s ním dohadovat, moje znalosti němčiny nejsou zase tak dobré, do odjezdu zbývalo několik minut a tak jsme zaplatili cenu plnou. Jakmile jsme nastoupili do vlaku, dveře se za námi zavřely a vlak vyrazil. Za oknem se po chvíli objevil majestátní Matterhorn, obalený sněhem.

Náš vlak tak vystoupal až do stanice Gornegrad, pod stejnojmenný vrchol, který je v nadmořské výšce 3 089 metrů. Vzhledem k tomu, že zde panovala zima a byl dostatek sněhu, vlakem cestovali hlavně lyžaři a snowbordisté, ale pochopitelně také pěší turisté, stejní jako my. Jen Matterhorn se pomalu halil do oblačnosti, která začala přibývat. My jsme vystoupali po zledovatělé cestě až na vyhlídku nad zdejším hotelem a observatoří. Zde jsme byli již několikrát, tentokrát ale v zimě. Turistické cesty zaváté, jen rolbami upravená místa pro lyžaře, kteří sem s námi přijeli. Na Gornergrat sice ještě svítilo sluníčko, ale Matterhorn se definitivně schoval. Vlastně jsme měli štěstí, že jsme se rozhodli v Zermattu okamžitě.

Dalším vlakem bychom už viděli slabý obrys Matterhornu ztrácející se v mlze. Ale po chvíli zakryly přicházející mraky slunce a i na Gornergratu přestalo svítit. Sjeli jsme do Zermattu a prohlédli si městečko, jak vypadá v zimě. To už se z oblohy sypaly sněhové vločky. Odpoledne jsme se vrátili do Brigu, kde jsem asi hodinu fotil vlaky. Také zde byla obloha zatažená a nakonec začalo pršet. Vrátili jsme do hotelu, před tím jsme prošli hrad, na který jsme měli z hotelu výhled. Večer už hrad nasvícený nebyl, tak jsem byl nakonec rád, že jsem jej vyfotografoval minulý večer. Poslední den jsme se jeli podívat do Ženevy a projeli jsme trať Nyon – La Cure. Tím naše první loňská cesta pod Matterhorn skončila. O té druhé zase za týden …

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský