Rozloučení s legendou našich příměstských tratí

14.8.2018 8:00 Jiří Řechka

Pátek 10.8.2018, byl posledním dnem, kdy byla na pravidelný spoj Českých drah nasazena elektrická jednotka 451.025/451.026, jediný doposud provozovaný zástupce původní řady EM 475.1. Výroba těchto vozidel začala ve Vagónce Studénka v roce 1964 a pokračovala do roku 1968, aby na ni v letech 1972 a 1973 navázala dodávka modernější verze označené EM 475.2 (poději 452).

Pantografy, jak se jim říkalo, v minulosti jezdily na příměstských linkách od Ústí nad Labem až po Košice. Jejich nízkopodažní konstrukce předběhla dobu a cestující i personál po desítky let oceňovali její nadčasovost. Vzpomínám na dobu, kdy jsem dojížděl do učení do Přelouče a jezdil jsem právě těmito vlaky. Udivoval mě jejich rychlý rozjezd. Připomeňme, že dva prototypy, předchůdci těchto jednotek, byly vyrobeny v roce 1959 a v roce 1960 pod označením EM 475.0. Elektrických jednotek řady EM 475.1 bylo vyrobeno celkem jedenapadesát a EM 475.2, které pak byly paradoxně z provozu odstaveny mnohem dříve, pouhých jedenáct. Soumrak obou řad nastal v souvislosti s příchodem dvoupodlažních jednotek řady 471, l když okruh jejich působení zúžily už dodávky „elektrických vlaků“ řady EM 488.0 (460).

10.8.2018 - 451.025/451.026: součást rozlučkové výzdoby © Jiří Řechka

Podle mne byla velká škoda, že trvalo velmi dlouho, než se u nás opět začaly vyrábět nízkopodlažní elektrické vlaky. Tolik ve stručnosti k historii populárních panťáků neboli žabotlam (mnohem více o nich najdete níže v Pramenech a odkazech a v sekci Súvisiace odkazy). Po tom, co se objevila zpráva o definitivním ukončení jejich provozu a převozu poslední provozované žabotlamy do depozitáře NTM v Chomutově, mi bylo jasné, že si budu tento konec chtít zdokumentovat. V pátek 10. srpna jakoby i počasí se chtělo plačtivě rozloučit, během celého dne místy drobně poprchávalo a mírně se ochladilo, což bylo ale příjemné. Moje cesta na rozlučku začala na holešovické stanici. Během tohoto dne jsem také nachodil, jak jsem později zjistil, po Libni a Holešovicích 14 kilometrů.

10.8.2018 - Praha-Libeň: 451.025/451.026 se smuteční výzdobou jako Os 12124
© Jiří Řechka

Samozřejmě podnikl jsem řadu jízd mezi Libní a Podbabou, stejně jako řada dalších obdivovatelů žabotlam. Jen mne mrzelo, že v den ukončení provozu této legendy byla zrovna výluka v úseku Praha-Podbaba – Roztoky u Prahy. Během dne byl na žabotlamu umístěn smuteční věnec, jak to při takovéto a podobné příležitosti bývá. Snažil jsem se ji zvěčnit na několika místech na trati. Zároveň s přibývajícím časem začali přibývat všichni, kdo chtěli mít zvěčněnou žabotlamu, panťáka, lochnesku či emilku, jak se jí všelijak říkalo, v poslední den provozu. Samozřejmě lákala také příležitost mít vyfotografovanou i sesterskou historickou jednotku ČD společně s touto poslední provozovanou v Libni po příjezdu v podvečer ze Šumperka. Ta přijela v avizovaném čase, obsazená skalními fandy této řady.

10.8.2018 - Praha-Libeň: EM 475.1045/1046 přijíždí ze Šumperka © Jiří Řechka

Tím pro mne skončilo páteční fotografování a odjel jsem domů. V sobotu jsem řešil dilema, kam vlastně jít zachytit odjezd do depozitáře. Nabízelo se několik možností, nakonec jsem se rozhodl pro Libeň. Se značným časovým předstihem jsem se ocitl na prvním nástupišti spolu s dalšími čekajícími. Zanedlouho bylo nástupiště (a platilo to i pro druhé) obsazeno jak těmi, co chtěli jen fotografovat, tak cestujícími, kteří se zúčastnili jízdy do Chomutova. Počasí přálo, a tak zůstával jediný diskutovaný problém, v jakém čase a ke kterému nástupišti bude vlak přistaven. Nakonec to bylo druhé nástupiště, asi patnáct minut před odjezdem. Po informaci u průvodčího jsem také nastoupil, abych si projel poslední kilometry v Praze do Holešovic, kde jsem vystoupil a zhotovil poslední fotografie tohoto vlaku v jeho provozní kariéře.

11.8.2018 - Praha-Holešovice: EM 475.1045/1046 doprovází 451.025/451.026 na
poslední cestě © Jiří Řechka

Odjezdem z Prahy se uzavřela více jak padesátiletá historie provozního nasazení těchto prvních nízkopodlažních elektrických vlaků ČSD/ČD. Tato událost už ve značném předstihu zaujala také média, nejen specializovaná, ale také obecná. Dalo by se říci, že až v nečekané míře, ale nakonec v „okurkové sezoně“ je každá zpráva dobrá. Tak si jako epitaf na závěr tohoto článku můžeme vypůjčit pár slov třeba z Lidovek, předjímajících mnou popisované dění: V pátek vyjede „panťák“ na svou pravidelnou trasu naposledy a pak už se jen odveze do muzea. Příští týden by totiž musel na technickou kontrolu, kterou by téměř jistě neprošel. Kolem trati se rojí hloučky nadšenců, které chtějí ještě jednou na památku zachytit vlak v pohybu svými fotoaparáty.

10.8.2018 - Praha-Libeň: „žabotlama“, média a jejich oběť © Jiří Řechka