Nouzové zastavení vlaku č. 2018 před konečnou stanicí aneb Tuhle znáte?

Mladá žena vystoupí z vlaku a po chvíli si všimne, že ji od nádraží sleduje jakýsi podezřelý muž. Po chvíli to nevydrží a zavřeští: „Chcete mě znásilnit, že se za mnou pořád ploužíte?“
Pán ostýchavě zavrtí hlavou: „Ne, já vás chci jen upozornit, že máte odhalený levý prs.“
Žena zbledne a zakvílí: „Prso venku…?! To je nic, ale já ve vlaku zapomněla kojence!“

Manželům Novákovým ujel vlak a manželka Pepu peskuje:  „Vidíš, ty blbe, kdybys tak nechvátal, nemuseli jsme tu teď tak dlouho čekat na další!“

Na nádraží se vytahuje chlap před atraktivní černovláskou:  „Znám člověka, který dokáže jednou rukou pohnout celým vlakem.‘’
„A čím se živí, když je teda takový silák?’“ chytne se kráska.
„Je strojvedoucí.“

„Tímhle vlakem jezdím už deset let.“
„A pamatujete si, kde jste nasedl?“

 „Chtěla bych zahrát nějakou hezkou písničku pro mého manžela,“ volá posluchačka do Písniček na přání. „Ale hlavně ať to není Rosa na kolejích, on je totiž strojvedoucí a od rána do večera nevidí nic jiného.“

Nádraží v Ostravě, přijíždí Pendolino, cestující jásá: „Noviny toho nadělají, a ono přijelo přesně na minutu!“
Strojvedoucí suše podotkne: „Nechci vám kazit radost, ale my jsme z Prahy vyjeli už předevčírem!“

Chlápek spěchá na vlak po jezdících schodech a přitom druhému šlápne na nohu. Po pár krocích se v něm pohne svědomí a vrátí se:  Promiňte pane, nechtěl jsem vám šlápnout na nohu.“
„Nemusíte se omlouvat, už jsem vám plivl na záda!’“

Pláče paní ve vlaku. Vedle sedící pán se jí ptá, co se jí stalo. Paní si s pláčem stěžuje, že se jí lidi smějí, že má ošklivou dceru. Pán jí utěšuje:
Nic si z toho nedělejte, lidi jsou zlí, a už neplačte, tady máte bonbón a té opici dejte taky.“

Na lokálce jede poloprázdný motoráček, strojvedoucí vidí babičku a volá na ni: „Babi, naskočte si, já vás kousek svezu!“
„Ne, děkuji, jste moc hodný, ale já dneska spěchám!“

 „Víte, pane doktore, mám problém, když jedu vlakem, tak mě ten rytmus uspává.“
„Ale to je přirozený jev, dokonce snad příjemný, nemyslíte?“
„To tedy nemyslím, já jsem strojvůdce.“

Železničář Karel dělal psychotesty a kámoši se ho ptají: „Tak jaké to bylo, těžké?“
„Kdepak, jenom mě naštval ten psycholog.“
„Co říkal?“
„Ale, prý že jsem podle testů násilník, grobián a rváč.“
„A co jsi mu řekl?“
„Coby? Rozbil jsem mu hubu!“

Průvodčí načapá ve vlaku cestujícího bez jízdenky: „Cestující musí striktně dodržovat přepravní řád - mít platnou jízdenku a nesmí uplácet průvodčího. První zásadu jste už porušil, co uděláme s tou druhou?“

Přes nádraží v Pardubicích profičí osobák do České Třebové.
„Proboha, jak to, že nezastavil?“ rozčilují se lidé z peronu na výpravčího.
Ten vysvětluje: „Dneska je čtvrtek, strojvedoucí má volno.“

Dva chlápci jedou vlakem v jídelním voze. Objednají si sklenku slivovice. Přiťuknou si. Josef ji do sebe kopne a vtom vjedou do tunelu.
Josef vykřikne: „Tondo, zaraž, nepij to, oslepl jsem!“

Ptá se turista na vesnici: „Kde je tady nádraží?“
„To ví přece každý blbec.“
„No právě proto se vás ptám!“

Chlápek na nádraží osloví slečnu, která táhne těžký kufr: „Slečno, nebolí vás z toho ruka?“
„No, docela bolí,“ odpoví slečna v očekávání galantní pomoci.
„Tak proč si to nepřehodíte do druhé ruky?“

Zastaví Pendolino kdesi v polích. Chvíli se nic neděje a pak se z reproduktoru ozve naléhavý hlas: „Není mezi cestujícími přítomen programátor?“  

„Pane výpravčí, nejdeme na rychlík do Prahy moc pozdě?“
„Ani ne, zmeškali jste ho jen o pět minut!“

Revizor přistoupil k cestujícímu: „Prosím jízdenku.“
„Jízdenku? To máte smůlu, ty já neprodávám.“

 Cestující si všiml, že průvodčí má na jmenovce napsáno Václav Klaus. Povídá: „Všiml jsem si, že se jmenujete Václav Klaus.“
„Jo, tak se jmenuju.“
„To je docela známé jméno.“
„No, ani se nedivím. Taky tu už jezdím 25 let.“

„Pane – svezl byste mě?“
 „Klidně, ale co za to?“
„To samé jako za vlak!“
„Tak to beru!“
Pán stopaře naloží a když ten na druhém konci republiky vystupuje, ukáže mu režijku.

Jaký je rozdíl mezi českým a americkým důchodcem? Žádný, oběma jejich důchod stačí na cestu do Prahy.

Stařenka přijde k pokladně: „Jeden lístek, prosím!“
„A kam ho chcete, babi?“
„Přece sem, do ruky.“
„A kam jedete?“
„Na svatbu.“
„A kde bude ta svatba?“
„Když bude hezky, tak venku, když škaredě, tak uvnitř.“

„Ten motorák už nedoženete!“ volá kolemjdoucí na běžícího člověka.
„Musím, já jsem strojvedoucí!!!“

 „Důvěrně vám prozradím, že jedu načerno,“ sdělil ve vlaku muž jinému – vedle sedícímu.
„Důvěra za důvěru,“ povídá oslovený, „já jsem revizor!“

Stojí dva chlapi u závor a sledují projíždějící rychlík.
„Ta lokomotiva to ale kalí, co?“ poznamená první.
„Však ty vagony mají taky pěknou rychlost,“ dodá druhý.

Pan Novák jede na dovolenou a běží, aby ještě stihl vlak, a za ním běží celá rodina: manželka, babička, dědeček, druhý dědeček, sestra, švagr, malá Evička, Honzík a čtyři děti od bratra.
Do cesty mu skočí policajt a zařve: „Stát, váš občanský průkaz.“
„A proč? Nechte mě, já jsem přece nic neudělal!“
„Né?“ zahuláká policajt,  „tak proč vás honí tolik lidí?“

K pokladně na nádraží přijde muž: „Jedenkrát na Slovensko!“
„Ano, pane,“ na to pokladní, „ale kam na Slovensko?“
„No, říkám na Slovensko!“ rozčílí se muž.
Pokladní přemýšlí, jak by se s mužem domluvila, ale ten se zatím otočí k frontě za ním a prohlásí:  „To je mi teda odbornice! Ani neví, kde je Slovensko!“

Roztržitý profesor hledá jízdenku a ne a ne ji nalézt. Revizor po chvíli říká: „Tak ji nehledejte, já vám věřím.“
„Ale já ji musím najít,“  opáčí profesor, „potřebuji se podívat, kam jedu!“

Přijde fíra za přednostou depa a říká: „Jestli mi nepřidáte, řeknu ostatním, že jste mi přidal!“

Ptá se muž manželky: „Víš, jaký je rozdíl mezi mercedesem a vlakem?“
„Nevím.“
„Tak fajn, pojedeme tedy vlakem.“

Do přeplněného vlaku vstoupí mladá dáma a poprosí nejblíže sedícího mladíka, zda by ji pustil sednout, protože je v jiném stavu. Ten se na ni podívá a zakroutí nevěřícně hlavou: „Vy, že jste v jiném stavu? A jak dlouho, vždyť to není na vás vůbec vidět?“
Ona: „Asi půl hodiny, ještě teď se mi z toho klepou nohy…“

Průvodčí ve vlaku: „Pane, ale vy máte lístek do Prahy a my jedeme do Brna!“
„A ví vůbec strojvůdce, že jede špatným směrem?“

Vyprávějí si dva muži ve vlaku lechtivé historky, kdo, kdy, co, s kterou, a když už tak měli probrané téměř všechny varianty, jeden z nich povídá: „Pepo a co my dva bychom vlastně byli, kdybych já spal s tvoji starou? Švagři? Zeti? Příbuzní?“
Ten druhý se zamyslí, chvíli mlčí, a pak povídá: „Byli bychom si kvit!“

U soudu: „Proč jste tu peněženku, co jste našel ve vlaku, neodevzdal na policii? Vždyť jste viděl, že není vaše!“
Obžalovaný: „Ano, ctihodnosti, peněženka moje nebyla, ale připadalo mi, že ty tisícikoruny znám.“

Povzdychl si strojvedoucí Kotlík: „Můj táta jezdil na páru, já jezdím na elektřinu a doufám, že můj kluk se dočká toho, že bude jezdit i na čas.“

Přijde navštívit kamarád kamaráda do nemocnice a ptá se: „To tě přejel tank, nebo co, že seš tak zřízenej?“
„Nejdřív mě přejelo auto a pak jsem ještě spadl pod koně.“
„No, prosím tě, a co bylo dál?“
„Pak mě přejela tramvaj, po ní lokomotiva a pak mě mlátila labuť.“
„Proboha, a co bylo dál?“
„Dál už nic, pak už ten pitomej kolotoč někdo vypnul.“

Přijde staniční zaměstnanec za přednostou: „Žádám vás o výrazné zvýšení platu. Jsem zde už pátý rok a pracuji za tři lidi.“
„Řekněte mi, za které, a já je s radostí propustím!“

Na drážní stavbě: „Šéfe, zlomila se mi lopata!“
„Tak se opři o míchačku!“

Svěřuje se fíra v hospodě: „Žena mi utekla s mým nejlepším přítelem.“
„Ale vždyť Franta nikdy nebyl tvůj nejlepší přítel ...“
„Ale teď už je!“

Léto, břeh řeky a na něm se opalují čtyři železniční rekreanti ve věku 20, 30, 40 a 50 let. Na druhou stranu řeky právě dorazily čtyři nádherné ženy.
První se ozve dvacetiletý:„Kluci poplavme za nimi.“
Třicetiletý říká:„No mohli bychom.“
Čtyřicetiletý na to: „Počkáme až připlavou.“
Padesátiletý se podívá na druhý břeh a říká: „Už plavou, utečme!!“

Do plného kupé ve vlaku vstoupí muž a ptá se: „Nebylo by tu místečko? Já jedu zrovna z nemocnice.“
Jedna paní ho ochotně pustí a ptá se. „A co vám bylo?“
„Mně nic. Byl jsem tam navštívit švagra.“

Vyjde výpravčí na peron a sděluje čekajícím cestujícím: „Mám pro vás dvě zprávy, dobrou a špatnou. Ta dobrá je, že vlak v 7:10 přijede přesně. Ta špatná: Ode dneška v této stanici nestaví!“

Na nádraží posedává smutný chlap. Přisedne si k němu starší paní a soucitně se ptá: „Co se vám stalo?“
„Ale, ujel mi vlak.“
„No tak si to tak neberte,“ utěšuje ho paní, „určitě chytnete další.“
„Ale já jsem strojvedoucí!“

Tři si povídají, co udělají s vánočními odměnami.
První říká: „Pracuji v německé bance, z vánočních odměn si koupím auto a za zbytek pojedu na dovolenou.“
Druhý povídá: „Pracuji v Daimler Chrysler, za vánoční odměny si nechám vybudovat bazén a za zbytek pojedu na cestu kolem světa.“
Třetí povídá: „Já pracuji u dráhy a za vánoční odměny si koupím svetr.“
Ostatní se ho ptají: „A co zbytek?“
„Na zbytek mi přidají rodiče …“

Správce hotelu vítá železničního rekreanta: „Uděláme všechno, abyste se zde cítil jako doma!“
„Proboha, já myslel, že si sem jedu odpočinout!“

Vlak jede krajinou a náhle zastaví. „Co se děje?“ ptají se cestující.
„Na kolejích stojí kráva,“ zní odpověď průvodčího.
Odehnali tedy krávu a jeli dál. Za chvíli však vlak stojí znovu. A opět kráva!
Když se to opakovalo ještě nejméně pětkrát, ptá se jeden z pasažérů: „Propána, to se tu potuluje tolik krav?“
„Ani ne,“ říká strojvedoucí, „to je pořád ta samá. Už jsme ji zase dohnali.“

Jaký je rozdíl mezi švýcarským, francouzským a českým železničářem v důchodu?
Švýcarský vstane v 9 hodin, dá si trochu sýra, zapije sklenkou mléka a jde do parku krmit ptáčky.
Francouzský vstane v 10 hodin, dá si trochu kuřecího masíčka, zapije to sklenkou vína a jde do parku hrát pétanque.
A český vstane v 6 hodin, sní nějaké švýcarské prášky, zapije je sklenkou vody, vezme si francouzské hole a jde makat …

Abychom se nechlubili cizím peřím, dodejme, že zdrojem těch anekdot byla vánoční čísla odborářského časopisu Obzor z let 2015 – 2017. Můžeme se však pochlubit peřím vlastním: Následující Súvisiace odkazy nabízejí cestování v čase k Silvestrům předchozích devíti roků na stránkách magazínu VLAKY.NET. Ale i na dnešní den jsme připravili cosi netypického – celodenní (a časově prodloužený) „silvestrovský program“ v sekci Deje sa.  A samozřejmě k těm našim 52 vtipům můžete v diskusi přičinit také nějaký ten vlastní. Takže šťastnou cestu silvestrovským veselím!

Úvodní obrázek: „Kultovní“ Švejkova přetahovačka o záchrannou brzdu v podání Josefa Lady