Má první cesta na Ukrajinu (1)

23.5.2019 8:00 Václav Vyskočil

Když jsem začal plánovat svou první cestu na Ukrajinu, byl jsem plný obav. Mé zatím jediné setkání s východním sousedem Slovenské republiky spočívalo v cestě do Rumunska, o níž jsem na tomto místě kdysi psal. Většina lidí, kteří ovšem v té zemi nikdy nebyli, mne od takového záměru odrazovala, avšak další, kteří jezdí na Ukrajinu pravidelně, mne uklidňovali, že vlastně skoro není lepší místo k návštěvě. Když jsem se rozhodl, zbývalo se na cestu teoreticky připravit, zajistit jízdenky, ubytování a vyrazit.

Cíl cesty byl jednoduchý a jasný. Navštívit Mukačevo, Kyjev a Lvov, nafotit a svést se nějakou tou T3, trolejbusy 14Tr, 15Tr a dobře se najíst a napít. Tento záměr se jednoznačně vydařil. Jízdenky na dálkové vlaky na Ukrajinu jsme zakoupili předem přes web Ukrajinské železnice. Je jednoduchý, jen občas potrápí ukrajinské názvy měst. Já jsem nakoupil jízdenky Mukačevo – Kyjev do lůžkového vozu lux, tedy první třídy, za 1 200 Hřiven, Kyjev – Lvov do lůžkového vozu Lux za 1 300 hřiven a Lvov – Korolevo do lůžkového vozu kupejnij, tedy druhé třídy, za 200 hřiven. Jízdné se však nedá odhadnout. Např. mezi Kyjevem a Lvovem jezdí mnoho vlaků a v každém je jiná cena a cena je různá i podle dnů v týdnu. Podařilo se také objednat ubytování ve Lvově v centru města za 250 hřiven na osobu. No a pak už nezbývalo nic jiného než vyrazit na cestu.

Vzhled portálu „Online reservation and purchase tickets – Ukrzaliznytsia“

Jelikož v Košicích nebyl přípoj od vlaku EN 443 do Čierné, rozhodli jsme se pro cestu do Košic využít přímý lůžkový vůz jedoucí z Prahy na Slovenské strele, který přechází v Bratislavě na Poľanu. V Strele jsme dobře povečeřeli v jídelním voze a před Kúty jsme již leželi. V Košicích máme jen pár minut na přestup a v Čierne na Tisou opět přestupujeme do vlaku do Čopu. Tento vlak je složen z lokomotivy „peršing“ 163 a jednoho osobního vozu Bdtmee (Bymee). Po cca 30 minutovém stání na hranicích, kde proběhla velmi korektní slovenská celní a pasová kontrola, vystupujeme v Čopu. Zde po výstupu probíhá ukrajinská celní a pasová kontrola, a to po vystoupení z vlaku ve staniční budově. Vše je opět rychlé a bez buzerace či jakéhokoliv obtěžování. V Čopu máme přes dvě hodiny času, než nám pojede osobní vlak do Mukačeva. Obdivujeme architekturu příměstského nádraží a poté vyrážíme do centra koupit simkartu ukrajinského operátora a zakoupit něco k jídlu a pití.

Nádraží v Čopu © Václav Vyskočil

Pokud pojedete na Ukrajinu a budete chtít být online, rozhodně doporučuji koupit ukrajinskou simkartu. Karta i s kreditem vychází na cca 100 hřiven a v ceně máte neomezený internet na jeden měsíc. Já využívám služeb operátora Kyivstar. Jelikož jsme si pro naší cestu vybrali termín na přelomu února a března, kdy byli v loňském roce velké mrazy, moc jsme toho po městě nenachodili a radši zapadli do kavárny. Kaváren je na Ukrajině mnoho a mají naprosto úžasnou kávu za směšné ceny. Po čase se přesunujeme na příměstské nádraží a zakupujeme jízdenky do Mukačeva. Cena pro jednoho je 16 hřiven. Po cca 30 minutách čekání přijíždí příměstská elektrická jednotka ER2. Cesta do Mukačeva trvá cca hodinku. Příměstské jednotky jsou silně zašlé, rezavé, špinavé a vypadají jak kdyby je od výroby nikdo nezametl, záchody jsou kapitola sama pro sebe a přes okna toho moc neuvidíte. No prostě Ukrajina.

Elektrická jednotka ER2-332 v Mukačevu © Václav Vyskočil

V Mukačevu máme cca čtyři hodiny času, a tak vyrážíme do centra města. Po cestě nás překvapuje maršrutka na plyn, která má plynové bomby uloženy volně na střeše. Po krátké prohlídce města zapadáme do pizzerie a dáváme si skvělý oběd. Výborný boršč a šašliky jsou samozřejmostí. Dělají zde i výbornou pizzu z kamenné pece. Centrum města je pěkné, ale nijak velké. Navštěvujeme ještě obchod na tržnici a ze zásobami na cestu se přesunujeme na nádraží. Čeká nás noční přejezd z Mukačeva do Kyjeva. Jak již jsem psal, máme nakoupené jízdenky do první třídy. Což znamená že máme kupé pro dva. Cestujeme v modernizovaném voze. V kupé se dokonce nachází televize. Avšak topení je stále zajišťováno starým dobrým kotlem na uhlí, který obsluhuje „děžurná“, samozřejmostí je i samovar. Celkem mne nepříjemně překvapují velké rázy při rozjezdu nebo brzdění vlaku. U nás tyto rázy nejsou tolik znát.

Pozdrav z Československa na kyjevském nádraží © Václav Vyskočil

Ráno vystupujeme odpočati v Kyjevě. Po uložení batohů do úschovny a snídani ve stánku vyrážíme do města. Rozhodujeme se pro červenou linku metra a jedeme do stanice Lisova. Tato linka je zajímavá tím, že část její trasy vede nad zemí a po mostě přes řeku Dněpr, a to mezi stranicemi Dnipro a Lisova. Metro překračuje řeku po mostě společném pro metro a auta. Tramvajová síť v Kyjevě je rozdělena na tzv pravobřežní a levobřežní, které navzájem nejsou propojeny, i když to tak v minulosti nebylo. Tramvaje byli propojeny až do roku 2004. Výprava vozů se dnes děje ze tří vozoven, kterými jsou Darnické tramvajové depo (Дарницьке трамвайне депо; jediné na levém břehu), Podilské tramvajové depo (Подiльське трамвайне депо) a Ševčenkovo tramvajové depo (Траmвайне депо iменi Шевченка). Poslední jmenovaná vozovna byla zprovozněna před zhruba deseti lety a usnadnila výpravu vozů na pravobřežní rychlodráhu.

Tatra T3SUCS ev. č. 5636, ex Košice 394, u stanice metra Lisova © Václav Vyskočil

Tramvajovou dopravu zajišťují především československé tramvaje z produkce ČKD. Jak původně dodané do Kyjeva, tak desítky vozů z druhé ruky. Na konečné stanici Lisova je pěkně fotitelná tramvajová smyčka. Po asi hodinové dokumentaci provozu a opětovné kávě vyrážíme na projížďku tramvají T3SU. Linkou 28 jedeme na konečnou Miloslavska. Zde přestupujeme na tramvaj linky 4 na levobřežní rychlodráze. Tramvaj bohužel nejede až na konečnou, tak vystupujeme na zastávce Generála Vatutina, kde přestupujeme na trolejbus a přesouváme se na pravý břeh Dněpru na metro do stanice Petrivka. Chvíli zde fotíme trolejbusy a vydáváme se za památkami. Modrou trasou metra popojíždíme do stanice Poštova plošča, od které vede pozemní lanovka.

Kyjevská lanovka © Václav Vyskočil

Ta nás vyveze na kopec, odkud je krásný výhled na město a nachází se zde kostel sv. Michala. Chrám má pohnutou historii. V roce 1936 byl na příkaz komunistů zničen. Po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny byl chrám obnoven. Rekonstrukce, nebo spíš výstavba, byla dokončena v roce 1999. Nedaleko se nachází Katedrála svaté Sofie (ukrajinsky Софійський собор), kamenný pravoslavný chrám, postavený v polovině 11. století z podnětu Jaroslava Moudrého. Ten jej dal založit roku 1037 na počest vítězství nad Pečeněhy na místě, kde stával jeho dřevěný předchůdce stejného zasvěcení. Dnes slouží jako muzeum. Délka pětilodní stavby činí 37 metrů, šířka 55 metrů a výška od podlahy do vrcholu centrální kopule 29 metrů. Chrám byl zasvěcen, stejně jako jeho vzor Hagia Sofia v Konstantinopoli, Boží moudrosti, což je doslovný překlad řeckého výrazu. Byl katedrálou kyjevského metropolity a kromě mší se zde konaly také slavnostní ceremonie, například knížata Kyjevské Rusi tu dávala audienci zahraničním delegacím. Za dobu své existence byl několikrát poničen, zvláště pak roku 1240 po dobytí Kyjeva Tatary.

Chrám svatého Michala © Václav Vyskočil

V letech 1685 – 1707 byl přestavěn ve stylu ukrajinského baroka. Kopule získaly hruškovitý tvar a z původních třiceti kopulí jich zůstalo zachováno jen devatenáct. V roce 1889 došlo k přestavbě západního průčelí a byla vybudována chrámová předsíň. Během protináboženské kampaně v Sovětském svazu v roce 1920 byla plánována destrukce chrámu, ale nakonec byla stavba společně s přilehlými objekty z 18. století prohlášena historicko-architektonickou rezervací. Dnes je součástí světového dědictví UNESCO a jedním ze sedmi divů Ukrajiny. V interiéru se nachází řada fresek, které v minulosti zaujímaly plochu zhruba 5 000 metrů čtverečních (dnes různé zdroje udávají 2 až 3 metry čtvereční různě zachovalých originálních fresek z 11. století) a mozaik, které v minulosti zaujímaly plochu 640 metrů čtverečních (dnes 260). Jsou na nich vyobrazeni vladaři, náboženské a lovecké motivy. Známým je vyobrazení Jaroslava Moudrého a jeho rodiny. V katedrále byla pohřbívána kyjevskoruská knížata, dodnes se však zachoval jen sarkofág s ostatky Jaroslava Moudrého. (To vše podle Wikipedie.)

Katedrála svaté Sofie © Václav Vyskočil

Katedrálu si prohlížíme jen z ulice a přesunujeme se lanovkou zpět k metru. Maršrutkou jedeme k stanici metra Arsenalna. Tato stanice metra je nejhlubší na světě. Nachází se v hloubce 105 m. (Nejhlubší pražská stanice metra se nachází v hloubce 54 m). Naším cílem je socha Matka Vlast a přilehlý park, kde se mimo jiné nachází venkovní muzeum vojenské techniky. Socha Matka Vlast je opravdu monumentální a se svou výškou 62 metrů je vyšší než Socha Svobody v New Yorku, která měří 46 metrů. Hmotnost sochy je cca 450 tun. Socha byla odhalena Leonidem Brežněvem v roce 1981. Pokud se však výška sochy počítá i s podstavcem uvádí se výška 102 metrů. V podstavci se nachází muzeum druhé světové války. V soše se dají navštívit dvě vyhlídkové terasy. První ve výšce 37,5 metru, druhá adrenalinová ve výšce 91 metrů. Návštěvu sochy i muzea si necháváme na některou s příštích návštěv Kyjeva.

Matka Vlast na pozadí tanků © Václav Vyskočil

Co si však nenecháváme ujít, je venkovní expozice vojenské techniky. V expozici se nacházejí zajímavé kousky jak z druhé světové války, tak i modernější exponáty. Z železničních věcí je zde obrněný vagon. Jelikož se začíná opět ochlazovat, přesunujeme se autobusem na Majdan. Zde nejdříve navštěvujeme obchodní dům, který se nachází pod náměstím, kde nás přitáhne ukrajinské rychlé občerstvení Puzata chata. Po slušném jídle si prohlížíme náměstí a místa, kde se odehrála tzv. Oranžová revoluce. Navštěvujeme místní minipivovar, který je kousek od náměstí. Pivo nás moc neoslovuje, a tak se opět přesouváme na městskou dopravu. Nastupujeme do trolejbusu linky 18 a jedeme na konečnou Sočenka. U této konečné se nachází stanice tramvají Ploša Tarasa Ševčenka. Zde začíná tzv. lesní tramvaj na konečnou Puša-Vodica, na její projetí bohužel nemáme čas, takže se jí necháváme na příště.

Chvíli zde fotíme a nakonec jedeme tramvají linky 12 na blokovou smyčku Kontraktova Ploša, kde přestupujeme na linku 18. Ta nás dovezla do smyčky Starovokzalna. Ta se nachází nedaleko kyjevského nádraží. A konečně chápeme, proč jsme tuto stanicí tramvají nemohli ráno najít. Smyčka se sice nachází nedaleko nádraží, ale člověk se musí přesunout přes několik podchodů a jezdící schody. Trasa není nijak značena. Zde ještě fotíme nemodernější kyjevskou tramvaj Pesa Foxtrot, která jezdí na tzv. pravobřežní rychlodráze. Poté se již přesouváme na nádraží, kde si vyzvedáváme věci z úschovny a jdeme na vlak, abychom se přesunuli do Lvova. Pod střechou haly se převaluje kouř a vypadá to tady jak za provozu parních lokomotiv. Tento však nepochází z parních kotlů, ale z kotlíků vozů, které zajišťují vytápění jednotlivých vagonů. Po nástupu do vlaku ihned uléháme a znaveni po celém dni ihned usínáme.

V pokračování se podíváme do Lvova a na cestu domů.

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský