Návštěva Muzea starých strojů v Žamberku

31.5.2019 8:00 Helmut Böhme

Na internetu jsem si všiml pozvánky na den otevřených dveří v jednom technickém muzeu, které se doposud v internetovém magazínu VLAKY.NET objevovalo prakticky jen skrze některé své exponáty, prezentované (až na pár výjimek) pravidelně na každoroční oblíbené královéhradecké akci známé pod názvem Nábřeží paromilů. Ačkoliv se Muzeum starých strojů a technologií ve východočeském Žamberku nezaměřuje na železniční dopravu, 18. května tohoto roku tam měly jezdit parní mašinky, což mne zaujalo.

Nejprve jsem se snažil o této instituci vyhledat nějaké podrobnější informace týkající se její polohy či historie, protože na její oficiální stránce jich kupodivu příliš není. Na první otázku mi poskytl odpověď portál Kudy z nudy, na druhou pak web Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Co se bude oné soboty dít na místě samém, to sice stručně, ale vcelku dostatečně objasňovala samotná pozvánka – navíc naznačující hmatatelný posun zájmu žamberských muzejníků směrem k železnici:

Pozvánka z webu starestroje.cz

To vše ve mně vyvolalo rozhodnutí akci vidět, takže jsem se daného dne v 7:06 hod. vydal z Prahy do Hradce Králové, kde jsem přestoupil na spěšný vlak směr Letohrad. I když k němu připojili ještě další motorový vůz s přípojným, vlak odjel už z Hradce přeplněný. Situace se po cestě ještě zhoršilo, protože nastoupila spousta výletníků, z toho mnozí s jízdním kolem. Na nádražíčku Potštejn se pak událo stěhování národů na tradiční pouť a doprovodné akce, čímž se vlak sice vyprázdnil, ale měli jsme už 20 minut zpoždění. Za náměstím v Žamberku jsem se sice zabloudil, narazil jsem ale na důchodce, který sekal trávu a ten mi lámanou němčinou ukázal cestu, i když jsem mu řekl, že může klidně mluvit česky, a ani netuším, podle čeho mne odhalil jako Němce.

V bývalé Vonwillerově továrně (později textilka ROYAN) jsou nově postavené koleje rozchodu 600 a částečně i 760 mm a kde stabilní trať chybí, instalovali provizorní kolejiště. Za zmínku přitom stojí, že až do 70. let tam existovala jen drážka s manuálním pohonem pro zásobování kotelny uhlím. Nejprve jsem prozkoumal novou trať, postavenou mimo vlastní objekt, a na ní pojíždějící a fotografům pózující parní lokomotivy.

Mašinky na zbrusu nové drážce

Potom jsem si prohlédl vystavené parní stroje ...

Parní válec právě nebyl středem pozornosti

… a výtopnu s točnou na ruční pohon.

Výtopna „malá, ale šikovná“

V jedné budově byla výstava aut, zemědělských strojů a modelových kolejišť. Z prvního patra se dala fotit výtopna shora.

Kdyby takto šlo zachytit každé depo …

O jízdu parním vláčkem byl obrovský zájem. Ale přece jen se mi podařilo se vtlačit do jednoho vagonu, cestu jsem i filmoval. Ta šedivá lokomotiva je replika postavená v roce 2014 První kolínskou továrnou na lokomotivy.

Výrobní štítek první kolínské repliky

Kromě ní byly k vidění zatopené parní lokomotivy Reghin (704/1985) z Čierného Balogu, domácí Las49 (1884/1956) a 99 3315 (Henschel 15307/1917) lesní železnice Bad Muskau, která se podrobuje menší opravě. Ve výtopně byla odstavená 99 3301 parkové železnice Cottbus (původně taky z lesní železnice Bad Muskau), pro kterou ještě částečně chybí prostředky na opravu

„Osobní“ vlak na „širé“ trati

V kavárně jsem si potom koupil vídeňskou kávu a bábovku. Sice nikdy nebyl volný stůl, jedna žena ale souhlasila, že si k ní přisednu. Najednou volala „Podívejte se, tamten v šedým svetru, to je přece Babiš!“
Sice jsem ho nespatřil, ale hned se objevili rozčílení občané s plakáty jako například „Vítáme trestně stíhaného estébáka“. Jak napsal denik.cz, předseda vlády se rozhodl pro návštěvu bez ohlášení, protože ho v Litomyšli nechtěli. Po odbornému výkladu v muzeu trochu ještě mluvil se svými přívrženci (mohl bych mu poděkovat za slevu pro důchodce na železnici) a potom rychle zmizel autem.

Já jsem se vydal na autobusové nádraží, protože mi IDOS doporučil jet autobusem do Ústí nad Orlici a dál vlakem. Přitom se šoférovi v obci Česká Rybná nepodařilo vyjet z točny, protože tam bylo nešťastně zaparkované osobní auto. Když se mu troubením nepodařilo přivolat jeho řidiče, tak nadávajíc vystoupil a odkopal na druhé straně překážející odpadkové pytle a kontejner do křoví. To ho asi tak rozčililo, že o několik zastávek dál skoro nechal cestující stát na zastávce.

Cesta InterPanterem do Prahy, spojem EC do Děčína a linkou U28 do Německa proběhla bez problému, i když v Děčíně přistavili Desiro výjimečně na nástupišti 3P, takže krátce před odjezdem přiběhli jeden cestující, který je očekávali jinde, s jazykem na vestě. Často se tam také stane, že vlaky do Rumburka přes Dolní Žleb a do Rumburka přes Benešov nad Ploučnici stojí za sebou, takže potom neinformovaní cestující nastoupí do špatného vlaku.

Ruch na děčínském hlavním nádraží