Ulaanbaatar speciál – Moskevské železniční muzeum

„Muzej istorii železnodorožnoj techniki Moskovskoj železnoj dorogi“, jak zní celý název, má expozici na dvou místech: na Řižském nádraží a na Paveleckém nádraží. My se zaměříme na část na Rižském nádraží. Brožuru o muzeu si můžete prohlédnout na této stránce.

Moskva, Rižské nádraží, 7.8.2019 © Jiří Mazal

Rižské nádraží, u kterého se muzeum nachází, je nádherná budova z roku 1901. Muzeum samotné bylo založeno roku 2004. Představuje rozsáhlou sbírku vozidel, jezdících na území bývalého Sovětského svazu, ať už v SSSR vyrobených, nebo dovezených, a to všech tří trakcí, včetně elektrických a dieselových jednotek. Početné je také zastoupení vagonů, jak osobních, tak nákladních. Nechybí ani různé traťové mechanismy.

Moskevské železniční muzeum, lokomotiva S017-2211 z r. 1947, 7.8.2019 © Jiří Mazal

Nejstarší parní lokomotiva, OV-841, pochází z roku 1903. Zastoupeny jsou parní stroje typických ruských typů FD, TE, ED, P, L či LV. Více mě zaujala sbírka dieselových lokomotiv, s magistrálními dvoudílnými stroji, zcela však chybí „Sergeje“ řady M62. Vidět lze jak nejstarší TE1 z konce 40. let, nápadně připomínající americké stroje, tak i pokračování v podobě TE2, TE3, ale také TEP60 nebo TEP10 z roku 1965, pojmenovanou „Strela“. Z posunovacích lokomotiv nechybí ČME2 z ČKD (naše řada 721).

Moskevské železniční muzeum, lokomotiva TE2-126 z r. 1964, 7.8.2019 © Jiří Mazal

Mezi elektrickými lokomotivami jsou zastoupeny nejrůznější stroje řad VL, včetně nejstarší VL22M. Ač byla vyrobena v 50. letech, působí značně archaicky. Elektrické lokomotivy Škoda představují řady ČS2K, ČS2, ČS3 a ČS4. Téměř „obligátní je jednotka ER9P se starším laminátovým čelem. Mezi elektrickými jednotkami nechybí ani SR3N z r. 1958, která jezdila i na Zakarpatské Ukrajině, a ER22. V ex-SSSR všudypřítomný „Ganz“ D1 je představen půlkou jednotky.

Moskevské železniční muzeum, jednotka D1 výrobce GANZ, 7.8.2019 © Jiří Mazal

Opravdovou kuriozitu tvoří ruské (či sovětské) vysokorychlostní vlaky. První vlaštovku představovala jednotka ER200 z Rižské vagónky. Designem stále klasický „ingot“ byl provozně natolik nespolehlivý, že za ním raději jezdila pomocná lokomotiva, která ho v případě poruchy odtáhla. Následovníkem se stala jednotka „Sokol-250“ z roku 2000. Opět se příliš nepovedla, a tak se Rusové ubrali cestou nákupu jednotek Siemens Velaro. Pro vyšší rychlosti do 200 km/h byly využívány československé lokomotivy. Až roku 1997 spatřila světlo světa EP200-001.

Moskevské železniční muzeum, vysokorychlostní jednotka Sokol-250 z r. 2000, 7.8.2019 © Jiří Mazal

Neméně zajímavá je i sbírka osobních vozů. Již z roku 1901 je vagon maďarské Ráby, jehož interiér je přestavitelný na velkoprostorový lehátkový, tedy do podoby jakési „plackarty“. Řada původně carských vozů 1. třídy byla přestavěna na služební, s vyhlídkovou plošinou, dělnickému lidu asi nebylo dopřáno využívat pohodlí ruské šlechty. Z 50. let pochází vůz typu „Rus“, vyrobený v Kalininském závodě. Vzhledem se příliš neliší od „Ammendorfů“ z NDR. Nejnovějším zástupcem je lůžkový vůz SV-RIC zrekonstruovaný r. 1994 pro jízdy na normálním rozchodu v červeno-modro-bílém nátěru, který byl v 90. letech hojně viditelný na mezinárodních ruských spojích.

Moskevské železniční muzeum, lůžkový vůz SV-RIC zrekonstruovaný r. 1994 pro jízdy na normální rozchod, 7.8.2019 © Jiří Mazal

Vnitřní expozice je tvořena zejména modelovými kolejišti. Doslova se tu „vybíjí“ ruský vojenský fetišismus, vrcholící oslavným nápisem „Slava vojnam, železnodorožnikam!“ V dioramatu je předváděna jízda obrněného vlaku útočícího na Berlín, nechybí světelné a zvukové efekty i „hořící“ tank.

Efektně působí model samotného muzea včetně budovy Rižského nádraží. Na kolejišti spatříte i další stavby převzaté ze skutečnosti – model Leningradského nádraží včetně obřího vstupu do metra. Unikátní jsou modely současných ruských železnic, zpracované ve velkém měřítku včetně podélných řezů a ztvárnění interiéru. Něco takového muselo dát spoustu práce.

Vnitřní expozice, Běloruské nádraží uprostřed válečného úsilí, 7.8.2019 © Jiří Mazal

Součástí je též prodejna se spoustou modelů nejen standardní „západní“ produkce, ale i ruských vozidel. Doslova „slintám“ nad „stodolami“ v měřítku H0, které se u nás nedají koupit (jen přes e-shop), nepovezu je však až do Mongolska. Návštěvu muzea lze tudíž jednoznačně doporučit.

Úvodní snímek: Moskevské železniční muzeum, lokomotiva TEP10-186 Strela z r. 1965, 7.8.2019 © Jiří Mazal