Z oslav lokálky Olbramovice – Sedlčany v Benešově

Vysvětlení si předně zaslouží umístění akce do stanice, která na jubilující trati vůbec neleží. Organizátoři byli možná až překvapeni, kolik hostů a spolků se rozhodlo zúčastnit, a benešovské depo bylo prostorově jen tak tak. Dostupnější lokace navíc snad přilákala víc diváků, kteří i tak museli pustit na naše poměry ne zcela zanedbatelný “chlup”.

Já jsem se o události dozvěděl poněkud náhodou, zmínkou s odkazem kdesi na K-reportu. Pohříchu ji totiž zamlčel kalendář akcí na Želpage, a i do přehledu zářijových akcí na VLAKY.NET byla doplněna až po mé urgenci. Poněkud nezvykle pozvánku prezentoval web Koridory.cz, a sice přehledně leč nepřesně. Stránka události samotné je v moderním, pro mě těžko přehledném stylu. Řazení některých chystaných zvláštních vlaků se rovněž objevilo na vagonWebu.

„Sergej“ vystavený v depu © Libor Peltan

Sympatie pro účast si u mě získala hlavně plejáda hostujících lokomotiv, které si dovolím představit v pořadí od pro mě nejzajímavějších:

Řada 1014 ÖBB

Začátkem 90. let byly k ÖBB stále dodávány výkonné jednosystémové 1044, ale bylo načase hledat koncepci technicky modernějších univerzálních lokomotiv. Postupně vznikly tři pokusné řady vyrobené v malých sériích: dvousystémové 1822 pro Brenner, jinak dvousystémové 1014 pro přeshraniční dopravu do ČSFR a Maďarska, a výkonné 1012, které se vzhledově trochu odlišovaly. Sissi nejvíce početné řady 1014 svou úlohu i přes poměrně nízký výkon plnily dobře, ale příliš brzy je vytlačily Taurusy vyráběné ve velkých počtech, které právě z uvedených řad technicky víceméně vzešly. ÖBB se rozhodly neodepsané, ale nevýznamné řady zbavit, pročež lokomotivám několikrát hrozila šrotace a přeprodaly se do Rumunska a zpět, až je nyní do provozu navrací soukromý nákladní dopravce. Nevěda o tomto návratu, nepočítal jsem už, že v životě Sissi potkám, a hle, přijela mi málem pod nos.

„Sissi“ vystavená v depu © Libor Peltan

Řada 184.5 SD-KD

Ve stejné době u Škody dobíhala výroba peršingů a předpokládal se vývoj odvozené výkonné šestinápravové rychlíkové lokomotivy uspořádání B’o B’o B’o. Domácí dráhy ale měly tou dobou jiné potíže, a tak skončilo u čtyřech kusů, které si po zpřevodování na 95 km/h zakoupil provozovatel Kadaňsko-tušimické dráhy, kde slouží dodnes. Potkat tyto stroje jinde než v místě jejich působiště (které je navíc neveřejnou drahou) je vskutku ojedinělé a já měl v tomto směru už párkrát proklatou smůlu.

184.502 vystavená v depu © Libor Peltan

Řada M 61 MÁV

Trollhättanský výrobce NOHAB produkoval začátkem 60. let lokomotivy typu AA16 v licenci GM pro Švédsko, Dánsko, Norsko, Belgii, ale také socialistické Maďarsko. SSSR pochopitelně zareagoval vývojem sergejů M 62, které zabránily dalším nákupům ze západu (a v případě ČSSR také vlastnímu vývoji), legendy evropských kolejí ale zůstaly v Maďarsku populární. Já se s NOHABkami setkal několikrát různě po Skandinávii (vždy odstavené) a v provozu v Kosovu (už nejsou), ale až tentokrát jsem si ji mohl patřičně vychutnat.

„NOHABka“, 220 MÁV a „hektor“ v rotundě depa © Libor Peltan

Řada 220 MÁV

Poměrně početná řada parovek pro hlavní maďarské tratě konce 19. století. Působila mimo jiné i na Košicko-Bohumínské dráze, později také pod kryšpínovskými 254.4 a 264.5. S jediným dochovaným zástupcem bych se býval setkal dříve, kdyby se mi podařilo navštívit železniční muzeum v Budapešti.

Řada 2050 ÖBB

Nepříliš početná řada dieselelektrických lokomotiv od Henschelu (s licencemi GM) z roku 1958 vydržela dlouho ve službě a po vyřazení se hned několik zástupců stalo vděčnými historickými vozidly pro různé příležitosti. Dosud jsem neměl tu čest, i když přiznám, že jsem se ani moc nezajímal.

2050 ÖBB vystavená v depu © Libor Peltan

Řada M 274.0 ČSD

Modré šípy se v polovině 30. let staly jedním z vrcholů motorizace dálkové dopravy v Československu. Státní dráhy takticky objednaly menší počty srovnatelných motorových vozů u každého z domácích výrobců: Škoda, ČKD, Královopolská. Znovuzprovozněný historický vůz pochází od Škody a doma je na Slovensku.

Řada 775 ŽSR

Paralelně s vývojem bardotek vyprodukovalo ČKD také výkonnější (osmiválec a 6 náprav) lokomotivu, projekt byl však po několika desítkách vyrobených kusů zašlápnut SSSR a jeho M 62 stejného určení. Přesto ještě v průběhu 90. let šlo potkat pomeranč na postrcích v okolí Lovinobaně nebo na peážní trati do Malých Stracín. Já jsem se s oranžovou cénulou setkal jednou a už dávno, v samých počátcích mého šotoušství, a sice (to byste netipli) v Českých Budějovicích. Byl jsem rád, že mohu oživit svou zkušenost s touto řadou. Jen škoda, že zřejmě vlivem poruchy pouze se ztichlým motorem.

„Pomeranč“ vystrkovaný na točnu a moderátorské duo © Libor Peltan

Kromě zástupců uvedených řad jsem si v Benešově mohl prohlédnout bobinu (E 499.0), laminátku (S 499.0001) v pěkném retro laku, eso (363) v nejnovějším nátěru ZSSKC, kredenc (M 262.0), hurvínka (M 131.1), tři bardotky (751, 752), dva hektory (720; ten hezčí z nich se bohužel skrýval ve stínu rotundy za zákazem vstupu), sergeje (781), béesku (213.901), ventilovku (431.032), hrbouna (310.23 ÖBB), zeleného antona (486.007) a parovku řady 86 DR. Němku (555.0) a mazutku (555.3) autor na akci nepotkal, neboť byly právě kdesi na trase.

Příjemným překvapením ve 13 hodin byla lokparáda na točně depa, kde byly vybrané lokomotivy dvakrát otočeny a představeny moderátorským duem. Škoda jen, že byla krátká a dostalo se jen na málo strojů: v neděli to byly 86 DR, zelený anton, NOHABka (již přitom parádně túrovali), 220 MÁV, pomeranč a ventilovka.

„Zelený anton“ v čele soupravy starších slovenských vozů © Libor Peltan

Součástí akce bylo vedení různých zvláštních vlaků do Prahy, Tábora, Trhového Štěpánova či Vlašimi, Týnce nad Sázavou, Ledečka a pochopitelně i Sedlčan. V čele vlaků stanuly některé z už popsaných lokomotiv a soupravy byly sestaveny buď z rybáků (sem tam i starších dvounápravových vozů) nebo z ypsilonů od spolků ze Slovenska. Já jsem se svezl jen z Prahy do Benešova nedělním ranním Protokolárním vlakem v režii NOHABky a rybáků.

„NOHABka“ v Čerčanech na zvláštním vlaku z Prahy do Sedlčan © Libor Peltan

Vlak jel celou cestu včas a nebyl narvaný - kupé jsem sdílel s trojicí anglicky mluvících šotoušů. Na můj dotaz, zda budeme mít v některé stanici prostoj, dvojice průvodčích důrazně odpověděla, že maximálně z dopravních důvodů a každopádně nemám vystupovat z vlaku. To se však ukázalo jako bohapustá lež – GRAPPem indikované pobyty v Říčanech, Strančicích (předjetí expresem) a Čerčanech byly dodrženy vzdor v předstihu postaveným vlakovým cestám, dokonce byl zvláštní vlak i s pravidelným odjezdem vždy vysvícen na informačních tabulích, takže focení po cestě bylo pohodlně zajištěno. Fotiči se chovali víceméně disciplinovaně a navzájem si vzorně uhýbali ze záběrů.

Díky moc organizátorům za bezvadnou akci, “tomu nahoře” za krásné počasí a všem Čechům, Slovákům, Maďarům, Rakušanům a Němcům za to, že udržují historická vozidla a přivezli je předvést.

Odkazy:

1. Festival parních lokomotiv - 21. a 22. září 2019 Benešov u Prahy – oficiální stránka akce
2. Oslavy 125 let trati Olbramovice – Sedlčany budou největší v historii lokálky – Železniční koridory
3. vagonWEB » Řazení vlaků » 2019 » MBM R

Úvodní snímek: Obecenstvo lokparády v benešovském depu © Libor Peltan

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský