Návštěva na Vychylovce

Pro koho by snad byla „Vychylovka“ věcí neznámou, tak Kysucko-oravská lesní železnice byla rozsáhlou sítí úzkokolejné železnice o rozchodu 760 mm, vzniklá propojením původně samostatných sítí Kysucké lesní železnice a Oravské lesní železnice. Do dnešní doby se zachovala pouze spojovací trať, vedoucí náročným terénem přes sedlo Beskyd. Technickou zvláštností je řešení spojovací tratě pomocí pěti úvratí. Trať se vyznačuje také velkými sklony, místy přesahujícími 70 ‰.

Mapa Kysucko-oravské lesné železnice z roku 1926 © kysuckemuzeum.sk

Se stavbou starší, Kysucké lesní železnice, se započalo roku 1915, a o tři roky později se rozjely vlaky z Oščadnice, kde bylo napojení na normálněrozchodnou železnici, do Chmúry. Hlavní trať měla délku 29,4 km a nechyběla řada odboček. Projekt pro výstavbu Oravské lesní železnice vznikl roku 1916 a železnice spojila vesnice Lokce a Oravskou Lesnou roku 1918, bez napojení na veřejnou železniční síť. Oravský komposesorát, který trať vlastnil, nechal vypracovat několik projektů, jak tento nedostatek napravit. Počítaly především s napojením na trať Kraľovany – Trstená, což však bylo příliš nákladné. Proto nakonec zvítězil nápad spojit se s Kysuckou lesní železnicí.

Úsek mezi první a druhou úvratí, 20.7.2019 © Jiří Mazal

Spojovací trať Beskyd – Chmúra byla postavena v letech 1925-1928. Protože trať musela překonat přes 200 metrů výškového rozdílu na pouhých 4 km vzdálenosti, a svahy neumožňovaly rozvinutí oblouků, bylo zvoleno řešení pomocí úvratí. Dvě úvrati jsou v koncových stanicích a další tři na trati. Spojovací trať dosáhla délky 10,5 km.

Hlavní trať Kysucko-oravské lesní železnice dosáhla maximální délky 61 km a se všemi odbočkami zahrnovala 110 km. V 60. letech se naplno rozjely úvahy o zániku dráhy. Roku 1967 bylo přijato usnesení o ukončení provozu, ke zrušení došlo o dva roky později. Naštěstí bylo rozhodnuto o zachování technicky nejzajímavější části (spojovací trati s úvratěmi Chmúra – Sedlo-Beskyd – Tanečník), zbytek kolejí čekala demontáž.

Druhá úvrať, 20.7.2019 © Jiří Mazal

V roce 1974 se železnice rozdělila mezi Kysucké muzeum (úsek Chmúra – Sedlo-Beskyd) a Oravské muzeum (úsek Sedlo-Beskyd – Tanečník). Roku 1991 se trať konečně stala národní kulturní památkou a změnila název na dnešní, Historická lesná úvraťová železnica (HLÚŽ). Roku 1995 byl sice opraven celý úsek ze  stanice Kubátkovia až na Sedlo Beskyd, ale provoz byl povolen pouze po Chmúru 1. Úvrať. Začaly se objevovat první sesuvy půdy na úvratích, které nakonec způsobily, že oravský úsek trati byl zcela odříznut od Kysucí.

Díky penězům z různých projektů se naštěstí podařilo zrealizovat opravu až na Sedlo Beskyd a roku 2015 je tento úsek opět funkční. Po povodni roku 2009 byl následkem sesuvů poškozený spodní úsek mezi skanzenem a stanicí Kubátkovia, který je dodnes bez provozu.

Skanzen, drezína V 760/2004, 20.7.2019 © Jiří Mazal

Na oravské straně byl vývoj komplikovanější. Původní projekt z roku 1997 na revitalizaci nebyl kvůli živelné pohromě dokončený. Až roku 2005 se podařilo získat peníze a roku 2008 se Oravská lesní železnice dočkala zprovoznění v trase Tanečník – Sedlo Beskyd.

Přiblížit se k úzkokolejce veřejnou dopravou není úplně jednoduché, v případě oravské části pak téměř nemožné. Autobusy jezdí na Vychylovku z Čadce, a i když Čadca leží na hlavním železničním tahu z Žiliny na Ostravsko, příjezd v ranních hodinách je dost komplikovaný – ty tam jsou časy, kdy se šlo pohodlně dovézt Excelsiorem. Dnes první vlak vyjíždí až z Ostravy a na autobus je nutno více jak hodinu čekat.

Současný stav mostu u zrušené stanice Kubátkovia, 20.7.2019 © Jiří Mazal

Autobusová zastávka Vychylovka, Rycierky leží jen kousek od bývalé stanice Kubátkovia. K mému překvapení tu nacházím jen zarostlé koleje, po sesuvech roku 2009 se tu nejezdí. Asi po dvou kilometrech následuje skanzen, který se za poslední roky značně změnil. Přibyla nová výpravní budova, která vkusně zapadá do okolní krajiny.

Parní lokomotivy jsou momentálně odsouzeny do rolí statických exponátů, zatímco před 11 lety byla možnost vidět U 34.901. Dnes zde spatříme dieselovou řadu DH 120. V případě menšího zájmu jezdí pouze lokomotiva + jeden vůz, ale vypravuje se i mnohem kapacitnější souprava ve složení DH 120 + 2 vozy + DH 120. Tyto vlaky jezdí ze skanzenu přes Chmúru až na první úvrať a zpět.

Skanzen, odjíždějící výletní vlak včele s DH 120, 20.7.2019 © Jiří Mazal

My měli rezervovanou jízdu drezínou (nutno objednat dopředu telefonicky nebo e-mailem), která nás zavezla až na Sedlo Beskyd. Vystavená jízdenka nám platila i na Oravskou lesní železnici až do Tanečníku, většinu personálu však značně mátla skutečnost, že jedeme pouze tam a nechceme zpět (jiné než zpáteční jízdenky se nevydávají). Je to prostě postavené na tom, že návštěvník dojede autem, a tudíž se k němu musí i vrátit.

Ještě jsme si s průvodcem prohlédli skanzen, který je poměrně velký a obsahuje mnoho zajímavého, ale více nás snad bavily české matky-psycholožky a jejich rozpravy se sotva ročními dětmi. Poté jsme se uvelebili v drezíně V 760/2004 z roku 2009, kterou vyrobila firma Zako Turčín ve spolupráci se známým tvůrcem drezín Ing. Josefem Němečkem.

Chmúra, vlak přijíždí k výhybce na první úvrať, 20.7.2019 © Jiří Mazal

Vyrazíme do Chmúry s druhým vlakem těsně za zády. Ten pak pojede po úvrati jako první. Na první úvrati se naopak my před něj předřadíme, a již uháníme k Sedlu Beskyd, zatímco druhý vlak se vrací. Následuje úchvatná jízda po úvraťovém úseku v chrčící drezíně, svršek bohužel nedovoluje provoz těžších vozidel. Romantickou lesní tratí dojedeme až na Sedlo Beskyd, kde naše jízda v 935 m. n. m. končí.

Při své návštěvě roku 2008 jsem tento úsek musel překonat pěšky. Tehdy na sedlu nebyla chata s etnografickou expozicí, která dokumentuje život místních Goralů. Časově bohužel nestíháme vyjít na zdejší rozhlednu a usedáme do třívozové soupravy, která se postupně zcela zaplní výletníky, kteří se šli podívat na rozhlednu. Trochu tak zamícháme „zasedacím pořádkem“, což někteří spolucestující nelibě nesou, ale nakonec se všichni nějak usadili.

Sedlo Beskyd, výletní vlak včele s DH 100/3, 20.7.2019 © Jiří Mazal

Na obou koncích soupravy tentokráte vévodí lokomotivy DH 100. Tehdy bylo složení mnohem pestřejší – řídcí vůz řady 911.9 převzatý z Trenčianské električky je na lesní úzkokolejku přeci jen hodně netradiční vozidlo. Následuje jízda po úpatí kopců a vplouváme do pohádkového lesa, který je doplněn množstvím pohádkových postav včetně perníkové chaloupky. Stanice Tanečník byla v roce 2008 čerstvě zprovozněná, takže příliš věcí se tu nezměnilo.

Nádražní budova zahrnuje malé muzeum věnující se Oravské lesní železnici. Nechybí ani venkovní exponáty, kde mě zaujme vůz s výstavou upravený z původního nákladního, zahrnující informační panely o železnici.

Tanečník, lokomotiva DH 100 s řídícím vozem ř. 911.9 na snímku z roku 2008, 28.6.2008 © Jiří Mazal

Na nejbližší autobus je třeba se vypravit kus pěšky do Oravské Lesné. Kilometricky to sice není příliš daleko, 5 km, ale přes pořádný kopec, který v zimě slouží jako sjezdovka. Po jeho zdolání však budete odměněni nádherným výhledem na zdejší krajinu. Z Oravské Lesné se pak dále dostanete do Námestova nebo k některé ze stanic na trati Kraľovany – Trstená.

Odkazy:

• Oficiální stránky HLÚŽ
• Oficiální stránky Oravské lesné železnice

Úvodní snímek: U34.901 s přívěsným Ba-u 5 ve stanici Skanzen v roce 2008, 28.6.2008 © Jiří Mazal