Ukrajina podruhé

21.11.2019 8:00 Václav Vyskočil

Po první úspěšné cestě na Ukrajinu na sebe nenechala dlouho čekat další návštěva této krásné země. Tentokrát byl cílem Užhorod, Mukačevo a Lvov. Pro cestu započatou 12.11.2018 jsme opět využili osvědčené spojení spěšným vlakem z Hronova do Pardubic, RegioJetem do Košic a osobními vlaky přes Čiernou nad Tisou do Čopu. Cesta proběhla naprosto v pořádku a bez zpoždění. Celní a pasová prohlídka proběhla jak na slovenské straně, tak v Čopu rychle a korektně.

Když jsme zmínili, že jsme zájezd železničářů, proběhla celní prohlídka rozhovorem odkud jsme a kam jedeme. Vedoucí celník se dokonce zmínil že před revolucí působil jako voják z povolání v Čechách. Po dotazu, zda se tam byl podívat po revoluci, nám řekl že nikoliv. Z Čopu do Užhorodu jsme jeli taxíky. Sice bychom mohli jet maršrutkou, ale taxi je rychlejší a pohodlnější. Platíme 12 euro za jedno vozidlo. V Užhorodě u nádraží měníme ve směnárně peníze, na autobusovém nádraží se nachází i bankomat. S výběrem z bankomatu na Ukrajině je však drobný problém; některé bankomaty vydávají třeba jen 200 až 1000 hřiven, jiné si účtují poplatek za výběr 50 až 200 hřiven (výběry mám jinak po celém světě zdarma). Poté jsme se zastavili na oběd v bufetu jen pár kroků od nádraží. Celý oběd nás stal do 100 hřiven. Po obědě se přesouváme na ubytování, které máme zajištěné v penzionu Malá Praha.

13.11.2018 - Užhorod, penzión Malá Praha © Václav Vyskočil

Po ubytování vyrážíme zpět do centra Uźhorodu. Naším cílem je hrad a skanzen. Hrad mně osobně zas tak moc neoslovil. V útrobách hradu je muzeum flory a fauny V sousedství hradu se nachází skanzen rusínské kultury s dřevěnými stavbami posbíranými z celého Zakarpatí. Skanzen je moc pěkný. Ze skanzenu se přesouváme zpět okolo katedrály Svatého kříže do centra. Jdeme se podívat na konečnou Dětské železničky, která na břehu řeky Už a je dlouhá 1,1 km. Vede od bývalé užhorodské synagogy do východní části botanické zahrady. Založena byla v srpnu 1947. Na trase existovaly dvě zastávky - Stalinská (Сталінська) a Park (Парк). Zastávka Stalinská byla později přejmenována na Pionýrskou (Піонерська) a po pádu komunismu na Mládežnickou (Молодіжна). V roce 2008 došlo k uzavření železnice, ale nadšencům se hned v létě dalšího roku podařilo provést nutnou rekonstrukci a provoz opět zahájit. Od roku 2013 byla dětská železnice znovu mimo provoz. Ale naštěstí jen krátce. Od roku 2017 opět jezdí a za nízké jízdné nabízí netradiční železniční zážitek. Železnička je v provozu od května do září. Na staničce byla odstavená souprava lokomotivy TU2 a dvou osobních vozů. Okukovali a fotili jsme vozidla přes plot až si našeho počínání všimla paní ředitelka, která nám odemkla branku a nechala nás vozidla nafotit a prohlédnout.

13.11.2018 - Užhorod, Dětská železnice © Václav Vyskočil

Výše zmíněná synagoga v současné době funguje jako Zakarpatská oblastní filharmonie. V Užhorodě se nachází ještě jedna zajímavost, miniaturní skulptury na nábřeží řeky Už. Jedná se o nevšední ztvárnění svatého Mikuláše, sochy Svobody, Ference Liszta, parníku Karpatia, Krotonova uzlu, ježků a Švejka. Po městě se nacházejí ještě další miniatury. Užhorod jako metropole Zakarpatí je na svoji velikost velmi živé město. V Užhorodě najdeme mnoho kvalitních restaurací, pizzerií, kaváren, barů a diskoték. Jelikož se začíná se stmívat i my si zajdeme na večeři do restaurace Chester pub. Zde si dáváme výbornou večeři a místní pivo. Večer se již jen přesouváme taxíkem do penzionu.

13.11.2018 - Užhorod, večeře v restauraci Chester © Václav Vyskočil

Ráno po snídaně se rozhodujeme že se pojedeme podívat do Mukačeva. Vzdálenost obou měst je po silnici 40 km. Jízda vlakem trvá skoro dvě hodiny, maršrutka to zvládne za cca hodinu, proto jedeme po silnici. Jízdenky se prodávají v pokladně na autobusovém nádraží. Ještě před odjezdem fotíme na nádraží odstavené lokomotivy, jsou zde odstavené i stroje ČS2, známé nám jako šestikoláky ze Škodovky, ale již z upravenou skříní. Nádraží v Užhorodě je moc pěkné a upravené. Po focení se přesunujeme zpět na autobusové nádraží. Kde nastupujeme do již přistavené maršrutky. Jako zajímavost bych uvedl, že na výjezdu z autobusového nádraží se kontroluje, kolik je cestujících v autobuse a zda to odpovídá počtu prodaných jízdenek. Toto opatření se po ukrajinsky obchází, maršrutka zastaví u vlakového nádraží, kde nastoupí místní a jsou jím prodány jízdenky bez dokladu za poloviční cenu, tyto peníze jdou přímo do kapsy řidiči. Cesta maršrutkou není z nejpohodlnějších, ale ta hodina jízdy se dá přežít.

14.11.2018 - Užhorod, ER2-332 UZ jako Os 6519 © Václav Vyskočil

Nejznámější památkou Mukačeva je hrad Palanik, který si necháváme na některou z příštích návštěv. Centrum Mukačeva tvoří především náměstí Míru a ulice Puškina, je zde vytvořena pěší zóna s lavičkami k odpočinku a spoustou zajímavostí. Dominantou náměstí je do zelena laděná budova městské radnice z roku 1904, v noci hezky osvětlená. Ještě na konci 18. století byla mezi dnešní radnicí a protějším žlutým hotelem Zirka (Зірка) souvislá bažina a vedl nad ní most, později byla bažina zasypána. Naproti radnici, šikmo přes náměstí, stojí Zakarpatské ruské muzikálně-dramatické divadlo. Před ním se tyčí kovové sousoší Cyrila a Metoděje z konce 90. let minulého století. Kousek odtud je socha kominíka, k němuž můžete přijít sáhnout si na knoflík, abyste měli štěstí. Na rohu ulic Jaroslava Moudrého a Míru (konkrétně v čísle 28) najdete Bílý dům Rákoczi (Білий будинок Ракоці). Jedná se o palác, kde žilo mnoho představitelů dynastie Rákoczi. Zastavili se zde v roce 1770 císař Josef II. a v roce 1852 císař František Josef. Nyní zde sídlí Mukačevská fakulta Zakarpatského uměleckého institutu. V Mukačevu se nachází i mnoho krásných kostelů různých vyznání. Pokud nepůjdete na Palanok, je prohlídka města tak na půl dne.

14.11.2018 - Mukačevo, tank T34 © Václav Vyskočil

Po příjezdu do Mukačeva nejprve chvíli fotíme maršrutky a pak se jdeme projít po centru. Centrum je pěkné, ale malé. Rozhodujeme se jít najíst do Pizzerie, kde jsme byli na jídle i při naší první návštěvě Mukačeva. Dávám se skvělý boršč, kterého se na Ukrajině osobně nikdy nepřejím a v každé hospodě chutná trochu jinak. Jako druhé jídlo si dávám šašlik, opět výborný. Po výborném obědě jdeme na železniční stanici, chybně se domníváme, že se tam nachází i autobusové nádraží. Po příchodu na nádraží dokumentujeme provoz. Pak hledáme autobusové nádraží. Bohužel to je vzdálené asi dva kilometry daleko. K cestě využíváme městskou dopravu, kterou také zajišťují maršrutky. U autobusového nádraží se necháváme přemluvit jedním s naháněčů k cestě do Užhorodu dodávkou. Ty stojí kousek od autobusového nádraží,cena je jen o málo vyšší a jsou o něco pohodlnější. Dodávka je i podstatně rychlejší, jede cca 40 minut a v Užhorodě opět končí u autobusového nádraží. Po příjezdu do Užhorodu cosi vyfotografujeme na nádraží a pak se přesouváme do Chester pubu na večeři. Po skvělém jídle se vydáváme opět taxíkem na ubytování.

14.11.2018 - Užhorod, nádraží © Václav Vyskočil

Následující ráno vstáváme již ve čtyři hodiny, čeká nás ranní cesta do Lvova. K cestě využíváme lůžkový vlak z odjezdem z Užhorodu po páté hodině a příjezdem do Lvova po desáté hodině. Máme již z Čech zakoupené jízdenky do lůžkového vozu v kupé po čtyřech. Všichni využíváme lůžka a snažíme se dospat. Někteří vydrželi spát až téměř do Lvova. Ve voze je samozřejmostí samovar s horkou vodou. Toho využíváme a dáváme si kávu nebo čaj, každý podle chuti. Po desáté hodině, přesně na čas, vystupujeme ve Lvově. Tam se rozdělujeme na několik skupin. Někteří míří do města za památkami, naše skupinka fotí na nádraží. Po cca dvou hodinách toho máme dost a míříme také do centra města. Jedeme obligátní tramvají KT4.

15.11.2018 - Lvov, tramvaj ČKD Tatra KT4SU před nádražím © Václav Vyskočil

Naším cílem je minipivovar Kumpel, který se nachází kousek od centra. Piva zde mají slušná, jídla výborná, ale je to dražší podnik. Je zde zajímavý interiér, např. lustry z kbelíků. Jelikož drobně prší, dokoupíme zásoby na cestu zpět, chvíli se procházíme po centru, zastavíme se na pivo v Pivním Teatru (pivovar Pravda) a pak se vracíme zpět na nádraží. Čeká nás cesta odpoledním vlakem do Užhorodu. Máme opět předem zakoupené jízdenky, tentokrát do druhé třídy na sezení, tzn. na kožených lavicích. Na náš vlak čeká obrovské množství lidí. Kontrola jízdenek zde probíhá při nástupu do vlaku, stejně jako u dálkových vlaků. Po nástupu nás nepříjemně překvapuje, jak málo místa na sezení zde je.

Místa na nohy jako u nás ve vozech Bymee, lavice po třech a navíc je vůz zaplněn do posledního místa. Takže cestování nic moc. Bohužel je již tma, takže z okna toho moc není vidět. Nakonec se rozhodujeme vystoupit již v Mukačevu a pro cestu do Užhorodu využíváme taxíků, za jeden taxík platíme 300 hřiven. Poslední den již jen navštěvujeme tržnici a taxíkem se přesouváme do Čopu. Odtud pokračujeme osobákem do Košic a Pendolinem domů. Cesta se nám opět vydařila a další návštěva Ukrajiny na sebe nenechala dlouho čekat. O tom však až v následující reportáži.

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský