Jak jsem sháněl jízdní řád SŽDC

Ten druhý dobrovolný úkol vyplynul z poněkud hysterické diskuse na mém „domovském“ německém železničním fóru o omezeném prodeji této „knihy knih“, o jejímž vydání se psalo také na tomto místě. Na cestu z Drážďan do Prahy jsem se vydal dne 19. prosince 2019 a započal ji jízdou jediným momentálně na mé trati jezdícím vlakem v podobě RS1 o páté hodině a dvacáté šesté minutě. Po obvyklými přestupy okořeněném příjezdu do Prahy jsem se jal shánět jízdní řád. Nebyl jsem úspěšný v zákaznickém centru RegioJetu či v Pontu na hlavním nádraží ani třeba v prodejně téhož řetězce na Florenci a na Masarykově nádraží. Tamní stánek Pragomodelu byl zavřený a oznámení o provozní době tam nebylo. Tak jsem si ve stanici aspoň něco vyfotil.

„Brejlovec“ na Masarykově nádraží

A vydal jsem se do hlavní prodejny Pragomodelu v Klimentské ulici. Jenže tu otevírali až v 11 hodin, což ještě zdaleka nebylo, tak jsem se vrátil zase na Masarykovo nádraží. A tam konečně svůj knihkupecký úkol splnil – krámek Pragomodelu byl otevřen, jízdní řády měli a dva (pro jiné členy výše zmíněného fóra) mi ochotně prodali. Potom jsem ve Kbelích vyfasoval zboží pro kamaráda a mohl se věnovat už jenom plánovanému šotoušství. Učinil jsem tak na nádraží Praha-Holešovice.

„Zátopek“ v jubilejním polepu

Jenže mne to v panujícím mlhavém a deštivém počasí přestalo poměrně brzo bavit, takže jsem se rozhodl nastoupit pouť k domovu. Nejprve jsem cestoval rychlíkem do Děčína. Protože jsme se ploužili za opožděným vlakem kategorie EC, viděli jsme v Kralupech osobní vlak z Neratovic, který má jinak podle jízdního řádu přestupní čas pouhé minuty do City Elefantu směr Děčín.

Kralupy nad Vltavou

V Děčíně se asi zase jednou pokazil žralok, že vytáhli 810.600 z kopřiv.

Nesmrtelný „orchestrion“ na děčínském hlavním nádraží

Potom jsem se před pomalu přicházejícím setměním ještě podíval, co je nového na nákladovém nádraží.

ČD Cargo a další nákladní dopravci

Po nákupu v hypermarketu Tesco jsem až do odjezdu příštího spoje linky U28, jímž jsem měl překročit státní hranici, ještě trochu filmoval a fotil. Například už nikoliv národního dopravce, ale RegioJet na lince do ústeckého Střekova, jak stanoví jízdní řád, jehož dva exempláře jsem vítězně vezl z metropole české do té saské.

Liberalizace dopravy pod děčínským zámkem

No a k tomu na paměťovém médiu další fotografie do mé veřejné galerie a na portál YouTube zase videa z Holešovic nebo z Děčína. Až na ono mizerné počasí to byl docela vydařený výlet do nedaleké ciziny za „předvánočními nákupy“ – akorát že přesně opačným směrem, než mají obvykle ve zvyku někteří obyvatelé České republiky.

Přepracoval PhDr. Zbyněk Zlinský