Naše téma: Na jakou stranu mám vystoupit?

23.3.2020 8:00 Dominik Havel

„Hlavní nádraží, vystupujte vpravo ve směru jízdy“ – hláška, kterou v pražském metru bereme jako samozřejmost a která přiměje stojící cestující se přeskupit tak, abychom mohli vystoupit. Bohužel na české železnici se něco takového praktikuje zřídkakdy, přestože večer je často nemožné odhalit, na jakou stranu se má vystupovat.

V minulosti byly peronizované stanice spíše výjimkou. Na úzká nástupiště se vystupovalo vždy směrem ke staniční budově, a tak místní vždy věděli, na jakou stranu se mají vydat. Přespolní se případně jednoduše doptali. S důrazem na bezpečnost cestujících, zkrácení pobytu vlaků ve stanicích i zvýšení kapacity tratí se ale postupně přešlo na poloperonizaci (Praha–Beroun), která byla populární i v době rekonstrukcí většiny koridorových stanic. Teprve v roce 2009 se s poukazem na osoby s omezenou schopností pohybu a orientace přešlo na (plnou) peronizaci, při které všechny nástupní hrany mají výšku 550 mm nad TK. Ačkoli bezpečnostní výhody peronizace jsou nezpochybnitelné, její realizace většinou vede ke vzniku ostrovních, případně poloostrovních nástupišť, kde strana výstupu závisí na konkrétní koleji.

Na tento infrastrukturní vývoj už bohužel nezareagovala vozidla bez ohledu na dopravce. Doufám, že teď nekřivdím nějakému novému dopravci např. v Ústeckém kraji, ale v celém Česku jsem hlášení o směru výstupu slyšel pouze v RegioSharku (Pardubický kraj) a RegioSpideru ČD (Liberecký kraj), a to jen někde + samozřejmě v přeshraničních osobních vlacích jedoucích z/do Německa. V jiných vozidlech se o takové věci zásadně mlčí, informačnímu systému navzdory. Na příkladu Německa se přitom ukazuje, že směr výstupu je samozřejmá informace, kterou by měl cestující dostat, a lze ji podat jak obligátním hlášením „Ausstieg in Fahrtrichtung links/rechts“, tak třeba šipkou vedle názvu zastávky na vizuálním informačním systému (viz úvodní foto). Výhoda takového jednoduchého piktogramu je, že neobtěžuje cestující, kteří zrovna nevystupují.

„Opravuji, výstup je napravo!“ © Miguel Fernandez (zdroj)

I kdyby se v té moderní německé jednotce někdo spletl, selektivní odblokování dveří ho beztak nepustí na nesprávnou stranu. Nejinak tomu je v Česku – když čtyři lidé v přesvětleném nástupním prostoru CityElefantu před zastavením drží zelená tlačítka pro otevření dveří, otevřou se jen dvěma šťastlivcům. Rozdíl oproti Německu ale je ten, že nemáme tolik ucelených jednotek, a i když ČD nechají některé vagony při modernizaci vybavit selektivním blokováním dveří (Bdpee²³¹), reálně se kvůli ostatním vozům nebo lokomotivě bez příslušného ovladače nepoužívá a známé „tydydá“ se ozve z obou stran.

Skutečnost, že ve stanici lze otevřít dveře Bdpee²³¹ na opačné straně vlaku, (nepřímo) stála život podnapilého cestujícího, který si 23. 12. 2017 v České Třebové šel zakouřit na stranu vozu směrem do kolejiště. Když se uvedl vlak do pohybu, otevřel si tlačítkem dveře, jež se následně po dosažení rychlosti 5 km/h zavřely a přivřely mu ruku. Než se informace donesla ke strojvedoucímu, nacházel se vlak mezi Třebovicemi a Rudolticemi v Čechách a těžce zraněný muž byl již bez nohou, avšak stále naživu. Zraněním však nakonec podlehl. Závěrečná zpráva drážní inspekce uvádí, že během zavírání dveří při rychlosti větší než 5 km/h jsou vyřazeny z činnosti veškeré ochrany proti přivření (optická závora, tlaková lišta, časová prodleva) a přivřená ruka nejde ze dveří vytáhnout. Kdyby se tato nehoda stala na straně nástupiště, existuje šance, že by si cestujícího všiml vlakvedoucí vykloněný ze dveří. A nebo také ne – informace o nedovření dveří se v klasických soupravách nikomu nikde nezobrazuje, natož aby elektronika dveří ovlivnila schopnost lokomotivy rozjet se.

Dveře vozu Bdpee²³¹ ve stanici Bratislava hl. st., 7. 5. 2016 © Dominik Havel

Jistě, na výstup na nesprávnou stranu myslí smluvní přepravní podmínky a cestující může za takové jednání schytat pokutu, podobně jako příčinou dopravní nehody může být „nepřizpůsobení stavu a povaze vozovky“. Policie má ve všem jasno. Ale co když cestující nevěděl nebo nemohl vědět, na jakou stranu má vystoupit, podobně jako řidič neočekával, že ten směrový oblouk bude tak prudký? Co když osamělý cestující v nástupním prostoru pobíhal ze strany na stranu od jednoho temného okénka k druhému a nakonec v panice vystoupil na opačnou stranu? Nebo co když ho prostě zmátl pohled na výpravní budovu a úzká nástupiště, ale nevšiml si, že u vlaku ten pás panelů není, a skočí přímo do hlavní koleje, po které se vlaky řítí rychlostí až 160 km/h? Takové nehody se bohužel stávají – například v Podivíně nebo Mohelnici.

To všechno jsou faktory, nad kterými stojí zato se zamyslet. Další možné riziko je, že cestující vystoupí během stání před vjezdovým návěstidlem do stanice nebo jinde mimo stanici/zastávku, kde vlak zastavuje (jako např. při tragickém střetu v Chrlicích) – hlášení už zaznělo, vlak zastavil, tak už jsme přece ve stanici ne? Bohužel tomu tak občas není a ve tmě se takový stav těžko identifikuje. Už několikrát jsem takovému výstupu zamezil, když jsem zaregistroval cestující, kteří během stání rychle pobalili svoje věci a spěchali ke dveřím. Případně jsem už také uklidňoval cestující, kteří se v takové situaci divili, že nejdou otevřít dveře. Naštěstí se již i na české železnici objevují jednotliví průvodčí, kteří veškerá neplánovaná zastavení ohlásí rozhlasem. Jak ale říkám – na západ od nás je tohle normální, zvláště když vlak nemá centrálně blokované dveře.

Na závěr se ptám: Kolik lidí ještě bude muset zemřít kvůli tomu, že lze otevírat dveře nepřiléhající k nástupišti? Jak je vůbec možné, že modernizované vlaky umožňují opozdilcům otvírat dveře, které se následně po rozjetí vlaku zavřou bez ohledu na to, co v nich je, a jejich nedovření neovlivní jízdu vlaku?

Zjevně nedovřené dveře Bdpee²³¹nebrání vlaku v jízdě rychlostí 160 km/h v úseku Břeclav–Brno, 7. 5. 2016 © Dominik Havel