Naše téma: Jízda na stanovišti

Smyslem publikace této zprávy ovšem není primárně dát tip na léto vlakofilům chtivým nevšedního zážitku, ale upozornit na nevalnou ekonomickou situaci, v níž se „paštikový dopravce“ nachází: V posledních týdnech opakovaně společnost upozornila, že jí pandemie způsobuje velké ztráty a hledá strategického investora, jedná i s Českými drahami. K uvedenému tvrzené můžeme dodat, že Leo Express strategického partnera hledal už dlouho před útokem zákeřného koronaviru, jak dokládá třeba zmínka v Železničáři ze dne 26.6.2018. Nicméně náplní dnešního příspěvku do naší pravidelné pondělní rubriky nebudou ekonomické problémy či rozvojové plány jednoho z našich nestátních železničních dopravců, ale právě ta možnost svezení se na stanovišti strojvedoucího kolejového vozidla tak trochu v obecné rovině.

Někdy bývá na stanovišti lokomotivy přímo nabito (16.8.2013, Pardubice hl.n.)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Nebudeme se pochopitelně zabývat samotnými strojvedoucími nebo jinými oprávněnými pracovníky, jejichž přítomnost na stanovišti je běžná, přirozená a pochopitelně naprosto legální. Pokud jde o přístup na stanoviště dalších osob, v úvodu citovaný článek k tomu poznamenává: Tuzemské železniční zákony nechávají přítomnost jiné osoby na stanovišti na vnitřních předpisech dopravce. Platí-li toto v České republice, stejné to bude zřejmě i na Slovensku. Proto existuje hned několik možností, jak se může na stanovišti svézt „civilní osoba“. Běžnému smrtelníkovi nejdostupnější jsou krátké projížďky při rozmanitých veřejných akcích třeba v rámci oslav Dne železnice, výročí tratí a podobně. K těmto atrakcím jsou vybírána vozidla s co nejprostornějšími stanovišti, zpravidla žehličky nebo adély či (na Slovensku) kinderka.

„Žehlička“ v roli elektrického vozu na vyhlídkové jízdě při „Dnu železnice“
(20.9.2014, PJ Česká Třebová) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Takovéto projížďky jsou ovšem dobré hlavně pro děti a jejich doprovod, nikoliv pro železniční nadšence. Ty asi krátká projížďka po vyhrazené koleji v obvodu depa nebo nádraží příliš neuspokojí, touží se takto projet po širé trati, nejlépe v běžném provozu. Jsou mezi námi tací, kdož si tohoto zážitku už dopřáli. Jeden z našich reportérů si opakovaně zařídil zcela legální projížďku na lokomotivě za účelem filmové dokumentace zvolené tratě. Vyskytují se mezi námi ovšem i (přinejmenším dva) jedinci, kterým by cosi takového nestačilo a začali lokomotivy „stopovat“ (naštěstí jen ve stanicích), aby se na nich nejen svezli, ale dokonce je sami řídili. Podotýkám, že se tak bavili už před lety a já se o nich zmiňuji jen jako důkaz, kam až mohou tužby vlakofila po jízdě na stanovišti zajít. Někdy se na ně ovšem sám vnucovat nemusí.

Co vít si přát, když vás fíra pozve na stanoviště „banánu“ a sveze po jinak
nedostupné koleji (23.6.2008, Česká Třebová) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Někdy se totiž stane, že vás k projížďce na stanovišti pozve ze své iniciativy sám strojvedoucí – ať už s předstihem a plánovaně, protože ví o vašem zájmu, nebo příležitostně a náhodně, když si jeho k jízdě se chystající stroj prohlížíte, fotografujete a vůbec jevíte všechny příznaky choroby zvané odborně siderodromofilie. Mně se stalo to i ono, ale neočekávanou nabídku k jízdě jsem bohužel musel vždy z časových důvodů s politováním odmítnout. Zato jsem se, stejně jako mí kolegové, relativně často mohl dívat na trať z pohledu strojvedoucího při různých akcích, které čas od času pořádají železniční dopravci nebo výrobci kolejových vozidel a popřípadě i jiné subjekty pro zástupce médií a další pozvané hosty. Nejčastěji to sice bylo „jenom“ na zkušebním okruhu ZC VUZ Velim, ale nechyběly ani jízdy po běžných tratích,

Při prezentacích a dalších akcích pro média bývá na stanovišti živo
(11.10.2012, Třebovice v Č.) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nyní se opět můžeme vrátit k tomu, o čem se zmínil už v úvodu citovaný článek. Myšlenka jízdy na stanovišti strojvedoucího za úplatu není pochopitelně ani nová ani revoluční. Je uplatňována v řadě zemí, z nichž asi tou nejznámější je železnicím zaslíbené Švýcarsko. Nevšední zážitek tam nabízejí především Švýcarské spolkové dráhy, ale třeba také úzkorozchodná Rhétská dráha. U nás byl pionýrem takového projektu také vlastník a provozovatel úzkorozchodné železniční sítě, Jindřichohradecké místní dráhy, U toho je možno prožít dokonce směnu strojvedoucího na motorové i parní lokomotivě s programem, který nezahrnuje pouhé svezení se na stanovišti. Košaté podrobnosti najdete na webu společnosti. Informace dopravce Leo Express jsou naopak (zatím) velice strohé a nabídka samotná ne až tak zajímavá.

Tento výhled z jednotky řady 480 nabízí Leo Express za kredity v hodnotě nejméně
 5 000 Kč v jedné objednávce (24.5.2012, ZO VUZ Velim) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Závěrem se musím zmínit ještě o dalších možnostech vidět i zaznamenat trať z pohledu strojvůdce. Některé starší motorové (a v cizině i řídicí) vozy to umožňovaly už svou konstrukcí, protože jejich ovládací pulty se nacházely v nástupních prostorech nebo na veřejnosti přístupných představcích. Typickým představitelem takového řešení je náš motorový vůz řady M 131.1, jímž se může ještě dnes svézt každý, nebo tuniský řídicí vůz řady RZ, kterým jsem se už před hodným časem svezl já. Některá vozidla moderní umožňují cestujícím výhled na trať přes stanoviště, ale jsou i taková, která v čele žádnou kabinu nemají, protože je na střeše – jako u našich historických věžáků nebo soudobých jednotek japonských. V budoucnu mají stanoviště strojvedoucího zmizet z drážních vozidel zcela – jako v automatickém metru.

Čelní vůz jednotky automatického metra pro Rijád poskytuje
cestujícím ideální výhled © Siemens

Snad se mi podařilo dostatečně vás inspirovat k tomu, abyste si vytvořili vlastní názor na dnešní, opět poněkud odlehčovací téma. Tedy pokud jste jej už neměli bez mého přičinění, což by se konec konců dalo předpokládat. Tak či onak si jej určitě nenecháte pro sebe a podělíte se o své myšlenky s ostatními v následující diskusi. Můžete přitom být struční a pouze odpovědět na následující otázky – nebo naopak výmluvní a naše navádění naprosto ignorovat.

Už jste se někdy svezli na stanovišti strojvedoucího?
Pakliže ano,jpři které příležitosti a jakým způsobem?
Jestliže ne, dopřáli byste si takový zážitek za úplatu?

Úvodní snímek: „Banán“ rychlý z „banánu“ rychleného (23.6.2008, úsek Poříčany – Český Brod)
© PhDr. Zbyněk Zlinský