Pražský železniční den slovem a obrazem

Hlavní soupravou dne se stala z mikulášských jízd osvědčená sestava šlechtičny, baiek, rybáků a postrkového prototypového brejlovce. Na výjezdech do různých směrů jí sekundovala také dnes už historická žabotlama a hostující tornádo v retronátěru (a koženkovém retrointeriéru), které sice stále slouží v pravidelném provozu, ovšem na druhé straně republiky. Na kratších jízdách po Praze se střídal unikátní parní vůz Komarek s „kredenco-singro-grafem“, tedy soupravou historických motorových vozů řad 830 a 820 s vloženým krátkým balmem.

Praha-Bubny, „Kredenc“ v čele motorové soupravy © Libor Peltan

V odlehlé části Masarykova nádraží, na kolejišti u pošty, se tísnil Legiovlak spolu s vystavenými lokomotivami. Zatímco u těch soudobých, peršinga a modernizovaného brejlovce, se stály fronty na prohlídku stanovišť, na historické, bardotku a hektora, svítilo fotografům slunce. Uprostřed se zaskládaný nacházel mimo jiné Vectron a poštovní vůz. O kus dále, v objektech někdejšího depa, se prezentovalo Národní technické muzeum s projektem zde budoucího železničního muzea. Prozatím se do haly zaparkovala ušatá a venku šlo nahlédnout do dvou prezidentských vozů různých epoch, opodál stranou zájmu i fotitelného úhlu stál lehátko-barový BRcm.

Od protějšího cípu Masaryčky vyrážel na krátký okruh městský autobus Ikarus 280 na střídačku s dálkovou Karosou ŠD11, pražskými ulicemi se proplétala i jediná historická tramvaj plecháč s přívěsným vozem krasin.

Na stánky s langoši či klobásami se tentokrát nedostalo, zato kiosků s železniční literaturou a suvenýry se sešlo větší množství: kromě Českých drah, pražského Dopravního podniku, ROPIDu s množstvím letáků a publikací zdarma a věčně aktivní Výtopny Zdice s hodnotnou literaturou i pohlednicemi se zjevil stánek švýcarský, kde šlo zakoupit třeba tričko v helvétských barvách nebo celodenní jízdenku na Rhätische Bahn. Cestou k depu se pod mostem rozkládal prodejce modelů různého provedení, u nějž jsem pořídil zajímavé pohledy.

Praha-Podbaba, setkání pravidelného „ešusu“ a cizokrajného „tornáda“ © Libor Peltan

Snad vlivem hezkého počasí, nebo z nedostatku jiných akcí, se na Pražský železniční den vydalo ohromné množství lidí. Zatímco focení na koncích nástupišť nebo svezení v hnacím voze tornáda bylo doménou šotoušů rozličného charakteru, rodiče s ratolestmi se cpali především do čehokoli zavánějícího parní trakcí. Brzy se ukázalo, že plné jezdí všechno, co má kola. Nejhorší byla pochopitelně situace kolem Komarka: ač jsem si počíhal na nástupišti a zařadil se do přední části chumlu, který jej vzal útokem už v okamžiku příjezdu z předchozího výkonu, do třicetihlavé kvóty jsem se nevešel a premiérové setkání s tímto unikátem jsem si tak mohl vlivem svých tupých loktů užít jen externě.

Rozladěně jsem pak, z nechuti vyzkoušet si jízdu některým z pro mě premiérových vozidel v davových podmínkách, rezignoval i na svezení čímkoli jiným a těšil se nakonec především z pořízených snímků, o něž se tímto rád se čtenáři dělím.

Praha Masarykovo nádraží, unikátní parní vůz „Komarek“ © Libor Peltan

Dovolím si ještě zmínit, že všechny zvláštní vlaky jezdily vesměs v souladu se zveřejněným jízdním řádem, což kontrastovalo s často zpožděnými spoji pravidelnými. Návštěvníci nosili poctivě roušky i v exteriéru, neb se ani náhodou nešlo pokoušet o rozestupy, a fotografové si ochotně uhýbali. Jen s přebíhám kolejí narůstaly problémy (pochopitelně, vzhledem k absenci jakéhokoli podchodu propojujícího jednotlivá nástupiště), což vyústilo v přítomnost policie i ochranky.

Nezbývá než poděkovat organizátorům za vložené úsilí i odvahu uspořádat i letos tuto tradiční akci, a těším se napřesrok snad v lepších podmínkách.

Úvodní snímek: Praha Masarykovo nádraží, výstavka lokomotiv © Libor Peltan

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský