Dráha, jíž dala název melta

O třídenním nasazení parní trakce na uvedené drážce jsem se dověděl z internetu, na němž byl k dispozici také propagační leták. Ale než se pustím do dalšího výkladu, pokusím se vysvětlit název původní trati a také její úzkorozchodné následovnice. Ve městě Klütz existovala sladovna produkující sladovou kávu, v českém prostředí obecně známou spíš jako melta. Také nedaleký Grevesmühlen měl svou sladovnu, a tak není divu, že se lokálce, spojující obě města a dopravující především obiloviny a sladovnické produkty, začalo říkat Klützer Kaffeebrenner, což bychom mohli volně (byť ne zcela přesně) přeložit jako Klützská kávová pražírna. K původnímu názvu se po „miniaturizaci“ trati (v délce i rozchodu) přidalo nářečové slůvko lütt ve významu „malý“.

Dnešní úzkorozchodné nádražíčko Klütz na dopravní mapě
(kliknutí do náhledu ji otevře ve zdroji)

Malodráha Grevesmühlen – Klütz byla postavena jako odbočka z trati Lübeck – Bad Kleinen a pro veškerou dopravu otevřena 6. června 1905. Na konci 30. let plánovala Luftwaffe její prodloužení přes Boltenhagen na zkušební letiště Tarnewitz, ale k tomu nedošlo. Doba jízdy v osobní dopravě byla kolem 40 minut se třemi páry vlaků v roce 1929 a téměř 30 minut v roce 1975. V té době jezdily na trase ve všední dny čtyři páry osobních vlaků. 1. ledna 1994 byla nákladní doprava zastavena.

Trať 783 na mapě železniční sítě z jízdního řádu DR na rok 1982

Jak ukazuje jízdní řad z roku 1982, jely některé vlaky, začínající číslem 688, jako manipulační, ale podle časů asi už bez manipulace v nácestných stanicích.

Jízdní řád trati 783 z roku 1982

V květnu 1995, krátce před 90. výročím trati, byla zrušena osobní doprava. Před zastavením provozu jsem tam jel vlakem a natočil video, které je ovšem v nevalné kvalitě systému VHS.

Poslední jízdní řád z roku 1994

V roce 1996 byla založena Klützer Ostsee-Eisenbahn (KOE), která od 6. června 1997 nabízela turistický provoz s historickými parními lokomotivami, dieselovými lokomotivami a vagóny. Tato činnost byla ukončena v roce 2005 kvůli problémům mezi KOE a její mateřskou společností. V srpnu 2006 byla trať snesena.

Od roku 2012 Nadace německých malodrah obnovila trať z Klützu do Reppenhagenu, ale s rozchodem 600 mm, a od června 2014 na ní zavedla turistický provoz s třemi páry vlaků ve všední dny. Mezitím prodloužili trať až ke statku Gutow, ovšem bez výhybek. Proto se tam jezdí jenom výjimečně a s lokomotivou na obou koncích vratné soupravy.

Propagační leták „Lütt Kaffeebrenner“ na rok 2020
(kliknutí do náhledu otevře celý v PDF)

Jak už jsem se zmínil v úvodu, parní lokomotivu tam nepoužívají často a protože mi Deutsche Bahn (DB) poslala slevový kód na 15 € a parní provoz byl od 17. do 19.10.2020, jel jsem tam v poslední den akce, podle návrhu DB přes Hamburk. Tam nám průvodčí oznámila, že strojvůdce patrového obratového vlaku neumí oživit lokomotivu, takže následně jsme odjeli se zpožděním 15 minut. Cestující z Bad Oldenslohe do Neumünsteru měli smůlu, protože jim přípoj ujel. Můj přípoj ve stanici Lübeck Hbf sice čekal, dorazil ale do Grevesmühlenu se zpožděním 7 minut, a tak jsem mohl autobusu do Klützu už jenom zamávat. Zvážil jsem alternativy, zda čekat 47 minut na další autobus nebo se po bývalé trati vydat pěšky. Volil jsem tu druhou, pro zdraví i v zájmu drážní archeologie.

Lokálka se v Grevesmühlen odkláněla od trati Bad Kleinen - Lübeck

Na samém začátku je kolej zachována, ale u přejezdu už chybí.

Okolo torza vjezdového návěstidla jsem kráčel dál …

… až k bývalé vlečce, asi do zemědělského podniku.

To návěstidlo kdysi ukazoval dole dvě žlutá světla a nahoře bílé světlo, …

… když byly poloviční závory zavřené

Protože trať‘ oficiálně není zrušena a ta nadace chce (když bude mít finanční prostředky) koleje zase dotáhnout až do Grevesmühlenu, nesmí byt podle německých předpisů odstraněna návěstidla, závory a podobná zařízení.

Ten myslivec ovšem bude muset svůj posed odstranit

Trochu dál sklízeli kukuřici a na okraji pole seděl myslivec na posedu s oranžovou vestou a vysílačkou. Z Polska nám divočáci přinesli prasečí mor, a proto asi měl za úkol zastřelit kus, který by náhodou z pole vyběhl. Před tím by ale vysílačkou varoval řidiče kombajnu, že bude střílet. Vždyť jsme už měli případy, že myslivec z nedopatření zastřelil člověka, kterého považoval za zvíře.

Asi po hodině jsem dorazil do zastávky Gostorf

Potom následoval úsek se zářezem, kterým se absolutně kvůli trní nedalo projít. Tak jsem musel jít po poli.

Z pole se dal občas zahlédnout násep

Abych mohl pokračovat rychleji, vynechal jsem prozkoumání zastávky Moor (Slatina) a pokračoval jsem po asfaltované cestě do vesnice Gutow, odkud jsem ale musel zase odbočit západním směrem ke statku Gutow. Nahoře vlevo od vysokého stromu u zábradlí začínají koleje.

Statek Gutow

Prozatímní konec tratě zblízka

Když stojíte na konci tratě, je 14:04 hod. a ve 14:30 hod. odjede vlak, ovšem ne odtud, ale z Reppenhagenu, můžete si myslet, že to nestihnete.

Dál jsem šel po kolejích

Ve 14:24 hod. jsem se ale objevil u cíle a vzadu jsem už viděl vlak.

Zastávka Reppenhagen na dohled

Byl jsem ovšem zklamán, že neposunovali parní lokomotivou na začátek vlaku, i když tady výhybky jsou.

Parní mašinka v čele soupravy …

… a motorová na jejím konci

Kromě toho, když už měli motorovou lokomotivou na druhém konci, mohli klidně i jet k tomu statku. No nic, aspoň jsem vlak stihl a mohl jsem do něj nastoupit a jízdu nafilmovat.

Původní remíza ve stanici Klütz

Po příjezdu na konečnou lokomotivy svou denní robotu ukončily a cestující se odebrali do městečka, já například do pekárny pro kávu (nestylově pravou, nikoliv meltu) a koláč. Potom jsem se vydal na prohlídku státního zámku Bothmer.

Nebe nad zámkem se rozplakalo

Potom jsem hledal autobusovou zastávku, která měla byt na ulici Wismarsche Straße, kde jsem ovšem našel jenom zastávku „Kostel“, kde na vývěsce o autobusu s odjezdem v 16:46 hod. nebyla zmínka. Naštěstí jsem ještě šel do Lidlu koupit zásoby na cestu zpět, a tam jsem správnou zastávku našel.

Duha nad autobusovou zastávkou

Z Grevesmühlenu jsem pokračoval vlakem do Bad Kleinen, kde už nejsou žádné stopy po tom, že tu kdysi protiteroristická jednotka GSG-9 zastřelila člena RAF Gramse. Tehdy tam prý byl podchod, který později nahradila krytá lávka – asi projektant chtěl vzpomínky na tu událost úplně vymazat.

Stanice Bad Kleinen

Do Ludwigslustu jsem pak cestoval podivnou elektrickou jednotkou. Neměla optická informační systém, nic se nehlásilo a ani průvodčí se neukázal. Člověk žijící v Německu je holt z toho pokroku rozmazlený a když něco chybí, tak je nesvůj. Dál jsem se do Drážďan dostal bez přestupu a podle plánu dorazil až domů, jenom je znát, že lidé méně cestují – ve velkoprostorovém voze jsme byli jen tři. Další fotky z toho celkem úspěšného výletu jsou v mé veřejné galerii.

Přepracoval PhDr. Zbyněk Zlinský