Začarované loučení s končícím grafikonem

Zababa sem, Zababa tam, za všechno jsem vlastně mohl já. Mylně jsem se domníval, že stejně jako na jaře, i v průběhu podzimních koronavirových opatření jsou ČD centra uzavřena a do toho královéhradeckého na tradiční nákup kalendářů jsem se vydal až po jejich zmírnění. Měl jsem v úmyslu pořídit si, tak jako každý rok, stolní a nástěnný kalendář národního dopravce a stejný pár z produkce Zdeňka Ulricha. Ten nástěnný kalendář Českých drah však byl už vyprodán, tak jsem si koupil oba páně Ulrichovy – s parními mašinkami i s moderní trakcí. Doma se mi to rozleželo a požádal jsem svého ostravského přítele, aby mi ten chybějící zkusil sehnat ve svém sídelním městě. Což se mu velice rychle povedlo a navíc mi nabídl, že mně kýžený úlovek přiveze prvního prosincového dne. Souhlasil jsem.

Hradecké ČD centrum vzdor koronaviru a rekonstrukci haly funguje
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Ne že bych ten kalendář tak rychle potřeboval, moje novoroční praktická potřeba byla už saturována, ale Karel svou cestu do Hradce Králové motivoval zájmem svézt se naposledy spojem linky R14 v podání Českých drah. Hodlal cestovat z Ostravy-Svinova do Pardubic Ostravanem a odtud pokračovat přípojným Ještědem, takže jsme si dohodli setkání po jeho příjezdu do Hradce Králové v 11:23 hod. Karel měl obavy, že to kvůli pracím na přerovském uzlu třeba nestihne a doporučil mi sledovat jízdu Ostravanu on-line. Což jsem před odjezdem na nádraží poctivě činil a byl spokojen, že vlak dorazil do Olomouce jen s celkem zanedbatelným zpožděním. Jenže zanedlouho bylo všechno jinak, Ostravan se zasekl ve Štěpánově a jeho zpoždění narůstalo. Byť mi bylo jasné, že přítel schůzku nestihne, na nádraží jsem odjel.

Ilustrační snímek trolejbusové zastávky Na Brně (4.2.2019)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

A také ne moc úspěšně. Řidič „mého“ trolejbusu linky číslo 4 obdržel od dispečera rádiem varování, že těsně před zastávkou Na Brně stojí havarovaný kamion s návěsem, který nelze se sběrači objet a lze tak učinit pouze výběhem. Museli jsme čekat na pohotovostní vůz dopravního podniku, jehož osádka nám stažením a opětovným nahozením „klacků“ pomohla. Já jsem se mezitím od Karla prostřednictvím mobilu dověděl, že jeho spoj je na tom mnohem hůř – lokomotivě se ve Štěpánově zalíbilo natolik, že se odtud odmítá pohnout a Ostravan musí čekat do doby, než odněkud přijede stroj náhradní. Že mi dá vědět, až se tak stane, abychom mohli naše odložené setkání časově upřesnit. S tímto vědomím jsem dorazil ke svému cíli já, sice se zpožděním, ale dost brzy na to, abych zdokumentoval rychlík, jímž měl přítel dorazit.

843.012-6 přivezl dvouvozový R 1370 „Ještěd“ Pardubice – Liberec
© PhDr. Zbyněk Zlinský

A tady je čas na vsuvku v podobě Karlovy Pohádky o trucující mašince: Do Ostravy-Svinova přivezla EC 144 Ostravan lokomotiva 151.011-4 včas. Největší obavy jsem měl, jak dlouho se zasekneme ve výlukové části Dluhonické spojky, která prochází rekonstrukcí. Celkem jsme projeli hladce a v Olomouci bylo zpoždění jen pět minut. Jenže po několika kilometrech za Olomoucí, přesně ve stanici Štěpánov, jsme neplánovaně zastavili. Po ohlášení poruchy na lokomotivě jsem kontaktoval kolegu Vojtu, že stojíme ve stanici v jeho bydlišti. Zrovna moc času neměl, ale dorazil udělal si pár fotografií, pozdravili jsme se a on uháněl do města. Po chvilce staniční rozhlas oznámil, že stroj se nepodařilo opravit a že budeme čekat na náhradní. Cestujícím byla nabídnuta možnost přestoupit na Ex 220 Valašský expres

Ex 220 „Valašský expres“ a neschopná 151.011-4 na EC 144 „Ostravan“
© Karel Furiš

V tu dobu ale už byla náhradní lokomotiva ve stanici Štěpánov. Já jsem přestup nevyužil a raději jsem si pořídil pár fotografii s náhradní mašinkou. Asi 15 minut po odjezdu Ex 220 jsem se rozjeli i s EC 144 Ostravanem. Po příjezdu do Pardubic nám nechali ujet „přípoj“ do Hradce Králové, stačilo by tři minuty počkat. Po vystoupení na pardubický peron jsem zahlédl jen konec spěšného vlaku. Naštěstí do půl hodiny jel i vlak osobní. Tak nakonec jsem dorazil do Hradce Králové o hodinu a půl později, než jsem měl.. Nikam jsem sice nespěchal, ale Zbyněk na mne po tu dobu čekal a. zrovna moc teplo nebylo. Hodinku jsme si povykládali a já cestoval podle plánu zpět domů již bez zpoždění. Spěšným vlakem do Pardubic, rychlíkem Slovácký expres do Přerova a Polonii pak pohodlně až do Ostravy-Svinova.

Koronavirové selfíčko z paluby Sp 1471 před odjezdem do Pardubic
© Karel Furiš

Pozitivní vyvrcholení Karlovy pohádky přeskočilo až na konec té mé, která by se mohla jmenovat třeba O mašinkách pod vodárnou. Pod vodárenskou věží hradeckého hlavního nádraží jsem však zaznamenal i jiné úkazy než zmíněné mašinky. Už před vstupem do odbavovací haly jsem si nemohl nevšimnout, že je zrovna zavedena jakási náhradní autobusová doprava. Při bližším ohledání jsem zjistil, že se týká výluky na trati číslo 041, konkrétně v úseku z hlavního nádraží do Všestar, jak se dalo zjistit z porůznu vylepených informačních letáků a dodatečně také na webu Českých drah. Pro mne to znamenalo svým způsobem ulehčení (náhradně) plánované reportážní činnosti, protože tak ubyla jedna z linek železniční dopravy, jejichž provoz jsem hodlal dokumentovat. Tak jsem si aspoň zvěčnil jeden z autobusů náhradní dopravy.

Autobus Irisbus Crossway LE 12M dopravce BD Trans odjíždí jako
spoj NAD do Všestar © PhDr. Zbyněk Zlinský

Po vstupu do odbavovací haly jsem si povšiml vánočního stromku a dalších dekorací v její menší části a nepřehlédnutelných známek stavební činnosti ve zbytku prostoru. Jejím nositelem je pardubická firma s hrochem ve znaku a smyslem výměna historické dlažby, Stejnou činnost jsem zde zaznamenal právě před patnácti lety, ale tehdejší dílo se hrubě nepovedlo a začalo se rozpadat krátce po dohotovení. Pachatelem toho průšvihu byla místní společnost FATO, což mne příliš nepřekvapuje. Za svého působení na generálním ředitelství VHJ Pozemní stavby Hradec Králové jsem poznal všechny její „otce zakladatele“ a v porevolučním kvasu sledoval vznik a první kroky nové firmy. Firmy, která tehdy neměla ani pracovníky, ani mechanizaci či materiál, ale zato „vlastnila“ řadu původně státních zakázek.

Snad bude další historická dlažba trvanlivější © PhDr. Zbyněk Zlinský

Třetím nikoliv standardním úkazem v odbavovací hale bylo její podřízení momentálnímu koronavirovém režimu. K výbavě jejího prostoru přibyly dávkovače dezinfekce na ruce s příslušnými osvětovými plakátky, v ČD centru přepážky po vzoru pokladních a cestující veřejnost se zahalila do roušek, Stejně tak pracovníci Správy železnic a Českých drah, o dvojici na to vše dozírajících příslušníků bezpečností služby nemluvě. (Jiná věc je, že zmíněné dva „černé šerify“ jsem pak na 1. nástupišti zastihl při inhalaci cigaretového dýmu, což je na takovém místě pochopitelně zakázáno všem i za normálních okolností.) Když jsem toto vše shlédl a vesměs i fotograficky zdokumentoval, začal jsem se věnovat samotným „mašinkám“, tedy aktuálnímu provozu v kolejišti. S výjimkou „tématicky určených“ vlaků linky R14 ovšem nikoliv cíleně.

945.311-9/845.311-0 projíždí k Pardubicím v rámci přípravy nástupu
Arrivy na linku R14 © PhDr. Zbyněk Zlinský

A jen čirou náhodou uvízly na mé paměťové kartě dva v rychlosti pořízené záběry k výše zmíněnému tématu, zachycující nástupce soupravy motorového vozu řady 843 a vozů přípojných řady 043 Českých drah. Jak se bude jednotka řady 845/945 Arrivy pozdávat cestujícím na invalidním vozíku, to jsme pak s Karlem probírali při našem rozhovoru před nádražím, o němž se už zmínil. Dospěli jsme k závěru, že ministerským úředníkům tak moc záleželo na vytěsnění našeho národního dopravce z linky R14, až takový „detail“, jako je možnost nástupu vozíčkáře, trestuhodně přehlédli nebo jej považovali za naprosto bagatelní. Jinak ke stávajícímu provozu na lince R14 ještě dodám, že v koronavirovém úpadku železniční dopravy spoje jezdí bez druhého přípojného vozu, což je zajisté vhodný trénink na příchod Arrivy.

843.008-4 odváží dvouvozový R 1367 „Ještěd“ Liberec - Pardubice hl.n.
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Další mé provozní postřehy už popisovat nehodlám, protože výmluvnější budou nepochybně řádně popsané snímky v připojené galerii. Mám-li celou tu reportážní akci zhodnotit, musím konstatovat, že černokněžník Zababa toho zas až tak moc nepohnojil. Pravda, zhatil Karlův plán svézt se naposled rychlíkem Českých drah aspoň v části trasy mezi Pardubicemi a Libercem, ale zato mu připravil vcelku nevšední zážitek ve Štěpánově. Mně zkrátil potěšení z Karlovy společnosti, ale nakopl mne k realizaci reportážního záměru, který jsem už dlouho odkládal. A bezprostřední impulz k tomu celému dění, tedy doprava kalendáře z Ostravy do Hradce Králové, se rovněž nerozplynul v oblaku zlovolného čarodějného kouře. Zbývá jen doufat, že se přitom ani jeden z nás nesetkal s oblakem kapének zákeřného viru …

Úvodní snímek: Koronavirově jen dvouvozový R 1370 „Ještěd“ Pardubice - Liberec opouští Hradec Králové hl.n.
 © PhDr. Zbyněk Zlinský