50 let od tragédie u Řikonína

Jeho jízdu do obsazeného oddílu dovolila hláskařka na hlásce Níhov aniž měla odhlášku za vlakem 4094, který stál zastaven u vjezdového návěstidla žst. Řikonín.

O trati a provozu na ní

Dvoukolejná trať Brno - Havlíčkův Brod v té době byla relativně nová. S její stavbou se začalo v roce 1936 a byla vyvolána potřebou druhého výkonného spojení Prahy s Brnem mimo Českou Třebovou. Stavba se vlekla po dobu asi 30 roků. Nejprve byla přerušena od roku 1941 do roku 1948 pro válečné události a poválečnou obnovu válkou zničených železnic v Československu. V roce 1948 se opět rozběhly práce na stavbě trati. V roce 1953 byla trať dána do provozu jako jednokolejná, Stavba druhé koleje v celém úseku byla dokončena v roce 1958. Takřka následně se začalo s elektrizací tratě, která byla dokončena v roce 1967.

Trať byla postavena podle nejnovější poznatků v době stavby železnic v té době. Všechny stanice měly ostrovní nástupiště a na celé trati byl pouze jeden úrovňový přejezd silniční komunikace (v Tišnově ). Bohužel se nedostalo na vybavením jak staničním tak i traťovým zabezpečovacím zařízením. Kromě Tišnova, kde bylo elektromechanické staniční zabezpečovací zařízení s ústředním stavěním výhybek, byly v ostatních stanicích výhybky stavěny ručně, jejich závislost na hlavních mechanických návěstidlech byla zřízena přes klíčový bubnový přístroj. Bylo to náročné na práci výhybkářů na zhlaví a hlavně náročné časově. V některých stanicích trvala příprava vlakové cesty až 20 minut.

Jízda vlaků mezi stanicemi se zajišťovala telefonickou odhláškou, pro zvýšení propustnosti byly mezi stanicemi „hlásky“, které dovolovaly aby mohly jet za sebou v daném směru aspoň dva vlaky. V té době na trati projelo za 24 hodin přes 150 vlaků. Na této trati byly nasazeny nové elektrické lokomotivy řady S 489.0 v nákladní dopravě a S 499.0 v osobní dopravě. V úseku Tišnov - Vlkov u Tišnova dosahovala trať stoupání 17 ‰ a jedna lokomotiva S 489.0 tam má normu zátěže 1100 tun, vlaky s větší hmotností musely mít dvě lokomotivy. Z Maloměřic do Vlkova byla zavedena postrková služba, bylo tam zařazeno 8 lokomotiv S 489.0. Personál na těchto lokomotivách měl pevné nástupy a konec služby, jeden obrat mezi Maloměřicemi a Vlkovem trval okolo 3 hodin. Provozní situace byla nepřetržitě obtížná, vedlejší koleje ve většině stanic byly dlouhodobě zastaveny odstavenými nákladními vlaky. V největší nouzi se nákladní vlaky s dispozicí „Stůj“ zadržovaly u oddílových návěstidel hlásek.

Velký železniční viadukt v Kutinách a žst. Řikonín na turistické mapě
(kliknutí do náhledu ji otevře on-line)

Situace na trati v den nehody

Dne 11.12.1970 byly na trati mezi Havlíčkovým Brodem a Maloměřicemi odstaveny tyto vlaky:

• Brno-Královo Pole: vlak Pn 5924 od 9.12
• Kuřim: vlaky Pn 5942 od 8.12 a násled 5942 od 10.12.
• Řikonín: na 5 koleji vlak 5942 od 7.12
• Křižanov: vlak 5922 od 10.12
• Sklené nad Oslavou: vlak 5960 od 8.12
• Ostrov na Oslavou: vlak násled 5960 od 9.12.

Zúčastněné vlaky:

• Ex 57 „Pannonia” - lokomotiva S 499.0117 RD Bratislava, strojvedoucí a pomocník RD Bratislava, 12 vozů, délka vlaku 48 náprav (cca 260 m), hmotnost 618 tun.
• Sn 4094 - lokomotiva S 499.015 RD Bratislava, strojvedoucí a jeho pomocník RD Bratislava, 46 vozů, délka vlaku 96 náprav (cca 530 m), hmotnost 1 203 tun, vlak jel bez vlakové čety.
• Lv násled 900 - lokomotiva S 489.041 LD Brno-Maloměřice, strojvedoucí a pomocník LD Brno-Maloměřice, postrk od vlaku 8907 zpět do Maloměřic.

Zúčastnění zaměstnanci:

• hláskařka A.K. na hlásce Níhov
• pochůzkář TO Tišnov
• mistr tratí TO Tišnov
• strojní četa vlaku násled 900
• strojní četa vlaku 4094
• strojní četa vlaku 57
• výpravčí vlaků v žst. Řikonín
• signalista st. 2 žst. Řikonín
• výpravčí žst. Vlkov u Tišnova
   

230.106 na přípřeži 230.087 s Pn 62602 u Řikonína (26.1.2007) © Jan Palán
(kliknutí do náhledu otevře zdroj, článek o řadě S 489.0 na SPŽ)

Děj před nehodou

Dne 11 prosince 1970 byl v žst. Brno-Maloměřice sestaven vlak Mn 8907, který přesahoval normu zátěže pro jednu lokomotivu, po ukončení sestavy vlaku 8907, vznikl mezi postrkovými lokomotivními četami spor, která četa „vytáhne“ tento vlak do Vlkova, nakonec se k tomu uvolil strojvedoucí H. Měl, ale podmínku, že pro návrat do Maloměřic dostane číslo osobního vlaku, aby stihl plánovaný konec směny. Po příjezdu do Vlkova a po odvěšení od vlaku 8907 byl zpraven všeobecným rozkazem o tom, že pojede do Maloměřic jako násled vlaku 900.

Jízda vlaku 4094

Vlak 4094 projel ve Vlkově v 6:57 hod., na hlásce Níhov projel v 7:05 hod. a byla za ním řádně dána odhláška výpravčímu ve Vlkově. V tu dobu projednával jízdu vlaku 4094 výpravčí v Řikoníně s výpravčím v Tišnově. Tento výpravčí dal výpravčímu v Řikoníně na vlak 4094 dispozici „Stůj“. Protože vlak 4094 byl v Řikoníně podle jeho jízdního řádu, vlakem projíždějícím a pátá kolej byla obsazena odstaveným vlakem 5942, musel ho výpravčí v Řikoníně „vzít“ na první staniční kolej, proto musel vlak 4094 zastavit u vjezdového návěstidla od Vlkova. Strojvedoucí vlaku 4094 zastavil v 7:08 hod. asi 300 metrů od vjezdového návěstidla, pro oblouk a zářez jej signalista stavědla 2 v Řikoníně neviděl a nemohl ohlásit, že vlak 4094 stojí u vjezdového návěstidla. Poté výpravčí v Řikoníně nařídil postavit vlakovou cestu pro vlak Ex 57 po druhé staniční koleji do Vlkova.

Nádraží v Řikoníně (19.5.2011) © Packa; zdroj: Wikipedie

Situace na hlásce Níhov

Denní službu nastoupila hláskařka A.K., která neměla dostatek zkušeností ze samostatného výkonu služby hláskaře, krátce po složení odborné zkoušky pro strážníky oddílu (tehdy č. 4). Ve služební místnosti byly dvě nepovolané osoby, pochůzkář TO Tišnov a mistr tratí TO Tišnov. Mistr tratí zaspal a ujel mu vlak 900, kterým měl jet do zaměstnání v Tišnově. Telefonicky vyjednával s výpravčím ve Vlkově zastavení vhodného vlaku na hlásce Níhov, s kterým mohl svézt do Řikonína.

Vlak násl. 900 odjel z Vlkova v 7:10 hod.. Výpravčí ve Vlkově ale vydal pro hlásku Níhov a žst. Řikonín jeho předvídaný odjezd jako vlak 996b; důvod, proč to udělal, je dnes neznámý. Při hlášení skutečného odjezdu vlaku násl. 900, řekl hláskařce, aby tento vlak zastavila na hlásce pro nástup mistra tratí. Vlak násl. 900 zastavil asi 130 m před oddílovým návěstidlem. Po nástupu mistra tratí na lokomotivu postavila oddílové návěstidlo do polohy „Volno“, aniž měla telefonickou odhlášku za vlakem 4094 ze žst. Řikonín. Poté přestavila oddílové návěstidlo do polohy „Stůj“ a dala do Vlkova odhlášku za vlakem násl. 900. Pří zapisování času dané odhlášky do „Zápisníku odhlášek a předvídaných odjezdů“, zjistila, že nemá odhlášku za vlakem 4094 a vlak násl. 900 vjel do oddílu obsazeného vlakem 4094. To ihned oznámila výpravčímu v Řikoníně.

V ten čas v Řikoníně

Výpravčí v Řikoníně po přijetí zprávy o vjezdu vlaku násl. 900 do oddílu obsazeného vlakem 4094 se rozhodl postavit vlakovou cestu pro tento vlak na první staniční kolej, zavolal stavědla 1 a 2 a nařídil vlak 4094 na první kolej, signalistovi na stavědle 2 pak, aby dával vjíždějícímu vlaku ruční návěst „Výstraha“.

Situace nehody z vyšetřovacího spisu

Nehodová událost

Jízda vlaku násled 900

Strojvedoucí vlaku násl. 900 po přestavení oddílového návěstidla do polohy „Volno“ rozjel lokomotivu a v km 40.677 najel rychlostí 58 km v 7.18 na konec vlaku 4094, u kterého vykolejilo 7 posledních vozů, přičemž se některé dostaly do průjezdného průřezu druhé traťové koleje. Následkem nárazu byly všechny tři osoby na lokomotivě těžce zraněny. Strojvedoucí H a mistr tratí měli zlomené nohy, pomocník strojvedoucího měl zlomeno několik žeber. Konec vlaku 4094 byl viditelný na 170 metrů.

Stojící vlak 4094

Strojní četa na lokomotivě S 499.015 v době najetí na konec jejich vlaku zaznamenala ránu a záblesk, poté prudce poklesl tlak vzduchu v brzdovém potrubí. Strojvedoucí se rozhodl poslat pomocníka na konec soupravy, aby zjistil, co se vlastně stalo. Když byl pomocník asi u pátého vozu za lokomotivou, uviděl strojvedoucí vlak Ex 57 jedoucí po druhé traťové koleji, proto zavolal na pomocníka, aby dával pozor, že po vedlejší koleji jede vlak. Bohužel neudělal to, co nařizoval předpis, nerozsvítil v čele lokomotivy dvě červená světla a nedal protijedoucímu vlaku návěst „Stůj, zastavte všemi prostředky“.

Jízda vlaku Ex 57

Vlak Ex 57 projel v Řikoníně podle záznamu registračního rychloměru lokomotivy S 499.0117 v 7:19 hod. a podle záznamu výpravčího v „Dopravním deníku“ v 7:18 hod., v tu dobu jel vlak Ex 57 rychlostí 81 km/hod.. Zbývala asi 1 minuta do najetí vlaku do vykolejených vozů v km 40,677.

Nehoda na dobovém snímku

Následky nehody

Lokomotiva S 499.117 s podvozkem prvního vozu vlaku (byl to lehátkový vůz) se utrhla od vlaku. Vlastní skříň vozu se zřítila z mostu do hloubky 30 m, druhý vůz se zřítil z viaduktu do hloubky 10 m. Dále se vyšinuly oběma podvozky 4 osobní vozy a jeden osobní vůz se vyšinul jedním podvozkem. Současně byly shozeny z viaduktu 4 vykolejené vozy nákladního vlaku. Strojní četa vlaku 57 zázrakem nehodu přežila bez následku na zdraví.

Celkem bylo na místě 30 mrtvých, jedna cestující zemřela během převozu do nemocnice. Zraněných bylo 15 cestujících, z toho 13 těžce. Dále byly těžce zranění 3 pracovníci ČSD, strojvedoucí vlaku násl. 900, jeho pomocník a mistr tratí. Podle státní příslušnosti bylo 30 mrtvých občany Polské lidové republiky a jeden cestující občanem Československé socialistické republiky. Byli zraněni 4 občané Polské lidové republiky, 3 občané Bulharské lidové republiky, 2 občané Maďarské lidové republiky a 6 občanů Československé socialistické republiky, z toho byli 3 zaměstnanci ČSD.

Materiální škody byly obrovské. Lokomotivy S 489.041 a S 499.0117 byly těžce poškozeny, byl poškozen železniční svršek a trolejové vedení. Navrženy na zrušení byly 2 čtyřnápravové osobní vozy a 6 nákladních vozů - až na jeden to byly vozy cizích železničních správ. Celková škoda byla 4 585 000,00 Kčs. Československá socialistická republika musela vyplatit odškodné pozůstalým po zemřelých cestujících ve výši 12 908 000 Kčs. Jednokolejný provoz v první traťové koleji byl zahájen 12.12.1970 ve 12. 20 a dvoukolejný provoz téhož dne v 15:32 hod.

K železničnímu neštěstí u Tišnova. Rudé právo, 14. prosinec 1970, str. 2
(kliknutí do náhledu otevře celou stranu)

Vyšetřování příčin nehody a jeho výsledek      

Dne 17.12. provedla správa Střední dráhy následnou kontrolu a ta zjistila:

• Zadržování sudých nákladních vlaků u vjezdového návěstidla žst. Řikonín z důvodu zákazových dispozic stále trvá.
• Výpravčí v žst. Vlkov a Řikonín nedávali pravidelně předvídané odjezdy na hlásku Níhov.
• Kontrolní a výchovná činnost náčelníka žst. Vlkov byla naprosto formální a neúčinná.
• Náčelník žst. Řikonín byl ve funkci teprve jeden měsíc a postrádá praxi a zkušenosti.
• Dopravní kontrolor byl na přiděleném úseku velmi často, v revizních knihách vytýkal běžné nedostatky ve výkonu služby ze strany provozních pracovníků. Náčelníkům stanic však neukládal terminy k odstranění a projednání zjištěných nedostatků. Proto některé nálezy zapsané v revizních knihách nebyly náčelníkem projednány a nedostatky se opakovaly. Nedostatky v řízení v úseku Křižanov - Brno do revizních knih nezapisoval a ani je nevytýkal.

Po ukončení šetření nehody byla jako hlavní viník nehody stanovena hláskařka A.K, která byla obžalována. Druhým obžalovaným byl výpravčí ze žst. Řikonín z důvodu, že měl předpokládat, že vyšinuté vozy vlaku 4094 zasahují do průjezdného průřezu druhé traťové koleje a nedal vlaku Ex 57 návěst „Stůj, zastavte všemi prostředky“. Soud odsoudil hláskařku. A.K. na šest a půl roku nepodmíněně, výpravčí byl odsouzen na čtyři a půl roku nepodmíněně.

Křížek na místě nehody a pamětní deska na pilíři viaduktu;
zdroj: Wikipedie

Slova závěrem

Autor tohoto článku zná další osudy dvou účastníků této nehody. Strojvedoucí H z Maloměřic se už na lokomotivu nedostal pro zdravotní stav po nehodě, pracoval jako strážný na vrátnici LD Maloměřice. Výpravčí z Řikonína po odpykání trestu pracoval v jedné továrně v Králově Poli a později jej přejel vlak mezi žst. Tišnov a Řikonín, na viaduktu u obce Dolní Loučky. Prý si tudy zkracoval cestu ze svého bydliště na zastávku Dolní Loučky.

Bohužel jízdy vlaků do obsazeného oddílu se na této trati stále stávaly, někdy bez následků nebo s malou škodou, vyskytly se ale i další nehody, jejichž následkem byla velká věcná škoda a zranění. Například: mezi Tišnovem a hláskou Dolní Loučky, kdy najel nákladní vlak na konec předchozího, který stál u oddílového návěstidla na hlásce Dolní Loučky. Konec vlaku, který stál u návěstidla hlásky, byl v tunelu a na konci byly vozy ložené umělým hnojivem. Toto hnojivo následkem zkratu strženého trolejového vedení chytlo a vzniklý požár likvidovaly požární sbory asi dva dny. Příčina nehody byla banální, tento vlak byl zapsán výpravčím v Tišnově jako poslední na stránce a výpravčí při zápisu dalšího vlaku otočil list a pak zapomněl, že za předchozím vlakem nemá odhlášku. Při nehodě mezi stanicemi Pohled a Havlíčkův Brod na hlásce Pohledští Dvořáci dal hláskař předčasně telefonickou odhlášku za nákladním vlakem, který stál u oddílové návěstidla hlásky. Při nárazu následného vlaku do stojící soupravy zahynula strojní četa toho jedoucího. Tyto problémy byly vyřešeny až v roce 1982, kdy byl uveden do provozu automatický blok v celé trati mezi Brnem a Havlíčkovým Brodem.

Viadukt přes údolí Libochůvky jako místo tragédie nevypadá (7.9.2013)
© Harold; zdroj: Wikipedie

Prameny a odkazy:

1. Železniční trať Brno – Havlíčkův Brod – Wikipedie
2. Řikonín – Wikipedie
3. Josef Zapadlo: Tragedie u Řikonína, in Bezpečnost na kolejích č. 21, interní tisk FMD 21.3.1971
4. vzpomínky současníků nehody, jak si je pamatuje autor
5. Železniční nehoda u Řikonína – Wikipedie
6. ANALÝZA NEHOD ● Řikonín 1970: Tragédie expresu Pannonia - Železničář
7. Osudové okamžiky: Řikonín 1970 - Česká televize

Úvodní snímek: Likvidace následků nehody u Řikonína na dobovém záběru; zdroj: Česká televize

Upravil, ilustroval a odkazy doplnil PhDr. Zbyněk Zlinský