Mutěnka po letech

11.2.2021 8:00 Libor Peltan

Železniční trať z Kyjova do Mutěnic patřila mezi méně významné lokálky uprostřed jihomoravského venkova. Těžištěm nákladní dopravy byla obsluha uhelných dolů v okolí, zatímco osobní doprava žila dlouhá léta z podstaty, než byla v roce 2004 zastavena. Tím se sice zvýšil zájem nadšenců o mimořádné jízdy, ale jen do roku 2012, kdy byla přebudována na cyklostezku. Pojďme se na trať a její někdejší i současný význam podívat s odstupem času.

Bezmála šestnáctikilometrová lokálka, spojující hlavní trať zvanou Dolní Vlára se stova dokončenou místní železnicí Zaječí - Hodonín, byla zprovozněna v roce 1900. Trasování dráhy bylo poplatné levné stavbě v nenáročném terénu: oblouky relativně malých poloměrů oddělují bezmála kilometrové zcela přímé úseky, terénní úpravy minimální.

V polovině 60. let se stanice Dubňany stala centrem přeprav hnědého uhlí (lignitu) především z dolů u Šardic a především do elektrárny v Hodoníně. Kvůli odstranění úvrati těchto vlaků v Mutěnicích byla tamtéž v roce 1964 zřízena spojka pro jízdu od Dubňan k Hodonínu, utvořivší kolejový triangl [1]. Tyto, i ostatní cargo výkony na lokálkách v okolí (např. ropa ze sousední též už zrušené tratě Čejč - Ždánice) byly většinu času v režii legendárních hodonínských Pilštyků, neboli lokomotiv řady T466.0, dnes 735, přezdívaných podle licence francouzských komůrkových motorů Pielstick. Porevoluční útlum těžby však v roce 1994 znamenal konec těchto uhelných přeprav [2].

Mutěnice, mostek přes Mutěnický potok, 30. 1. 2021 © Libor Peltan

Nákladní doprava (už v režii řady 742 a v Mn relaci Kyjov - Hodonín) vyhasla roku 2002 a osobní o dva roky později. Mezi lety 2005 a 2008 se na trati při různých zvláštních jízdách objevily (výčet nemusí být přesný): Orchestrion s vlekem, Singrovka (2x), Rosnička 464.202, Kredenc (2x), Prasátko “Hrbatá Máňa” s dlouhým Balmem (2x) a jako úplně poslední Krokodýl. Administrativně byla trať zrušena v roce 2009 a jak už v úvodu zaznělo, vzápětí došlo k vybudování cyklostezky v její trase.

Na první pohled vypadá zvláštně, když se ruší trať, která propojuje dvě jiné provozované dráhy. Pojďme si tedy rozebrat, jaké přepravní relace (v osobní dopravě) měla dráha potenciál uspokojovat.

Svatobořice, někdejší stanice, 30. 1. 2021 © Libor Peltan

Jedinými mezilehlými sídly, jež železnice obsluhovala, je protáhlá dvoj-obec Svatobořice-Mistřín a větší a kompaktnější Dubňany. V prvním případě sice bylo nádraží umístěno mezi obě centra, ovšem poněkud stranou, takže většina místních to na něj měla z ruky, ve druhém byla stanice v osadě Jarohněvice od centra Dubňan vzdálena přes dva kilometry. V lokální obsluze mezilehlých sídel tedy železnice zcela selhávala.

Význam pro spojení Kyjova (a okolí) s Hodonínem se nabízel i díky existenci zmíněného trianglu, jenže i s ním a s případným zrychlením tratě by pořád nepředstavovala časovou úsporu oproti kratší silnici, vedoucí navíc středy obcí. Prakticky to samé platí pro spojení Kyjova s okolím Čejče. Sečteno podtrženo, jediná relace, kterou autobusy zajišťují hůře než hypotetické vlaky, je spojení koncových bodů tratě: Kyjova s Mutěnicemi.

Když k tomu přičteme, že starosta Mutěnic byl jedním z nejviditelnějších zastánců cyklostezky, vychází, že provozování vlaků v základní dopravní obslužnosti neměl kdo obhajovat.

Kyjov, začátek cyklostezky Mutěnka, 30. 1. 2021 © Libor Peltan

V současnosti spočívá veřejná doprava v oblasti především na bedrech autobusových linek integrovaných v IDS JMK [3]. Linka 663 vede z Kyjova po celé délce Svatobořic-Mistřína a pak skrz Dubňany do Hodonína. 662 spojuje Kyjov s Čejčí přes S-M a Šardice. Páteřní linka 109 vede z Hodonína do Mutěnic a Čejče, aby dál přes vesničky, ale přímou trasou dojela až do Brna. Četnost spojů na zmíněných linkách je značná a zřejmě vyšší, než jakou kdy nabízely zdejší lokálky, a to platí vzdor představám o fyzikálních vlastnostech železné dráhy i v sobotu a neděli.

Dosud žijící vlaková linka S52, obsluhovaná vysokopodlažními motoráčky řady 810, vede z Hodonína rovněž do Mutěnic a Čejče, aby se pak doklikatila do Zaječí, kde nabízí přípoj na koridorové rychlíky. Většina spojů pendluje jen v úseku Čejč - Zaječí. Lokálka značně trpí na nízkou traťovou (50 km/h), a tudíž i přepravní rychlost, na druhou stranu umožňuje kapacitní posilu, když po ní jednou ročně (letos naplánováno na 9. října) navezou účastníky Burčákového pochodu klasické soupravy.

Mutěnice, křižování vlaků v relaci Hodonín - Zaječí, 30. 1. 2021 © Libor Peltan

Cyklostezka v trase Mutěnky je zbudována snad až příliš jednoduchou metodou: prostě se po odvezení kolejových polí porovnalo štěrkové lože a položil asfaltový kryt. S už tenkrát zaneseným odvodněním se neudělalo vůbec nic, takže příkopy jsou sotva znatelné. Vegetace už stihla napáchat na asfaltovém povrchu nějaké škody, ale zatím jsou poruchy jen lokální. Solidně rekonstruované se jeví všechny mosty a můstky.

Velmi odolně je navržen mobiliář laděný do dřeva a rezivé oceli, nabízející v pravidelných intervalech jakés-takés posezení a informaci o poloze na trati. Je příjemné vědět, jaký díl cesty má turista za sebou a kolik ještě zbývá. Kilometráž ovšem nesouhlasí se staničením někdejší železnice, neboť nultý kilometr je stanoven na začátek cyklostezky u kyjovské šroubárny.

Mutěnice, mobiliář cyklostezky, 30. 1. 2021 © Libor Peltan

V okolí Svatobořic jsou u trasy zbudována dvě sportovní hřiště a u Jarohněvic najdeme zas meditační areál s bránou a menhiry.

Na procházku po zrušené trati jsem se vypravil lednového sobotního odpoledne. Teplota se v souladu s očekáváním pohybovala těsně nad nulou, Aladinem věštěné srážky se však takřka nekonaly. Směrem od Mutěnic jsem zprvu potkal na cestě jen pár jednotlivců, ale kolem Svatobořic už trasu využívalo lidí, na něž by mi nevystačily ani prsty na nohou. Cyklistů však byla jen asi čtvrtina. Troufám si hádat, že v letních měsících cyklostezka slouží nad očekávání vysokému množství lidí, ba více, než kolik cestujících tudy provážely kdysi vlaky.

Kyjov, les mechanik na jižním zhlaví, 30. 1. 2021 © Libor Peltan

Dodnes patrných reliktů železnice je celá řada. Vlakové cesty na jižním zhlaví kyjovského nádraží jsou dosud signalizovány mechanickými návěstidly (včetně, ovšem už jen jednoho, vjezdového). To zcela vpravo v lese odjezdových dává tušit svou někdejší dvouramennost. Táhlým obloukem kolem města ještě vede traťová kolej Mutěnky, neboť je pak na ni napojena hned dvojice vleček, z nichž ta šroubárenská navíc disponuje předávacím kolejištěm se zachovalou, ač zřejmě už nepoužívanou, kolejovou vahou. U zarážedla traťové koleje zbyla tabulka Stanoviště předvěsti už bez té předvěsti, začímž chybí most přes Kyjovku a poté navazuje cyklostezka.

Staniční budova ve Svatobořicích je upravena na restauraci, mířící zřejmě na klientelu z řad uživatelů cyklostezky. Polohu dávného nádražního skladiště prozrazuje dochovaná hrana nakládací rampy, někdejší existenci vlečky do fabriky zas dvojice kosočtvercových Posun zakázán na vratech. Nádražní budova v Jarohněvicích je proti tomu přestavěna na velikánský obytný dům. Okolní pláň je však příliš zarostlá, než aby dávala najevo značný rozsah bývalého kolejiště.

Cyklostezka opouští trasu dráhy v místě někdejšího přejezdu zhruba kilometr před cílem. Navazuje zprvu štěrkové těleso, pak těleso s pražci a za hromádkou hlíny už sjízdné koleje. Avšak až za výhybkou (s odvratem), kde se od trati do Mutěnic odděluje spojka trianglu, ukončují legální možnost jízdy vlaku zapíchnuté červené terče. Vjezdové návěstidlo do stanice Mutěnice jsem pohříchu pominul, ale došel jsem si k tomu druhému, kryjícímu vjezd z trianglu na trať do Hodonína. Světelnou návěst Stůj dodnes poctivě dává raritní vzor SSSR.

Zbývá už jen odkázat na video z kabiny strojvedoucího krátce před zastavením provozu, i s hezkým doprovodným článkem [4].

Odkazy

[1] https://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?com_mode=flat&com_order=1&storyid=1263

[2] https://www.railtrains.sk/modules/AMS/article.php?storyid=2025

[3] https://content.idsjmk.cz/mapa/Plan-site-jihovychod.pdf

[4] https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/na-co-zira-masinfira-trat-257-mutenice-kyjov.A201218_162237_po-cesku_vrja