Moje první slovenské šotoušení

Psal se květen 2008 a chvíli po půlnoci jsem usedl do Šíravy, rychlíku Praha – Humenné. Jelikož peněz nebylo nazbyt, stačila mi místenka do koženkového „Béčka“. Šírava tehdy zajížděla do Přerova, vezla totiž lůžko Praha – Přerov – Wien, a taky WLABmee do Banské Bystrice. Já musel v Žilině přestoupit do slovenského vozu a ráno dorazil do Banské Bystrice. Na fotografii je za Brejlovcem vidět WLABmee, z pozdějších let si pamatuji, že jezdilo WLAB.

Banská Bystrica,754.010-7 (Zr1847) a 750.272-7,1.5.2008 © Jiří Mazal

Město sem prozkoumal až o pár let později, teď mě lákala Čiernohronská úzkorozchodná železnice. V šukafonu, i když lehce modernizovaném na řadu 812, jsem tak dojel do Chvatimechu, kde úzká začíná. Dneska do Chvatimechu dojedete z Čierného Balogu jedině na objednávku, trať je ve špatném stavu. Myslím, že zrovna 1. května začínala sezóna, takže bylo plno lidí, ale kapacita postačovala. Včele se skvěla krásně zrekonstruovaná Rába TU45.001 vyrobená v Maďarsku, kde je známá jako Mk.48. Moc se mi líbil hlavně předválečný motorák M21.004 z roku 1938, druhý, R21.007, nemá motor, tak jezdí aspoň jako přípojný, jinak se jedná o totéž vozidlo.

Zatímco my se loudali po úzkých kolejích, po těch normálních supěl parní vlak s 422.0108. A jeli jsme spolu až do Hronce, kde na pasažéry čekal další úzký vlak s jakýmsi „Legem“ (asi TU29.001). Pak se obě soupravy vydaly přes Čierný Balog do Vydrova. Mrknul jsem i do starých vozů dráhy, co mají lavice na podél a kamínka, a motorákem se vrátil do Čierného Balogu. Dneska už se dráha trochu posunula, vlaky jezdí od roku 2012 do Dobroče (4 km) přímo přes fotbalové hřiště.

Chvatimech,TU45.001,1.5.2008 © Jiří Mazal

Vrátil jsem se do Chvatimechu a pokračoval šukafonem do Margecan. Nejprve jedete po trati Banská Bystrica – Červená Skala, postavenou za časů monarchie, postupně od roku 1894 do 1903. Dál ale stavělo až Československo, a protože to bylo za krize ve 30. letech, šlo to pomalu. Začali 1931, skončili až 1936, no v dnešní době je 92 km za pět let rychlost nevídaná. Bylo vybudováno devět tunelů o 3,8 km, a tím nejzajímavějším je smyčka u Telgártu o 2,3 km. Trať vystoupá o 31 metrů a najdeme tam nejen nejdelší tunel (1239 m), ale taky kamenný viadukt o délce 86 metrů a výšce 22 metrů nad údolím. Nejvyšší bod dosahuje 955,5 m.n.m.

Plný zážitků dojedu až do Košic, kde mám třikrát nocleh v jakési ubytovně kousek od nádraží, obývané dělníky, co v Košicích pracovali. Na druhý den mířím do Tater. Tatranské električky jsem poznal už jako dítě v roce 1993, tehdy ještě jezdily tramvajové 420.95, ale taky jízdenky byly ještě kartónové a platilo se okolkovanými československými bankovkami.

Starý Smokovec,425.955-2 a 425.965-1,2.5.2008 © Jiří Mazal

Prohlédl jsem si Štrbu a vyjel zubačkou na Štrbské pleso, což už je čerstvě minulost. „Stadlery“ byly tehdy skoro zánovní a zkrátka zcela jiné svezení než na plastu v električce. Projel jsem všechny tratě a zbývala mi ještě lanovka na Hrebienok. Tam měli úplné nové vozy ze Švýcarska (výrobce Gangloff), pořízené 2007. Abych nějakou tu korunu ušetřil, vyšel jsem na Hrebienok pěšky a lanovkou se svezl dolů. Jízdenka z kopce je totiž mnohem levnější než do kopce. Lanovka jezdí od roku 1908 a dlouhá je skoro dva kilometry, 1952,7 m. Z roku 1993 si pamatuji, jak jsme za trhací jízdenku dali 10 Sk, ale na jízdence stálo 6 Kčs s přeraženou desítkou.

Přes Tatranskou Lomnici jsem dojel „Delfínem“, tedy Stadlerem řady 840, do Popradu. Teď už jsou Stadlery v Bratislavě a vozí cestující do Komárna. Následoval návrat do Košic, centrum moc pěkné, a zrovna na náměstí vystavovali i historické tramvaje – T1, T2 i nákladní číslo 1.

Plešivec,M131.1053,810.453-1,810.465-5,913.001-4,3.5.2008 © Jiří Mazal

Další den už mě čekala narozeninová jízda vlaky.net, v pořadí čtvrtá, do Slavošoviec. Mezi dva Hurvínky, M131.1053 a M131.1125, byly ještě dva přípojné vozy, vše zaplněné. Rozjeli jsme se po „jižní magistrále“ Košice – Zvolen, většinou neelektrifikované jednokolejce (tak jakápak magistrála, řeklo by se). Na první pohled na mapě trať vypadá jako pěkný slepenec, vznikla totiž propojením různých tratí ještě z dob mocnářství a dostavbou úseku mezi Rožňavou a Turňou nad Bodvou s 3 148 m dlouhým Jablonovským tunelem, k čemuž došlo až roku 1955. Pak bohužel politiky napadlo, že lokálky vycházející z hlavní trati nejsou třeba, takže do Medzeva, Dobšiné, Slavošoviec či Muráně se už nejezdí.

V Plešivci byla příležitost udělat pár pěkných fotek, setkaly se tu totiž hned čtyři motoráky, a již si to šineme do Slavošoviec. Trať má délku 23,8 km a poprvé se vyjelo roku 1894. Osobní vlaky však skončily roku 2003. Loni tu aspoň jezdily každou druhou sobotu v létě turistické vlaky z Košic.

Slavošovce,M131.1125 a M131.1053,3.5.2008 © Jiří Mazal

Na konečné nás čekala velká sláva, i místní vlečkař vytáhl své dvě „Rosničky“ T334.0870 a T334.0099. Také starosta a další zástupci obce se přišli podívat a vyrazili jsme ke Slavošovskému tunelu. Za dob Slovenského štátu vznikl projekt tzv. Gemerských spojek, jih Slovenska si totiž zabrali Maďaři, takže některé oblasti Gemeru nebyly dostupné po železnici. Tak se začala i stavět trať z Revúce do Slavošoviec. Slavošovský tunel (též Tunel pod Homôľkou) dělali v letech 1941 – 1944, pokračovalo se i po válce, ale nikdy nedodělalo. Tedy, tunel délce o 2401 m je v podstatě hotový, ale ta trať k němu jaksi chybí. V současnosti je volně přístupný, doporučuji sebou baterku a je v něm voda. Ve Slavošovciach na nás čekalo i nějaké to občerstvení včetně výborného guláše. Zbyňkovi se tehdy přálo k 60. narozeninám. Terčík všude poletoval se štamprlemi a v dobré náladě se dojelo zpátky do Košic.

Čermel,U36.003,4.5.2008 © Jiří Mazal

Poslední den mi zbývala návštěva Košické dětské železnice. Tehdy jsem se tam s Oliverem Dučákem ještě nesetkal, jelikož byl teprve dítko školou povinné. Počasí už se dost zkazilo, začalo i pršet, ale radost mi to zkazit nemohlo, neboť dráhu sem chtěl navštívit, už když sem o ní četl v časopise Železnice počátkem 90. let.

Košická dětská železnica funguje od roku 1956, kdy ji o rozchodu 1000 mm a délce 3,9 km zcela bez mechanizace postavili. Teď už tu opět slouží děti, ale hned po revoluci se přestaly podílet. Dokonce se výhybna Vpred znovu obnovila poté, co byla po revoluci zrušena. Zrovna se u depa rozehřívala „pára“, lokomotiva U36.003 Katka, vyrobená roku 1884, která má být nejstarší provozuschopnou parní lokomotivou na Slovensku i v Česku. V letních vozech se jelo na konečnou Alpinka a zase zpátky, více mě zaujal vůz ABC/u 600 z roku 1913 se třemi vozovými třídami.

Pak už mi jen zbývalo vrátit se domů, kdy jsem si poprvé vychutnal pěkně jízdu pod Tatrami, tehdy ještě nepolíbený Švýcarskem a podobnými destinacemi.

Úvodní snímek: Chvatimech,M21.004 a TU45.001,1.5.2008 © Jiří Mazal