Naše téma: Respirátory ve veřejné dopravě

Protože média v poslední době bilancují rok s covidem, vraťme se na začátek o rok v čase – do doby, kdy Evropa byla překvapena tím, že se čínská chřipka dostala ven z Asie a dokázala se výrazně rozšířit v Itálii. Česká vláda reagovala jako jedna z prvních, Česko se stalo vzorem pro nošení roušek kdekoli na veřejnosti. Internetem kolovala videa z autobusů, na kterých cestující vyháněli jednoho člověka bez roušky a nadávali mu, že se všichni kvůli němu nakazí. Dálková doprava v Evropě zamrzla a pro uvízlé Čechy v zahraničí posílala vláda evakuační autobusy. Veřejnost omezila kontakty mezi sebou na naprosté minimum a kritiků příliš nebylo. A to jsme měli nejvýše kolem 300 nových případů denně.

V rozvolněném létě se však covid lidem rozležel v hlavě. Ten samý šéf stomatologické komory, který ještě v březnu nabádal zubaře, aby v zájmu ochrany vlastního zdraví zavřeli svoje ambulance, teď vystupoval proti rouškám a plošným opatřením. Čísla letěla raketovým tempem nahoru a nemocní se „překvapivě“ začali hromadit v nemocnicích, až po volbách zasáhla vláda. A lidé se kousli podruhé. Čím déle ale uzávěry trvají, tím méně jsou lidé ochotni opatření dodržovat, přestože dnes máme padesátkrát více nakažených než na jaře a čelíme novým mutacím, které napadají čím dál mladší lidi a je otázka, do jaké míry na ně budou fungovat dostupné vakcíny…

Jako by se společnost rozdělila na dva tábory – ty, kteří si ve vlaku klidně otevřou tuňákovou konzervu a žvýkají její obsah po co nejdelší dobu (viděno na vlastní oči letos v únoru), aby nemuseli mít na sobě roušku, a ty, které nezodpovědnost ostatních už během února dohnala k nošení respirátorů, přestože to ještě nebylo povinné.

Skoro až budovatelská hláška „společně to jde“ uzavírá upozornění na povinnost nošení roušek ve vlacích. Weißwasser 6. 9. 2020 © Dominik Havel

Šíření nemocí ve vozidlech veřejné dopravy

Spolu s rozšiřováním protikoronavirových opatření se veřejná doprava často stavávala terčem slovních útoků a „memů“ na sociálních sítích, které zobrazovaly například osamělého lyžaře na sjezdovce jako „nežádoucího“ a narvanou tramvaj jako „v pořádku“. Asi by se hodilo zeptat se do pléna, kdo naposledy viděl narvanou tramvaj nebo jiný prostředek VHD. České dráhy přiznávají, že počty cestujících jsou na 40 % obvyklého počtu (zdroj ČT minulý týden) a mně osobně se od konce léta ještě nestalo, že bych vedle sebe ve vlaku neměl volné místo.

Názory o tom, jak se nemoci ve VHD šíří, se diametrálně liší a patrně záleží na vstupních podmínkách modelu. Městské dopravní podniky pozdvihla tabulka, kterou zveřejnilo posledního srpna české ministerstvo zdravotnictví. Ukazovala totiž, že jízda MHD patří mezi nejrizikovější činnosti po bok barů, diskoték, poutí a švédských stolů v restauraci. Později vyplavalo na povrch, že „chytrá karanténa“ opsala data od texaské lékařské komory a můžeme jen spekulovat, zda vůbec model počítal s nošením roušek a jakou obsazenost bral v úvahu. Dopravní podniky se následně začaly ohánět tím, že průměrný cestující v MHD stráví v dopravním prostředku jen několik minut (čímž ale jen házely špínu na regionální a dálkovou dopravu). Hodí se dodat, že v Česku nikdy nenastalo masivní šíření viru mezi řidiči linkových autobusů, kteří jsou s cestujícími v přímém kontaktu. A každý se může zeptat sám sebe, kolikrát v době před covidem chytil rýmu na rodinné návštěvě, ve škole nebo v práci a kolikrát při cestě veřejnou dopravou „mezi nachrchlanci“, jak se v souvislosti s MHD dlouhodobě zmiňuje. Mezi diskotékou a VHD je totiž zásadní rozdíl: ve vlaku nebo autobusu se většinou mlčí.

Že veřejná doprava zas tak výrazné riziko (při aktuálně platných opatřeních) není, dokládá i fakt, že průvodčí ČD se na rozdíl od jara věnují kontrole jízdenek, řidiči autobusů normálně prodávají jízdenky a přinejmenším se nemluví o tom, že by tito zaměstnanci vykazovali výrazně vyšší nemocnost na COVID-19. Opět porovnejme reakci lidí s jarem, kdy některá německá města jako Wuppertal oddělovala předek autobusů MHD od cestujících neprodyšnou zástěnou a i v Česku se objevovala improvizovaná řešení na bázi igelitové folie a lepicí pásky…

Autobus NAD Šternberk–Olomouc, 13. 4. 2020 © Jiří Mazal

Respirátory

Po Německu a Rakousku jsme je s dlouhým odstupem zavedli i my jako povinné – Česko bez dvourouškového komplementu od 1. března, Slovensko právě ode dneška (8. března). Jako důvod se obvykle zmiňují nové, nakažlivější mutace koronaviru, zejména ta britská. Pokud odbočíme od veřejné dopravy, opatření se liší následovně: V Česku je povinné nosit respirátor pouze ve VHD a obchodech, zatímco jinde včetně exteriérů je povinná chirurgická rouška. Na Slovensku je použití respirátorů stejné, ale jinde stačí látková rouška. Od 15. března budou ale respirátory u našich východních sousedů povinné ve všech vnitřních prostorách.

Výraznou změnou je hlavně to, že na rozdíl od pratelné roušky jde v případě respirátoru o jednorázovou pomůcku, která by se měla po použití vyhodit. Některým se nelíbí, že jako lidstvo tvoříme hromady zdravotnického odpadu, jiným zase vůbec podstata, že stát nařizuje nošení něčeho, co si občan musí kupovat. Média okamžitě zaplavily výpočty, jak čtyřčlenná rodina měsíčně utratí vyšší tisíce korun měsíčně jen za respirátory, přičemž novináři samozřejmě brali v potaz používání každý den (pochybuji, že děti se dnes dostanou každý den do MHD nebo do obchodu) a nejvyšší cenu respirátoru na trhu, aby měli senzaci.

Realita je samozřejmě vždy trochu jiná. Objevují se návody na desinfekci respirátorů a na jejich opakované použití. Samozřejmě je tady ale riziko, že někteří si koupí jeden respirátor a budou ho nosit měsíce, přičemž okolí nemá šanci jeho poškození poznat. Právě na to, že respirátor může být nakonec méně účinný než rouška, upozorňovala vedoucí koncernu ICOM. Oproti tomu město Ružomberok se rozhodlo poskytovat cestujícím v MHD respirátory zdarma. Podobná nabídka byla v Česku dlouhodobě zavedena pouze ve vlacích Leo Express v podobě chirurgických roušek (pro všechny) a respirátorů pro seniory zdarma, dnes se však respirátory na palubě černých vlaků prodávají za 19 Kč (s výjimkou seniorů, pro které je jeden kus stále zdarma).

Byly bezdotykové dávkovače desinfekce dříve u Leo Expressu nebo u Kolejí Dolnoslezských? Desinfekce je k dispozici v každém nástupním prostoru, 13. 9. 2020 © Dominik Havel

Beztak ale účinnost respirátoru závisí hlavně na tom, jak si člověk připůsobí drátek kolem nosu. V neposlední řadě plošné nařízení nošení respirátorů na exponovaných místech způsobilo také jejich nedostupnost nebo zdražení pro ty, kteří je nosit chtějí, a to tak, aby plnily svůj účel.

Vidíte přínos v nošení respirátorů oproti látkovým rouškám?

Používáte jeden respirátor vícekrát nebo jej striktně po každém použití vyhodíte?

Domníváte se, že respirátory nebo roušky mohou negativně ovlivňovat reakce řidiče autobusu?