Stanice Ruse

9.6.2021 8:00 Libor Peltan

Ruse (anglicky Rousse) je přístavní a pohraniční bulharské město na Dunaji, velikostně srovnatelné s Plzní. Jeho ráz je evidentně ovlivňován blízkostí Rumunska na protějším břehu veletoku. Disponuje hned dvěma zcela rozdílnými velkými nádražími a také trolejbusovým provozem, sestaveným z velmi zajímavých ojetin.

Z Varny sem přijíždím v trase nejstarší bulharské trati. V Kaspičanu, což je středně velká stanice u malé vesničky nedaleko od Šumenu, přestupuju ze sofijského rychlíku do osobáčku sestaveného z Plecháče řady 45 a dvou Bm. Řada 45 se od 44 liší jen maximální rychlostí 110 km/h (místo 130). Kupodivu obě železniční podsprávy, Patničeski prevoz i Tovarni prevoz, provozují obě rychlostní varianty.

Vedlejší trať je v zoufalém stavu a cesta ne zcela nudnou, ale ani právě zajímavou krajinou se neskutečně vleče. V Samuilu odbočuje neelektrifikovaná trať do rovněž pohraniční dunajské Silistry, ale kromě několika obyčejných Desir můj objektiv nic nenachází. Nepatrně zrychlíme, ale jen proto, abychom si o to déle postáli v Prostornu při křižování s třičtvrtě hodiny zpožděným osobákem, tvořeným jen Plecháčem a jediným vagonem. Přeložit křižování nešlo, neboť následuje zrovna krátký úsek s probíhající rekonstrukcí. Jako v celé bulharské železniční síti jsou opravné a modernizační práce v některých úsecích patrné a na balkánské poměry dobré, ale potřebných úseků je řádově víc.

Prostorno: Os do Šumenu: 45 BDŽ-PP + Bm 29-74, 12. 4. 2021 © Libor Peltan

Po celém dopoledni stráveném na asi stu kilometrů se konečně blížím k Ruse. Zprava přichází trať z Rumunska, vedoucí od nádraží Giurgiu Nord přes silničně-železniční Most přátelství a vítá mě převážně nákladní stanice Ruse-razpredelitelna (vychutnejte ten spelling). Už na zhlaví potkávám poctivě razpredelitelující řadu 51, což je maďarská M44, v Bulharsku ovšem jinde neviděná.

Stanice pod zkratkou RR je však ideálním místem pro pozorování více než pestrého lokomotivního parku bulharských (a vlastně i rumunských) alternativních nákladních dopravců, i když šocení tu malinko krotí přítomnost pořádkových složek, kontrolujících zřejmě, aby nikdo nenaskakoval na přeshraniční vlaky. Objevit se tu mohou rumunské Faury i Sulzery (pod tou či onou registrací), Plecháče i Ragulini, a dokonce ex-dánské EA (zde řada 86) či ex-britské Class 86, značené řadou 85 (aby se to nepletlo).

Ruse-razpredelitelna: ex-britská 85, 12. 4. 2021 © Libor Peltan

Městským úsekem RR – Ruse projíždějí jak vlaky od Kaspičanu, tak zdruhé strany od Gorné Orjachovice, které jsou do RR schválně protaženy. V součtu se jedná o 12 párů vlaků včetně nočního Sofia – Silistra. Přes hranici v době covidové nejezdí nic, jinak by z hlaváku celně odbavené vlaky projížděly RR bez zastávky rovnou na most.

Většina souprav je sestavena z Plecháčů řady 44 a rychlíkových vozů Bm 29-74 nebo zpomalených rychlíkových Bmp 25-63, případně osobákových Bm 20-47. Občas sem z GO zavítá Riga řady 32. O Smartron tu nezakopnete, leda snad s nákladním vlakem.

Konečně vystupuju na stanici Ruse a z ostrovního násupiště slézám do podchodu, stejně jako hala vybaveného plůtky pro oddělení proclených cestujících. V němém úžasu vykročím do prostoru nádherné staniční budovy se zdobnými lustry zavěšenými na nekonečně vysokém stropě, k němuž směřují klasicistní štuky a sloupy. Antickou nádherou je gigantická budova i zvenčí, ale v obou případech obtížná k vyfocení.

Ruse-razpredelitelna: řada 51 na posunu, 12. 4. 2021 © Libor Peltan

Trolejbusová síť města není malá a pokrývá většinu jeho plochy. Nejfrekventovanější trať vede na jih zprvu bulvárem a potom po široké výpadovce, načež se dělí na dvě větve do opačných konců sídliště. Na východ vede jiná trať širokou ulicí poněkud míjící zástavbu a končí vidličkou dvou konečných: u jakéhosi závodu, respektive u nádraží RR.

Třetí trať vede směrem severovýchodním rovnoběžně s Dunajem a sice hustou zástavbou každým směrem jinou ulicí, aby najela na výpadovku skrz průmyslové podniky, kde u jednoho z nich v půlce končí, takže více cestujících vozí autobusy, pokračující dále. Další trať, vedoucí zcela opačným směrem a také do industriálu, kde by na konci měla být i vozovna, je ve výluce, podle místních babek snad kvůli velké rekonstrukci velkého mostu, takže všechny linky obracely na nácestné blokové smyčce v širším centru.

Ruse: FBW 91T v centru, 12. 4. 2021 © Libor Peltan

Poslední trať vede z centra přímo k nádraží a pak zajímavým nájezdem přes zhlaví na dálnici, po níž se přiblíží a napojí na prvně jmenovanou. Po ní vedená linka 25 má nejřidší jízdní řád, a to v letním období více než v zimním, každopádně nejezdí vůbec, naštěstí se dá stejná trasa projet busem.

Mezi jeden z nejzajímavějších však zdejší trolejbusový provoz řadí jeho vozový park, sestavený z nevšedních ojetin. Duobusy Neoplan N6021, kloubáky Berna 4GTP či ex-milánské Socimi 2470 už sice v ulicích nepotkáme a ex-plzeňské 21TrACI neupoutají do chvíle, než dají najevo, v jak katastrofálním stavu jsou schopné provozu; nejpočetnější řadou jsou však FBW 91T původem ze Švýcarského Lausanne vpravdě historického vzhledu a s patrným zařízením na připojení vleku, menší část flotily pak tvoří Renaulty ER100H z francouzského Limoges.

Ruse: 2x Renault ER100H na konečné Targovski kompleks, 12. 4. 2021 © Libor Peltan

Městem vede ještě jedna železniční trať, která RR opouští přímo kolem depa k Dunaji, aby pak celé centrum obkroužila po nábřeží a za městem se zas připojila na hlavní tah. Je neelektrifikovaná a zřejmě dosud slouží obsluze nějakých vleček. Jedna z někdejších stanic, stojící na místě původního nádraží Ruse, zastrčená pod Parkem mládeže, je přeměněná na jediné železniční muzeum v Bulharsku.

Hned několik velkých místností v přízemí staniční budovy je zaplněno drobnými exponáty: fotkami, mapami, telefony, uniformami, kleštičkami a dalšími drážními serepetičkami, společně s texty o historii železnic. Nechybí ani modely v různém měřítku.

Venkovní expozice nabízí Němku řady 19 (německá 52), anglickou páru z roku 1868 ze série zahajující provoz bulharských železnic, hafo tříosých osobních dřevěňáků, motorovou loko řady 51 (maďarská M44), měřící vůz stejné konstrukce, jaký jezdíval s Túlavou, a několik vozů nákladních. Sultánův salonní vůz je raději schován pod nepřístupnou stříškou.

Muzeum je možné navštívit od pondělí do pátku (ale možná od úterý do soboty) od 9 do 17 hodin a na prohlídku stačí několik desítek minut. Většinu vnějších exponátů by však šlo zhlédnout i přes plot, což se týká i samotné ex-nádražní budovy a prorezivělé úzkorozchodné páry, rozpadající se před ní.

Příští stanice: Plovdiv.