Jak jsem strávil týden od 13. do 18.9. v Čechách a na Slovensku

Tak jsem se mohl bez dalšího váhání vydat za hranice. Když jsem v U28 ukázal mladému českému průvodčímu předplatní jízdenku s registrací na akci, tak si jen povzdechl, raději mávl rukou a odešel. Díky geniální aplikaci DÚKapka jsem si kromě toho smartphonem koupil celodenní jízdenku pro Ústecký kraj.

V Labském údolí vládla typická severočeská mlha , tak jsem váhal, zda se vyplatí vystoupit z vlaku k účelu focení. V Ústí nad Labem se ale vyjasnilo, tak jsem šlapal nahoru na Větruši, což se neukázalo jako nejlepší volba, protože naproti pod Střekovem profrčelo víc vlaků.

Regiojet čeká na další výkon do Bíliny, zatímco náklad s 740 míří do Ústí nad Labem-západ

Z kamenolomu od Mariánské skály vyráží další 740, zatímco odstavená souprava osobních vozů bude zapotřebí až odpoledne

Z Ústí nad Labem-západ jsem pokračoval syslo-vlakem do Litoměříc

Litoměřice město

Tam jsem si prohlédl novou podobu nádraží Litoměřice město. Škoda jen, že zanikla restaurace s typicky českou kuchyní, kde jsem dřív rád obědval. Regiojet dělal formou reklamy nábor zaměstnanců na linku Kolín – Ústí nad Labem, kterou převezme od změny jízdního řadu v prosinci toho roku.

Litoměřice horní nádraží

Pešky jsem se potom přesunul do Litoměřic horního nádraží. Vlevo stojí vlak do Loun města, uprostřed vlak do České Lípy, kterým jsem jel do Úštěku, a vpravo dorazil vlak AŽD z Mostu.

Úštěk horní nádraží

V Úštěku jsem šel se podívat, co se od poslední brigády ZMŽ změnilo. Asi toužebně čekají na to, že Správa železnic obnoví výhybku, aby mohla přijet podbíječka.

Úštěk dolní nádraží

Knajpa na nádraží ještě funguje a Regionova se chystá pro cestu nazpět. Po jejím odjezdu přiběhl cestující a zoufal, že vlak zmeškal. Tak se rozhodl jako já pokračovat autobusem do Hněvic. Ten byl slabě obsazen, pouze ve vesnici vystoupila malá školačka, a kdybychom my dva náhodní cestující nebyli, tak by jel až do Štětí prázdný.

V Hněvicích jsem měl dost času zajít do restaurace na Koreji na pivo a klobásu, ani Wifi tam nechybělo. Cityelefantem jsem potom pokračoval do Vraňan.

Vraňany, vlak do Lužce nad Vltavou

Chtěl jsem se rozloučit s dopravou do Lužce nad Vltavou, kam od prosince Středočeský kraj už neobjedná osobní dopravou. Na druhé straně jezdí málo využívaný vlak také do Horních Beřkovic, popř. Straškova. Na to má Ústecký kraj ale jiný názor a objednávku dopravy nezruší.

Lužec nad Vltavou

V motoráčku potom cestovalo 5 místních a dva šotouši. Jeli jsme přes zdvihací most, který Správa železnic budovala zbytečně, protože žádný železniční provoz už nebude. V Lužci nad Vltavou Správa železnic budovala nástupiště před přejezdem, aby nemusela budovat přejezdové zabezpečovací zařízení. Nějak mi unikl smysl stopky pro silniční dopravu, protože jsou tam dvě výkolejky, a i tak je nákladní doprava nulová Sotva tudíž něco bude pokračovat k přijímací budově v pozadí. Asi na to je nějaký nesmyslný předpis.

Most přes Vltavu

Tak jsem zkoumal, jak budou cestující od prosince cestovat VHD. I když zastávka na druhé straně Vltavy se nadále jmenuje „Vojkovice, Bukol, přívoz“, nové přemostění pro pěší a cyklisty přívoz nahradil. Vlastně jsem nepředpokládal, že stihnou autobus do Kralup nad Vltavou, ten ale přijel se zpožděním. Taktéž byl málo obsazen.

Potřebná zastávka Netřeba

Pokračoval jsem motoráčkem do Neratovic. Na cestě jsem si nemohl odepřít fotit ceduli na zastávce s kuriózním jménem vesnice Netřeba. Když jsem tam kdysi cestoval a rodina naproti mě slyšela hlášení „Příští stanice Netřeba“, tak propukla v smích.

Neratovice

V Neratovicích jsem měl čas jít na pivo, kde jsem měl dokonce na výběr ze dvou zařízení. Do Prahy bych se sice nejrychleji dostal po trati 070, protože jsem ale měl dost času až do odjezdu Regiojetu na Slovensko, jel jsem ještě motoráčkem do Čelákovíc a odtud po trati 231 do Prahy.

Tam jsem musel ještě splnit úkol: Roztržitá manželka totiž při cestě do Košic zapomněla pouzdro s brýlemi. To se našlo, a tak jsem ho šel vyzvednout. Nebylo to ale jednoduché, na jedné straně steward, co pouzdro našel, to označil za „peněženku“, a na druhé straně bylo deponované v prodejně, co už měla zavřeno. Ochotná zaměstnankyně tam ale se mnou zašla, po otevření pouzdra bylo jasné, že jsou tam opravdu brýle, tak si zapsala z občanského průkazu moje údaje, a pouzdro mi bylo vydáno. Nočním vlakem jsem potom pokračoval do Kysaku, o tom ale příště.

Všechny fotografie: 13.9.2021 © Helmut Böhme

Upravil: Jiří Mazal

Úvodní snímek: Regiojet čeká na další výkon do Bíliny, zatímco náklad s 740 míří do Ústí nad Labem-západ, 13.9.2021 © Helmut Böhme