Pár podtatranských hodin, provoněných párou

5.10.2021 8:00 Milan Vojtek

Dvacátého června vyšla jako aktualita pozvánka na jízdu s bobinou E 499.062 dne 26. června. Když jsem jej chystal, byl jsem natěšený, jak si akci vychutnám. Setkání s kamarády, pobyt v končinách, kam rád jezdím, to vše jako první etapa dovolené 2021. Sólo, bez rodiny, jen relax s fotoaparátem, zážitky a setkání. Těšil jsem se marně.

Na pátek 25. června jsem si napsal náhradní volno, abych se sbalil a vyjel v následujícím týdnu pak jsem měl dovolenou u slovenských kolejí. Hm. Jenže před odjezdem, respektive balením na cestu ještě chybělo přežít 24. červen. Tento den ale jižní Moravě přinesl tornádo. Narodilo se asi kilometr od mého bydliště a krupobití jako doprovodný efekt zdevastovalo dvě ze tří aut, o která se starám, na střeše našeho domu se v úlomky proměnilo asi 550 střešních tašek. To jsem zjistil až následující den, protože ve čtvrtek večer, v 19.19 měla naše jednotka dobrovolných hasičů první poplach. Jím začal kolotoč práce na evakuaci lidí a likvidaci následků tornáda. Můj zaměstnavatel chtěl, jestli zruším napsanou dovolenou a budu se věnovat své práci. Zrušil jsem ale jen cestu na Slovensko a dovolenou jsem strávil s kolegy z jednotky. Když jsme zrovna nebyli vyjetí, řešil jsem doma střechu, auta a podobně.
Tolik malá odbočka. Premiéru bobiny na zvláštních vlacích pro lidi jsem tedy nestihl. Pak přišlo avízo o jízdě bobiny dne 26. září a následně o akci s parními lokomotivami o den dříve. To by šlo. Rýsoval se druhý pokus výpravy ke slovenským kolejím. Jenže pak parťáka na tuto výpravu, podle plánu rozloženou tak na čtyři dny, skolil nějaký bacil a já začal dostávat jiná avíza, o tom, co vše je třeba udělat. Ale odpískat jsem to nechtěl, už jsem měl silné abstinenční příznaky absence pohledu na Tatry.
Takže v sobotní ráno 25.9. po krutém probuzení ve tři ráno a "turkovi" v půllitrovém hrnku začala cesta na Slovensko. Místa focení byla předběžně naplánovaná už před vyjetím z domu. Předpověď dávala jakousi naději na pohodový den se sluníčkem, jenže už kolem Trenčína, kdy se se začala noční obloha trochu prosvětlovat, bylo jasné, že to bez mraků nebude. Nakonec ale přišlo i na slunečné počasí. Ovšem s Tatrami, stydlivě ukrytými v mracích.

Co se vlastně na podtatranské magistrále dělo?
Důvodem akce byly oslavy 150 let Košicko-bohumínské dráhy. Jak jsme informovali, program na sobotu obnášel jízdu Zeleného Antona z Vrútok do Spišské Nové Vsi a zpět. Zelený Anton letos slaví narozeniny, Na kolejích už strávil 85 let. V Popradu se vlak zastavil a v jeho čele se odehrála změna, na místo přípřeže se postavil papoušek 477.013, jehož posádka si užívá výkonu stroje po rozsáhlé opravě. Takto dojel vlak do Spišské Nové Vsi, kde lokomotivy zamířily na točnu a ve stejném postavení – s popradským papagájom na přípřeži, projeli zpáteční úsek do Popradu. Dál do Vrútok se o jízdu znovu postaral už jen sólo Zelený Anton.

A nelze vynechat další vlak. Předpisy nařízený požární vlak si na svá bedra (přesněji na svůj hák) vzala bobina E 499.062. K potěše četných fotografů, organizátoři přidali k nezbytné cisterně a vozu pro hasiče, také další nákladní vozy a vytvořili nákladní vlak.