Přeprava lokomotiv do Itálie 2015 – 2021, 2. díl

Pro ilustraci, jak asi vypadá „cestování“ na lokomotivě po Itálii, jsem se rozhodl použít přepravu lokomotiv 741.742 + 741.741 do Lamezia Terme a současně po části cesty do Cervignana, také lokomotivy 741.710 jedoucí do Novary. Už v předchozí reportáži jsem se zmínil, že po síti ÖBB je doprava bezproblémová, je dodržována trasa, jízdní řád a cesta rychlostí v rozmezí 80-100 km/h pěkně ubíhá. Itálie, to už je trochu jiná kapitola. Léta 2015 – 2017 byla typická zdlouhavým vydáváním povolenek pro přepravu, obrovskými prostoji v seřaďovacích stanicích nebo před vjezdem na území Itálie. Dnes už je situace odlišná, přepravy netrvají dlouho, prostoje odpadly, co však zůstalo, je rychlost činící maximálně 70 km/hod. Asi na to má vliv italská nátura a klídek, vždyť zítra taky vyjde sluníčko nad tou krásnou zemí na Apeninském  poloostrově. Důsledky jsou však takové, že odjezd z Tarvisia 6 hodin s náskokem proti plánovanému odjezdu (i takové zázraky se dějí,) příjezd do cílové stanice se zpožděním 6 hodin není vůbec žádnou zvláštností.

741.741 pro FS do Lamezia Terme 2.6.2017 © Milosla Bednář

Jízda do Bari u Jadranu z Jihlavy nebo České Třebové je nejdelší trasou. Jedná se asi o 1600 – 1800 km, a to podle toho, jak se Italové rozhodli umožnit nám poznat snad všechny regiony mimo špičku italské boty a Sicílii. Všechny přepravy vždy probíhaly z výrobního závodu až do stanice nebo depa předání. Přeprava těchto lokomotiv byla netypická tím, že jsme lokomotivy dopravili do Břeclavi. Přepravce - Vídeňské lokální dráhy (píšu český název) si je převzal, ale pro doprovod stanovil podmínku znalosti německého jazyka a v předepsaném rozsahu znalost rakouských dopravních předpisů. Bylo to vůbec poprvé, nevyžadovaly to ani DB při přepravách na Innotrans, ale jak zjistíte později v reportáži, také naposled. A lokomotivy odstavili ještě na rakouském území v již výše zmíněné stanici Arnoldstein.

93.1332 na závěsu do Villachu 3.6.2017 © Miloslav Bednář

My tři strojvedoucí, v tomto případě už jen průvodci, bez znalosti předpisů a jazyka, jsme stejně skončili v Rakousku na lokomotivách, v  očekávání brzkého odjezdu do slunné Itálie. Psal se totiž 1. červen roku 2017 a byl pátek. To už jsme ale dostali informaci, že v Itálii seřaďovací stanice přes víkend „jaksi moc nepracují“. V sobotu 2. 6. jsme měli zpestření ve formě vlaku z Villachu do Hermagoru, vedeného do Arnoldsteinu elektrickou lokomotivou 1245.05 s přípřeží 93.1332, která odvezla zbývající úsek a zpět do Arnoldsteinu. Dny ubíhaly, bylo třetího, čtvrtého, pátého, šestého, sluníčko svítilo, „šturc“ s námi sdílely žáby v rybníčku a zmije, nebo to byly užovky, ale bylo jich požehnaně na trati a přilehlé cestě, prostě ráj na zemi, ale stále ještě v Rakousku. 7. 6. 2017 nastal ten slavný den, objevil se kdosi, snad nějaký technik, který zkontroloval, že na lokomotivách jsou tři „předpisů a jazyka neznalí“ Češi a může nastat přesun do Tarvisia. Pro ty, co nemají před sebou kalendář, byl opět pátek.

Směr Novara  13.6.2017 © Miloslav Bednář

Dopoledne 7. 6. jsme byli vlakovou lokomotivou dříve jmenovaného dopravce vytaženi ze „šturcu“ do stanice a zjistili jsme, že lokomotiva 741.742 získala při přepravě po Rakousku, bez doprovodu, na II. podvozku docela slušné poškození (plochy), hmatatelné i na omak rukou. Tyto lokomotivy řady 741.7 mají však naštěstí špalkové brzdy, a tak se nám podařilo během několika set kilometrů tyto plochy vybrousit. Od té doby už žádný dopravce v Itálii nebo Rakousku nedělá s doprovodem problém. Po přepřahu v Tarvisiu jsme dojeli asi za 4 hodiny do Cervignana, bylo 7. 6. a jediné, co se ještě odehrálo, bylo vyvěšení a odjezd lokomotivy, která nás přivezla. Byl pátek.

Neapol, české značení by bylo 750.5 15.6.2017 © Miloslav Bednář

U těchto cest, jak asi každého napadne, je největší problém hygiena. Navíc v Cervignanu bylo při příjezdu 36°C, personál odešel s tím, že tak trochu začne pracovat nejdříve 10. 6. odpoledne a budovu šaten a umýváren zavřeli. Češi jsou šikovní, schopní improvizovat, takže umývárna, WC i pitná voda byla, dál to nebudu rozvádět. I nejhorší představy o odjezdu dále na jih byly překonané skutečností, a to odjezdem 741.710 až 13.6 do Novary. Nás konečně “vykopli“ z Cervignana až 14.6. na vlaku, jehož cílová stanice byla ještě dál než Lamezia Terme. Cesta byla trasovaná přes Benátky – Padovu – Bolognu a Neapol, kde vlak prošel odebráním a dodáním nové zátěže. A kde jsme také nocovali. Potkali jsme tam i českou lokomotivu 750.5, ale s italským označením. Při odjezdu z Neapole jsme si užili neschopnost lokomotivy s poruchou brzdiče na lokomotivě. Co ale bylo pro mne nepříjemným překvapením, naprostá technická a dopravní neznalost strojvedoucího. Zůstali jsme stát prakticky celým vlakem těsně za stanicí. Místo, aby požádal o stažení do stanice, rozmontoval brzdič a pokoušel se ho opravit. Celé tohle dění jsem pozoroval z bezprostřední blízkosti, byl jsem řazen hned za lokomotivou a na stanoviště jsem viděl.

Zastavili a šli na oběd, je vidět, že jsme v Itálii 20.11.2021 © Miloslav Bednář

Potom už cesta do stanice Lamezia Terme probíhala na italské poměry docela svižným tempem a přes Salerno, okolo krásného Jónského moře, do cílové stanice. Tam, po menší rozepři s Italy ohledně přestavení lokomotiv do areálu, použiji náš název TSS, proběhlo vše včetně bublinek ze zazátkovaných láhví bez dalších problémů. Poznámka – Italové nechtěli pochopit, že k tomu, abych  mohl přestavit  kdesi v Itálii lokomotivy, nestačí jen licence strojvedoucího, ale také poznání a znalost  Dopravních předpisů dané země. A tak nám bublinky  nedali!

A na závěr ještě několik fotografií z přepravy lokomotivy 741.751 do Bari. Tato cesta proběhla opět jen rychlostí do 70 km za hodinu, s častými přestávkami na střídání.

Úvodní snímek: Arnoldstein a loko 741.742, 741.710  2.6.2017 © Milosla Bednář