Za turistickými linkami v Ústeckém kraji

Přehled linek najdete na těchto stránkách.

Po příjezdu Railjetu do Děčína hlavního nádraží jsem měl ještě víc jako hodinu času. Trochu jsem pozoroval provoz nákladních a osobních vlaků, a potom jsem šel na západní nádraží filmovat příjezd vlaku z Telnice

Děčín západní nádraží

Na hlavní nádraží se vlaky dostanou jenom úvratí.

Opěra bývalé spojky na hlavní nádraží

Během německé okupace ztroskotal v roce 1940 pokus o přímé napojení na hlavní nádraží bez úvratě. Někde jsem četl, že postavili estakádu s příliš ostrým obloukem, na kterém vlaky často vykolejovaly. Jedna opěra se zachovala.

Děčín hlavní nádraží

Filmoval jsem jízdu motoráčku KŽC z Děčína zastávky na hlavní nádraží a vrátil jsem se.

Děčín hlavní nádraží, motoráček do Telnice

Malý počet cestujících na nástupišti klame – motorový vůz je plný a otec na nástupišti si posteskl, že když je vlak tak plný, raději nepojede. Měl jet o dvě hodiny dřív, to byla obsazenost nižší.

Cestovala i větší skupina Němců

Oproti mně seděla žena s dvěma malými holkami. Sdělila jim, že babička právě poslala SMS, že stojí v Jílovém na druhé straně údolí na balkoně s červenou bundou, a ať ji najdou. Kdyby jely autobusem, měly by sice kratší cestu, ale je dobře, když lidé projevují svou náklonnost k železnici. Jestli obsazenost vlaků zůstane tak dobrá, má Jiří Řehák, náměstek pro dopravu Ústeckého kraje, dobré karty při prosazení znovuzprovoznění celé trati až do Oldřichova u Duchcova.

Libouchec

Vystoupil jsem už v Libouchci, protože jsem se nechtěl zdržovat v Telnici víc jako hodinu, než vlak pojede zpět. Musím dát rýpnutím KŽC za pravdu, že by měla Správa železnic dělat víc než jenom provést nejnutnější úpravy. Například zde vyhnali posledního zákazníka, který si nechal dovážet papír ze Šlavošovců a už se ani nedají odstavit správkové nákladní vozy na nádraží v Jílovém, které by dočasně deponovala firma Ryko z Děčína.

Libouchec

Prohlédl jsem si obec, například zámek, a potom jsem jel autobusem do Ústí nad Labem, odkud jsem jel vlakem do Roudnice nad Labem. Často jsem nádraží už projel, ale ještě nikdy jsem nebyl v městě. Protože byl přípoj Regionovou směr Bříza obec, byl jsem lenivý a nechal jsem se dopravit nahoru na zastávku Roudnice nad Labem město.

Gumokolový vláček

Jezdil tam i plně obsazený silniční vláček, který ovšem nezvládal strmé stoupání, a tak všichni muži museli vystoupit a tlačit. To a cestu na Kozí dráze jsem filmoval tady.

Roudnice nad Labem

Šel jsem dolů na hlavní nádraží a motoráčkem jsem jel do Libochovic, který sice nebyl tak plný jako na Kozí dráze, ale i tak dobře obsazený.

Kleneč

Vlak dokonce použili i „normální“ cestující.

Mšené lázně

Obyčejní cestující se šli léčit.

Ze zastávky Martiněves, takřka uprostřed ničeho, někteří jednoduše vyrazili na pěší túru

Libouchec

Z Libouchce většina cestujících i já pokračovali Stadlerem do Lovosic. Přitom si nějaká žena stěžovala, že ráno cestovala z Loun a „takový blbý průvodčí“ ji namluvil, že vlak do Roudnice prý odjede ze zastávky Libouchec město, takže musela jít asi kilometr na správné nádraží pěšky.

Děčín hl.n.

V Děčíně jsem potom fotil strojvůdce, který se vzorně staral o čistotu lokomotivy a filmoval jsem vlaky.

KŽC dokončil denní provoz na Kozí dráze

Potom jsem se dozvěděl, že v Praze-Klánovicích někoho přejeli a že tam všechno stojí. Tak jsem se dostal domů o hodinu později, než jsem plánoval.

Další fotky jsou na https://abload.de/gallery.php?key=kNWSMAxp

Všechny fotografie: 23.4.2022 © Helmut Böhme