Jak jsem navštívil s jízdenkou za 9 € muzejní polní dráhy v Braniborsku

Tři roky nepořádala Ziegeleibahn Herzfelde Den otevřených dveří, a tak jsem se tam vydal 4.6. Nachází se jihovýchodně od Berlína. Vyrazil jsem prvním vlakem z domova v 7:20 h podle následujícího jízdního řádu:

Weixdorf 7:20
Dresden-Neustadt 7:35/7:58
Ruhland 8:56/9:02
Cottbus Hbf 9:45/10:01
Berlin-Lichtenberg 11:14/38
Strausberg 11:56/ Bus 950 12:08
Ziegelwerk Herzfelde 12:20

Ruhland, odstavená lokomotiva ČD Cargo

Patrový vlak DB Ruhland – Cottbus přijel z protisměru s 10ti minutovým zpožděním, i tak jsem přestup v Cottbusu stihl.

Výluka v Senftenbergu

Důvodem byla pomalá jízda a výluka v obci Senftenberg, kde je momentálně rozkopaná celá nákladní stanice. V patrovém vlaku dopravce ODEG z Cottbusu jsem horko-těžko ještě našel volné místo vlastně pro tělesné postižené, naštěstí nikdo nepřišel. Průvodčí hlásil, že není povoleno se zdržet v 1. třídě, a pokud se někomu vzadu už nepodařilo se cpát do vlaku, vpředu jsou ještě volná místa na stání. O kontrole jízdních dokladů samozřejmé nemohla byt řeč.

Oproti mně nějaký Turek se synem obsadil hned dvě místa taškami, než aby je odložil na podlahu anebo na kolena. Kdybych nenašel jiné místo, byl bych jim něco řekl. Ostatní cestující asi nechtěli vyvolat konflikt, tak radši stáli než je požádat, aby místa uvolnili.

Odstavená „Vindobona“ v Berlin-Lichtenberg

Ještě horší to bylo v Berlin-Lichtenberg, kde přijel z Ostkreuzu motorový vůz SA139 směr Seelow. Jen s námahou jsem se vůbec do toho vlaku vecpal. Alternativa by sice byla S-Bahn do Strausbergu s delší jízdní dobou, to bych ale nestihl přípojný autobus.

Motorový vůz do Seelow a S-Bahn v Strausbergu

tramvaj v Strausbergu

Měl jsem ještě trochu času fotit před nádražím.

Vlak pro cestující v Herzfelde

Z autobusu vystoupili ještě další cestující a mířili jako já do areálu spolku. Vlakem pro návštěvníky jsem se také svezl.

Původní trať už zarostla

O historii dráhy se dá dozvědět víc zde v němčíně. V roce 1990 končil provoz cihelny, a tím i polní dráha. Od roku 2009 se ale podařilo provoz obnovit. Jenže v roce 2017 se nahradil most na ulici Strausberger Strasse nad tratí náspem, tak spolek byl nucen část dráhy snést, což dokumentoval videem z 24.6.2017.

Potom přeložili trat’ paralelně k Strausberger Strasse a jak nám řekl strojvůdce, plánují prodloužení směrem do Hauptstrasse v obci. Jízda vlakem i občerstvení se zaplatilo formou dobrovolných příspěvků. Další fotky jsou na https://abload.de/gallery.php?key=kghYJifE

Trat’ přes Frankfurter Chaussee před obci Rüdersdorf

Protože hned vedle je cementárna Rüdersdorf, která provozuje trat' Fredersdorf - Rüdersdorf jako vlečku, šel jsem podél té trati pěšky. Bohužel jsem si všiml až doma, že byl nějaký problém se SD-kartou, tak jsem si myslel, že jsem udělal spoustu záběrů, a přitom se mi podařilo jenom 7. Plánuji proto tam zavítat ještě jednou v pracovní den, abych mohl fotit i vlečkové vlaky. Osobní doprava byla zastavená v roce 1965, nyní se ale mluví o reaktivaci.

Fotka dvoucestného bagru u km 2,2 mi ještě vyšla

Velký železniční most přes údolí Annatal (zde) můžu proto ukázat jenom jako link z internetu. Na uvedeném linku je i vidno rozsáhlé kolejiště, které se zdálo o víkendu úplně prázdné. Když jsem tam si marně myslel, že fotím, zaznělo za mnou hlasité troubení, a když jsem se otočil, přijela lokomotiva firmy MEG, co tam má základnu. Tak jsem rychle utíkal pryč, abych se vyhnul problémům. V Petershagenu jsem objevil zbytky nástupiště. Nádražní budova je přestavěná pro církevní účely a grafika vlaku připomíná na to, co tu kdysi bylo.

Z nádraží Fredersdorf (historické fotky zde) jsem potom jel do Berlin-Lichtenbergu a odtud přes Cottbus a Ruhland do Drážďan,. kde ve vlaku řádil opilec. Kopl do jízdního kola, několikrát řádil na záchodě, řval na cestující. Někdo zavolal na polici, která ho na nádraží Coswig vyvedla z vlaku. Kvůli němu jsme nabrali 10 min zpoždění, tak jsem byl trochu později doma, než jsem plánoval.

Elsterwerda, EC do Čech a spěšný vlak do Rostocku

6.6. jsem vyrazil dřív. Na nádraží Elsterwerda jsem měl 31 min na přestup do spěšného vlaku, kterým jsem jel až na nádraží Gransee. Tam jsem byl už jednou před několik roky, vlak měl ale tehdy zpoždění a přípojný autobus nečekal. Kromě toho jsem nenašel přeloženou zastávku autobusu a nikdo z místních mi neuměl poradit, kde by mohla být. Tentokrát vlak přijel včas, zastávku jsem našel a autobus mně dopravil jako jediného cestujícího do parku bývalé cihelny u Mildenbergu.

Vláček pro návštěvníky

Vlastně měl v 13:00 h jet vlak s parní lokomotivou. Jak nám vysvětlil strojvůdce, přišla povolení pro její provoz kvůli nebezpečí lesního požáru až před obědem, a tím neměli dost času lokomotivu zatopit. Tak zase trochu zklamání, přece jen se mi cesta vlakem líbila.

Historie transportu hlíny

Na konečné jsme dělali krátký výlet do bývalého dolu těžby hlíny, kde jsme slyšeli odborný výklad. Po návratu jsem si ještě prohlédl areál bývalé cihelny a zase jako jediný cestující jsem se vrátil autobusem na nádraží Gransee, zatímco parkoviště u cihelny bylo plné aut, i s berlínskými značkami. Asi řidiči nebyli přesvěceni o tom, radši nechat auto doma a jet jízdenkou za 9 €.

Zbytky tratě směr Neuglobsow

Z nádraží Gransee jsem prošel část trasy bývalé dráhy do Neuglobsow ("Stechlinseebahn").

Informační tabule u zastávky Gransee západ

Trat’ byla v roce 1945 snesená jako reparace pro Sovětský svaz, ale od roku 1952 zase vybudovaná do Großwoltersdorfu pro účely Národní lidové armády NDR, co v lese u Wolfsruh měla muniční sklad. Až do roku 1969 zde byla i osobní doprava. Na části bývalé trasy je nyní cyklostezka. Spěšný vlak do Elsterwerdy v 18:29 h už nebyl přeplněný, přestupy vyšly a okolo 23 hodin jsem byl zase doma.