Se slavnou jízdenkou za 9 € do Západního Německa

Tak jsem 25.6. fotil dálkovou dopravu na nádraží Dresden-Neustadt, kterou jsem ovšem nejel, ale 7:13 h regionálním expresem do Lipska. Obsazenost byla sice velká, ale místo u okna jsem našel. Po příjezdu do Lipska už čekal velký zástup a vtrhl do vlaku pro cestu zpět do Drážďan.

Dresden-Neustadt, ICE do Berlína a Railjet do Grazu

Měl jsem asi půl hodiny času si pořídit potraviny v supermarketu Aldi v přízemí. 15 min před odjezdem do Eisenachu jsem jenom tak tak našel ještě místo v elektrické jednotce dopravce Abellio. Průvodčí byl podle výslovnosti nějaký cizinec, který opakovaně hlásil, že v stanici Naumburg Hbf bude mimořádný přestup do jiné soupravy. Když přistoupila rodina s jízdními koly, se k tomu ještě rozčilil, že nikdo dětem nenabídl místo, i když měl vědět, že v doprovodu rodičů cestují zadarmo, a nemají tak nárok na vlastní místo.

V Naumburgu jsem nefotil, ale vtrhl do té jiné soupravy, abych vůbec získal místo. Vlak odjel, potom ale zastavil a vrátil se na nástupiště. Strojvůdce několikrát běhal od jednoho konce do druhého, až se mu podařilo vyřešit nějaký problém. V Erfurtu jsme mohli vzniklé zpoždění trochu zkrátit, protože jsme oproti plánovanému 8minutému pobytu pokračovali hned v jízdě.

Eisenach, vlak dopravce Cantus do Bebry

V Eisenachu jsem hned přestoupil, i když vlak do Bebry měl dost volných míst. Trat’ je zvláštní tím, že za NDR několikrát vedla z východoněmecké do západoněmecké části a naopak do Gerstungenu, což pro soudruhy samozřejmě nebylo přípustné, někdo by z vlaku mohl vyskočit a utíkat na západ. Proto byla extra kvůli tomu velmi rychle postavená trat’ Förtha – Gerstungen, i když s nevhodným trasováním a velkým stoupáním. Bývalá trasa je na mapě ještě patrná. V roce 1993 byla trať snesena a už od roku 1991 jely vlaky zase přes Herleshausen. Z Bebry do Fuldy přijely dvě spřažené jednotky, tak bylo dost volných míst. Je tu patrný podivný přístup západoněmecké DB – jen aby se zvýšila traťová rychlost, se už nezastavuje ve vesnicích, kde byl nízký počet cestujících, i když nádraží leží ve středu obce.

Bad Hersfeld

Z Bad Hersfeldu kdysi odbočila Hersfelder Kreisbahn, která je už snesená a na části tratě je cyklostezka. Ještě dnes jsem naštvaný, že jsem tu trat’ nenavštívil. Jezdily tam staré motorové vozy a odpolední vlak jel dokonce bez cestujících, protože byl napakován kusovými zásilkami na sedadlech.

Upoutávka na nádraží ve Fuldě

Výstava vozidel

Ve Fuldě jsem se vydal na Den otevřených dveří Řízení mimořádných událostí. Po registraci návštěvnici mohli za poplatek obsluhovat pod dohledem jeřáb, co je vidno na fotce.

Pohotovostní vozidlo

Všude chybějí pracovní síly, a proto i tu pod stanem dělali nábory.

Na jiném místě zase ukázali zdvihnutí vykolejené lokomotivy anebo simulovali únik chemických látel z cisterny. Hasiče jsem přitom litoval, protože pracovali v obleku s úplnou ochranou, pod kterým se určitě moc potili.

Pohled z řídicího vozu pomocného vlaku

Bylo nutné se postavit do fronty, protože dělali prohlídky jenom po 6 osob a ukázali zařízení pomocného vlaku: https://youtu.be/N7obwbRw8oI

Kromě technického zařízení má vlak kompletní ubytování s lůžky, WC, kuchyni, prostory pro pobyty ale i lůžka pro zraněné.

Při zimních kalamitách se nasadí i snežná fréza

Místnost pro ošetření zraněných

Vlastně jsem si i chtěl prohlédnout jízdní simulátor pro elektrické lokomotivy, bohužel to ale už uzavřeli, když jsem tam v 16:30 h přišel. Tak jsem šel si prohlédnout historické jádro města a nakupovat, a potom jsem sledoval provoz vlaku v stanici Fulda.

Další fotky jsou na https://abload.de/gallery.php?key=kD0NZDEj

Hessische Landesbahn do Gersfeldu

Ve 20:20 h jsem potom jel do Bebry, kde jsem přestoupil do osobáku do Göttingenu.

Úvraťová stanice Eschwege

Ten měl v Eschwege delší pobyt, tak jsem mohl fotit. Vpravo je parkovací dům.

Stará přijímací budova nyní slouží jako soukromá škola

Göttingen, vlak do Leinefelde

V Göttingenu jsem potom nastoupil do dlouhé patrové soupravy dopravce Metronom. Před hlavním nádražím v Hannoveru nastoupila větší nahlas pokřikující skupina Afričanů, kteří ale naštěstí zase vystoupili.

Vlak končil v Uelzenu, kde jsem zabil půldruhé hodiny čekání na NAD do Hamburku procházením městem. Že pojede v 3:09 h autobus NAD nebylo nikde ohlášeno, objevil se jen v informaci v aplikaci DB Navigator. Proč s ním jela i rusky mluvicí rodina s malými děti, bylo mi ovšem záhadou.

Z Hamburku jsem hned pokračoval na hlavní nádraží v Kielu. Při příjezdu na hlavní nádraží jsem spatřil kontejnerový vlak na přístavní dráze. Tak jsem hned utíkal dolů. Ten ale bohužel zmizel za chvíli do nepřístupné části přístavu.

Pomoc z jižního Německa v Kiel Hbf

Zde proběhl „týden Kielu“ s parádou na lodi. Na pobřeží byla u lunaparku spousta vyhozených odpadků, o což se už starali městští zaměstnanci.

Trochu namáhavé bylo hledání na autobusovém nádraží, z kterého stanoviště odjede autobus č. 200, přičemž ani nesvítil odjezd v 8:46 h, jak jsem našel v navigátoru, naštěstí ale přijel.

Schönberger Strand

To byla jediná možnost jet prvním vlakem ze Schönberger Strand do Kielu, souprava přijela totiž po půlnoci z protisměru. Na celé trase jedou osobní vlaky jen, když je „Kieler Woche“, plánuje se ale obnovení pravidelné osobní dopravy.

Tramvaje naproti nádraží

Sice bych mohl uplatnit slíbenou bezplatnou jízdu, protože jsem si stěžoval, že při poslední návštěvě bylo muzeum zavřeno pro nemoc zaměstnance, na to mi ale chyběl čas. Tak jsem cestu natočil. Před nádražím Schönberg je přejezd chráněn, jak jsem to viděl ve Velké Británii: V základní poloze jsou závory přes koleje, a když jede vlak, zaměstnanec je otočí o 90 stupňů a tím uzavře cestu.

Další průbeh cesty jsem natočil na https://youtu.be/RX6A22ngtew a https://youtu.be/l0gtoWE2Fnw

Další fotky jsou na https://abload.de/gallery.php?key=jREyEDYu

Vlak z Kielu v 11:07 h už byl přeplněný. Protože 11:25 h jel další, jel jsem s ním. Na hlavním nádraží v Hamburku stáli zoufalí cestující, co chtěli do Dánska, u vlaku bylo ale napsáno „Nenastupovat“. To se ale mě netýkalo, v patrovém Metronomu do Uelzenu jsem našel místo. Dál do Magdeburku bylo třeba hodinu čekat. Nahoře pekařství prodávalo pod heslem ekologie zboží za lichvářské ceny. To jsem si myslel, že možná existuje ještě něco jiného a v přízemí jsem ještě našel jinou prodejnu.

Objednal jsem kávu a rohlíky, ale namísto rohlíků mi nabídli pálenku. To jsem se nahněval, že si Dolní Sasové a Sasové asi nerozumějí, a až když jsem ukázal, co chci, dali mi požadované. Do Magdeburku taky jel patrový vlak, místo jsem našel. Bezpečnostní služba vyhnala z první třídy cestující s jízdenkou za 9 €, protože platí jenom v 2. třídě. Vlak z Magdeburku do Lipska byl zase plný, přestup do Drážďan během minuty jsem stihl.

Fotografie 25.-26.6.2022 © Helmut Böhme