Z USA(2): Newark a okolí

Přestože jde o součást newyorské metropolitní oblasti, není území za řekou Hudson tak hustě zalidněné, což není ani tak způsobené náležením ke státu New Jersey, jako fragmentací vodními toky a plochami, rozsáhlými bažinami, nebo prostě zabráním industriálem a přístavy. Přímo pobřeží přiléhající k Manhattanu ale urbanizované je a je odsud také fantastický výhled na skyline. Rozkládá se tu okres (county) Hudson, správně rozdělený na města (byť zástavba je souvislá) Jersey City, Hoboken, Union City a další.

Než byly začátkem dvacátého století vyraženy první tunely pod řekou Hudson, museli všichni cestující, ale i zboží, mířící do New Yorku od západu a jihu, dojet vlakem do některého z mnoha terminálů [1] a přeplavit se přívozem. Například architektonická budova terminálu Central Railroad naproti samotné špičce Manhattanu je pěkně zdobná a linie železnice k ní vedoucí je dodnes v mapě dobře patrná, ale na mnoha místech přerušená či dokonce zastavěná.

Hoboken: zašlý, ale stále krásný interiér výpravní haly, 28. 7. 2022 © Libor Peltan

O něco severnější Exchange Place je přestavěný a přípojná trať je využita pro PATH, o kterém si ještě povíme. Jediný dodnes funkční je tak Hoboken Terminal, kde si lze v hezky zachovalých, ale značně sešlých a šedivých prostorách vyzkoušet přestup na přívoz, ale třeba také autobus.

Hoboken je cílem mnoha regionálních vlaků NJ Transit obou trakcí z různých koutů New Jersey. (I když atraktivnější jsou zřejmě spoje jedoucí jinou tratí a tunelem přímo na Manhattan.) Při ranní špičce je znát, že sem více (a plnějších) spojů přijíždí, než kolik jich v protišpičkovém směru vyráží na venkov.

Na páteřní trasy jsou nasazovány patrové push-pull jednotky Bombardier MultiLevel Coach, vyráběné ve třech generacích od roku 2006 dodnes, jimž trakční iniciativu dodávají Traxxy buď obyčejné (značené tu ALP-46 z počátku nultých či desátých let), nebo specificky pušpulové s jediným plnohodnotným stanovištěm strojvedoucího, které jsou navíc bimodální, značené ALP-45 a z počátku desátých nebo dvacátých let.

Newark Penn Station: Bombardier ALP-46 v čele MultiLevel Coach, 28. 7. 2022 © Libor Peltan

Stejné Traxxy nebo stařičké dieselové EMD GP40PH-2 ze 60. (!) let mohou pušpulovat i soupravy vozů Comet druhé až páté generace, přičemž často je řídící vůz novější než zbytek soupravy. Vozy Comet sice pocházejí z rýsovacího prkna Pullmanna, ale vyráběl je od začátku 80. let Bombardier a pak na počátku nultých Alstom. Vozy značené Comet IA a IB, zvané taky Comaro, naopak vznikly přestavbou elektrických jednotek Arrow I, ale NJT se jich už zbavil do náruče Amtraku California, pročež jsem se s nimi setkal při své první návštěvě USA [4].

Jednotky Arrow, ač vizuálně připomínají japonské produkty, vyráběl zprvu St. Louis Car Company a pak General Electric, a to hlavně v 70. letech. Vlastně se jedná buďto o jednotlivé autonomní elektrické vozy nebo o “sezdané páry”, každopádně jezdí v delších soupravách, a to i v případě, kdy vlaková četa dovolí cestujícím nastoupit třeba jen do prvních dvou vozů, což je u NJT docela tradiční věc. Jejich nejnovější série prošly začátkem devadesátek mírnou technickou modernizací a drží se ve slušném počtu v provozu dodnes, avšak běžící dodávky elektrických jednotek vycházejících z MultiLevel III je mají definitivně nahradit.

Když už mluvíme o náhradách, zajímavé je sledovat vyřazování ani ne dvacet let starých a technicky dost pokročilých motorových Alstomů PL42AC ve prospěch bimodálních Traxxů ALP-45.

Newark Broad Street: souprava motorových vozů Arrow III, 28. 7. 2022 © Libor Peltan

Vraťme se však do okresu Hudson, neboť jsme se ještě nesvezli tramvajemi Hudson–Bergen Light Rail. Ty zde operují od roku 2000 a vzdor názvu se okresu Bergen ani nepřibližují. Hezky se motají ulicemi Jersey City, takže ho efektivně obsluhují, ale navazující dlouhá ramena severním i jižním směrem jsou tažena výhradně v trasách dávných železnic, pročež se zástavby spíše jen dotýkají. Dlouhou trať k jihu jsem si neprojel, jen odbočku od vozovny po někdejší Central Railroad, vedoucí sice v přímce, ale horizontálně se vlnící k předejití alespoň některých křížení ulic.

Zajímavější je stejně severní trať, která ve své závěrečné části vede navíc tunelem, původně sloužícím vlakům West Shore Railroad pro příjezd k terminálu Port Imperial. V podzemí byla dokonce zbudována stanice.

HBLR sice vede kolem Hobokenského nádraží s dobrým výhledem na jeho zhlaví a odstavné koleje, ale samotnou stanici míjí a ani poblíž ní nemá zastávku. Je tu sice krátká odbočka s konečnou přímo u posledního nástupiště, ale na ní zajíždí jen řídké posilové spoje od severu.

Jersey City/Marin Boulevard: dlouhá souprava HBLR, 27. 7. 2022 © Libor Peltan

Flotilou jsou třídílné částečně nízkopodlažní Kinki Sharyo, od roku 2013 prodlužované na pětidílné. Jízdné stojí $2.25 a díky přítomnosti automatu/ů na každé zastávce neměl by být problém ho koupit, kdyby zase nenastávaly problémy s platbou kartami. Až zde jsem v zoufalé situaci přišel na trik, že když budete automatu tvrdit, že vaše debetní karta je kreditní, platba kupodivu projde. Jen se možná zeptá na “ZIP code”, načež nesmíte zadat PIN, ale normálně české PSČ.

Jednotlivá jízdenka platí na jízdu v jednom směru a označuje se strojkem na nástupišti. Zvolíte-li možnost “zpáteční”, zaplatíte přesně dvojnásobek a vypadnou vám dva stejné jednotlivé lístky.

Podobný tramvajový systém najdeme ještě v nedalekém Newarku, i když na to, že jde s více než čtvrtmilionem inhabitantů o největší město NJ, je legračně malý. Tomu však neodpovídá velkolepá mnohakolejná konečná pod hlavním nádražím (Penn Station) s podzemní smyčkou a několika nástupišti, na než mi dalo potíž najít vstup a zorientovat se v nich.

Newark: zrušená stanice tramvaje pod nadjezdem Heller Parkway, 28. 7. 2022 © Libor Peltan

Hlavní trať pak vede zprvu hloubeným tunelem pod hlavním bulvárem, se stanicemi odpovídajícími podzemní tramvajové rychlodráze, i když trochu podudržovanými. Dál už se jede po povrchu, i když většinou zářezem po okraji zástavby podél velkého parku, kde najdeme rychlodrážní stanice klasicky pod mosty, některé jsou přitom zrušené nebo přeložené. Mnou neprozkoumaných zajímavostí tam ale bude víc [2].

Ve stanici Branch Brook Park spatříme větší kolejiště a některé spoje tu pásmují, což však nemá valný smysl. Ostrým obloukem se totiž hned najede na těleso zrušené železnice a po krátké rovince podél vozovny brzy přistáváme na konečné.

Druhá newarská trať je mnohem kratší, odbočuje v tunelu kousek od hlaváku, různými ulicemi nonšalantně mine centrum města a končí u nádraží Broad Street, druhé nejdůležitější stanice s hustým provozem regionálních vlaků v severozápadních směrech (pěšky je to od jednoho nádraží k druhému asi 2 km).

Newark Broad Street: Kinki Sharyo před nádražím, 28. 7. 2022 © Libor Peltan

Když byla v roce 1953 rozprášena tramvajová doprava ve dvojměstí Minneapolis – St. Paul, zdejší funglnová PCC [3] byla rozprodána do Mexika, Clevelandu, a také Newarku, kde pak jezdila bezmála půlstoletí, než byla přeprodána zase dál (dost jich jezdí v San Franciscu), neboť od roku 2001 tu jezdí lautr stejná Kinki Sharyo, jako na HBLR, včetně toho nedávného prodlužování části z nich na pětidílná. Od té doby stihly ze sítě zmizet téměř všechny smyčky, neb nová vozidla jsou obousměrná. Narozdíl od jízdného, které je alespoň dost levné.

Menší část vyřazených PCC měla v polovině nultých let posloužit výletnímu retroprovozu města Bayonne [5] v okrese Hudson, ale projekt měl krátkého trvání.

Všechna dosud popsaná místa propojuje systém meziměstského – a vlastně i mezistátního – metra, zvaný PATH. Skládá se ze dvou tratí a spojky mezi nimi. První trať je z roku 1908, ale její stavba začala už 1873, dávno před vznikem NY metra, a byla víckrát přerušena. Začíná pod nádražím Hoboken a hned se obtočí pod řeku Hudson. Na Manhattanu pak pokračuje dlouho pod Šestou avenue s několika stanicemi až k 33th Street.

Manhattan/WTC: souprava PATH, 27. 7. 2022 © Libor Peltan

Druhá vede z newarského hlaváku prakticky po trati někdejší Pennsylvania Railroad mezi různými depy (koukejte z okna pozorně, možná uvidíte vyřazené typy) do Jersey City, kde se zahloubí, v místě někdejšího terminálu Exchange Place má stanici s šikovným přestupem na HBLR a v závěru vede tunelem pod řekou Hudson do Manhattanu, kde obrací velkou podzemní smyčkou, v níž je poněkud megalomanská stanice World Trade Center.

Propojka obou větví pod Jersey City je na obou stranách napojena triangly, takže různé “linky” PATH vedou prakticky všemi myslitelnými směry.

Flotilu PATH tvoří typ PA5 od Kawasaki, který kolem roku 2010 kompletně nahradil přestárlý a různorodý vozový park PA1 až PA4, a dodatečné série jsou dodávány dodnes. Technicky je vzdáleně podobný newyorským R142A. Jízdné sice není s NY metrem integrované, ale řešené podobně, s čipovkou a jednotlivými lístky (vstup na platebku tady nefunguje) a s jednorázovým jízdným platným prostě jako vstupenka do systému.

Hoboken: odstavená EMD GP40PH-2, 28. 7. 2022 © Libor Peltan

Doporučovaným způsobem cesty z newarského letiště je zdejší monorail, který (zdarma) propojuje jednotlivé terminály, mezi nimiž je jinak problém přejít pěšky, a pak vede k blízké železniční stanici, přičemž nelidové jízdné, platné rovnou i pro ten vlak, se uhradí u turniketu v přestupní chodbě.

Šestivozové neprůchozí jednotky nejsou zrovna prostorné ani příliš praktické, ale efektnost se jim upřít nedá, od designových sedaček až po dvakrát zasklené hluché místo v nose nad kastlí elektrovýzbroje. Provoz je plně automatický (až na techniky zasahující při poruchách) a stanicování opět nepatřičně vleklé.

Druhou možností je běžná městská autobusová linka 62, která si na své trase od newarské Penn Station (z terminálku pod kolejištěm u Raymond Boulevard) k nádraží v Elisabeth v obou směrech udělá zajížďku kolem letištních terminálů. Platit je možné přímo řidiči přesně odpočítanou sumou $1.60 (či více) nebo mobilní appkou NJ Transit, která je však kapitolou sama o sobě.

Letiště Newark: monorail, 27. 7. 2022 © Libor Peltan

Její instalace do mobilu s Androidem je možná jen pokud je zaregistrovaný v USA. Mě se to podařilo, až když jsem v rámci pobytu na americké půdě založil nový účet u Google (i když byl pořád nastavený na češtinu) a přidal ho do Obchodu Play. Pak bylo potřeba vytvořit účet v té appce, to už prošlo i se smyšleným americkým telefonním číslem a korespondenční adresou. Pořídit jízdenku a zaplatit ji on-line kartou kupodivu nebyl problém, takže zbývalo ji označit/aktivovat podobně, jak to známe z pražské Lítačky. Ale ouha, appka dovolí aktivovat jízdenku až nejméně hodinu po jejím nákupu.

Poznámky

[1] https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f2/New_York_City_Railroads_ca_1900.png

[2] https://en.wikipedia.org/wiki/Cedar_Street_subway

[3] https://transphoto.org/list.php?did=792&lang=cs

[4] https://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/7613-sf/

[5] http://www.heritagetrolley.org/planBayonne.htm